Vyvolávaný porod
- Porod
- Micink
- 01.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych napsala o své zkušenosti z vyvolávaného porodu a podpořila všechny ty, které to mají ještě před sebou a bojí se, jak to zvládnou.
Byla jsem prvorodička, těhotenství jsem si, až na nějaké nevolnosti a permanentní „kocovinu“, prožila krásně, bylo to moc hezké období, i když jsem do práce chodila až do konce. Začal se blížit lednový porod a já jsem začala mít neskutečný strach, jak to zvládnu, nikdy mě nic nebolelo, tak jsem byla zvědavá, jak budu na bolest reagovat. Porod jsem měla vyvolávaný a hned, jak jsem to někde zmínila, všichni mě strašili ještě víc, jak to bude dlouho trvat, jak to je více bolestivé a pro miminko nepřirozené. Popravdě jsem dva dny před nástupem do porodnice propadla panice.
Nastal nástup do porodnice a já jsem se, netuším proč, dost uklidnila. Večer v 20.30 mi paní doktorka zavedla prostalinovou tabletku a popřála dobrou noc s tím, že to vidí tak za 1 až 2 dny. Ve 22.30 jsem, začala cítit bolest v podbřišku, klasickou menstruační, nic hrozného. Asi po 1 až 2 hodinách hlásím sestřičce, že se možná něco děje, ona nevěřícně koukala, že to není možné, natočila monitor a tam se objevily kontrakce jednou za 20 minut a ještě žádné závratné.
Kolem jedné hodiny ráno jsem vzdala snahu o usnutí a začala pochodovat po pokoji, bolest byla celkem značná. Monitor ukazoval už celkem pěkné kontrakce, tak sestřička uznala, že už je to opravdu tady a začala mi pomáhat, ukázala jak dýchat atd. Byla zlatá, nikdy jí to nezapomenu. Ve tři ráno jsem šla na míč do sprchy, to už byly bolesti velké, ale sprcha pomohla. Ve čtyři ráno, mi sestřička říká, ať zavolám manželovi, byla jsem na 3 až 4 cm, že mě pošle na porodní sál. Tak jsem došlapala o patro výš a cestou rozdýchávala asi 2 kontrakce.
Sestřička sepsala nějaké papíry, to netuším jaké, bylo mi jedno, co podepisuji a vzala mě na přípravu. A ejhle žádný klystýr nebude, jste na 8 cm, jdeme rodit. Manžel ještě nedorazil, tak jsem mu znova volala, nechtěla jsem ho připravit o narození našeho prvního miminka. Manžel přišel v 5 hodin, já jsem třikrát zatlačila na tři kontrakce a malá byla v 5.35 na světě. Je zdravá a krásná.
A proč to všechno píši? Ráda bych podpořila ty ženy, které mají strašný strach z porodu tak, jako jsem to měla já. Není se čeho bát a když je ouvej, pomáhá si říkat, že to trvá omezeně dlouhou dobu a výsledek stojí za to. A ještě jedna maličkost, rodila jsem v Thomayerově nemocnici a nemůžu si všechny vynachválit. Před pár týdny bych to neřekla, ale dneska říkám, že mám pěkné vzpomínky na porod, celý pobyt v porodnici a ráda na to myslím.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1608
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20662
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....