Že by to byl porod?
- Porod
- koale
- 23.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moc ráda vzpomínám na svůj porod. Nevím, jestli zabralo lněné semínko a maliník nebo to bylo něčím jiným, ale můj porod byl skvělý zážitek s úžasným koncem, narozením Matýska.
Dne 18. 2. 2011 v 10.58 se nám narodil Matýsek. A co tomu předcházelo?
Čtvrtek 17. 2. 2011. Na kontrolním monitoru v porodnici ani náznak toho, že by se Matýsek chystal na svět. Taky dobře, aspoň ještě bráchovi udělám tu slíbenou večeři. Po příjezdu domů koukám na televizi, baštím oběd, kecám po telefonu s holkama a užívám si válendo. Odpoledne mě trochu začíná bolet břicho, takové jakoby menstruační bolesti, nepřikládám tomu důležitost. Přece se nenechám rušit od sjíždění seriálů. Jojo, How I met your mother, to je moje. Mám za sebou 4 díly a břicho bolí pořád. Kouknu na hodiny a zjistím, že ty bolesti přichází docela pravidelně, po 5-7 minutách. Píšu na facebook, jestli takové bolesti můžou znamenat, že rodím. Dostávám 5× like, ale nikdo se k tomu nevyjádří.
Vpodvečer volá brácha, co bude s tou večeří. Říkám mu, že nějak nemám náladu, tak ať se nezlobí. Manžel se vrací z práce, zmiňuji se, že dnes možná pojedeme. Břicho bolí pořád, nevím jak se mají počítat ty zatracené minuty mezi bolestmi, volám holkám, co už rodily. Prý je to na dlouho, mám zůstat doma co nejdéle to vydržím. Tak držím a koukám na Ordinaci.
Jdeme spát, usínám na 30 minut. Jdu do obýváku a zapisuji si, jak přichází bolesti. Je to po pěti minutách. Bolest se dá stále vydržet, tak přece nebudu budit manžela, počkám do půlnoci. O půlnoci stejná pravidelnost. Kdybych rodila, tak už jsou ty bolesti určitě častější, napouštím si vanu a stále si na papírky zapisuji pětiminutové intervaly ve kterých přichází bolest. Vyčítám si že jsem se koupala ráno, mám málo vody, snažím se převalit tak, aby mi voda alespoň trochu dosáhla na břicho, těžký úkol.
Odcházím si lehnout do kuchyně na vyhřívanou podlahu… paráda. Bolesti stále po pěti minutách. Vymýšlím plán, že vydržím do 4 ráno, to pojede manžel do práce. Cestou mě hodí do porodnice. Manžel vstává, říkám si, co když to není porod, to by přece musely být takové bolesti, že už bych je dávno nevydržela. Měním plán, v 7 vzbudím bráchu, ať mě tam odveze.
Je půl 7. ráno. Volám bráchovi, chce si vzít taxi a dojet pro mě k nám. Uklidňuju ho, ať neplaší, těch pár kilometrů k němu v pohodě dojedu. Přijíždíme do porodnice, jdu bez tašky. Nebudu přece trapná, kdyby to porod nebyl.
7:30 - Čekám v čekárně a tvářím se, že chci jen na kontrolní monitor. Každých 5 minut se choulím do klubíčka.
8:15 - Přichází porodní asistentka, kontroluje monitor a říká mi, že mám přijet za dva dny. Zmiňuji se jí o bolestech, oznamuje mi, že nerodím. Přichází doktor a ptá se, jestli chci prohlédnout, nebo jen zapsat záznam do průkazky. Říkám si o prohlídku.
8:45 - Jsem na křesle, doktor mě prohlíží, asistentka koulí očima. Jsem otevřená na 5 centimetrů, domu nejedu, prý rodím. Ptám se, jestli mě informují, až bude čas volat manžela. Mám volat hned.
9:30 - Manžel přijíždí, nevěří, že rodím, prý na to vypadám moc v pohodě. Směju se na něj, že do večera snad budeme rodiče. Nechce čekat tak dlouho, nemá svačinu.
10:00 - Odcházím na píchnutí vody, jsem otevřená na 8 cm.
10:10 - Šplhám se na křeslo, připevňují mi monitor, mám obrovské nutkání tlačit.
10:15 - Porodní asistentka se mě ptá, jestli jsem chodila na kurz a vím, jak dýchat. Kývám, v zápětí na ni volám, že nevím nic, že jsem všechno zapomněla. Nevnímám čas, už jen drtím manželovi ruku a snažím se přemluvit doktora, abych už mohla aspoň malinko zatlačit. Tlačííím, hurá, mám se rozhodnout, jestli chci nastřihnout. Jak to mám vědět? Vlasy má prý spíš po tatínkovi, takže žádné, žertuje doktor. Trhám se, stříháme a najednou ze mě něco vyšplouchlo, nesmírná úleva.
10:58 - Pokládají mi Matýska na břicho, je trochu fialový, zasosněný, ale nádherný. Jak se mi mohl vejít do břicha? Jsem dojatá, tlačím placentu, prý je hezká, asi máme s doktorem trochu jiný vkus.
Při šití druhé kolo drcení manželovy ruky. Chci, aby mi tam doktor nechal aspoň nějakou dírku, koukne na manžela a říká, že nechá středoevropský průměr. Manžel souhlasí a pak už si jen užíváme našeho úžasného kloučka, kterýmu jdou z pusinky bubliny jak z bublifuku. A užíváme si ho dodnes. Už je mu 7 měsíců a je to nejlepší chlap, kterého znám. Manžel odpustí 
Když se přede mnou někdo zmíní o porodu, říkám, že já bych to nezvládla. To co jsem prožila snad porod ani nebyl A přála bych to takhle vám všem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jinak porod závidím…U mě to byl dvoudenní mordor zakončený CS 
Tak ať ti dělá pořád jen samou radost 
) to mě fakt pobavilo 
