Vyvolávaný porod Janičky
- Porod
- Palomita
- 23.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porod našeho malého překvapení v srpnu 2012 trval od zavedení tablety 3 hodiny a na konci jsem uslyšela tu nejkrásnější zprávu: je to holčička, maminko!
KTG hodinu po zavedení tablety, 2 hodiny před...
- 3
S maminkou
Naše „trápení“ vedoucí k vyvolanému porodu začalo v úterý 31. července, kdy se poprvé doktorce nezdál záznam z monitoru. Miminko bylo spavé, monitor líný, tak bylo rozhodnuto, že si monitor zopakujeme za 2 dny ve čtvrtek. Ve čtvrtek to nebylo o moc lepší. Sestřička se snažila miminko budit, ale to se jen líně pohnulo a zase usínalo. Další možnost jsme dostali opět za 2 dny v sobotu.
Už jsem z toho dojíždění do porodnice začínala být nesvá, ale co se dalo dělat. V sobotu monitor opět líný s jednou malou změnou – naskočil mi tam Everest k 80. Sestřička se ptala, jestli jsem to cítila, tak jsem řekla, že cítila. Dál už se nedělo nic. Po monitoru jsem čekala na chodbě na rozhodnutí. Doktor si mě k sobě pozval s tím, že se mu monitor opět nezdá. Jelikož to nemáme do Motola daleko a nebyl vážnější důvod k hospitalizaci, tak mě pustil domů s tím, že další den máme přijít zase na monitor, a pokud bude stejný, mají mě rovnou hospitalizovat.
Než jsme se rozloučili, tak se ještě ptal, kdy mi dělali naposled ultrazvuk. Řekla jsem, že už je to delší dobu, tak mě vzal vedle, že mi zkontroluje množství vody. Ptal se mě na minulé těhotenství, tak jsem řekla, že syn měl při porodu 3790 g. Doktor se na mě překvapeně podíval a zeptal se: „Tolik? A to jste ho zvládla porodit přirozeně?“ Ještě se mě ptal, jestli mám teď podobně velké bříško, tak jsem odpověděla, že docela jo. Doktor zatím proměřoval velikost plodu a vyšlo mu asi 3100 g. Tomu jsem moc nevěřila, ale prý je tenhle ultrazvukový přístroj starší a ne moc přesný. Konečně jsme mohli domů.
Nedělní ráno pro mě bylo náročné. Když jsem se chystala na cestu, Páťa ještě spal. Při pohledu na mého chlapečka se mi svíralo hrdlo, protože jsem počítala s tím, že ho už ten den a dalších pár dní třeba neuvidím. Nevěřila jsem, že by se mrňousek v bříšku umoudřil a začal se hýbat. V tu chvíli se Páťa vzbudil, podíval se na mě a chtěl, abych si lehla k němu. O to hůř se mi pak od něj odcházelo a neubránila jsem se slzám. S sebou na cestu jsem si vzala tyčinky ledových kaštanů, jednu jsem snědla cestou na gynekologickou ambulanci, přítel vzal tašku přes rameno a šlo se.
Sestřička už na mě čekala, byl tam i ten samý doktor a řekl mi, ať je tentokrát monitor lepší. No uvidíme… Ležela jsem napojená na monitor, přemýšlela a mrňousek se celkem hezky vrtěl. Čokoláda zabrala! Poslouchala jsem srdíčko a po pár minutách nadšení opadlo. Jako naschvál dostal drobek škytavku a sonda vynechávala, takže záznam začal vypadávat. Sestřička se snažila přemístit sondu jinam a po chvíli se jí to podařilo, tak jsme mohli pokračovat v ukázkovém monitoru. Pro podpis jsem si měla zajít na oddělení šestinedělí. Ujala se mě mladá doktorka a k monitoru neměla žádné výhrady. Ufff, hospitalizace se nekoná, můžeme domů a další kontrola klasicky v úterý.
V úterý 7. 8. jsem šla na kontrolu vybavená osvědčenými ledovými kaštany. Statečně jsem zvládla celý monitor absolvovat vleže na zádech a mrňous se krásně hýbal. Při kontrole u doktora se mu to ale pro změnu zdál moc akční. Doktorům se člověk nezavděčí! Vzhledem k tomu, že se blížil termín porodu podle UTZ a termín podle MS už byl 6 dní za námi, bylo rozhodnuto, že ve čtvrtek přijdeme na další monitor, v sobotu znovu a pokud o víkendu neporodím, tak v pondělí 13. 8. nástup na vyvolání.
Ve čtvrtek 9. 8. jsme v 7:30 byli v porodnici a čekali na monitor. Kaštany tentokrát nezabraly, miminko opět nechtělo spolupracovat. Čekala jsem v čekárně na rozsudek minimálně hodinu a už jsem byla dost nervózní. Konečně si mě doktorka zavolala k sobě. Monitor se jí podle předpokladů opět moc nezdál, tak mě poslala do kabinky svléknout, že mě prohlédne. Prý jsem celkem dobře připravená k porodu (hrdlo 2 cm dlouhé volně prostupné pro prst) a odchází mi hlenová zátka, ještě mi udělala Hamiltona a poslala mě se obléknout.
