Vztah matka dcera - můžete prosím poradit?

Je mi skoro 20 let a už dva roky bydlím sama s mamčeným bývalým přítelem, protože si našla nového a odešla, ale teď tu zase začíná tak trochu pobývat ...

Předem Vás všechyn zdravím :) Sem tam sem chodím a čtu si Vaše deníčky, ale zatím sama nepatřím ani mezi snažilky, snad nevadí ;) Řekla jsem si, že je tu spousta žen, které by mi mohly v tomto poradit. určitě je spoustu lidí, kteří mají podobné problémy, či ještě horší, tak snad to nevyzní nějak sobecky či špatně. Předem se omlouvám za délku :o

Jak už jsem psala, je mi skoro 20 a dva roky bydlím sama se Zdenkem, s kterým mám moc pěkný vztah, je to pro mě něco jako strejda. Přišly jsme k němu, když mi bylo 12. Tehdy jsem ještě neměla moc rozumu a na mírné naléhaní matky a taky za vidinou, že bych se mohla mít lépe, jsme vlastně ze dne na den odešly od taťky. Už delší dobu to mezi nimi nebylo moc dobré, neustálé hádky pod vlivem alkoholu skrz moje starší bratry (nejsou nejhodnější…) a taky asi peníze apod. Bylo to spoustu bezesných nocí pro mě, pro dítě. Dost jsem tím trpěla.

Jenomže tím nic neskončilo, snad veškerej vztek od různých členů jsem „vyžírala“ já. Poznámky od jednoho rodiče na druhého jsem taky musela poslouchat, v tu chvíli jsem ani nějakou dobu nechtěla jezdit za taťkou. A mamka pokračovala v éře, kterou započala už roku 97, kdy nám vlivem povodní spadl dům, od té doby tuším chodí k psychiatrovi či k psychologovi, teď si nejsem jistá. Éra spočívala v tom, že prostě pila a nevěděla, kde je hranice… Takže si asi to dětství dokážete představit, dost často nalitá maminka, peněz nebylo, ale na cigarety a tohle, to se vždy nějak našlo :( Dokonce se třikrát napila a k tomu vzala prášky… I tatínek nebyl nejsvatější, ale ten se aspoň dal hned dokupy a je v poho.

Když mi bylo 18, tak si našla nějakého nového přítele a chtěla, abych šla s ní, což jsem samozřejmě odmítla, nechtěla už jsem s ní nikam jít a taky jsem tu nechtěla Zdenka nechat samotného. Tak nakonec tedy odešla a po dvou letech jim to samozřejmě nevyšlo (už se ani nedivím) a chtěla by se vrátit sem, ale Zdenek je typ chlapa, co se moc nevyjadřuje a tak to je zatím tak, že tu pár dní je a pak zase je u dědy, kde bydlí.

A tady je ten problém, zvykla jsem si na to, že jsem tu sama, nikdo se o mě nestará (od malička už jsem dost samostatná, tak mi to nikdy moc nevadilo). Taky na to, že se tu vede domácnost, co se týče úklid, co kde bude apod., podle mě. Už jsem jí taky říkala, ať mi například nepere, že to mám rozvržené tak, abych si mohla vyprat potřebné věci, protože jich moc nemám, tak to dělám tak, že rychle vyperu a rychle usušit. A pár dní na to, když mi to odkejvala, tak samozřejmě pere a pere . . . Štve mě její přítomnost, nepracuje, tak je tu celý den. Mám pocit, jakoby se ve mě nahromadilo všechno za ty leta, to, co jsem si musela vytrpět a já ji tu prostě nechci :( Byla jsem ráda, že mám svůj klid a nemusím řešit její věčné problémy. Zdenek nevím, jak to cítí, ale nedokážu si představit, že by to nějak klapalo, protože už tehdy ani zdenkovi neplatila nájem, to, že mě vůbec neživí, když mě má v opatrovnictví, nebudu ani moc zmiňovat. Myslím, že kdyby nebylo Zdenka, tak ani nedostuduju :(

Možná je to i tím, že mám teď přítele, který je z fungující rodiny a mě to tak nějak i mrzí, že já to nikdy nepoznala, klidný bezstarostný dětství a jaké to je, když se o vás mamka stará se vším všudy, jak by měla :-/

