Zimňátka 2005/2006 - Prevítem snadno a rychle
- Rodičovství
- nonu
- 20.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
PRVNÍ MĚSÍC DEN PRVNÍ No, tak jsem tady. Po tom, co jsem prodělal v těch minulých devíti měsících, ať tedy tohle honem kouká být lepší!
Při tom tlačení a hekání jsem se rozhodl, že to budu brát ohromně statečně. Ale když jsem se konečně vydral ven, tak vyjukaně čučeli a povykovali : „On nekřičí!„, a nakonec mě nedůstojně ponížili. Obrátili mě hlavou dolů a plácli mě přes prdel. Tak jsem jim poskytl, co si přáli, zařval jsem jako tur.
A než se stačím rozkoukat, zabalí mě do deky a strčí mě do náruče JÍ. „Jú, ty jsi náš malej klasavečet, viď?“ Tedy vzdor kýčovitému ňuňání to byla chvíle docela zajímavá - poprvé jsem měl možnost podívat se do tváře ženě, která mi po celých 9 měsíců byla samohybným domovem. Musím říct, že nevypadala zrovna nejlíp. Přes rameno jsem jí viděl druhou polovici toho spiknutí - JEHO. No, a ten na tom byl ještě hůř - bledý, rozklepaný a po tvářích se mu hrnuly slzy.
Celý první den byl jedno nedůstojné ponížení za druhým: umyli mě, zvážili mě, navlíkli do příšerného hábitu. A mezitím jsem si uvědomil jednu důležitou a velkou pravdu, že moji rodiče jsou na mě naprosto závislí. Stručně řečeno, začalo platit významné základní pravidlo:
TADY TO MÁM NA POVEL JÁ!!!
DEN TŘETÍ
Velký den. Vezou mě domů. Zabalili mě tak pečlivě, že jsem průzorem sotva na oči viděl. Ale i tak jsem si nemohl pomoct, trochu mě ten domek zklamal. Na chvilku jsem se opájel představou královské rodiny. No nic, co se dá dělat.
Sotva jsme dorazili, šup se mnou nahoru do mého pokoje. No, mí rodiče moc vkusu teda nemají. Tak např. nad postýlkou mi visí nesmyslní huňatí krokodýlci. Už se nemůžu dočkat, až se v postýlce postavím, rafnu toho nejbližšího krokodýla a CELOU TU ZHOVADILOST SERVU!
DEN DESÁTÝ
Objevil jsem další zdroj potencionálního životního nebezpečí. Opatřila si knihu s mnohoslibným názvem Péče o dítě. Je mi jasné, že tuhle knihu budu mít v příštích měsících na očích každou chvíli. Takže hotová věc, když budu chtít, aby se celá rozklepala, stačí vyrukovat s něčím, co nenajde v rejstříku.
DRUHÝ MĚSÍC
DEN PRVNÍ
Nejsem si tak docela jist, jestli s NÍ má ON tak úplně počestné úmysly. Dneska večer se domníval, že jsem při krmení v jejich posteli usnul, a pokusil se mě odšoupnout stranou a přisoukat se k NÍ.
Dost se mě to dotklo. Nakonec, je to snad moje máma, ne?
DEN SEDMÝ
Trochu experimentuju s novým druhem řvaní. Je daleko pronikavější a mezi jednotlivými jeky se vždycky tak trochu zatřesu a ještě navíc párkrát vzlyknu. Zapůsobilo to naprosto zázračně. Okamžitě se jí do očí vedral takový ten paranoidní pohled. Pak jsem předstíral hlad, ale jakmile mi nabídla bradavku, okamžitě jsem ztratil zájem a začal jsem znovu brečet.
Okamžitě letěla pro knihu a našla v rejstříku to, co hledala:" tříměsíční kolika."
To se mi teda líbí. Je to fajn pocit, takhle oficiálně mít pojmenované, že jsem PREVÍT. A poskytuje mi to naprostou volnost, abych se dalších pár neděl mohl chovat jako zvíře.
DEN TŘINÁCTÝ … pokud tedy nestihly jedno bleskové „setkáníčko" mezi 03.14 a 03.17, to se přiznám, že jsem na chviličku odpadl. Jestli ano, tak byli určitě natolik zbití, že si to moc neužili.
DEN DVACÁTÝ DRUHÝ
Málem jsem dnes ujel a ráno po krmení omylem vypustil malý úsměv. Jen taktak se mi na poslední chvíli povedlo přebudovat to na říhnutí.
TŘETÍ MĚSÍC
DEN DRUHÝ
Zaslechl jsem JÍ, když se dneska vytahovala do telefonu kamarádce, jak jsem krásné miminko, mnohem krásnější než jiné děti, protože mám spoustu vlasů.
A pak povídá, že prý uvažuje, jestli mě nemá přihlásit do soutěže o nejkrásnější dítě. Hmmm.
Začal jsem v postýlce šoupat hlavou ze strany na stranu.
