Vypovídání se
- Těhotenství
- finduska
- 05.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Uvidíme co z nudy vznikne... Září. O jéé, sedím u televize a marně přemýšlím, kde meškají měsíčky, beru si mobil a počítám. Zvednu se a jdu za švagrovou, míváme měsíčky na stejno.
„Už ti přišly?“ „Ne, ne taky si řikám, kdepak jsou“. No, jsem uklidněná, tak je to v pořádku, jen plaším. Přesto nevím, jestli si vzít další plato HA, když se neobjevily v týdenní pauze. O dva dny později - pořád nic, jsem už docela fakt zmatená, hned jak dorazím z víkendového výletu k rodičům otravuji švagrovou nanovo. „UŽ?“ „Ne, a taky už nic nebude, dělala jsem si testy jsou pozitivní“ usmívá se na mě švagrová, gratuluji jí, ale přitom se mi to v hlavě vaří. Nastartuji auto, jedu do lékarny pro test, doma šup na záchod. Zavřu oči. 1 minuta,2 minuty,3 minuty, bojím se je otevřít.
Jsou tam dvě čárky, mísí se ve mně pocity, co teď, bože, ano miluju děti, kolikrát jsem řekla, že bych nějaké chtěla, jenže ne teď, a kdy jako, říkám si zase. Oznamuji to příteli, je ještě bledší než já, nepočítali jsme s tím, nečekali to. Přítel neví jak reagovat. Hned druhý den mířím k doktorovi. „Tak slečno, na UTZ nic není, těhotná nebudete, to budou hormony.“ Přesto mi naberou krev. Oznamuji příteli s ulehčením, že nic. Možná mě to malinko mrzí, na druhou stranu si říkám, aspoň můžu v klidu dostudovat, dodělá se barák a pak miminko. V 1 h jedu pro formu pro výsledky krve. Doktor vyběhne. „Pojďte slečno, musíme na jiný UTZ, podle krve jste totiž těhotná.“ Mám pocit jako by si ze mně dělali všichni legraci. Těhotenství je dne 24. 9. 2010 v půl druhé potvrzeno.
Říjen. Na UTZ jsem poprvé viděla, jak bije srdíčko našemu miminku, v tu chvíli byly všechny pochybnosti pryč, miminko chci, je moje a nevezmou mi ho. Přichází první hrozné obavy z potratu. Přítel se s mimnkem smířil, přesto jsme pořád rozpačití. 25.10. Fasujeme průkazku - od toho dne máme důkaz, že jsme těhotní, dokonce jsme dostali první fotečku, je krásná. A my jsme v 10. týdnu. Pomalu začínáme informovat okolí, že budeme tři. Nedivím se, že mi to nikdo nevěří. Vypadám pořád stejně, nevím, co je to blinkání a vůbec nemít měsíčky, nic se neděje. Takže řijen jsme překlenuli ve znamení radování se.
Listopad. 10. 11. jdu na první UTZ, dozvídám se, že čekám jeden plod a další haldu zkratek, kterým vůbec nerozumím - jako třeba, že plod je v labilní poloze - co? To čekám nějakého labila, nebo co to jako je? Placenta dorsálně - co s ní mám? A tak podobně, samozřejmě, že se na papír kouknu až doma, takže hledám na netu, abych zjistila, co to znamená. Spěšně najdu 
Také se s radostí dozvídám, že nejsem HIV pozitivní, že nemám žloutenku ani syfylis a že jsem naprosto obyčejný člověk, což dokazuje i má ubohá krev, nic zvláštního A+- jako většina populace na této planetě - škoda, jsem ujištena v tom, že nejsem potomek králů ani ničeho zajímavého Má krev je - světe div se - červená.
29. 11. další prohlídka, na níž se dozvídám, že jsem zase pčibrala, už dvě kila celkem. Vyfasuji znova obrázek, jenže tentokrát ouha, místo pškného miminka je na něm UFO. Vypadá to jako hlava s obrovským pupkem před sebou. No nevím jestli se mi to mimi tedy líbí. Na můj dotaz, jestli se dozvím, co to je, mi doktorka říká, že neví, že příště. Ach jo. Tak moc bychom s přítelem chtěli chlapečka, ale hádáme se o jménech. Brouzdám na netu a přemýšlím, jak mám kurňa z 5000 jmen něco vybrat, přítel je z mých nápadů na nervy a prohlašuje, že kluk bude Antonín a basta - nemyslí to vážně, ale to v té chvíli netuším. Přemýšlím nad tím, jestli Tonda není moc starý. O den později švagrová zjištuje, že čekají chlapečka, ooooooo, jak jí závidím, chtěla bych to už také vědet.
