Život naruby
- O životě
- pia
- 20.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vím, že jsem byla v pár diskuzích ohledně psychicky týrané přítelkyně apod. Ale nedá mi to. Buď mám nervy ze železa, nebo žádné nejsou a při tom všem jsem ztratila sama sebe. Uvedu tu kus svého života. Důvod? Nechci se nakonec dozvědět, že jsem nevděčná a ničeho si nevážím, podle mě to tak není. Zajímá mě, zda si ten sloh někdo přečte.
Před pár lety to začala velmi nevinně. Seznámili jsme se přes ICQ 
A stále si psali, psali a psali. Nechtěla jsem dlouhé týdny napsat ani ahoj, ale jednoho dne se to zlomila. Kdykoliv jsem otevřela notebook, bylo tam okénko a tam stálo „ahoj“, po mém zdolávání jsem si s neznámým začala psát, svěřovala mu můj život, jaký byl, je a snad někdy bude. A on mě utěšoval a i na vzdory věku mě velmi chápal, podporoval mě a mě s ním psaní velmi bavilo, ale též jsem si vedla svůj běžný život.
V 17 letech jsem byla nucena odejít z domova. Jelikož matka mi dala takový ultimata, že to bylo za celý můj život po jejím boku už moc. Nikdy se ke mně jako k matce nechovala a je pravda, že jsem nebyla svatoušek Ale možná jako každé děcko a já se na sebe takhle alespoň snažila upozornit, když už jsem byla pro ni jen jako služka. Od 6 let umím uklízet, prát, vařit, žehlit. Mezi 7–8 rokem jsem začala hlídat mého bráchu. Nevlastní otec zavedl fyzické tresty, a to velmi drsné. A moje matka se toho velmi rychle ujala. Půlku věcí, za které jsem dostávala hůř než pes, dodnes nepochopím. Když se mě jednou v létě ptal děda, odkud jsem vzala ty jelita na stehnech, tak jsem mu tenkrát pověděla, že jsem upadla na schodech. Je to víc než 13 let, ale pamatuji si to do dnes, tak živě. Věčně jsme se stěhovali, věčně se moje matka s nevlastním otcem hádali o prachy. Měli jsme mega barák, byl to majetek jeho rodiny, která byla velmi po kraji bohatá, ale pak přišel krach a bylo to všechno v háji. A ten krach se táhl velmi pomalu. A já jako děcko jsem všechno věděla. Chápete to?! Věděla jsem o všem 
Myslím, že tohle by dítě vědět nemuselo.
Tak nás čekalo další stěhování, v mých 12 letech jsem se na to těšila, ale nikdo mě v místě bydliště nepřijal za kamarádku. Ano okolí ani třída, tak jsem se snažila zapadnout všelijak. Ale zmohla jsem se jen na vymyšlení 
A do dnes toho lituji, ale zase vymyšlení, jak v čem, když jsem přinesla ukázat něco, co bylo skutečně, aby zavřeli pusu, tak si zase vymysleli, že jsem si to vyrobila atd. (to je jiný) příběh. A jaké to bylo doma? Hrozné, hrozné, hrozné, neustále tresty, fyzické tresty, ponižování. Vždy, když jsem něco udělala, vzala nůžky a ostříhala mi vlasy a jednou jsem před něčím takovým utekla do lesa a už se nevrátila. Šla jsem s pomocí kamarádky na sociálku, kde moje matka vtipně poznamenala, že proč sedím tak daleko, jestli se jich bojím. No bála jsem se, doma mi vyčítali, že jsem nevděčná, že mi matka děkuje, že jsem o nich založila spis.
To bylo ve velmi stručné zkratce, aby to vůbec někdo četl. Po letech stejných jako předešlých se nevlastní otec rozhodl rozvést, že s takovým člověkem jako je moje matka nebude žít. A pro mě to byla další rána, jelikož sice byl zlý atd., jenže byl jediný, kdo mi aspoň vtloukal, že mám mít školy:( Jenže doma začalo peklo. Bohužel z jiných důvodů jsem neprošla ve škole z chemie, tak mě čekal reparát. Bývalý přítel mi tenkrát hodně pomáhal, doma bylo peklo a máma byla nezvladatelná. Já v 16 musela vařit pro bráchu, starat se o barák, uklízet věčně roztřískané věci, střepy byly i venku. A bylo toho na mě moc. Ona se sbalila a jela randit s jejím současným německým zajíčkem, kterému bylo v té době 22? A mě tam nechala, a když jsem radši chtěla žít s nevlastním otcem, tak se najednou bránila, že jsem její dítě a nemá na mě nikdo právo. Jo jo po měsíci odchodu už u nás bydlel Němec. On je hodný a proto nechápu, že si vybral později za ženu ji. Na týden jsem dostávala na intr 200, z toho mi 150 stála cesta, tak mi nic jiného nezbývalo, než jít na brigády. Ale cítila jsem, že se to moc extra nedá. A nakonec mi zakázala chodit na víkendové brigády, které byly tak skvěle placené. Protože jí doma neměl kdo otročit.
