Vypovídání se
- Těhotenství
- finduska
- 05.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Uvidíme co z nudy vznikne... Září. O jéé, sedím u televize a marně přemýšlím, kde meškají měsíčky, beru si mobil a počítám. Zvednu se a jdu za švagrovou, míváme měsíčky na stejno.
„Už ti přišly?“ „Ne, ne taky si řikám, kdepak jsou“. No, jsem uklidněná, tak je to v pořádku, jen plaším. Přesto nevím, jestli si vzít další plato HA, když se neobjevily v týdenní pauze. O dva dny později - pořád nic, jsem už docela fakt zmatená, hned jak dorazím z víkendového výletu k rodičům otravuji švagrovou nanovo. „UŽ?“ „Ne, a taky už nic nebude, dělala jsem si testy jsou pozitivní“ usmívá se na mě švagrová, gratuluji jí, ale přitom se mi to v hlavě vaří. Nastartuji auto, jedu do lékarny pro test, doma šup na záchod. Zavřu oči. 1 minuta,2 minuty,3 minuty, bojím se je otevřít.
Jsou tam dvě čárky, mísí se ve mně pocity, co teď, bože, ano miluju děti, kolikrát jsem řekla, že bych nějaké chtěla, jenže ne teď, a kdy jako, říkám si zase. Oznamuji to příteli, je ještě bledší než já, nepočítali jsme s tím, nečekali to. Přítel neví jak reagovat. Hned druhý den mířím k doktorovi. „Tak slečno, na UTZ nic není, těhotná nebudete, to budou hormony.“ Přesto mi naberou krev. Oznamuji příteli s ulehčením, že nic. Možná mě to malinko mrzí, na druhou stranu si říkám, aspoň můžu v klidu dostudovat, dodělá se barák a pak miminko. V 1 h jedu pro formu pro výsledky krve. Doktor vyběhne. „Pojďte slečno, musíme na jiný UTZ, podle krve jste totiž těhotná.“ Mám pocit jako by si ze mně dělali všichni legraci. Těhotenství je dne 24. 9. 2010 v půl druhé potvrzeno.
Říjen. Na UTZ jsem poprvé viděla, jak bije srdíčko našemu miminku, v tu chvíli byly všechny pochybnosti pryč, miminko chci, je moje a nevezmou mi ho. Přichází první hrozné obavy z potratu. Přítel se s mimnkem smířil, přesto jsme pořád rozpačití. 25.10. Fasujeme průkazku - od toho dne máme důkaz, že jsme těhotní, dokonce jsme dostali první fotečku, je krásná. A my jsme v 10. týdnu. Pomalu začínáme informovat okolí, že budeme tři. Nedivím se, že mi to nikdo nevěří. Vypadám pořád stejně, nevím, co je to blinkání a vůbec nemít měsíčky, nic se neděje. Takže řijen jsme překlenuli ve znamení radování se.
Listopad. 10. 11. jdu na první UTZ, dozvídám se, že čekám jeden plod a další haldu zkratek, kterým vůbec nerozumím - jako třeba, že plod je v labilní poloze - co? To čekám nějakého labila, nebo co to jako je? Placenta dorsálně - co s ní mám? A tak podobně, samozřejmě, že se na papír kouknu až doma, takže hledám na netu, abych zjistila, co to znamená. Spěšně najdu 
Také se s radostí dozvídám, že nejsem HIV pozitivní, že nemám žloutenku ani syfylis a že jsem naprosto obyčejný člověk, což dokazuje i má ubohá krev, nic zvláštního A+- jako většina populace na této planetě - škoda, jsem ujištena v tom, že nejsem potomek králů ani ničeho zajímavého Má krev je - světe div se - červená.
29. 11. další prohlídka, na níž se dozvídám, že jsem zase pčibrala, už dvě kila celkem. Vyfasuji znova obrázek, jenže tentokrát ouha, místo pškného miminka je na něm UFO. Vypadá to jako hlava s obrovským pupkem před sebou. No nevím jestli se mi to mimi tedy líbí. Na můj dotaz, jestli se dozvím, co to je, mi doktorka říká, že neví, že příště. Ach jo. Tak moc bychom s přítelem chtěli chlapečka, ale hádáme se o jménech. Brouzdám na netu a přemýšlím, jak mám kurňa z 5000 jmen něco vybrat, přítel je z mých nápadů na nervy a prohlašuje, že kluk bude Antonín a basta - nemyslí to vážně, ale to v té chvíli netuším. Přemýšlím nad tím, jestli Tonda není moc starý. O den později švagrová zjištuje, že čekají chlapečka, ooooooo, jak jí závidím, chtěla bych to už také vědet.