Prosinec. Naštvala jsem se, prohlásila jsem, že nám musí stačit český kalendář, hrábla jsem po něm a poctivě vybrala 5 jmen pro holku a 5 pro kluka, to samé udělal přítel - JOOOOOO shoda - kluk Matěj a holka Valerie. Příbuzní si klepou na čelo, první věta mé mamky byla: „Matěji, proč tě holky nechtějí“, u přátel to byl horší kalibr - Matýsek se pos… Chce se mi řvát. Přítel mě uklidňuje. Dítě je naše, nám se jména líbí, tak co. Spravíme si náladu. Na netu se nám podařilo velmi výhodně najít monitor dechu s chůvičkami, je to naše první koupě a hned úspěšná, vydržíme si s těmi chůvičkami hrát z místnosti do místnosti jako blázni.
Ježíšek nám přináší kolébku, ještě ji necháváme ale u našich, snad bude do května vše připraveno tak, aby se mohla dát do obýváku, v ložnici bude postýlka. Čekám, jestli nepřijdou pohyby, nepřišly - no, u prvorodiček to trvá. Teprve na Silvestra mi lidé říkají, že je konešně na bříšku vidět, že roste, malinko. Divné, já už přes měsíc neobleču žadné klahoty. Chodím pořád na záchod a když mám jet 25 km aubusem do školy, musím to vypočítáva,t abych se v buse ne… V Plzni mám dokonce výstup s hajzlbábou, která po mně chce neuvěřitelných 10 kč za malou potřebu. No průkazku si prý můžu nacpat do pr…, mi bylo řečeno, myslela jsem, že si lidé pomáhají, no naivka jsem a velká.
Leden. 4. 1.2011 se dozvídáme, že čekáme holčičku, nejspíš, že má ale těsně u sebe nožičky, že by to ještě mohl být chlapeček, hned druhý den jsme pozváni na velký UTZ ve 21. týdnu a máme zase o další dvě kila navíc - to jsou už 4. No, uvidíme, kam až dojdeme. Vyvržený vorvaň hadra. V noci chodím pořád čůrat, nemůžu spát na břiše, ale je mi to fuk, protože jsem ucítila pohyby Je to dokonalé, úžasné a boží. Jsem šťastná, i přítel je maličko cítil.
Na velkém UTZ se pro změnu dozvídáme, že na 80 procent chlapeček, pořád tiskne nožičky, ale něco tam kouká Jsme štastní dvojnásob. Přítel se nosí jako páv a těší se, až ho naučí florbal - to bude prča, jestli bude na sport po mamince - tedy pěkné dřevo Ach to bude život, už aby byl malý na světě. Máme kočárek, úžasně výhodný za super cenu, doma prozkoumat a šup s ním ke tchýni do sklepa, aby nám nepřinesl smůlu. Ale je boží. A také máme už dvě krabice s oblečením, všude možně sehnané. Různé velikosti, takže do půl roku bychom měli mít co na sebe:D Taky už mám nákupní nemoc, jeden den dudlík, druhý den lahev, třetí den savičky na použité lahve, skleněné, co jsem dostala.
A furt bych jenom žrala a žrala a žrala. 18. 1. končím na pohotovosti se zánětem močáku, opět se z UTZ dozvídáme, že jde o chlapečka - hiphiphurá. Fasujeme antibiotika a jde se domů. 25. 1. je nám na kontrole opět potvrzen chlapeček, taky ale zjišťuji, že mám zkrácené hrdlo - fasuji tablety, 6 denně - fuj 
, ale mimi je v pořádku. Jo, v lednu jsme taky z Matěje udělali Matyáše - líbila se nám tahle varianta více.
Začátek února - začínám si připadat jako úplná velryba - 6 kilo nahoře, do porodu 3 a půl měsíce, potěš koště, jak já budu vypadat. Přítele budím v noci, protože courám sem a tam, věčně se mi chce na záchod. Mimi mi rýpe do všech orgánů co mám, až už kolikrát nemůžu, a bude hůř. Jenže ve chvíli, kdy zase pár hodin neryje a nekope, jsem div ne hysterická, hladím si břicho a snažím se ho popichovat, aby se kurňa pohnul a dal mi najevo, že žije.
Zadýchám se, když jdu do schodů, blbě se mi ohýbá, když chci namést bordel na lopatku, to je úděl těhulek. Jak se těším až si ani boty nazavážu a bůh ví, jak dlouho neuvidím své nohy. To bude sranda. Mám radost, z mých prsou 75 B jsou krásná C - to snad není možné, světe, ja vím, co je to mít prsaaa. Příteli se nelíbí výstřih, říká, že mi do něj každý zírá. No a co, JÁ si to užívám:D Jen doufám, že z toho třeba pak nebudou F - fuj, to jsem se lek
No, uvidíme, co bude dál.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 703
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 448
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 723
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 335
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 210
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18285
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2447
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2635
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2384
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1567
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
moc mě to pobavilo gratuluji a přeji zdravého chlapečka. 
. A 6,5 kila není moc na 6. měsíc, neboj 