DEN TŘETÍ
Nadále pečlivě třu hlavou o postel.
DEN PÁTÝ
Drbání se začíná vyplácet. Dneska ráno když mě kojila, všimla si výrazné lysiny.
DEN DESÁTÝ
Teď už jsem úplně plešatý a hlavu mám samý strup. Na dětském středisku na mě dneska ostatní maminy vrhaly krajně útrpné pohledy. ONA se šíleně styděla.
ČTVRTÝ MĚSÍC
DEN PRVNÍ
Dneska zahájila bez jakéhokoli varování předem přechod na pevnou stravu. Končilo polední kojení a já se zrovna chystám, že hodím polední chrupku, jenže v tom cítím, jak mi do pusy strká kus umělé hmoty. Lžíce, prosím.
Využila momentu překvapení a opravdu se jí podařilo do mě trochu toho sajrajtu vpravit. Když jsem měl tu lžíci v puse, tak jsem na protest nějak jako naruby krknul a omylem jsem to spolkl.
Fuj! Špinavost a sprostý podfuk!
DEN DRUHÝ
Jenže se JÍ tahle špinavost vrátila i s úroky, když si musela poradit s mou první plenou po přechodu na pevnou stravu.
DEN ČTVRTÝ
Teprve teď si pomalu začínám uvědomovat, jaké možnosti mi pevná strava poskytuje. O odklonu od ňadra už dneska svědčí stav rodičovského šatníku, koberců, nábytku, tapet, rodinného automobilu a dokonce i kočky. Možnosti dalšího chaosu jsou prostě bezmezné. Kromě toho mi začaly zase růst vlasy. Ty se pevnou stravou dají nádherně ublemtat. . . . . .
OSMÝ MĚSÍC ( pro Claudii
)
DEN OSMÝ
Dnes zcela zá:,–(ní výprava na dětské středisko za účelem kontroly mého stavu po dosažení osmi měsíců. Když jsme dorazili na středisko, byla tam fronta jako hrom. Trávil jsem čas tím, že jsem seděl hezky zpříma, máchal rukama, zvedal jsem různé předměty z podlahy ve svěrákovém sevření, mlátil jsem do všeho možného a vyluzoval klokotavé zvuky silně připomínající lidskou mluvu.
Pak na nás přišla řada a já uviděl doktora. Okamžitě jsem upadl do naprosté apatie, takže mě ONA musela podpírat na stole.
Doktor se na mě podíval a okamžitě zareagoval přesně tak, jak jsem doufal: „Jak přišel k té bouli na spánku a k tomu natrženému rtu?" „Spadl a uhodil se o kuchyňský stůl," odpověděla ONA velice provinilým hlasem. „A ták," protáhl doktor. „No, a jak se základními rozvojovými dovednostmi? Dokáže sedět bez pomoci?" „Ano, samozřejmě," odpověděla ONA a odtáhla ode mě ruce. Pomalu jsem se svalil na bok. „A ták," protáhl doktor podruhé. „Tak to radši abychom provedli zkoušku sluchu." Musím se přiznat, že nebylo jen tak udržet vážný výraz. Dovede si představit, jak přiblble vypadá takový dospělý člověk, když chodí po místnosti a šeptá na vás v různých pozicích? A je opravdu těžké nezareagovat, když vám strčí rty až k uchu a zčistajasna zařve. Ale já jsem nepodlehl. Ani jsem nemrk. Ležel jsem tam na stole, apaticky a beze slova, až vypustil z pusy další „A ták.„
A co si pan doktor představoval, když na mě mával idiotskými barevnými předměty a jukal na mě zpoza nejrůznějších věcí, to teda taky nevím. Ale já byl opět naprosto dokonalý - jednoduše jsem tam ležel a netečně jsem zíral před sebe. A když se mě snažil přimět, abych zvedal věci, dopadlo to stejně. Odolal jsem pokušení brát je do rukou a jen jsem dál ochable civěl. „Tedy normálně je ohromně šikovný,“ vyhrkla ONA. Doktor se na ni dlouze a pomalu zadíval. Nechci se vychvalovat, ale ta boule a natržený ret byly prostě geniální nápad. Kdepak by jí uvěřil jediné slovo, když viděl, jak jsem zřízený.
Nakonec to zabalil a soustředil se na NI. Bohužel musím hlásit, že ze střediska odcházela v slzách.
Abych ji cestou domů v autě trochu potěšil, seděl jsem hezky zpříma, všecko, na co jsem dosáhl, jsem bral do svěrákovitého sevření, mlátil do věcí a vyluzoval vrkavé zvuky silně připomínající lidskou mluvu.
Simon BRETT - Prevítem snadno a rychle
… konečně víme, co si o nás ty naše sluníčka myslí ![]()
Nonu a Eliška 4 měsíce a 3 dny
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1260
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 743
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1304
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 543
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19258
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2772
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1671
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....