No a jednoho dne se rozhodla k vůli kravině mě vzít ze školy a řekla, ať si studuji ve volném čase, najdu si práci a budu jí dávat peníze na domácnost. Což podle mě byla mega částka. Kde bych v tom kraji našla slušnou práci bez školy nevím. Tak jsem odešla do velkoměsta. Je pravda, že jsem bydlela s přítelem, starala jsem se o něj, co to šlo a on po tolika letech, no zjistila jsem, že jsem mu ukradená, že mi nepomáhá. Já se snažila pracovat, co to šlo. Tak jsme se po ten čas jen rozcházeli a scházeli. Když jsem měla v realitce první slušný plat 20 tisíc. Což ve městě není problém. Tak na oslavě dědovo narozenin jsem jí to říkala a ona se je otočila a nic neřekla S přítelem jsme se od sebe odstěhovali od odešel tenkrát na intr a já zůstala sama.
Kolikrát jsem řešila, co budu jíst, né vždy to bylo růžové. Věčně s bydlením byly problémy. Jednou jsem měla domácího úchyla, pak zase feťačku. A takhle jsem se všelijak plácala. Ale i přes to jsem se snažila pomáhat, ale vracelo se mi to tak, že já jsem ta zlá A dodnes to nemůžu překousnout. Přítel po škole nehodlal nic dělat proto, abychom byli spolu i, když jsme to měli všelijaké, ale přeci jsem si nemohla „vydržovat“ já jeho. Pak mě podvedl, pořád hulil a kamarádi byli lepší. Tak jsem přilnula k pisateli na ICQ.
Jak já doufala, že to bude všechno konečně fajn. Začala jsem studovat opět školu, krásný vztah moje milované město. Ale! Náhle jsem přišla o práci a teď jakou, kde by byli tolerantní, že studuji. Tak přítel přišel s návrhem bydlení u něj, že mají dům a rodiče budou rádi. Taky tak působili. Ale chyba lávky. Máme zrekonstruované horní patro. A s přítelem jsme se začali hádat. Věčně mi předhazoval, jak nejsem skromná, že mu nejsem vděčná za to, co pro mě dělal, že tohle a tamto. A já byla zoufalá, jelikož nemám kam odejít. Jsem daleko a nikoho nemám a on to ví. Tak jsem si stěžovala jeho mamince, ale teď vím, že to byla blbost. Přece je to její nejmladší synáček. Přece neexistuje, abych jela někam za svým jediným kamarádem.
Nakonec to rýpaní obou a věčné tchyniny narážky já se o syna umím postarat líp než ty. Už jsou ubíjející. Rok a kus tady bydlím, jsem na práškách na spaní. Chodím k psychiatričce a psychologovi. A nevím, co jsem, kdo jsem a co chci. Ale kolikrát mi přítel tvrdil, že to bylo ve mně, že je to k vůli mému životu. Bydlím tu rok a půl, nikoho tu nemám, jsou tu jen lesy a mám psa, kterého mi tchyně zničila Přítel je cholerik a asi je mu jedno všechno. Jede se jen podle jeho pravidel. Od blbostí až po sex. Já už si přijdu jako děvka, když jsem hodná a podržím, můžu si pak něco koupit. Nepopírám, ze začátku se o mě staral, dával mi peníze, platil školné, nájem. A sotva jsem odešla za ním, měla jsem to na talíři. Omluvám se je to asi zmatené a s chybami Ale je to jen setina mého života, jen to stručné a stejně to asi nikdo nebude chtít ani číst
Pěkný den!
Přečtěte si také
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 19
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 64
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3557
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2465
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1752
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1923
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1655
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3509
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2962
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4793
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
ať se na tebe usměje štěstí 
.Ale už je třeba, abys za tím vším udělala tlustou čáru. Myslím, že u přítele tě nic nedrží, dokážeš se o sebe postarat a žít sama, tak proč tam jsi?
,tak buď konečně šťastná, vybodni se na přítele, na jeho i svojí mámu a jdi si žít svůj život, ketrý si uděláš lepší, než byl doposavaď.
Fakt se slečny, paní omlouvám..Pokud by Vám nevadilo dopsala bych zbytek příběhu… 
Minulý rok byl opravdu hrozný nezvládala jsem opravdu nic.
Teď mě suďte..za moje zoufalé činy