Vnouček sedí celé dny u tabletu. Je tlustý, špatně mluví, ale rodiče to neřeší

Nejhorší je, že syn tohle moc neovlivní. Ten je celé dny v práci, někdy i o víkendu. A snacha? Ta je zase samá zábava. Samozřejmě se jim hodí, když Tobiho pohlídám. A já ho hlídám ráda. Ale je mi z toho už do breku. Dokonce jsem jim řekla, že pokud nezmění výchovu a nebudou něco dělat s jeho váhou, tak ho hlídat nebudu. Samozřejmě jsem to nemyslela vážně, protože to by nakonec ublížilo spíš mně.

Adéla, snacha, mi k tomu řekla, že všechno hrotím. Prý je Tobi v pohodě, jako ostatní děti. Dnes už prý není běžné, že děti běhají venku. A ona ho přece nebude nutit. Proboha, kde to žijeme? Není běžné, aby běhaly venku? Nebude ho nutit? Je mu šest let, sotva se hýbe, špatně mluví, nemá žádné koníčky, v září má nastoupit do školy. Jenže jako babička nemám žádná práva.

Strašně mě to trápí. Je to můj jediný vnuk a myslím, že se na něm hodně podepisují rodiče. Nevěřím, že takto se dnes běžně vychovávají děti. I když bohužel se ta doba hodně změnila. S láskou vzpomínám na to, jak syn běhal denně venku s míčem a odřenými koleny, jak jsme jezdili na výlety a sportovali. Nic z toho Tobi nedělá. Prý jezdí na kole, ale já ho tedy nikdy neviděla.

Jsem jediná babička, která tohle prožívá? Budu ráda za každou radu. Fakt nevím, co dělat.