Vyvolávat, nevyvolávat a tak dokola:)
- Porod
- Soňák86
- 04.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem z porodu měla děsný strach, ale když jsem někdy v půlce ledna 2012 objevila na testu dvě čárky, strach pomalu ustupoval a měnil se na těšení, jak na porod a hlavně na toho malého mimíska. Říkala jsem si, že když to zvládlo tolik ženských, musím to přece zvládnout taky. Samozřejmě nějaký ten strach tam byl, ale jak už jsem psala, spíš jsem se těšila. Zajímalo mě, jaké to bude, jak to bude bolet, nebolet.
Těhotenství probíhalo úplně v pohodě, kdybych nevěděla, že jsem těhotná, asi bych to dost dlouho nepoznala. Žádné nevolnosti, zvracení, ze začátku ani přibírání, ale nejsem žádná z těch hubených, takže ono se nějaký to kilčo navíc u mě ztratí.
Když jsem chodila na kontroly ke svému gynekologovi, vždy proběhlo vše v pohodě a srozumitelně. Ovšem jak jsem začala chodit na kontroly do porodnice, nevěděla jsem, jestli jsem blázen já, nebo oni 
Nějaké ty první kontroly proběhly normálně, kontrola, ozvy, šup domů a za pár dní zase na kontrolu. Termín jsem měla 19.9. 2012, jak podle MS, tak podle ultrazvuku.
V pátek, 14. září jsem šla opět na kontrolu a tak jsem si říkala, kdyby mi řekli, že už se to chystá, byla bych i ráda, protože ty poslední dva měsíce se nám neskutečně táhly. Už jsme se s manželem nemohli dočkat, až Adámka poprvé uvidíme. Nicméně jsem došla na kontrolu, udělali mi ozvy a následovala kontrola ultrazvukem, protože se panu doktorovi něco na ozvech nezdálo. Udělal mi dopplera a řekl, že s takovýma hodnotama se nesetkal, že spíš to bývá obráceně, než jak to mám já. Ovšem aby mi vysvětlil, co to pro mě, nebo pro mimíska znamená, to ne a já v tu chvíli byla tak vyjukaná, že jsem se ani nezeptala, navíc dr byl takovej arogantní, tak jsem asi ani neměla chuť s ním něco rozebírat, což je samozřejmě chyba, ale dobře. Hodnoty asi nebyly úplně tak hrozné, protože to by si mě tam snad asi rovnou nechali, ale jeden nikdy neví.
Řekl mi, že druhý den, v sobotu, nastupuji na vyvolání. Tak jsem odcházela s lehkým šokem, ale stále jsem se těšila, i když i obavy byly. Ještě tentýž den jsem odcházeli na svatbu známému a asi v 11 říkám, musíme domů, ať se na zítřek vyspím. ta noc byla zvláštní, stejně jsem věděla, že toho moc nenaspím.
Ráno jsem se nasnídala, dobalila poslední věci do tašky a jelikož máme nemocnici asi 10 minut, vyšli jsme si pěšky. Je to dost do kopce, tak jsem si říkala, třeba se tomu trošku pomůže.
Došla jsem do porodnice, poslali mě na ozvy a že je všechno v pořádku, že paní doktorka nevidí jediný důvod, proč porod vyvolávat. Cože? Šok..zapomněla jsem se zmínit, že se tu na každé kontrole potkáte s jiným dr, no, někdy máte štěstí na toho stejného, ale je jich tam asi dost, tak se to tam střídá, jak na běžícím páse.
Tak se ptám, jak to, že se doktorovi předtím nezdálo něco v pořádku a ona, že pan doktor je takový, že by všechno nejraději hned vyvolal a má klid. No, odcházím s dost zvláštním pocitem zpět domů, s taškou. Na kontrolu mám jít v neděli, nebo v pondělí, to už přesně nevím, kdy dr napsala do papíru, ať udělají miminku odhady váhy, míry a znovu dopplera.
