Život je nepředvídatelný
Od minulého roku procházíme dlouhou a namáhavou cestou, tak teď už snad konečně všechno dobře dopadne! V lednu mi bylo 24 let a skoro před rokem jsme se rozhodli, že chceme miminko, ale necháme tomu volný průběh.
Věřili jsme, že pokud si ho budeme moc přát, miminko samo přijde v ten nejlepší možný čas, který si samo vybere a ne v ten, který mu vypočítáme. Miminko se ohlásilo po čtyřech měsících. Termín porodu jsme měli stanovený na 8. 5. a moc jsme se těšili, že se miminko narodí na ty nejkrásnější a nejteplejší měsíce v roce a jak si tohle léto užijeme. Mrňousek rostl přímo ukázkově.
Ve 2. týdnu ho pan doktor chválil na UTZ, jak je krásně čilé a jak se mrská. Zaplatili jsme si pro jistotu vyšetření NT plus, abychom vyloučili veškeré vývojové vady. To byl první okamžik, kdy jsem byla trošku nervózní, ale nebála jsem se. Výsledky dopadly skvěle. Žádná vada se nepotvrdila ani z UTZ ani z krve. Navíc jsme dostali možnost zúčastnit se akce pro lékaře jako pokusný objekt. Tzn. Akce, na které si lékaři cvičili své zkušenosti, aby mohli provádět onen UTZ v rámci NTplus. Pan doktor říkal, jak je to skvělá příležitost, že to tak vyšlo, že pokud se tam přihlásíme, zkontrolují nám miminko lépe než na tom UTZ NTplus, který jsem si platila. Z téhle možnosti jsme byli opět nadšení, těšili jsme se, že bude miminko pod takovou ochranou, a tak důkladně zkontrolováno, a že ho zase uvidíme.
Bylo to skvělé 30 minut pod kontrolou a 30 minut záznamu z UTZ na DVD. Miminko jsme viděli i ve 3D. Opět jak je krásné a zdravé, jen že by nám doporučili objednat se na kardio, protože může mít nedomykavost chlopně, ale to se prý ještě vyvíjí a může se to spravit a nemusíme se vůbec ničeho bát. Tak se blížil den druhého UTZ a 20. Tt, na který jsme se zase těšili. Mysleli jsme si, že to nejtěžší už máme za sebou a že se jen budeme těšit a radovat. Miminko mělo být zas o kus větší a miminkovatější.
Ten den týden před Vánocemi se ale všechny naše sny v jediné vteřině rozplynuly. Pan doktor se během UTZ kontroly přestal usmívat a sdělil nám nešťastnou novinu, že miminko má pravděpodobně rozštěp páteře a hned nás na druhý den poslal ke genetikovi a na jiný UTZ, kde to bud potvrdí nebo vyvrátí. Zhroutil se mi celý svět, ale pořád ve mně ještě zůstávala malinká naděje, že se třeba spletl. Nikdo není neomylný a ani UTZ není 100%. Druhý den nás čekalo celodenní čekání v nemocnici mezi šťastně vypadajícími maminkami, které byly pár týdnů před porodem a chodily poslouchat zvuky srdíček svých miminek. Už jen to samo o sobě bylo celé zdrcující, ale pořád jsem doufala a říkala si, nezáviď, třeba odsud za chvilku půjdeme s obrovskou úlevou. To se ale nestalo.
Rozštěp páteře byl potvrzen, k tomu byl zjištěn i hydrocefalus, špatné nožičky a jiné přidružené vady, které se nabalily jedna na druhou. Bylo nám doporučeno umělé přerušení těhotenství z genetické indikace, ale rozhodnutí bylo samozřejmě na nás. Jednalo se ale o vadu neslučitelnou se životem a i kdyby se miminko narodilo, dlouho by nepřežilo. Od kontroly jsem jen brečela a nemohla jsem spát, byla jsem unavená a zmatená. Vůbec jsem to nedokázala pochopit. Jak se to mohlo stát, když jsme prošli tolika UTZ a tolika lékaři.
