Život naruby
- O životě
- pia
- 20.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vím, že jsem byla v pár diskuzích ohledně psychicky týrané přítelkyně apod. Ale nedá mi to. Buď mám nervy ze železa, nebo žádné nejsou a při tom všem jsem ztratila sama sebe. Uvedu tu kus svého života. Důvod? Nechci se nakonec dozvědět, že jsem nevděčná a ničeho si nevážím, podle mě to tak není. Zajímá mě, zda si ten sloh někdo přečte.
Před pár lety to začala velmi nevinně. Seznámili jsme se přes ICQ 
A stále si psali, psali a psali. Nechtěla jsem dlouhé týdny napsat ani ahoj, ale jednoho dne se to zlomila. Kdykoliv jsem otevřela notebook, bylo tam okénko a tam stálo „ahoj“, po mém zdolávání jsem si s neznámým začala psát, svěřovala mu můj život, jaký byl, je a snad někdy bude. A on mě utěšoval a i na vzdory věku mě velmi chápal, podporoval mě a mě s ním psaní velmi bavilo, ale též jsem si vedla svůj běžný život.
V 17 letech jsem byla nucena odejít z domova. Jelikož matka mi dala takový ultimata, že to bylo za celý můj život po jejím boku už moc. Nikdy se ke mně jako k matce nechovala a je pravda, že jsem nebyla svatoušek Ale možná jako každé děcko a já se na sebe takhle alespoň snažila upozornit, když už jsem byla pro ni jen jako služka. Od 6 let umím uklízet, prát, vařit, žehlit. Mezi 7–8 rokem jsem začala hlídat mého bráchu. Nevlastní otec zavedl fyzické tresty, a to velmi drsné. A moje matka se toho velmi rychle ujala. Půlku věcí, za které jsem dostávala hůř než pes, dodnes nepochopím. Když se mě jednou v létě ptal děda, odkud jsem vzala ty jelita na stehnech, tak jsem mu tenkrát pověděla, že jsem upadla na schodech. Je to víc než 13 let, ale pamatuji si to do dnes, tak živě. Věčně jsme se stěhovali, věčně se moje matka s nevlastním otcem hádali o prachy. Měli jsme mega barák, byl to majetek jeho rodiny, která byla velmi po kraji bohatá, ale pak přišel krach a bylo to všechno v háji. A ten krach se táhl velmi pomalu. A já jako děcko jsem všechno věděla. Chápete to?! Věděla jsem o všem 
Myslím, že tohle by dítě vědět nemuselo.
Tak nás čekalo další stěhování, v mých 12 letech jsem se na to těšila, ale nikdo mě v místě bydliště nepřijal za kamarádku. Ano okolí ani třída, tak jsem se snažila zapadnout všelijak. Ale zmohla jsem se jen na vymyšlení 
A do dnes toho lituji, ale zase vymyšlení, jak v čem, když jsem přinesla ukázat něco, co bylo skutečně, aby zavřeli pusu, tak si zase vymysleli, že jsem si to vyrobila atd. (to je jiný) příběh. A jaké to bylo doma? Hrozné, hrozné, hrozné, neustále tresty, fyzické tresty, ponižování. Vždy, když jsem něco udělala, vzala nůžky a ostříhala mi vlasy a jednou jsem před něčím takovým utekla do lesa a už se nevrátila. Šla jsem s pomocí kamarádky na sociálku, kde moje matka vtipně poznamenala, že proč sedím tak daleko, jestli se jich bojím. No bála jsem se, doma mi vyčítali, že jsem nevděčná, že mi matka děkuje, že jsem o nich založila spis.
To bylo ve velmi stručné zkratce, aby to vůbec někdo četl. Po letech stejných jako předešlých se nevlastní otec rozhodl rozvést, že s takovým člověkem jako je moje matka nebude žít. A pro mě to byla další rána, jelikož sice byl zlý atd., jenže byl jediný, kdo mi aspoň vtloukal, že mám mít školy:( Jenže doma začalo peklo. Bohužel z jiných důvodů jsem neprošla ve škole z chemie, tak mě čekal reparát. Bývalý přítel mi tenkrát hodně pomáhal, doma bylo peklo a máma byla nezvladatelná. Já v 16 musela vařit pro bráchu, starat se o barák, uklízet věčně roztřískané věci, střepy byly i venku. A bylo toho na mě moc. Ona se sbalila a jela randit s jejím současným německým zajíčkem, kterému bylo v té době 22? A mě tam nechala, a když jsem radši chtěla žít s nevlastním otcem, tak se najednou bránila, že jsem její dítě a nemá na mě nikdo právo. Jo jo po měsíci odchodu už u nás bydlel Němec. On je hodný a proto nechápu, že si vybral později za ženu ji. Na týden jsem dostávala na intr 200, z toho mi 150 stála cesta, tak mi nic jiného nezbývalo, než jít na brigády. Ale cítila jsem, že se to moc extra nedá. A nakonec mi zakázala chodit na víkendové brigády, které byly tak skvěle placené. Protože jí doma neměl kdo otročit.