Pocity mám smíšené, sleduju pohyby miminka a doufám, že je vše ok. Jdu na tedy na další kontrolu. Setkám se s panem doktorem, který mě chtěl poslat na vyvolání. Ozvy v pořádku, ultrazvuk se nechystá dělat, tak se ptám, proč mi ho něudělá, když mu to tam dr napsala. A on mi odpovídá, že mu to stejně nic neřekne. No, super přístup opravdu. Další kontrola druhý den. Zase jiná dr, ovšem ta už udělá vše, ozvy, v pořádku, ultz v pořádku a doppler-hodnoty přesně podle tabulek.
Zvláštní, ale odcházím domů s pocitem, že je teda snad vše v pořádku. Možná jsem taky trošku popletla dny těch kontrol, už si to přesně nepamatuju, ale to není tak podstatné. Jistě ale vím, že ve středu, v den termínu, tedy 19.9. 2012 jdu na opravdu poslední kontrolu. Opět je tam pan doktor vyvolávač Tak si tak v čekárně říkám, co mě čeká, jestli bych chtěla, ať mě zase pošle na vyvolání, nebo počkat. To jsem o vyvolávaných porodech ještě neměla nic načteného, jen úplně okrajově. Dneska bych zase asi tak nespěchla. I když, kdo ví, co by se do té doby mohlo stát.
Pan doktor mi udělá kontrolu a opět slyším, není na co čekat, proč to zbytečne prodlužovat, máte tady tašku nebo dojdete zítra na vyvolání? Já už v tu chvíli něvěděla, jestli se mám smát, nebo co dělat, při představě, že mě zítra jiná dr zase pošle domů. Podívám se na sestřičku a ptám se jí, kdo tam bude zítra, aby mě zase neposlali domů. Říká, že pan doktor a tentokrát, že už se bude opravu vyvolávat. Sestřička mě ujišťuje, že opravdu nemá smysl čekat, že bude lepší, když už budu držet Adámka v náručí. Nic jsem nenamítala, co bych taky zmohla a navíc jsem to už chtěla mít za sebou. Odpovídám, že tašku nemám, že přijdu zítra. Takže následovala další podivná noc, zase smíšené pocity, radost, že třeba zítra konečně spatřím to stvořeníčko, které je 9. měsíců u mě v bříšku a opět strach, ze všeho, jak to bude probíhat.
Je čtvrtek, 20.9.2012 a zase se s mužem vydáváme s taškou do porodnice, teď doufáme, že to není žádná sranda a půjdu rodit. Nahlásím se na příjmu a ano, teď už mě nikdo domů neposílá Na sesterně zapíšeme různé info o miminku a o průběhu porodu, jestli budu chtít epidurál a takové ty věci, no, znáte to. Byla mi přidělena skvělá asistentka, tak jsem se i dost nasmály a já si říkala, díky bohu, že po mě nechtěj vyplňovat dotazník v porodních bolestech, to musí být fakt záhul, nebyl zrovna krátký.
Kolem půl 9 dostávám vyvolávací tabletku. PA chodí asi každou hodinu na ozvy, ptá se, jak se cítím a jestli už něco začíná bolet. Jsem pořád v pohodě, nic mě nebolí. Další tabletku dostanu asi o půl 3, už ani přesně nevím. Stále se nic neděje. Než končí této PA služba, dělá poslední ozvy, kdy jí dost dlouhá trvá, než najde srdíčko. Já už polomrtvá strachy a pak slyším buch..buch..buch..Ufff..nicméně jde za dr, aby to přišel zkontrolovat.
Na dr vidím, že ho tím PA snad otravuje, že co ho volá, když je vše, jak má být. Ozvy jsou v pořádku, no nic..PA odchází, vím, že s tou už neporodím. Škoda, byla fakt milá. Přichází druhá PA, kterou když poprvé uvidím, chlupy se mi pomalu ježí, jak je nesympatická. Nééé!!! Manžel už je celkem unavený, začíná to být trochu nuda, stále se nic neděje. Nová PA říká, no nic, manžela pošlete domů, ať se vyspí, vám přijdu ve 23 h udělat ozvy a pak vám dám prášek na spaní, ať se taky vyspíte. Říkám si prášek na spaní během vyvolávání porodu? Není to trochu divný? Ok, je asi 22:00, manžel odchází.
