z Vrchlabí do HK
- Porod
- 22.03.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se podělit s trochu nepříjemnou zkušeností z Vrchlabí. Strávila jsem tam od pátku od 5ti od rána do neděle, kdy mě propustili. Při příjmu jsem byla otevřená jen 1 cm, bolesti byly po 23 minutách, ale nebyly až tak silné, tak to nevypadalo, že hned tak porodím.
Bolesti střídavě přicházeli a odcházeli a stupňovali se. Kromě pravidelných poslechu ozvuků miminka mi nic nedělali. V sobotu odpoledne jsem to už nevydržela a žádala jsem další vyšetření. Doktorka mi vysvětlila, že to je zásah do porodu a že to neradi dělají. Na moje naléhání, mě nakonec vyšetřila (chtěla jsem vědět jak daleko jsem pokročila po tak dlouhé době) a zjistila, že jsem stále otevřená jen na 1 cm. Bolesti přešli do zad a zesilovali se. Šla jsem si dát sprchu, kde mě našla sestra. Klepala jsem se jako sulc. Byly to nervy. Nemohla jsem nic jíst, byla jsem unavená z těch bolestí a pořád se nic nedělo. Sestra mi řekla, že takhle neodrodím a jestli nechci jet do Pardubické nemocnice, že mi tam něco píchnou a budu mít za několik hodin odrozeno. Vysvětlila jsem jí, že chci rodit přirozenou cestou, jen je těžké mít bolesti, vědět, že to zatím nikam nevede a zůstat klidná. Doufala jsem, že mi poradí, co mám dělat. Neporadila a i přes to, co jsem jí řekla mě ještě 2 krát poslala do Pardubic. Byli jsme s manželem naštvaní. Čekali jsme, že alsternativní nemocnice bude připravená i na komplikace. Čekala jsem, že mi nabídnou třeba nějaké bylinky na sklidnění nebo nějakou jinou alternativu. Nejenom, že tam nic takového nemají, ale nedostalo se nám ani psychické podpory. Naopak ze mě udělali hysterku. Prostě nás nechali s manželem v pokoji ať si děláme co chceme. V neděli ráno nás bez dalších vyšetření propustili i přes to, že jsem celou noc bolestmi nespala. Trpěla jsem ještě další noc a v pondělí ráno jela do HK nemocnice ke svému gynekologovi. Byla jsem otevřená 6 cm. Ihned mě přijali do porodnice. I přes to, že mi všichni tvrdili, že jsem porodnický typ a budu mít odrodíno do 2 až 4 hodin trvalo dalších 7 hodin a 2 injekce (1 - branka byla ztuhlá a neotvírala se, ale miminko už chtělo ven. 2 - stahy nebyly ‘sehraný‘) než se Matyáš narodil. Moje kontrakce se od soboty od večera už nezesílily, dokonce ani po injekcích, byly to už klasické porodní bolesti (takže jsem si to pěkně užila).
Je mi líto, že jsem rodila v klasické nemocnici, ale je pravda, že kdybych v pondělí odjela opět do Vrchlabí, rodila bych pravděpodobně ještě hodně hodně dlouho a s jejich přístupem - nepřístupem bych byla vystresovaná já i miminko. Takže pokud chcete rodit ve Vrchlabí a budete mít komplikace, tak se na to pořádně připravte, abyste si dokázali poradit sami. Hodně štěstí.
Monika a Matyáš
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1614
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 905
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 680
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 468
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 343
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2216
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2995
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2475
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 917
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1244
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...