Chtěla bych Vás poprosti o radu, jak se s tím vypořádat. Jestli ji říct, co mi vše vadí apod., ale zase nevím jak, bojím se, že vybouchnu, fakt to v sobě dlouho dusím a ona se mi pak nějak psychicky zhroutí nebo si zase vezme prášky nebo tak… Jen bych chtěla mít za ty roky svůj klid bez problémů, vždycky ona je ten největší chudák, ale to, že tím vším konáním za ty roky, ubližovala a otravovala lidi kolem sebe, nějak nebere na vědomí.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Dajma
1426
28.7.10 17:43

Ahoj, nezávidím Ti… Mám též komplikovaný vztah se svou matkou..má svůj jakýsi duchovní svět a jedině ona má pravdu, kterou všem vnucuje.. Je to těžko, je to sice moje máma, ael už jsem na ní opravdu několikrát vybouchla.. Já jsem téměř 3roky vdaná a mezitím u nás byla na návštěvě asi 3× vkuse několik měsíců. Fakt se s ní nedá vyjít, ani vedle ní nemůžu dýchat, taky moc vadí.. Ale jak říkám vybouchla jsem a vyhodila.. Ona sice pořád nechápe, že mi se svým konáním i řečmi ubližuje, a stejně je utvrzená ve své pravdě, ale odešla. Byť uražená, nicméně jí to zase přejde a až bude něco potřebovat doleze..
Moje rada, zkus mírně, ale poslat ji prostě pryč, promluv si i se Zdeňkem, aby ti pomohl.. A co ji najít nějaké léčení :?: :think:
Hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Jujacek
282
28.7.10 19:40

No včera se mě zeptala, co mi stále je, byla jsem taková bez nálady, a znova se zeptala, jestli mi vadí, že tu je a na to jsem řekla, že nevím. Samozřejmě se naštvala a taky z toho brečela, celé dopoledne jsme spolu nepromluvili a odpoledne odešla k dědovi, kde normálně bydlí. Děda se mě hned samozřejmě zeptal, jestli mu můžu vysvětlit důvod, proc mama brečí, tak jsem mu to řekla, na což mi řekl, že to nebyla nejlepší odpověď a začal tam rozebírat, že je rád, že se tak trochu (asi psychicky) dostala z toho vztahu, díky kterému tehdy odešla, a že nechce být sama. Tak to jsem nevydržela zase já, člověk nemůže pomalu ani říct svůj názor. Tak jsem to nějak udobřila smskou a taky jí řekla, že nemůže čekat, že si ze dne na den zvyknu a tak a taky, co si myslím o vztahu jí a zdenka, ale taky jsem neřekla vše, aby ji to moc nedostalo. Tak mi dala za pravdu a že ji mám brát s rezervou . . . Zdenek, no ten se do řešení nějak nemá a řešit to s ním je děs :D :-? Nevím, co se mu honí hlavou.
Léčení? No nevím, jak by si to vzala. Z toho by se spíš psychicky zhroutila 8-o

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
28.7.10 20:15

Ahojek, ono se lehko radí, každá jsme jiná, každý reagujeme jinak. Osobně mi tvá máma přijde, promiň ten výraz, tak trochu hysterická. Rozhovor by to určitě chtělo, možná více rozhovorů - dávkovat jí to po troškách. Ale…že jí teď nemůžeš vystát…je to jen jejím návratem? Jen tím, že se ti plete to vedení domácnosti a nebo jí nemůžeš odpustit minulost? Myslím, že by jsis nejdříve měla uvědomit tohle. Pokud jde o vedení domácnosti, tak tohle byych s ní asi řešila rozhovorem. Ale pokud jde o to, že ti vadí celkově a nemůžeš jí odpustit minulost, pak bych asi na tvém místě vyhledala pomoc psychologa - tedy pokud ti na tom záleží. Pomůže ti pochopit situaci a srovnat se s tím. A není to žádná ostuda, i já u psycholožky kdysi byla. Někdy je prostě dobré uslyšet názor někoho erudovaného. No, zvaž to. Přeju hodně síly k rozhodování. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Dajma
1426
28.7.10 22:59

No tak já myslela léčení, kvůli toho alkoholu, ne přímo psychinu… :wink:

