Z louže do bláta
- O životě
- Tejinka
- 14.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj ženy, mám depku a potřebuji se vypsat, tak se s vámi podělím o můj příběh. Určitě to taky znáte. Myslím, že alespoň jednou v životě jste na tom byly stejně nebo podobně jako já a dostaly jste se z jednoho špatného vztahu do ještě horšího. Ten můj zachrání snad už jedině psycholog!
Všechno vždycky začne tak krásně. Potkáte ho a myslíte si, jak je pro vás krásný a úžasný, jak je hodný, pozorný, váží si vás. Miluje. S mým nynější přítelem, říkejme mu třeba Pepa, jsme se seznámili v práci, ještě když jsem chodila s teď už ex přítelem. S bývalým už nám to dlouho neklapalo, byly jsme spolu šest let. Byla to tenkrát taková puberťácká láska. Po tom, co jsem dodělala střední, jsme šli do společného bydlení na zkoušku, kde jsem s ním rok vydržela. Náš vztah se nijak nelepšil. Kamarádi pro něj byly stále přednější, tak chodil do hospody a jelikož mě to tam nebavilo, tak jsem tam nechodila a tak jsme se odcizovali.
Dovolené jsem trávila dá se říct sama, protože on byl s kamarády víc než se mnou. V době, kdy jsme spolu bydleli, jsem ho vlastně i živila, byla krize, takže v práci jim snížili platy. On měl akorát tak na nájem, zábavu a do toho si vzal půjčku na auto, které jsme podle něj tak strašně potřebovali, takže jsem platila i benzín. Občas mu něco prolezlo hlavou a dovolil si mě nazvat pí… a jinými sprostými slovy, tak mi za to, jako omluvu, koupil třeba mobil. Podle mě si nevážil toho, co jsem pro něj dělala, proto jsem hledala někoho jiného, s kým bych mohla být. Často jsme se hádali kvůli hloupostem.
Postupem času už jsme nebyly partneři, ale jen dva lidé, co se opravdu dobře znají a bydlí spolu. Začala mi chybět láska, ten pocit, že mě má někdo rád. Tak jsem si našla milence, tedy jestli se tomu tak dá říkat. Byl o deset let starší než já. Seznámila nás moje kamarádka a mně se zalíbil a chtěla jsem kvůli němu opustit přítele. Jenomže toho mi bylo líto, protože by neměl kam jít, kdybych se s ním rozešla. Rodiče už s jeho návratem nepočítali, měl víc sourozenců a takhle se jim žilo líp. A bála jsem se, že by si něco udělal, protože stále tvrdil, jak moc mě miluje. V té době jsem měla pocit, že to snad i myslí vážně.
Chyba byla v tom, že můj milenec jaksi nebyl schopný akce v posteli, ani jsem s ním nespala, protože mu nešlo ho do mě dostat, byl schlíplý. Takže to byl spíš jen takový úlet s líbáním, povídáním si přes sms i z očí do očí až dlouho do noci. Bohužel jsem se s touto mou životní zkušeností pochlubila i v práci. Samozřejmě i mému tehdejšímu kamarádovi a dnes mému příteli Pepovi. Milenec postupem času přestal splňovat svůj účel, nahradil ho Pepa. Do toho jsem se zamilovala až po uši. A tak to vše začalo. Přítele jsem kvůli němu opustila. Ten se hned vyspal s mojí sestrou, takže jsem alespoň rychleji zapomněla, když jsem věděla, jak hrozně mě tedy miloval, a začala žít nový život.
Bylo to krásné, prostě pohádka. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled až po uši. Pepa byl podle mě ideální. Když jsem se dozvěděla, že má z předchozího vztahu dceru, kterou nemůže vídat, bylo mi ho líto. Jeho bývalá ho totiž neuvedla do rodného listu jejich dcerky a vrátila se zpět ke svému bývalému. To ho zlomilo, dostal z toho skoro infarkt a chvíli chodil k psychologovi. Pár let se z toho dostával a teď také cítil, že má novou šanci konečně žít. Po pár týdnech jsem ho přesvědčila, ať se ke mě nastěhuje a každý den jsme si užívali, jako by měl být náš poslední. Poznala jsem díky němu nové lidi, prožila nové věci.
Idylka u nás končila v době, kdy se Pepa opil a stále mluvil o své bývalé a dceři. I když je uzavřený člověk mluvil o tom, jak ho poznamenalo, že jeho otec není Čech, že žije v cizině, a že ho poznal až před několika lety, kdy si našetřil na letenku. Že ho zavrhli jeho sourozenci, že ho bývalka takhle podvedla, že se bohužel narodil až tak brzy, že neměli na škole počítače, takže na něm neumí a není takoví zas… hekr jako já, a že maminka samoživitelka na takové věci taky neměla, když musela živit tři děti. Tohle jsem slýchávala pořád dokola. Když jsem mu řekla, že mi to vadí a že jsem z toho nešťastná, tak jsem podle něj prostě nezažila tak hrozný život a nemůžu vědět, co cítí.
