Vyvolávaný porod
- Porod
- lucka.sisi
- 21.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mém porodu, který byl velmi rychlý a kdejaká maminka by mohla závidět. Aneb ne vždy je vyvolávaný porod bolestivý a zdlouhavý.
Moje těhotenství bylo vcelku bezproblémové. Když mi doktor oznámil termín porodu, a to 24. 5. 2015, byla jsem ráda, protože jsem tak tajně doufala, že by to mohlo přijít už o den dříve, kdy moje sestra slaví narozeniny. Bohužel se tak nestalo. A nenastalo to ani 31. 5., kdy jsem měla druhý termín porodu, a to podle MS.
Byl pátek a začalo mě pobolívat břicho, něco jako silnější menstruace. Říkala jsem, že by to už mohlo být ono, a jelikož jsem i ten den měla kontrolu, tak jsem byla i celkem v klidu. Jenže můj gynekolog mě vyvrátil rychle z toho omylu. Prý se nic nechystá, nejsem ani otevřená, čípek se nezkracuje, tudíž mi naplánoval nástup do porodnice, a to 2. 6. 2015.
Celý víkend jsem se snažila porod vyvolávat babskými radami jako sex, kořeněné jídlo, dlouhá procházka a nic. Nastalo tedy pověstné úterý, přítel mě vezl do nemocnice a já se modlila, aby zrovna nesloužil lékař, se kterým sem měla špatnou zkušenost z pohotovosti, kde jsem byla asi v 21. tt. Taky že jo, zrovna on. V tu chvíli jsem myslela, že se otočím mezi dveřma a půjdu prostě domů. Přítel říkal, ať nehysterčím, a že třeba ani za jeho služby neporodím.
Nahlásila jsem se, porodní asistentka mě odvedla na pokoj, kde se mnou sepsala případné papíry a natočila monitor. Přítel mezi tím odjel domů. To bylo v půl osmé. Po prvním monitoru v 8:00 přišla příjemná primářka a zavedla mi tabletu, poté jsem šla znova na monitor.
Porodní asistentka za mnou chodila co 10 minut a pořád se divila, že se nic neděje. Prý se čeká dvě hodiny, než budou moct zavést další tabletku. To jsem si v duchu říkala co asi do těch 10 budu dělat a co vůbec budu dělat celý den, když se mi ten porod nerozjede.
Pořád připojená na monitoru, a v 9:30 první nějaké bolesti, podobné menstruaci. Říkala jsem si: „No, to už tady bylo, určitě to nic nebude.“
V 9:35 další bolest, už silnější, v 9:40 sakra, ono je to pravidelné! V 10 přišla primářka, vyšetřila, další tabletku nezaváděla, byla jsem otevřená na 2 cm. To už jsem každou kontrakci prodýchávala, protože to byla opravdu síla.
Od desíti jsem měla kontrakce po 3 minutách a od půl jedenácté po 1,5 minutě. To už jsem byla na 4 cm otevřená, přišel zrovna ten doktor, co sem ho tak měla v lásce, píchnul mi vodu, udělali mi klystýr no a já zavolala přítele.
V 11 dorazil přítel, říkám na rovinu, při těch kontrakcích tam stejně na mě koukal a nevěděl, jak mi pomoc. Já strávila ve sprše asi do konce porodu, protože jakmile jsem vylezla a osušila se, tak jsem měla další mega kontrakci. To jsem zase zalítla do sprchy, ani nevím, jak. Dost mi to pomáhalo. Ve 12 mi přišel vyšetřit doktor, a to jsem byla na 6 cm. Říkal, že někdy později odpoledne porodím. Říkala jsem si, že tam to prostě nevydržím, usínala jsem mezi kontrakcemi, jak sem byla unavená.
V 13:00 jsem už byla ze sprchy venku, a seděla na takovém křesílku, najednou cítím tlak, tak říkám přítelovi, ať zavolá sestru, že asi rodím, protože už to strašně tlačí. Asistentka přišla, řekla že jsem na 8 cm, tak že ještě chvilku. Půl hodina byla jak věčnost, a to už zase říkám přítelovi, ať ji zavolá, že teď už je to ono. Taky že jo. Přišla, vyšetřila a na 9 cm.
Šli jsme tedy na sál. To teprve bylo peklo - ležet při kontrakcích? To nezvládnu, po pár hysterických scénách říkám, že ho prostě nevytlačím a že nevím jak tlačit, a najednou to šlo. Porodní asistentka si v klídku telefonovala a já měla velkou kontrakci. Přiběhla ke mně, rychle zavolala doktora, a když si ke mě doktor akorát stačil stoupnout, tak já vytlačila hlavičku a na další kontrakci už to bylo.
S tím, že sem pak tlačila asi i mimo kontrakci, protože v té bolesti to prostě nešlo rozeznat. Mírně jsem se potrhala na čípku a dva stehy jsem měla zvenku. Šití jsem vůbec necítila. A nakonec i strach z obávaného doktora jsem zvládla.
Malej se narodil v 13:54 s mírami 3580 g a 50 cm. Na sále sem tedy strávila celkem 25 minut, což je nádhera. Tímto obdivuji všechny maminky, které na sále stráví věčnost, vůbec nevím, jak bych to zvládla já, no asi by mi nic jiného nezbylo.
Jsem opravdu ráda, jak to nakonec dopadlo. A říkám si, že každý porod bolí, ať je to vyvolávaný nebo ne. Teď jsem měsíc a půl po porodu a na tu bolest jsem už zapomněla.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 707
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 317
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19147
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....