Příspěvek upraven 28.07.10 v 22:59

  • načítám...
  • Zmínit
tajemna
29.7.10 10:37

Ahoj, nevim, jestli ti tim trosku pomuzu, asi spis ne, ale zkusim ve zkratce napsat muj pribeh „detstvi“… Tata byl kur*vnik, mama to dlouho trpela a pak pretekl pohar a ze se rozvedou. Tata pil kdyz nekam sel a dokazal se pekne zliskat, ale druhy den v pohode, proste normalka. Mamka ale zacala pit po case i doma, zacalo se to zhorsovat, vyhazovali ji z kazdy prace, jak ty pises na jidlo nebylo, ale na cigara a vodku ano. Byla chvilka, kdy sem jedla suchej chleba a psovi sem ho osladila cukrem a polila vodou, aby sme nemeli hlad. Zkouseli sme vsichni a absolutne vsechno. Jezdily za ni jeji dve sestry, babicka z pomerne daleka (jeji mamka). Nejdriv po zlym, takze probehlo i par rvacek, pak po dobrym, to nepomahalo. Nakonec 2× svolila na leceni, ale bez uspechu. Jednou se napila asi za 2 mesice, po tom druhym byla do tydne zpatky. Pak sem rezignovala, jako jedna z poslednich, co meli porad snahu ji pomahat. To, co se delo na zaver jeji alkoholni drahy, nepreju nikomu. Misto puberty sem se desila, kdy bude porezana, popalena, kdy vyhorime. Ne, nemela sklony k sebevrazde, jenom se v tu chvili stavala nesvepravnou a nevnimala bolest, takze oprit se o rozzhaveny kamna bylo u nas bezny. Nakonec na venek sem byla ta, ktery je to jedno, uvnitr sem nejednou volala zachranku. Pak jsem zjistila, ze se leci na deprese, bere antidepresiva a ty doma zapiji alkoholem. Ukradla jsem ji z penezenky vizitku, objednala se tam a vsechno rekla doktorovi. Desila sem se dne, kdy tam pujde a vrati se zpatky - Bude zase mela? - rikala sem si. Nikdy se o tom nezminila. A najednou........proste prestala, uz nepila. Vim, ze jsem jeste tak dva roky chodila domu se strachem, jestli bude a nebo nebude, pozorovala jeji pohyby, to jak mluvi. Do dneska nevim, proc kdyz ji pomahalo tolik lidi, sla naopak proti tomu, a az kdyz rezignoval i ten posledni, ja, se vzpamatovala. Zacalo to, kdyz mi bylo asi 12, skoncilo to asi ve 20ti letech. Zkazila mi spoustu vanoc, spoustu narozenin, zkazila mi to, ze kdyz ostatni holky litaly po venku a bavily se, ja musela premejslet, co budu jist a jestli nam uz zase neodpojili elektrinu. Nemela sem nic, presto ted cejtim, ze mam absolutne vsechno. Nekolik let sem ji nenavidela a ted ma u me obrovsky obdiv, protoze clovek v jejim stadiu se z toho malo kdy dostane.

Takze moje „rada“ zni, nelituj, nervi, nepoucuj - proste se na to vykasli. Dokud ona sama nebude chtit, at uz to bude cokoliv, nemas sanci s tim hnout.

Asi stejne, jako ted ty, i ja jsem kdysi premyslela, ze s ni ukoncim veskerou komunikaci, ale dneska sem rada, ze ji mam. Je to uzasna zenska, uzasna mama a uzasna osobnost, protoze na pokraji zivota se z toho vyhrabala uplne sama.

A omlouvam se, ze pisu jako anonnym (tedy aspon doufam. :lol: ), ale tohle se ne zrovna lehko priznava.

  • Upravit
Jujacek
282
29.7.10 11:39

Dajma: No jo, já myslím vždy na to nejhorší :-) Ale stejně si myslím, že by si dost vzala, i kdyby jsme se zmínili o protialkoholové léčbě. :roll: Navíc, to se asi platí, co? Nevím, jestli by byl někdo ochotnej to podstoupit :think:

Akorát nevím, jestli pila i dřív, protože si toho moc nepamatuju, ale člověku se těžko věří, že by úplně přestala, protože jakmile je trochu ve stresu a má možnost, tak se napije, asi si myslí, že to pomůže, ale sama vím, že když je člověk napitý, tak to všechno ještě víc prožívá a řeší :-?