Asi jen 15 minut po jeho odchodu, co je, co se to děje? Bolest v břichu. Klid, a zase, znova a dokola.Asi o půl 11, sakra, asi je to tady!!Bolesti nastoupily hnedka velké a asi po minutě!! Volám PA, že už to asi začalo. Během vteřiny se změní protivná PA ve skvělou, nechápu, ale je mi o jedno, to jsem si uvědomila až den poté Ozvy stále na sobě, vše v pohodě. PA říká, ať zavolám manžela, zvláštní, mě to v tu chvíli vůbec nenapadlo, kdyby mi to neřekla, asi bych mu vůbec nevolala 
. Tak mu volám, nevím, asi ve 23:30, ať rychle dojde. PA říká, že nemusí spěchat. Bolesti už jsou fakt hrozné, vím, že jsem si říkala, jak děsně to bolí, ale dneska už si to nedokážu vybavit:) Najednou přijde další paní doktorka, která mi píchá plodovou vodu, nejdřív se mě teda ptá, jestli mi odtekla, a odpovědi se nedočká, protože to nevím. Jak to píchla, tak to celkem zabolelo.
Pak mi PA říká, že si můžu dojít do sprchy a jestli teda budu chtít ten epidurál a já odpovídám, že určitě a už se ho nemůžu dočkat. Říká mi, ať ze sprchy dojdu tak za 10 minut. Vzhledem k tomu, že nemám vůbec pojem o čase, si pro mě do sprchy přijde, bylo mi tam tak dobře a pomáhá mi dojít na pokoj, sama bych to už asi nezvládla Sprcha pomáhala luxusně, ale stejně se těším na epidurál. Nějak se doplazím na postel, ozvy, najednou je mi píchnutá nějaká jiná injekce na bolest, epidurál ne. Nechápu, co je, proč ne epidurál. Ta injekce vůbec nezabrala.
Když se u mě objeví asi 5 dalších lidí, tak mi to dochází! aha! Něco není v pořádku!!Vím, že jsme se podívala na ten přístroj, kde to ukazuje ozvy a křivka byla půlně jinak, než měla být. V tu chvíli mi stejně nedochází vážnost situace, to mi došlo až později, kdy jsem přemýšlela o průběhu porodu a o všem, co se vlastně mohlo stát.
Prstýnky pryč, podpis nějakýho papíru. Kdyby mi dali podepsat cokoliv, podepsala bych Najednou jedu na sál, v chodbě manžel, který vůbec neví, která bije, říkám mu jen, císař a frčíme dál. Poslední bolesti, cévka, kterou v tu chvíli ani necítím, jen vím, že mi anesteziolog říká, píchneme vám injekci, dám vám kyslík a budete spát..tak jsem se těšila, až mě to přestane bolet. V tu chvíli jsem si přála jenom, ať už spím, jak jsem už psala, vůbec mi nedocházelo, co se děje..
Probouzím se asi o půl 3, v hlavě pěknej guláš, ale hned se ptám na Adámka. Adámek je v pořádku, narodil se v 1:15, dusil se, já nebyla otevřená, proto císař. V 1 jsem podepisovala ty papíry, takže to musela být asi pěkná rychlovka. Chci ho hned vidět, tak mi sestřička donesla a po chvíli to to došlo! Jsem máma!!!:) manžel nikde, hned mu volám, on že šel domů, že si mysleli, že se probudím až později, manžel si ho ale hned choval, byl u vážení i u měření. I když je půl 3 ráno, hned jsem všem musela volat, vzbudila jsem půlku rodiny, kamarádky, nemohla jsem skoro mluvit, asi ještě tou narkózou, ale byla jsem šťastná
Ještě by mě zajímalo, jestli se dusil vlivem toho porodu, nebo jestli, kdyby mi porod nevyvolávali, by to mohlo dopadnou špatně. Proto i doktorovi zmatkaři jsem vděčná, že jsem na konec na vyvolání šla. I přes všechny zmatky, které byly před mým porodem bych na tuto nemocnici nedala dopustit a jestli bude nějaké podruhé, tak zase jedině tam.
Pro někoho to bude asi hodně dlouhý a nudný deníček, ale pro mě je to nezapomenutelný zážitek, ze kterého mám teď už půlročního broučka Adámka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Hlavně ať jste zdraí, to je nejdůležitější 
To člověku nepřidá.
