Vytoužené těhotenství

Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké mě a mého nového partnera potkalo štěstí. Stalo se něco neuvěřitelného, s čím jsme já ani lékař nepočítali.

att2.jpg att2.jpg
att2.jpg

naše druhá kontrola

DSC_0821.jpg

rostoucí Mraveneček

Některým ženám se to v mém věku může zdát trochu bláznivé, já to však beru jako jeden z největších životních úspěchů. Je mi teprve 20 let a čekám svého prvního potomka, chlapečka. Už několik let jsem si představovala, jaké to vlastně bude, až najdu ony vytoužené dvě čárky na testu, až ho uvidím poprvé na UTZ nebo ucítím první pohyby v bříšku. A je to ještě krásnější, než jsem si představovala!

Měla jsem úžasnou rodinu, milujícího partnera, se kterým jsem byla téměř 5 let, a vše se zdálo být v pořádku. Dokonce jsem se časem naučila akceptovat i to, že je přítel záletník. Ze začátku mi to vadilo, a hodně! Ale milovala jsem ho a neuměla jsem si život bez něj představit, i když mě podváděl s mojí sestřenicí, nejlepší kamarádkou a spoustou jiných žen. Asi mám dobré srdce, nebo mi to nedocházelo. Prostě jsem všem vždy odpustila a dělala jako by nic. I přes to všechno jsem se rozhodla založit s tímto mužem rodinu. Dnes už vím, že by to byla největší chyba, jakou bych mohla udělat.

Na začátku ledna 2012 jsem vysadila antikoncepci. Dítě jsem chtěla za každou cenu, a tak jsem o tom příteli nějakou dobu neřekla. Styk jsme spolu měli několikrát týdně a pozor jsme si rozhodně nedávali. Od té doby, kdy jsem nebrala antinu, jsem měla menstruaci strašně nepravidelnou. Proto jsem každý měsíc kupovala testy a byla vždy hrozně zklamaná z negativního výsledku. Partnerovi jsem o vysazení antikoncepce řekla někdy v květnu. Napřed byl naštvaný, ale pak to neřešil. Dítě chtěl taky, a tak jsme se snažili, co to jen šlo. Ale dlouho nám to nevydrželo. Začali jsme se stále častěji hádat, on mi stále častěji zahýbal, a tak jsem se rozhodla dát mu ještě poslední šanci a ultimátum – buď se dá dohromady a začne se chovat jako chlap nebo se rozejdeme. No a na chvíli to zabralo.

V červenci jsem ale začala mít zdravotní problémy. Šílené bolesti v podbřišku a nepravidelnou, až téměř žádnou menstruaci. Několik hospitalizací jsem odmítla a doufala, že se to zlepší, ale nezlepšilo. Až jsem nakonec v září podstoupila laparoskopii, aby lékaři přišli na to, co mi je a zjistili, proč těhotenství tak dlouho nepřichází. Odhalili několik cyst, srůsty po operaci slepého střeva a endometriózu. Léčba byla jasná – buď se mi co nejdřív podaří otěhotnět, nebo mi znovu nasadí antikoncepci, abych se ložisek endometriózy zbavila. Já jsem už žádné prášky brát nechtěla, ale přítel jinou cestu neviděl. Nějak si to s tím rodinným životem rozmyslel.

Měla jsem všeho plnou hlavu. Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit, ale nebylo pořádně s kým. Pak jsem využila toho, že jsme společně vyrazili na jednu burčákovou akci a tehdy se udál můj životní zlom.

Přítel se bavil se svými přáteli a já jsem se rozhodla přesednout si k jinému stolu, kde seděl osamoceně náš společný kamarád. Bavila jsem se s ním skoro o všem a najednou mi došlo, jak strašně dlouho chybuji a zahazuji se s chlapem, který si mě nevšímá a neváží si mě. Od té doby jsem si s kamarádem Marianem psala smsky, volali jsme si a nakonec jsme se rozhodli sejít. Uběhlo 14 dní a já jsem měla stále intenzivnější pocit, že on je ten pravý. Se záletníkem jsem se rozešla a hrozně se mi ulevilo. Jen mě hrozně překvapila jeho reakce. Brečel a prosil mě, ať se nerozcházíme, že mě stále miluje a změní se. Už jsem mu ale nevěřila a byla jsem pevně rozhodnutá vybudovat nový, smysluplný vztah.

Ani ne po týdnu nového vztahu jsem se k novému partnerovi nastěhovala. Bylo nám spolu strašně fajn a já jsem mu řekla o mých zdravotních problémech a nevěřila jsem vlastním uším. Po tak krátké době vztahu odmítal jakoukoliv hormonální léčbu a za každou cenu chtěl miminko. Gynekolog mi na konci září řekl, že nám dává čas do prosince a pak bychom to řešili umělým oplodněním. Pořád jsem si říkala, že se nám to povede přirozenou cestou… a povedlo se :) Hned v říjnu jsem naklusala k doktorovi a oznámila mu, že jsem nejspíš těhotná. Vyšetřil mě a opravdu! Přítel byl štěstím bez sebe. Vůbec mu nevadilo, že jsme spolu teprve měsíc a už čekáme přírůstek.