DanMaj: Já myslím, že to bude od každého trochu ;) To, že bych si mohla popovídat s nějakým psychologem, jsem brala taky jako možnost a pokud se to nezlepší, tak to asi zkusím, ale těžko se mi o tom povídá naživo a ještě k tomu s někým cizím :roll: Já jsem hrozná stydlivka :lol:

Jen mě trápí, proč tak najednou se to všechno na mě zesypalo a všechno se mi to vrátilo :(

tajemná: Taky si to neměla lehké :( Mamku ani tak nevyhazovaly, málokdy a když už, tak proto, že byla dlouho třeba nemocná, ale i v práci pila, protože většinou dělala kuchařku v hospodách a tam máte přístup k pivu 24h denně. Kolikrát odešla sama, že se jí něco nelíbilo . . . No jsem někdy zvědavá, jak to bude mít v důchodu, když asi ani skoro žádnej nedostane, protože nebude mít odpracováno :-? Nevím, u nás se asi nic nikdy moc nezkoušelo, když byla fakt napitá nebo tak, tak s tatou se buď dohádali a nebo, když jsme byli už u Zdenka, tak ten ji nadal, ale na druhej den si to stejně nepamatovala :roll: Zdenek ten byl možná den dva naštvanej, ale pak v poho a tak stále dokola… Když žila ještě babička, její mamka, tak to se sem tam dalo, ta ji dokázala srovnat do latě a vlastně všechny z rodiny, co dělali problém, ale pak umřela a to už šlo všechno z kopce…
Hmmm s tou vizitkou je to zajímavý, ale ona tam nechodí, měla by pravidelně, ale nechodí, ale stejně se mi ani někteří ti psychologové nelíbí, protože když se jednou člověk nadopuje práškama a zapijí to alkoholem, tak jak si pak takovej doktor může dovolit někomu dát prášky na nervy, které ještě můžou podporovat „chuť“ k takovým to věcem a samozřejmě, že to udělala ještě dvakrát. Tak tohle moc nechápu, ale je fakt, že jí aspoň pomáhaly, když to tehdy brala a nepila do toho, tak byla docela v klidu, někdy až moc klidná, ale nestresovala se a bylo to v poho…
Dobře, asi nebudu poučovat a tak, to, že bych přerušila komunikaci to né, jen bych si třeba přála, až jednou budu mít děti, abych je mohla svěřit babičce a nestrachovat se, jestli na ně dohlíží, jak má a jestli u toho náhodou nepije. nechci, aby moje děti prožívaly, to co já :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Jujacek
282
29.7.10 11:40

A taky jsem se možná měla tehdy ozvat jako dítě, to by dospělí možná víc poslouchali . . . :-( Ale vždycky jsem to nějak „vstřebala“ :think:
Díky za rady :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
cher
29.7.10 14:54

V první řadě myslím, že jsi statečná holka, která navzdory všem těžkostem, to má v hlavě srovnané. A myslím, že vůbec nemusíš řešit svou mámu, že máš taky právo na svůj život a máš právo myslet na sebe. Máma se už asi nezmění, taky mi to trvalo, vlastně do dneška to vstřebávám. Moje máme je jiná než tvoje máma,ale taky jsem v určitých směrech měla mizerné dětství. Navenek všechno OK,ale spíše takový psychický teror. Vyřešila jsem to tak, že jsem po maturitě odešla z domu. Bydlím od své matky 200 km, dojede občas na návštěvu, je skvělá babička,ale my dvě kamarádky nejsme a asi ani nebudem. Máš východisko- až doděláš školu, najděte si s přítelem bydlení a zařiďte si život podle svého, třeba Ti rodina přítele vynahradí z části vlastní rodinu. A teď se pokus to nějak vydržet a dohodnout se s mámou třeba na nějakých pravidlech soužití :think: . Držím Ti palce :wink:

  • Upravit
Jujacek
282
1.8.10 19:00

sieta.m: Díky ;) Snad i tak to u nás dopadne, že když už nebyla nejlepší máma, tak snad babičkou bude :palec: Zatím je to už dobrý… Když jsem přišla po dvou dnech od přítele domů, tak mi bylo řečeno, že neprala a nic, tak jsem si trochu připadala divně no, když mi to říkala :roll: Ale jinak v pohodě, pokecaly jsme a šla domů… Uvidíme, jak se to bude vyvíjet nadále 8-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář