Zázemí s nevěrou: Když sex bez citu přeroste v lásku a vy nejste volní

Jenže srdce, to svévolné a neposlušné srdce, si začalo žít vlastním životem. A najednou jsme si psali každý den. Najednou jsme spolu trávili čas i mimo ložnici. Najednou jsme se do sebe zamilovali. A my, dva lidé, kteří nebyli volní. Já se rozvádím. Ne kvůli němu, to by bylo příliš jednoduché vysvětlení. Moje manželství byl dlouhodobý projekt, který zkrachoval na nedostatku komunikace a vzájemného respektu. Před půl rokem jsem s dětmi odešla. On je ženatý. Stojím před paradoxní situací: miluji muže, který nosí na prstě snubní prsten. A přemýšlím nad tím, jak je možné, že doma dokáže tajit milenku rok a půl? Jeho žena je prý žárlivá. Všímá si něčeho? Nebo je jí to možná už jedno? Nebo je on tak dokonalý herec v každodenním divadle manželství?

Tyto otázky mi kolují hlavou, když ho večer opouštím a on se vrací do domu, který je jejím. A pak tu jsou ty větší, existenciální otázky. Když dokáže tak bravurně lhát a tajit, může být vůbec někdy věrný? Tvrdí, že kdyby s ním jeho žena měla sex, nikdy by nehledal jinde. Já vím, že to samé jsem dělala já – hledala jsem naplnění mimo chladné manželství. A vím se vší jistotou, že věrná být dokážu, když je vztah naplněný, když oba dáváme a bereme, když je vše, jak má být. Ale dokáže to on? Je schopen přepnout z módu ‚tajemníka‘ do režimu ‚otevřeného partnera‘? Nebo je nevěra pro něj už zakořeněným modelem chování?

O budoucnosti mluví v podmínkovém způsobu. Koupil si byt, který opravuje. Říká, že ho bude pronajímat, nebo se tam nastěhuje, ‚kdyby ho vyhodila‘. Bydlí v jejím domě, a tak ta varianta není nereálná. Přijde mi, že si pečlivě buduje zázemí s nevěrou – má ji u mě, má zázemí u ní. Jsem si téměř jistá, že si nechává otevřená zadní vrátka na obou stranách.

A to mě bolí a znepokojuje zároveň. Říká, že se zatím rozvádět nechce, ale že s ní v budoucnu zůstat nechce. Tato slova visí ve vzduchu jako těžký závoj. Nespěcháme, necháváme to plynout, říkáme si. Ale já někdy cítím, jak ten proud může unášet k nepřehledným peřejím. Mám kolem sebe děti, které potřebují jistotu.

A v srdci zmatek. Co s tím? Jak s tím naložit? Možná bych měla být racionální a říct si: muž, který podvádí manželku, bude podvádět i tebe. Možná bych měla věřit jeho vysvětlení, že nevěra je jen symptonem nefunkčního manželství. Možná bych měla přestat analyzovat a jednoduše žít ten krásný, byť komplikovaný cit, který mezi námi vznikl. Ale realita klepe na dveře pokaždé, když se večer rozloučíme. Jeho život je rozdělený na dvě části, a já jsem tou tajnou.

Milenka. Slovo, které mi vždy znělo cize a vzdáleně, a teď je mým vlastním osudem. Píšu tento deníček jako zpověď, ale i jako zrcadlo. Možná v něm někdo pozná kus své vlastní zkušenosti. Láska přichází neohlášeně a často si nevybírá vhodné okolnosti. Narodila se v zakázaném prostoru mezi dvěma nesvobodnými lidmi. Otázkou zůstává, zda má šanci přežít na světle a v čestném vztahu. A zda jsme my, její nositelé, připraveni za ni zaplatit skutečnou cenu – cenu rozpadu starého světa a bolestivého budování nového, bez jistot a bez zadních vrátek. Nechávám to plynout, ale vím, že řeka se jednou bude muset rozdělit, nebo spojit. A já se bojím, na který břeh mě moje srdce nakonec donese.