Nechala jsem to být. Prostě jsem si řekla, že to půjde jedním uchem tam a druhým ven, kdykoli o tom bude mluvit. Protože z jeho hrozné minulosti už stejně nic nevyřešíme. Rozhodla jsem se ho akceptovat takového, jaký je. Chtěli jsme spolu založit rodinu. Jinak byl totiž Pepa vždy milý, pozorný, sex byl perfektní, jeho humor jsem milovala, co slovo to perla, že jsem se smála ještě hodinu potom. A tak jsem v domnění, že už ho nemůžu lépe znát a nemůže už z jeho strany přijít nic horšího, vysadila antikoncepci. Samozřejmě jsme to chtěli oba. O měsíc později jsem byla v jiném stavu. Přišlo nám to oběma strašně krásné. Těšili jsme se a plánovali. On však s těmi svými opileckými přednáškami nepřestal.
Jsme od sebe věkově o šest let, a tudíž jsem prostě cucák, co v životě nic nezažil. Když už jsem po tisícé poslouchala, jak moc mu bylo od všech v životě ublíženo, svěřila jsem se mu, že mě nevlastní bratr asi třikrát „jen“ osahával, když jsme byly malé děti, vše jsem na něj samozřejmě tehdy řekla rodičům a vyřešilo se to v rodinném kruhu. Že můj nevlastní otec mě bil víc než bratra a sestru. A moje mamka při mě nestála v životních situacích, když jsem to potřebovala. Což mi teď bohatě vynahrazuje, protože si uvědomila po určitých životních zkušenostech, že jen my jsme svoje, my jsme rodina. Dnes už si na tyhle kapitoly ve svém životě ani nevzpomenu, protože ten život nebyl jen o utrpení, byly i hezké nezapomenutelné věci. Jen jsem chtěla, aby také pochopil, že ne každý má tak úžasný život, jen proto, že má úplnou rodinu, která mu zaplatila školu a měla na počítač.
Čekala jsem od něj pochopení, jediné čeho jsem se dočkala ale je, že moje rodina je plná úchylů a i já jsem úchyl. Kdo ví, prý jestli bych se bránila, kdyby mi něco takového bratr udělal dnes, jestli bych se prý vůbec bránila a náhodou se mi to ještě nelíbilo. A kdo ví, jestli mi to náhodou nedělal i otec. Pepa totiž má v životě tolik zkušeností, že takhle to prostě v životě chodí. Jeho sestra vznikla ze znásilnění a já mám podle něj s mojí mamkou nepřestříhlou pupeční šňůru, takže bych si to kvůli ní podle něj nechala líbit. Tohle mi přijde jako opravdu ubohý a dost urážející názor, ale nemůžu mu ho dostat z hlavy. To on je totiž ten chudák, když musí jít do práce a neví, co se doma děje. Bydlíme totiž u mých rodičů v rodinném domě i s mými sourozenci. To bych asi také měla vysvětlit. Pepa totiž nevydržel nápor v práci, protože je to vznětlivý člověk a dal výpověď. Podal ji, i když jsem byla už těhotná a on má ze vztahu s bývalou úvěr, který musí splácet. O kterém mi mimochodem dost hustě lhal, ale o tom v dalším odstavci, když se vrátím k milenecké kapitole života, na kterou je taky dost háklivý.
Věděla jsem, že tohle bude těžké, když mi povídal, jak kde kterou neo… a že ty holky, ženy měly kluky, manžele takže to zná, že ženský jsou ku,,, který podváděj. Mě si tam zpočátku také škatulkoval pokaždé, když se opil, tak jsem mu raději jednou zalhala, když jsem řekla, že sms, která mi přišla, nebyla od mého nejlepšího kamaráda ze střední, jenomže on na to přišel. Bohužel pro mě neumím dobře lhát. A od té doby jsem největší lhářka, které se nedá věřit. Ale že on mi lhal, že má dluh nějakých čtyři sta tisíc, ze kterých se ve třetím měsíci mého těhotenství stalo půl milionu na osm let, to nelhal. To jen zatajoval pravdu. Někdy opravdu nevím, jestli se mi to jen nezdá.
A tak teď spolu čekáme miminko, které nadevše miluji. Naštěstí se máme stěhovat od našich pryč do baráku k jeho mámě, tam se snad bude Pepa cítit psychicky líp. Mě osobně je jedno, že tam budeme, jeho maminku mám moc ráda. Bojím se budoucnosti, nevím, co přijde. V nejbližší době se chystám sebe i přítele objednat k psychologovi, vím že on to potřebuje a myslím, že já už taky. A tak jsem se dostala z louže do pořádného bláta. Nechci tím říci, že kdybych to věděla, zůstala bych s bývalým. To ne. Ale je mi líto našeho malého broučka, protože za nic nemůže a já mám do budoucna nervy taky jen jedny. Tak mi holky držte palečky, ať se to u toho psychologa vše vyřeší a jsme opět každý den šťastní.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21782
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a nechápu proč s nim zustáváš 
… Držím palečky… 
snad se tu casem nedoctem, ze sezeni u psychologa nepomohlo, a ze uz to psychycke tyrani nezvladas…
). A tamto sebestředný hovado? Přeju ti abys našla sílu jít svou cestou. Udělala jsem to a nelituju. Teď mám vztah(nyní již manželství), který je plný lásky a porozumění, tolerance… Vedle tamtoho bych umřela a moje dítě by trpělo. Přeji alespoň klidné těhu. Nevim kolik je ti let, ale moje rada/nerada zní-chlapa nepředěláš 
Já jsem měla něco podobného taky doma, ale právě svatbu a děti jsem odmítla, protože tak, jak on říkal, že ho to změní, jsem nevěřila 