Jenže nás znovu čekaly měsíce nervů a trápení. Ne však ve vztahu, ale s počatým prckem. Napřed nám docela špatně vyšel 1. screening, po kterém nám oznámili, že nejspíš dojde k samovolnému potratu. Mrňous ale bojoval a udržel se. Potom přišly triple testy. Tentokrát nám doktor řekl, že máme velké riziko na rozštěpové vady. Nechali jsme si tedy udělat test plodové vody s tím, že pokud něco vyjde špatně, tak bych šla na potrat. Prostě si ani jeden nedokážeme představit, že bychom se starali o postižené dítě.

Test vyšel dobře a UTZ ve 20. týdnu nám to jen potvrdil, takže víme, že se můžeme těšit na zdravého chlapečka. Už teď se nemůžeme dočkat, až si ho s přítelem poprvé pochováme. Rozhodli jsme se pro jméno Ondřej, protože jako téměř jediné není v mé ani v jeho rodině. Zatím má ale pracovní jméno Mravenec :D, tak doufám, že mu tak nebudeme říkat i po porodu.

Dnes jsem ve 22. týdnu a jsem snad nejspokojenější nastávající maminka. Přítel se o nás hezky stará, dělá vše, co mi na očích vidí a dokonce je pevně rozhodnutý, být se mnou i u porodu. Poslední týden dokonce začal mluvit o svatbě. Ale na tu, myslím si, máme ještě čas a není to zas až tak důležité. Teď, když se na to dívám zpětně, se mi zdá neuvěřitelné, kolik změn jsem v roce 2012 ve svém životě udělala. Ale ani jedné nelituji a maximálně si užívám krásné přítomnosti a nastávajícího vytouženého mateřství :)

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 683

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
snažilka1210
8283
19.2.13 07:28

Opravdu jsi to vzala z gruntu a přeji Ti, aby jsi byla konečně šťastná…kolikrát ženy jako ty, co mají své partnery takové zmetky nenajdou nikdy odvahu odejít. Tobě v tom zřejmě pomohl nový vztah a snad to bude ten pravý. Hodně štěstí a hlavně ať se radujete ze zdravého chlapečka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Mišula31
606
19.2.13 07:40

Moc gratuluji k miminku:-) taky mě je 20 jsem v 30tt a budeme mít chlapečka:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Katla
117
19.2.13 09:36

Gratulace ke zdravému miminku i rozhodnutí rozejít se s přítelem. Vzala´s to skutečně od podlahy, na mě teda až moc. Myslím, že není od věci partnera nejdřív pořádně poznat, něco spolu prožít a pak teprve uvažovat o tak velikém společném závazku, jakým dítě rozhodně je. V případě, že by vám to časem neklapalo (přece jen mateřství je kromě radosti taky velký stres a rodiče už by se měli před tím, alespoň dle mého, trochu déle poznávat), odneslo by to hlavně ono. Snad se nic takového nestane. Hodně štěstí!

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
19.2.13 10:02

Páni to bylo ale rychlé :lol: Tak snad vám to bude klapat i nadále ;) Hlavně ať je Ondrášek zdravý, přeji hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
19.2.13 10:19

No, na mě to bereš trochu hopen. Zaráží mě věta, že svatba je na tebe brzo, dítě (celoživotní závazek) po měsíci není problém??? S prvním přítelem vysadíš prášky, neřekneš mu to, chceš s ním dítě, přesto, že tě podvadí na každém rohu. Holka, jseš nyní štastná, a přeji ti to, ale do budoucna by to chtělo taky trochu přemýšlet. Po měsíci se partner pro život těžko pozná. A taky mě udivuje i jeho přístup, skoro tě nezná a hned chce dítě. Přeji ti, aby ti to vyšlo, ale už tak zbrkle raději nikdy nejednej.

  • načítám...
  • Zmínit
sylvis
313
19.2.13 10:20

@Katla naprosto rozumím tomu, co jste mi tím chtěla říct. S přítelem se známe cca.10let takže nejsme zas tak úplně cizí. Jen jsme spolu, jako pár, opravdu krátce. Chtěla jsem přistoupit k hormonální léčbě, ale on byl jednoznačně proti. A nedivím se mu. Je mu 38 a tak si myslím, že v jeho věku má už jasno

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
19.2.13 13:29

Len na margo poznámky, že si nevieš predstaviť starať sa o postihnuté dieťa: Ja si zase neviem predstaviť, že by som svoje bezbranné dieťatko zabila. :|

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.2.13 15:16

@niezabudka Ahoj kecy typu, že by jsi své nenarozené dítě zabila nejsou na místě. Odsuzuješ něco co neznáš!!Já sama mám jedno dítě (silně nedonošeně)A je postižené na cely život. A je to jen na mě starám se již 19 let. Bojujeme s úřady atd…Takže kdyby mi řekli, že je to špatné také bych měla jasno.Jo a chlapi od takových rodin velice rádi odchází!!Tak nesud.