Pro jistotu mě ještě poslala na ultrazvuk, aby mi udělali váhový odhad. Tak jsem pro změnu asi půl hodiny čekala, naměřili přibližně 3900 g. Se zprávou jsem šla zpátky, doktorka mě poslala ještě na jeden kontrolní monitor, podle kterého se rozhodne, co bude dál. Byl o něco málo lepší, ale pořád to nebylo ono. Doktorka mi řekla, že bude nejlepší, když si mě tu rovnou nechají a porod ještě ten den vyvolají. Miminko je podle odhadu dost velké, tak není na co čekat. Zavolala na oddělení rizikového těhotenství, ať mě očekávají, dali mi kartu, poslali mě ještě na EKG a uvidíme. Byla jsem docela ráda, že to takhle dopadlo a že už bude brzy konec.
Na oddělení RT mě přijali asi ve 13 hodin, na pokoji jsem byla s jinou vyvolávanou maminkou a čekala jsem, co se bude dít. Poslali mě na další monitor a mezitím se mě doktor (ten samý, co mi minulý čtvrtek a sobotu kontroloval monitor a dělal odhad váhy) vyptával na různé informace, které musel vyplnit. Jelikož mám poruchu srážlivosti krve a k porodu musím mít jištění léky, kdybych začala krvácet, musel je ještě sehnat po nemocnici. Do té doby prý vyvolávat nezačne.
Poslali mě na pokoj, kde jsem měla čekat. Asi ve 14:40 pro mě doktor přišel. Nepodařilo se mu sehnat ten konkrétní lék, ale nějaký podobný. Prý ho ale potřebovat nebudu, protože žádné krvácení nenastane. Vylezla jsem na lůžko, aby mě mohl prohlédnout. Byl docela překvapený, že už jsem dobře připravená k porodu (hrdlo 1–1,5cm dlouhé volně prostupné pro 2 prsty) a poručil si od sestřičky čtvrtku tabletky, kterou mi zavedl. 15 minut jsem ležela a za další hodinu jsem měla přijít na další monitor.
V 15:45 jsem čekala před vyšetřovnou, stahy už mě docela bolely, doktor šel kolem a ptal se mě, jak se cítím. Řekla jsem, že už to celkem bolí, tak mě chtěl znovu vyšetřit. Znovu jsem se vyšplhala na lůžko, doktor do mě při kontrakci strčil prst a plodovka tekla proudem. Podle doktora budu rodit ještě ten den a mám volat přítele. Prý si ráno zjistí, kolik že to moje miminko vážilo, protože ten 4kilový odhad se mu vůbec nezdál reálný. Ještě mě napojili na monitor, kde už skákaly pořádné kontrakce. Sestřička mě pak odvedla na porodní box, kde se mě ujala mladá studentka na PA. Během pár minut mě připravila před porodem a už tam byl přítel se mnou. Bolesti nabíraly na intenzitě, já jsem měla problém najít nějakou úlevovou polohu, tak jsem trávila čas ve sprše.
Čas pomalu utíkal, PA pro mě přišla do sprchy, že musíme natočit monitor, jak se daří miminku. Ležela jsem na lůžku, snažila se rozdýchávat kontrakce a bylo mi docela jedno, co se mnou dělají. Bolelo to čím dál víc, přišla doktorka, že mě vyšetří, tak jsem se přetočila na záda a otevřená už jsem byla na 8cm. Znovu jsem si měla lehnout na bok, ale to už jsem začala mít tlaky na konečník. Znovu jsem se měla přetočit na záda a mohla jsem tlačit.
Stačilo zatlačit asi 4× a bylo po všem. Doktorka nám oznámila, že máme krásnou holčičku! To pro mě bylo to nejkrásnější, holčičku jsem si strašně moc přála a splnilo se mi to! Za chvíli si pro ni přišla dětská doktorka, přítel šel s ní a doktorka s PA se začaly dohadovat, kolik že malá vážila. Ani jedné nepřišlo, že by měla mít ke 4 kilům. Přítel se za chvilku vrátil s malinkým uzlíčkem a oznámil nám, že naše Janička má 3240 g a 49 cm 
Tenhle porod pro mě byl celkově bolestivější, nejspíš díky té tabletě, která moje tělo rychleji připravila k porodu, ale na druhou stranu ty bolesti netrvaly tak dlouho, takže se to dalo zvládnout. A třeba si to ještě někdy v budoucnu zopakuji
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20612
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
,každá by chtěla mít takový porod. já po zavedení tablety byla v bolestech po dvou minutách 7 a půl hodky a nemůžu si stěžovat ani na to…měli jsme štěstí že vyvolávaný porod se povedl na porvé že? a ne jako některé maminky mají vyvolání i tři dny…
já se na oddělení RT dostala na pokoj, kde už byla jiná maminka na vyvolání, ale moc jí to nepůsobilo. Pak jsme se potkaly na oddělení šestinedělí a ona mi řekla, že jsem ji pěkně naštvala 
já už počítala s tím, že ještě vydržím a v sobotu pojedu s přítelem vyzvednout naše nový auto. Ale nevyšlo to 
takový porod bych přála každé 
já počítala s tím, že bude veliká, ale naštěstí nebyla. Vždycky jsem si přála malinký miminko a to mi taky vyšlo 