Prosinec. Naštvala jsem se, prohlásila jsem, že nám musí stačit český kalendář, hrábla jsem po něm a poctivě vybrala 5 jmen pro holku a 5 pro kluka, to samé udělal přítel - JOOOOOO shoda - kluk Matěj a holka Valerie. Příbuzní si klepou na čelo, první věta mé mamky byla: „Matěji, proč tě holky nechtějí“, u přátel to byl horší kalibr - Matýsek se pos… Chce se mi řvát. Přítel mě uklidňuje. Dítě je naše, nám se jména líbí, tak co. Spravíme si náladu. Na netu se nám podařilo velmi výhodně najít monitor dechu s chůvičkami, je to naše první koupě a hned úspěšná, vydržíme si s těmi chůvičkami hrát z místnosti do místnosti jako blázni.
Ježíšek nám přináší kolébku, ještě ji necháváme ale u našich, snad bude do května vše připraveno tak, aby se mohla dát do obýváku, v ložnici bude postýlka. Čekám, jestli nepřijdou pohyby, nepřišly - no, u prvorodiček to trvá. Teprve na Silvestra mi lidé říkají, že je konešně na bříšku vidět, že roste, malinko. Divné, já už přes měsíc neobleču žadné klahoty. Chodím pořád na záchod a když mám jet 25 km aubusem do školy, musím to vypočítáva,t abych se v buse ne… V Plzni mám dokonce výstup s hajzlbábou, která po mně chce neuvěřitelných 10 kč za malou potřebu. No průkazku si prý můžu nacpat do pr…, mi bylo řečeno, myslela jsem, že si lidé pomáhají, no naivka jsem a velká.
Leden. 4. 1.2011 se dozvídáme, že čekáme holčičku, nejspíš, že má ale těsně u sebe nožičky, že by to ještě mohl být chlapeček, hned druhý den jsme pozváni na velký UTZ ve 21. týdnu a máme zase o další dvě kila navíc - to jsou už 4. No, uvidíme, kam až dojdeme. Vyvržený vorvaň hadra. V noci chodím pořád čůrat, nemůžu spát na břiše, ale je mi to fuk, protože jsem ucítila pohyby Je to dokonalé, úžasné a boží. Jsem šťastná, i přítel je maličko cítil.
Na velkém UTZ se pro změnu dozvídáme, že na 80 procent chlapeček, pořád tiskne nožičky, ale něco tam kouká Jsme štastní dvojnásob. Přítel se nosí jako páv a těší se, až ho naučí florbal - to bude prča, jestli bude na sport po mamince - tedy pěkné dřevo Ach to bude život, už aby byl malý na světě. Máme kočárek, úžasně výhodný za super cenu, doma prozkoumat a šup s ním ke tchýni do sklepa, aby nám nepřinesl smůlu. Ale je boží. A také máme už dvě krabice s oblečením, všude možně sehnané. Různé velikosti, takže do půl roku bychom měli mít co na sebe:D Taky už mám nákupní nemoc, jeden den dudlík, druhý den lahev, třetí den savičky na použité lahve, skleněné, co jsem dostala.
A furt bych jenom žrala a žrala a žrala. 18. 1. končím na pohotovosti se zánětem močáku, opět se z UTZ dozvídáme, že jde o chlapečka - hiphiphurá. Fasujeme antibiotika a jde se domů. 25. 1. je nám na kontrole opět potvrzen chlapeček, taky ale zjišťuji, že mám zkrácené hrdlo - fasuji tablety, 6 denně - fuj 
, ale mimi je v pořádku. Jo, v lednu jsme taky z Matěje udělali Matyáše - líbila se nám tahle varianta více.
Začátek února - začínám si připadat jako úplná velryba - 6 kilo nahoře, do porodu 3 a půl měsíce, potěš koště, jak já budu vypadat. Přítele budím v noci, protože courám sem a tam, věčně se mi chce na záchod. Mimi mi rýpe do všech orgánů co mám, až už kolikrát nemůžu, a bude hůř. Jenže ve chvíli, kdy zase pár hodin neryje a nekope, jsem div ne hysterická, hladím si břicho a snažím se ho popichovat, aby se kurňa pohnul a dal mi najevo, že žije.
Zadýchám se, když jdu do schodů, blbě se mi ohýbá, když chci namést bordel na lopatku, to je úděl těhulek. Jak se těším až si ani boty nazavážu a bůh ví, jak dlouho neuvidím své nohy. To bude sranda. Mám radost, z mých prsou 75 B jsou krásná C - to snad není možné, světe, ja vím, co je to mít prsaaa. Příteli se nelíbí výstřih, říká, že mi do něj každý zírá. No a co, JÁ si to užívám:D Jen doufám, že z toho třeba pak nebudou F - fuj, to jsem se lek
No, uvidíme, co bude dál.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3326
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1965
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1317
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 744
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 808
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2666
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3585
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3019
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1112
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1520
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
moc mě to pobavilo gratuluji a přeji zdravého chlapečka. 
. A 6,5 kila není moc na 6. měsíc, neboj 