Druhý den jsme museli tohle vše konzultovat s genetikem. Další den s miminkem v bříšku, o kterém jsem věděla, že ho budu muset dát pryč. Další probrečený den a noc. Genetik nám dal svolení a doporučení k UPT a další den jsme museli nastoupit do nemocnice. Bylo 21. 12., když jsme se ubytovali na pokoji. Sestry byly nepříjemné a nechápaly, jak je těžké vzdát se svého dítěte. Celý den jen probíhaly kontroly. Zase to šílené čekání na nic. Večer mi zavedli „bezbolestné“ tyčinky na rozšíření. Po zavedení mě bolelo břicho celou noc jako při silné MS. Ráno mě čekal bolestivý vpich do břicha k vyvolání potratu a první kapačka oxytocinu. Po čtvrt hodině se dostavily šílené bolesti, uměle řízené odkapáváním oxytocinu. Čím rychleji kapal, tím to bylo horší. Půl minuty bolesti s půl minutou uvolnění.
Žádné jídlo, žádné nápoje, jen smutek a nepřirozená bolest do 16 hodin. Po třech vykapaných kapačkách oxytocinu, kdy se nic nestalo, se tento proces zastavil. Další bezesná noc se strachem, že další den bude vše následovat znovu dokola. Poslouchání zvuku šťastných návštěv u maminek a plakání hladových miminek. Bylo mi na nic a smutno a měla jsem strach. Další den zase všechno nanovo. Oxytocin jel mnohem rychleji, bolesti byly ještě intenzivnější a horší než den předem.
23. 12. 2012 po třetí hodině odpoledne praskla voda, bolesti přestaly a na chvíli se mi ulevilo. Přišla sestra a miminko jsem ještě musela vytlačit ven. Pak už si nic nepamatuji, narkóza a probuzení na pokoji bez miminka. Ráno 24. jsme byli propuštěni. Nastaly dny, kdy mi bylo šíleně smutno a kdy jsem při sebemenší vzpomínce na naše miminko brečela. Nejhorší bylo to, že jsem opravdu nedokázala pochopit proč? A jak to? Co jsme udělali špatně? Měla jsem pocit, že jsme udělali všechno, co bylo v našich silách. Snažila jsem se od toho odpoutat, dělat jiné činnosti a co nejméně na to všechno myslet. Snažila jsem se veškerou svou energii věnovat přípravě na „návrat“ miminka.
Nakoupila jsem si vitamíny, kyselinu listovou a dále jsem udržovala ten nejlepší možný životní styl, abych miminku připravila to nejlepší možné hnízdečko, ve které by se mohlo správně vyvíjet a hezky si hovět. Šlo to těžko, protože nám tato nepříjemná zkušenost byla neustále připomínána na různých kontrolách, kterým jsme se museli podrobit. Konzultace s genetikem, za další tři týdny genetické vyšetření, za další měsíc rentgen páteře nás obou, za další týden krevní testy. Čekání na zprávu z pitvy, čekání na zprávu z rentgenu posouzeného genetikem a dlouhé čekání na krevní výsledky DNA, také posouzené genetikem.
I nadále to byl nápor na psychiku. Ale přes to všechno jsme věřili tomu, že jsme v pořádku, že to byla jen špatná náhoda. Po povolení paní doktorky jsme se mohli po třetí proběhlé MS začít znovu snažit. Díky tomu, že jsem se věnovala pozitivním věcem a i čas, kdy miminko ještě nebylo v bříšku, jsem chápala jako strašně důležitý, jsme dnes 8+5 tt. Povedlo se nám hned na první pokus 
Termín máme stanovený na 23. 12. 2012 a tak teď už jen doufáme, že všechno tentokrát bude v pořádku a miminko bude krásně růst a bude se na nás těšit tak jako my na něj! Sice se teď víc bojím, i proto že se u nás vyskytl hematom a musím ležet. Všem, kterým se stalo něco podobného, přeji moc štěstí a jen samá zdravá miminka
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 718
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1300
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1553
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 715
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 724
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 795
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1219
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3964
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1312
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1432
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
,v nebicku mate sveho andelicka ktery ted dava pozor na vase miminko a ver ze bude vse v poradku,drzim vam moc palecky 
ale zvládly jsme to…a vy to taky zvládnete, odpočívej a uvidíš že to bude v pořádku. Přeji vám hodně štěstí a krásné a hlavně zdravé miminko 
teď už bude všechno v pořádku a budete mít ten nejkrásnější Vánoční dáreček ! 
!