Vzal si život kvůli mně
- O životě
- Aot
- 22.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hledám letenku na internetu a vzpomínám, jak jsem ji takto hledala před více než dvěma lety. Život se mi tehdy změnil vzhůru nohama, dal mi i to, co jsem v životě nečekala. Nakonec mi ale i vzal něco moc vzácného. Tenkrát jsem letěla vstříc novému dobrodružství, nyní poletím splnit poslední přání člověka, který mi byl dva roky vším.
Byla jsem už rok po škole a pracovala v Praze v advokátní kanceláři. Vždy jsem ale toužila odjet do zahraničí a poznat jíné způsoby života. Když mě v práci začal sexuálně obtěžovat můj nadřízený, dala jsem výpověď a odcestovala na Nový Zéland, kde jsem strávila 16 krásných měsíců. Po Zélandě a krátkém pobytu doma jsem odletěla do Kanady. Našla jsem si práci v kavárně, kde to VŠECHNO začalo.
Jednou se v kavárně zastavil krásný chlap, byl přesně můj typ a jak se potom ukázalo, tak i já jeho.
Měl světlé, trošku rozcuchané vlasy, modré oči a strašně roztomilý kukuč, oblek mu padl jak ušitý. Když jsem ho musela obsloužit, strašně jsem se styděla. Neznali jsme se ještě ani 3 minuty, ale oba jsme věděli, že se asi stalo. To, co se stává v těch romantických filmech, byla to jiskra, která přeskočila na první pohled. Marc, jak se mi potom představil, začal chodit na kávu každý den a poté už i dvakrát denně. Nakonec mi na stole nechal krásnou kytici z gerber a dva lístky do divadla. Miluje divadlo jako já, zaradovala jsem se. Další den se mě zeptal, jestli pozvání přijmu. Do divadla jsem šli za tři dny, ale ještě před tím jsme stihli kino, večeři a první polibek.
Zamilovali jsme se až po uši a já poznávala, že Marc je přesně to, co jsem celý život hledala. Miloval sushi, stejně jako já, rád chodil do opery, na muzikály, do divadla, rád lyžoval, měl rád plísňové sýry a bílé víno, byl něžný a romantický, ale přitom byl silný, posiloval, běhal. Bylo to, jako bychom se narodili jeden pro druhého. Byl skutečný gentleman. Zařídil mi novou a lepší práci v kanceláři. Tak jak on dělal vše pro mě, tak já jsem dělala vše pro něj.
Ve společnosti byl Marc žárlivý a bohužel, jeho žárlivost se začala stupňovat po té, co mě požádal o ruku. Žádost jsem přijala, ale do svatby jsem se moc nehnala, jelikož jsem si pomalu začala všímat jeho žárlivých scén víc a víc, které vždy probíhaly za zavřenými dveřmi. Dělal to vždy takovým způsobem, že to bylo nenásilné, neagresivní, místo toho říkal milé věty, které ale obsahovaly slova jako musíš, dokaž mi, nesmíš. Bohužel došlo na vynucování důkazů toho, jak moc ho miluji. Lásku jsem mu musela dokazovat sexem, a to i na pro mě dost ponižujících místech, jako byly záchodky v restauraci. Postupně mi to začínalo vadit víc a víc, jeho smsky a telefony každou chvilku mi už nepřišly tak romantické jako dřív. Společné obědy mě začínaly štvát - když kolegové šli společně, já musela s Marcem. Nemohla jsem se bavit s kolegou, protože Marc byl poté jak smyslu zbavený. Kontrola mého telefonu byla pořád častější.
Jeden den, když šli kolegové z práce po práci opět posedět, kolegyně se mě zeptala, jestli jdu s nimi, asi jen ze ze zvyku, nikdy jsem s nimi nebyla. Řekla jsem, že ne, že na mě čeká Marc a kolegyně jen tak mimochodem prohodila větu, která ač byla nevinná, byla to z ničeho nic facka, která mi zůstala v hlavě celý večer. Ta věta zněla: „To je hrozné žít život někoho jiného.“
Začala jsem si opět všímat dalších věcí. A po jedné aféře, kdy Marc opět nesmyslně žárlil na to, že se bavím s jeho ženatým bratrem, vedle kterého seděla jeho žena, chtěl, abych se s ním okamžitě vyspala v restauraci na toaletách, protože on potřebuje vědět, že ho miluji. Skoro se rozbrečel, že se cítí strašně. V tu chvíli jsem si, ač nerada, začala přiznávat, že něco není v pořádku. A rozhodla jsem se napsat do diskuzi právě sem na eMiminu. Ve své zamilovanosti jsem čekala pochopení pro Marcovo chování, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Marc spáchal sebevraždu krátce poté, co jsem od něj odešla. Ale to už je na další díl deníčku..
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1636
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20613
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....