Zázrak zrození
- Porod
- Leonie
- 14.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se podělit o nádherný zážitek, ambulantní hypnoporod našeho vymodleného chlapečka. Přijetí našeho druhého děťátka nebylo úplně bezproblémové, ovšem byla jsem odměněna nádherným, pohodovým těhotenstvím, které se mnou prožívala celá rodina, tedy manžel, starší dcerka a maminka.
Hlavně dcerka se díky mým nabývajícím křivkám začala jakoby připravovat na svoji ženskou úlohu, bylo to krásné být těhotná a mít doma holčičku, byly si ještě blíž. Taky tvrdila, že čeká miminka, mazala mi břicho a o miminku hodně mluvila. I když jsem samozřejmě byla dost vytížená domácností, péčí o dcerku, stěhováním, renovací a překlady, s nadšením jsem se věnovala předporodní přípravě. Chodila jsem na kurz aquafit pro dva, na těhotenskou jógu a pilates, abych byla fit, a stejně jako při dceři jsem celé těhotenství chodila k léčitelce, která mě a mé miminko spirituálně provázela těhotenstvím. Taky jsem našla skvělý kurz hypno-porodu, který jsme s manželem absolvovali, a těšila se, jak vše uplatním v praxi. Několik týdnů před porodem jsem přípravu zintenzivnila, trénovala jsem s epi-nem, prováděla masáž hráze, pila maliníkový čaj, jedla lněné semínko a chodila na přípravnou akupunkturu, která má zkrátit porodní dobu.
Situaci trochu zkomplikovalo, že si maminka, která měla přijet 14 dní před termínem a v době porodu hlídat dcerku, zlomila ruku. Nakonec přece jen přijela, 4 dny před termínem. Cítila jsem se nějak zvláštně, ale přece jen jsem vyzvedla maminku a ještě si skočila do porodnice na poslední akupunkturu a prohlídku. Zajímalo mě, zda mi porodní asistentka bude moci něco říct k předpokládané době porodu, protože jsem měla pocit, že se už něco chystá. Jen jsem doufala, že si mě tam nenechají, protože co bych dělala s dcerkou a maminkou. Asistentka mě ovšem ujistila, že na porod to ještě nevypadá, že mám na další kontrolu přijít zase za týden. V klidu jsme tedy odjely domů a já se těšila na pár posledních dní s břichem a s maminkou.
V noci mě ovšem vzbudily lehounké vlnky, které jsem nejprve definovala jako poslíčky a s úspěchem se je snažila zaspat. Vlnky se ovšem změnily ve vlny, ty jsem zpracovávala vkleče na posteli, kroutila jsem pánví a tiše si zpívala. V mezidobí se mi stále ještě dařilo trochu odpočívat. Když začaly vlny přicházet v rozestupu 5 minut, rozhodla jsem se přece jen vzbudit manžela a poprosila ho, aby uvařil termosku porodního čaje podle Ingeborg Stadelmann. Manžel si ještě v klidu připravil svačinu a vyrazili jsme do porodnice. Stále jsem si ještě připouštěla variantu, že zase pojedeme domů.
Po prohlídce se ovšem ukázalo, že jsem otevřená na 4 cm, takže jsme už zůstali v porodnici. Napojili mě na CTG, naštěstí jsem při něm mohla stát, takže mě ani moc nevadil. Vlny už přicházely po 3 minutách, moc mě pomáhalo při nich kroutit pánví a prozpívat je. Taky jsem si představovala, že se otevírám jako nádherná stolistá růže a uvolňuji cestu svému chlapečkovi, který se pomalu propracovává na svět. Dařilo se mi uvolnit se, představovala jsem si, že náš chlapeček k nám připlouvá a každou vlnou je nám blíž a blíž, dostala jsem se do jakéhosi transu, takže jsem ani moc nevnímala manžela, který mě chtěl stejně jako při prvním porodu masírovat kříž porodním olejem. Najednou jsem začala cítit při vlnách velký tlak, celé moje tělo se proměnilo v nástroj, kterým ten tlak prochází, snažila jsem se, abych nesvírala zuby a měla pootevřenou pusu a zuby přitisknuté na patře, protože se sevřenými ústy by se sevřela i děloha. Odolávala jsem touze začít tlačit a opakovala jsem si, že moje tělo i miminko vědí, co dělají a já se jim do toho nebudu plést. Vtom jsem ucítila velkou úlevu a kolem nohou se mi rozlila plodová voda. Byla jsem moc ráda, že porod tak hezky a rychle pokračuje, bylo asi 9 hodin.