  • Upravit
sylvis
313
19.2.13 15:46

Vážená paní..opravdu nevím, co to je, starat se o své postižené dítě, ale 2roky pracuji jako ošetřovatelka v ústavu pro tělesně postižené. Mám k tomu své důvody, proč bych takové dítě nechtěla! Tak mne laskavě neodsuzujte za svůj názor. Já nikoho nesoudím, ani vás. Tak nedělejte vy to samé u mě, když se vůbec neznáme

  • načítám...
  • Zmínit
nosanek
9199
19.2.13 19:42

Silvi, tak to je hopem. Ale preji at vam to s pritelem klape, at mate Ondraska u sebe a mate v zivote uz jen same stesticko.
Ja taky nemam poneti, jake je to starat se o postizene dite, ani v tomhle oboru jsem nikdy nepracovala, nejsem zastancem potratu, ale kdyby mi vysly testy spatne, tak bych se rozhodla stejne :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
paola white
12743
19.2.13 20:50

@sylvis nic si z těch řečí nedělej. vzali jste to sice hopem, ale proč ne? když jsme s manželem slavili první výročí byla jsem plánovaně v 5. měsíci a byli jsme 3 měsíce po svatbě ;)
máme krásný vztah a jsme oba spokojení, letos čekáme druhé štěstí a neměnila bych. v předchozím vztahu jsem byla dlouho (skoro 9 let) a toho člověka jsem prakticky neznala. délka vztahu zas tak rozhodující není :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Manaja
3474
19.2.13 23:53

Paola White - úplně s tebou souhlasím. Ne vždy musí být dlouhý vztah lepší, než krátký. :)
Sylvis - přeju hodně štěstí!!! :hug: Řeči typu „vzalas to hopem“ bych nebrala vážně. Známí to taky vzali vrzem :D Mimčo po 3 měsících známosti. Teď už spolu jsou 10 let, mají 2 děti, a asi neznám harmoničtější pár. A to myslím smrtelně vážně. Přeju ti, ať ti taky všechno tak hezky vyjde a jsi šťastná :D :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
laduska123
988
20.2.13 08:24

@sylvis hodne hezkej denicek. Me uz je tedy 22 ale se znamosti sme na tom stejne :). V 19 sem se rozesla s byvalym, chivli po tom sem si zacl anyni uz s manzelem. V listopadu jsme se dali dohromady a po třech měsících sme zjistili, že čekáme prcka :) Hne dv srpnu byla svatba. Malej se narodil v říjnu a v listopadu do byl rok co jsme byli spolu jako par :). Niceho nelituji ani toho, ze amlyho sme meli tak brzy, za chivli mu budou 3 a bylo to to nejlepsi co me potkalo :). Ted uz s ejen snazime o druhyho mimiska, protoze nechceme mit jedinacka. Drzim palce do zivota moc moc stesti :)

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
20.2.13 09:24

Pre tých, ktorých moja pro-life orientácia nasrdila: Vyjadrila som len svoj názor, svoj postoj, na to tieto diskusie predsa sú, a urobila som to vecne, nikoho som „nesúdila“, len som napísala čoho by som nebola schopná ja. Ak sa to niekoho dotýka, zrejme bude vo veci aj niečo iné ako môj komentár. Rodiny s postihnutými deťmi a hlavne ich matky obdivujem. Vo svojom okolí mám postihnuté dieťa a v jeho rodine to neberú ako tragédiu, dieťa je proste súčasťou rodiny. Je to namáhavé, ale milujú ho. Ja si iba nemyslím, že človek má morálne právo rozhodovať o živote druhého a že postihnutie je niečo, prečo si druhý nezaslúži žiť. Mimochodom, taký Hitler by so mnou v tomto nesúhlasil. Okrem židov, rómov atď. kvôli nemu prišlo o život aj množstvo postihnutých ľudí. To na ilustráciu, kam to speje, pokiaľ sme presvedčení, že môžme rozhodovať o živote druhých a o ich smrti. Vo svojom živote sa snažím nerobiť kompromisy s morálkou, aj keď je to v mnohých ohľadoch ťažké. Mnohé to zase uľahčí. Ide o to, či život je tou najvyššou hodnotou alebo nie. Nevidím tam žiadne: áno, ale… to je všetko. A neuráža ma, ak má niekto iný názor, asi vie, prečo k nemu dospel, len s ním nesúhlasím. A obaja máme na to právo.

  • načítám...
  • Zmínit
štěpánka11
1740
20.2.13 21:49

Moc ti gratuluju a fandím ti! Akorát to, že jsi vysadila antikoncepci a partnerovi to neřekla mi přijde dost nezodpovědné, ale je to tvoje věc:-) přeju ti zdravého kluka a bezproblémové těhotenství a porod :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář