Vyvolávaný porod
- Porod
- lucka.sisi
- 21.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mém porodu, který byl velmi rychlý a kdejaká maminka by mohla závidět. Aneb ne vždy je vyvolávaný porod bolestivý a zdlouhavý.
Moje těhotenství bylo vcelku bezproblémové. Když mi doktor oznámil termín porodu, a to 24. 5. 2015, byla jsem ráda, protože jsem tak tajně doufala, že by to mohlo přijít už o den dříve, kdy moje sestra slaví narozeniny. Bohužel se tak nestalo. A nenastalo to ani 31. 5., kdy jsem měla druhý termín porodu, a to podle MS.
Byl pátek a začalo mě pobolívat břicho, něco jako silnější menstruace. Říkala jsem, že by to už mohlo být ono, a jelikož jsem i ten den měla kontrolu, tak jsem byla i celkem v klidu. Jenže můj gynekolog mě vyvrátil rychle z toho omylu. Prý se nic nechystá, nejsem ani otevřená, čípek se nezkracuje, tudíž mi naplánoval nástup do porodnice, a to 2. 6. 2015.
Celý víkend jsem se snažila porod vyvolávat babskými radami jako sex, kořeněné jídlo, dlouhá procházka a nic. Nastalo tedy pověstné úterý, přítel mě vezl do nemocnice a já se modlila, aby zrovna nesloužil lékař, se kterým sem měla špatnou zkušenost z pohotovosti, kde jsem byla asi v 21. tt. Taky že jo, zrovna on. V tu chvíli jsem myslela, že se otočím mezi dveřma a půjdu prostě domů. Přítel říkal, ať nehysterčím, a že třeba ani za jeho služby neporodím.
Nahlásila jsem se, porodní asistentka mě odvedla na pokoj, kde se mnou sepsala případné papíry a natočila monitor. Přítel mezi tím odjel domů. To bylo v půl osmé. Po prvním monitoru v 8:00 přišla příjemná primářka a zavedla mi tabletu, poté jsem šla znova na monitor.
Porodní asistentka za mnou chodila co 10 minut a pořád se divila, že se nic neděje. Prý se čeká dvě hodiny, než budou moct zavést další tabletku. To jsem si v duchu říkala co asi do těch 10 budu dělat a co vůbec budu dělat celý den, když se mi ten porod nerozjede.
Pořád připojená na monitoru, a v 9:30 první nějaké bolesti, podobné menstruaci. Říkala jsem si: „No, to už tady bylo, určitě to nic nebude.“
V 9:35 další bolest, už silnější, v 9:40 sakra, ono je to pravidelné! V 10 přišla primářka, vyšetřila, další tabletku nezaváděla, byla jsem otevřená na 2 cm. To už jsem každou kontrakci prodýchávala, protože to byla opravdu síla.
Od desíti jsem měla kontrakce po 3 minutách a od půl jedenácté po 1,5 minutě. To už jsem byla na 4 cm otevřená, přišel zrovna ten doktor, co sem ho tak měla v lásce, píchnul mi vodu, udělali mi klystýr no a já zavolala přítele.
V 11 dorazil přítel, říkám na rovinu, při těch kontrakcích tam stejně na mě koukal a nevěděl, jak mi pomoc. Já strávila ve sprše asi do konce porodu, protože jakmile jsem vylezla a osušila se, tak jsem měla další mega kontrakci. To jsem zase zalítla do sprchy, ani nevím, jak. Dost mi to pomáhalo. Ve 12 mi přišel vyšetřit doktor, a to jsem byla na 6 cm. Říkal, že někdy později odpoledne porodím. Říkala jsem si, že tam to prostě nevydržím, usínala jsem mezi kontrakcemi, jak sem byla unavená.
V 13:00 jsem už byla ze sprchy venku, a seděla na takovém křesílku, najednou cítím tlak, tak říkám přítelovi, ať zavolá sestru, že asi rodím, protože už to strašně tlačí. Asistentka přišla, řekla že jsem na 8 cm, tak že ještě chvilku. Půl hodina byla jak věčnost, a to už zase říkám přítelovi, ať ji zavolá, že teď už je to ono. Taky že jo. Přišla, vyšetřila a na 9 cm.
Šli jsme tedy na sál. To teprve bylo peklo - ležet při kontrakcích? To nezvládnu, po pár hysterických scénách říkám, že ho prostě nevytlačím a že nevím jak tlačit, a najednou to šlo. Porodní asistentka si v klídku telefonovala a já měla velkou kontrakci. Přiběhla ke mně, rychle zavolala doktora, a když si ke mě doktor akorát stačil stoupnout, tak já vytlačila hlavičku a na další kontrakci už to bylo.
S tím, že sem pak tlačila asi i mimo kontrakci, protože v té bolesti to prostě nešlo rozeznat. Mírně jsem se potrhala na čípku a dva stehy jsem měla zvenku. Šití jsem vůbec necítila. A nakonec i strach z obávaného doktora jsem zvládla.
Malej se narodil v 13:54 s mírami 3580 g a 50 cm. Na sále sem tedy strávila celkem 25 minut, což je nádhera. Tímto obdivuji všechny maminky, které na sále stráví věčnost, vůbec nevím, jak bych to zvládla já, no asi by mi nic jiného nezbylo.
Jsem opravdu ráda, jak to nakonec dopadlo. A říkám si, že každý porod bolí, ať je to vyvolávaný nebo ne. Teď jsem měsíc a půl po porodu a na tu bolest jsem už zapomněla.
Přečtěte si také
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 3057
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 1626
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 3127
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 1247
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 615
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 3263
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 1087
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 2689
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 2245
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 3149
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.