No a jednoho dne se rozhodla k vůli kravině mě vzít ze školy a řekla, ať si studuji ve volném čase, najdu si práci a budu jí dávat peníze na domácnost. Což podle mě byla mega částka. Kde bych v tom kraji našla slušnou práci bez školy nevím. Tak jsem odešla do velkoměsta. Je pravda, že jsem bydlela s přítelem, starala jsem se o něj, co to šlo a on po tolika letech, no zjistila jsem, že jsem mu ukradená, že mi nepomáhá. Já se snažila pracovat, co to šlo. Tak jsme se po ten čas jen rozcházeli a scházeli. Když jsem měla v realitce první slušný plat 20 tisíc. Což ve městě není problém. Tak na oslavě dědovo narozenin jsem jí to říkala a ona se je otočila a nic neřekla S přítelem jsme se od sebe odstěhovali od odešel tenkrát na intr a já zůstala sama.
Kolikrát jsem řešila, co budu jíst, né vždy to bylo růžové. Věčně s bydlením byly problémy. Jednou jsem měla domácího úchyla, pak zase feťačku. A takhle jsem se všelijak plácala. Ale i přes to jsem se snažila pomáhat, ale vracelo se mi to tak, že já jsem ta zlá A dodnes to nemůžu překousnout. Přítel po škole nehodlal nic dělat proto, abychom byli spolu i, když jsme to měli všelijaké, ale přeci jsem si nemohla „vydržovat“ já jeho. Pak mě podvedl, pořád hulil a kamarádi byli lepší. Tak jsem přilnula k pisateli na ICQ.
Jak já doufala, že to bude všechno konečně fajn. Začala jsem studovat opět školu, krásný vztah moje milované město. Ale! Náhle jsem přišla o práci a teď jakou, kde by byli tolerantní, že studuji. Tak přítel přišel s návrhem bydlení u něj, že mají dům a rodiče budou rádi. Taky tak působili. Ale chyba lávky. Máme zrekonstruované horní patro. A s přítelem jsme se začali hádat. Věčně mi předhazoval, jak nejsem skromná, že mu nejsem vděčná za to, co pro mě dělal, že tohle a tamto. A já byla zoufalá, jelikož nemám kam odejít. Jsem daleko a nikoho nemám a on to ví. Tak jsem si stěžovala jeho mamince, ale teď vím, že to byla blbost. Přece je to její nejmladší synáček. Přece neexistuje, abych jela někam za svým jediným kamarádem.
Nakonec to rýpaní obou a věčné tchyniny narážky já se o syna umím postarat líp než ty. Už jsou ubíjející. Rok a kus tady bydlím, jsem na práškách na spaní. Chodím k psychiatričce a psychologovi. A nevím, co jsem, kdo jsem a co chci. Ale kolikrát mi přítel tvrdil, že to bylo ve mně, že je to k vůli mému životu. Bydlím tu rok a půl, nikoho tu nemám, jsou tu jen lesy a mám psa, kterého mi tchyně zničila Přítel je cholerik a asi je mu jedno všechno. Jede se jen podle jeho pravidel. Od blbostí až po sex. Já už si přijdu jako děvka, když jsem hodná a podržím, můžu si pak něco koupit. Nepopírám, ze začátku se o mě staral, dával mi peníze, platil školné, nájem. A sotva jsem odešla za ním, měla jsem to na talíři. Omluvám se je to asi zmatené a s chybami Ale je to jen setina mého života, jen to stručné a stejně to asi nikdo nebude chtít ani číst
Pěkný den!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20591
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ať se na tebe usměje štěstí 
.Ale už je třeba, abys za tím vším udělala tlustou čáru. Myslím, že u přítele tě nic nedrží, dokážeš se o sebe postarat a žít sama, tak proč tam jsi?
,tak buď konečně šťastná, vybodni se na přítele, na jeho i svojí mámu a jdi si žít svůj život, ketrý si uděláš lepší, než byl doposavaď.
Fakt se slečny, paní omlouvám..Pokud by Vám nevadilo dopsala bych zbytek příběhu… 
Minulý rok byl opravdu hrozný nezvládala jsem opravdu nic.
Teď mě suďte..za moje zoufalé činy