Přesunuli jsme se do porodního sálu VODA, kde mi porodní asistentka napustila vodu do obrovské vany. Řekla mi, že si myslí, že už brzy naše miminko vykoukne na svět a povzbuzovala mě, abych aplikovala uvolnění a dýchání tak, jak jsem se to naučila v kurzu hypno-porodu. Vlny přicházely, dařilo se mi je prodýchávat dlouhými vdechy a výdechy, v duchu jsem mluvila k našemu miminku a ujišťovala ho, jak moc ho máme rádi a že mu pomůžu, aby jeho příchod na svět byl co nejlepší. Vizualizovala jsem si vlny, představovala si, jak nám nesou našeho chlapečka. Asistentka mě po nějaké době vyšetřila, byla jsem otevřená na 8 cm a měla pocit, že náš chlapeček už hodně sestoupil a že za chvíli už to bude a ještě více jsem se uvolnila. Jenže asi jsem se uvolnila moc, protože vlny zeslábly a také intervaly mezi nimi se začaly prodlužovat. Najednou jsem měla pocit, že musím ven, voda mě přestala vyhovovat, i když jsem věděla, že náš chlapeček už je skoro u nás, už jsem si i nahmatala hlavičku.
Asistentka se nás zeptala, jakou máme náhradní variantu a navrhla, ať zkusím porodní stoličku. Sedla jsem si na ni, manžel za mě a držel mě. Snažila jsem se uvolnit se a nechat chlapečka, aby vyšel svým tempem sám. Mezitím přišel mladý lékař, moc jsem ho nevnímala. Naštěstí jeho hlavní úloha spočívala v tom, že podával asistentce látku namočenou v horké vodě, kterou mě asistentka chránila hráz při vlnách. Taky mě mezi jednotlivými vlnami masírovala hráz masážním olejem, aby hráz zůstala neporušená. Začala jsem být hodně unavená a opouštělo mě odhodlání, i když mě asistentka povzbuzovala, že už jsem to skoro zvládla. Přestala mě vyhovovat i porodní stolička, asistentka mi poradila, ať zkusím dřep, měla jsem pocit, že to bude ono, manžel mě při něm držel vzadu za ramena. Přihlížející doktůrek poznamenal, že by mě mohli nafotit do učebnice, po tom jsem teda vůbec netoužila. Při další vlně byl tlak tak velký, že jsem se mu podvolila a tlačila taky a vzápětí vklouzl náš chlapeček asistentce do rukou. Měl kolem krku omotanou pupeční šňůru, tak ji odmotala a hned mi ho položila na břicho a přikryla předehřátým červeným ručníkem. Prostoupil mě neuvěřitelný pocit štěstí, nemohla jsem tomu uvěřit, že je náš vymodlený chlapeček už s námi. Chlapeček měl otevřené oči, díval se na mě a byla to láska na první pohled. Přivítali jsme ho a manželem a dali si pusu.
Potom se náš synáček přisál a za chvíli jsem porodila placentu, kterou manžel zabalil, dali nám ji do lednice, a potom jsme si ji vzali domů. Nechali jsme dotepat pupeční šňůru, kterou pak manžel přestřihl. Manžel vzal synka, aby ho zvážil a změřil a od té doby jsme spolu.
Nechala jsem chlapečka ležet na sobě, přikrytého červeným ručníkem a vnímala to malé tělíčko. Manžel mě pak odvezl do vedlejší místnosti, kam jsem chodila na akupunkturu a kde jsme zůstali do 17 hodin. Potom odjel manžel domů a mezitím přišel dětský lékař, aby synka prohlédl. Odkývala jsem mu doporučení ohledně očkování, že o tom budu přemýšlet, jen jsem odmítla dávku vitamínu K, nechala jsem totiž vyrobit speciální kapky, daleko méně koncentrované. Pak přijel manžel i s dcerou, dokonce ji pustili přímo k nám. Po vyřízení papírů a rozloučení se s asistentkou i lékařem jsme konečně mohli odjet domů, kde nás přivítala dojatá babička. Od té doby si užíváme pocitu, že jsme konečně kompletní rodina.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Linda
. Velká gratulace k chlapečkovi a i já jsem zvědavá, která porodnice toto umožní 
.
To musí být paráda, jet hned tak krátce z porodnice domů. Dny strávené v porodnici mi připadají strašně vyčerpávající - doma už je pohoda 
