Život je jen náhoda, aneb trnitá cesta našeho broučka k nám
- Porod
- anicka18
- 03.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já se rozhodla s Vámi podělit o (pro mě) silný zážitek ze svého prvního porodu.
pár minut po narození...
pyšný a štastný tatínek..
- 1
už jsem spokojený v teplé domova..
- 1
Celé mé těhotenství probíhalo bez problémů až na pár vyjímek, jako jsou nateklé nohy a bolestivé roztahování pánve a kyčlí. Termín byl stanoven na 17.4.2013, ale od 5 měsíce se to mé doktorce nějak nezdálo a říkala mi, že budu ráda, když donosím a že se určitě náš drobeček nenarodí v dubnu. Vše bylo ale nakonec úplně jinak. Termín porodu se neúprosně blížil, já už byla nervozní a pod vousy se doktorce smála, když mi od 36tt říkala, že už se neuvidíme.
Bylo 17.4. a stále se nic nedělo. Doktorka mi udělala hemiltona a řekla, že jestli do 22.4. neporodím, půjdu do porodky na vyšetření plodové vody, zda-li není zkažená. Kdyby ano, okamžitě mi to vyvolají a když bude dobrá, tak mě nechají ještě přenášet. Což jsem trošku nepochopila, protože jsem o tom nikdy neslyšela. Vždy jen to, že přešel termín, tak už jiné nastávající maminky měly daný termín vyvolaní. No po hemiltonu mi odešla jen hlenová zátka a nic se nedělo.
20.4. jsem si dala dost teplou sprchu a s klidem na duši, že se opět nebude nic dít, jsem šla spát. A ejhle, v noci mě vzbudily čtyři bolesti, které se daly ještě vydržet a nějak jsem si jich nevšímala. Ráno v 9 hod už mě ale vyhnaly z postele, dala jsem si opět sprchu a hlídala čas, ale byly nepravidelné. Asi v 11 hod jsem si dala další sprchu a bolesti se zpravidelnily hned na 5min. Tak jsme neváhali a vyrazili jsme směr porodnice.
Po příjezdu do porodky ve 12:30 mě dr vyšetřil a prohlásil, že jsem si doma v klidu měla dát panáka a zalézt do postele a přijet, až bych bolesti nevydržela. (Bože jak jsem ráda, že jsem tak udělala, i když mě napadlo. Velké štěstí, že chlap trošku plašil, tak mi to nedovolil.) Byla sem propustná na prst. Dr mě tedy poslal na porodní box s tím, že porodím tak za dva dny. Sestry jsem překecala, aby tam mohl být přítel se mnou (nesnáším špitál). Po hodině byl nález stejný, ale bolesti větší, byla jsem vyslána do sprchy. Po ní už se bolesti ovšem nedaly vydržet a vylítla mi horečka na 39stupnů. Doktor pořád dumal, čím to může být. Nakonec ale odešel. Asi po půl hodině jsem zvonila na sestru, že chci něco na bolest. Opět přišel doktor a řekl, že mi epidural nedá, že jsem otevřená pouze na 2 prsty, do toho ta horečka a čípek není v ose porodu. Potom si všiml, že mi bolesti lítají na monitoru až ke 130. Šáhl do mě (to byla málem moje smrt), rukou tam nekonečných 10 min cosi dělal.
Po chvilce z něho vypadlo, že bych se dlouho trápila, že se to v takovém stádiu nedělá, ale že praskne vodu (ještě že to udělal). Po prasknutí vody byly bolesti ještě horší a plodová voda zapáchala. Porodit bych prý s takovým nálezem a v takových bolestech nedokázala. Potom už to šlo ráz na ráz. Dostala jsem na podepsání papíry na akutního císaře a během 15 minut jsem ležela na sále.
Asi nejhorší zážitek z porodu bylo to, že mě uspali a já cítila, jak mě řežou, vrtají se ve mně a povídají si. Strašně jsem chtěla dát nějak najevo, že mě to šíleně bolí, ale nemohla jsem promluvit ani se pohnout. Když jsem jim to potom říkala, řekli mi, že mě nemohli uspat na tvrdo, že by uspali i dítě. Když jsem se ptala známých a řešila to zde na miminu, tak mi všichni říkali, že pochybil anesteziolog. Tak nevím, kde je pravda. Ale nakonec vše stálo za to. Doktor po operaci prohlásil, že bylo velké štěstí, že jsem si dala sprchu. Že by bez ní s největší pravděpodobností bolesti nepřišly a dítě by do pondělního vyšetření nepřežilo. Že mu zachránily život náhody.
Adámka vytáhli 21.4. v 18:36 s porodní váhou 3500g a 51cm.Na pohled byl nádherný, mysleli si, že byl zdravý. Ale v krvi měl náznaky infekce, kterou museli zaléčit. Takže mi ho ukázali na minutu a potom ho odnesli na jipku, kde mu dávali do žíly antibiotika. Tam byl 4 dny, potom se mnou 3 dny na šestinedělí a šli jsme domů.
Vše si pamatuji matně, ale přítel mi vše připomněl a byl mi velkou oporou. Měl obrovské štěstí, že se nemusel nervovat strachy někde na chodbě, ale nechali ho se dívat z takové malé místnosti přímo na mě, jak ležím na sále pod kudlou a s malým byl úplně od začátku.
Dnes je Adámkovi 5 týdnů a má se čile k světu.
Omlouvám se za tak dlouhý deníček a za případné chyby. Nejsem žádná spisovatelka a když si to celé vybavím, mám slzy v očích. Děkuji, že jsem se s Vámi mohla podělit o svůj zážitek.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1621
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 946
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1658
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20701
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jednoznačně selhání anesteziologa.. porodníci mají až 3 minuty na vyndání prcka od podání anestezie a to v pohodě stihnou.. síla teda 
,ještě že to nakonec všechno dobře dopadlo 
Adámek at vám dělá jen samou radost 
U nas pochybyla doktorka, ale v papirech mam netlacici rodicka, hajzlove…
tak snad už to budete mít teď jednodušší, když ste si to takhle vybraly u porodu. ať se daří 
Ale jinak pěkně napsané 
