Život není jednoduchý

Že jsem těhotná, jsem zjistila v 18 letech, půl roku před maturitou. Tatínek ale o dítěti nechtěl ani slyšet, a tak mě hned hnal na potrat. Jenže já tam nechci, tak co teď s tím? Hlavně po všech mých (gynekologických) problémech, které jsem předtím prodělala. Mohla bych mít vůbec další dítě?

Byl prosinec 2009, přesně týden před Silvestrem, já jsem už zase plašila, co se děje a proč MS i po šesti týdnech nepřichází. Nezbylo nic jiného než si koupi těhotenský test. Pro mě nemilé překvap a to //. V hlavě se mi začalo motat spoustu myšlenek, vždyť je mi teprve 18, mám před maturitou a chystala jsem se podávat přihlášku i na další školu. Přítel je také na škole, já bydlím u rodičů a on taky. Ovšem on je u nás ve městě na internátě a bydlí 70 km daleko.

Nezbylo mi nic jiného, než to říci příteli a pak i svým rodičům, aby mi trochu pomohli a poradili. Měla jsem šílený strach. Přítel o miminku nechtěl ani slyšet a nechtěl slyšet o ničem jiném, než o potratu, ale toho já jsem se bála. Rodiče ty mi řekli, ať si to rozhodnu sama, ale pokud si to nechám, pomohou mi a nenechají mě v tom. Oba totiž dobře ví, že jsem v minulosti měla problémy se zdravím, co se týče gynekologie. A taky bych pak mohla po potratu mít problém znovu otěhotnět.

Já jsem se rozhodla, že si prcka nechám, říkala jsem si, že se třeba přítel z toho šoku vzpamatuje, ale nestalo se tak. Vykašlal se na mě. A já zůstala sama. Za pár týdnů jsem potkala někoho jiného. Někoho, komu nevadilo, že už jsem těhotná. Po chvilce jsme spolu začali i žít. Nový přítel byl semnou i u porodu. Choval se k malému, jako by byl jeho vlastní. Po roce jsme se dokonce i vzali a on si malého osvojil. Všechno bylo krásné a super. Ale to jen do té svatby!

Po svatbě začal kolotoč, já jsem najednou poslouchala, jak jsem neschopná, jaký mam doma binec, že neumím vařit, co by prý dal za guláš od jeho tatínka. Navíc začal pít. Do hospody nechodil, ale vysedával před barákem se sousedy. V půl třetí přijel z práce a ve tři už tam seděl. Vymlaskl každý den 6–7 piv a přišel domů. Sedl si k televizi a prohlásil: „mám hlad, co s tím hodláš dělat?“.

Po dalším měsíci už jsem měla zakázáno vídat se s kamarádkami, prý mi vždy něco nakecají a já jsem pak na zabití. Netrvalo dlouho a nemohla jsem už ani k rodičům, protože ty podle něj byli taky neschopní. Když naši volali, že by chtěli přijet se na nás podívat, tak sem byla nucena říct, že nejsme zrovna doma, tak ať se nezlobí.

Přesně půl roku po svatbě jsem měla sraz ze střední školy. Po dlouhém hádání jsem si přece jenom vybojovala 2 hodiny na to, abych tam mohla a on hlídal. Na sraz ovšem přišel jen zlomek spolužáků a tak se to tak nějak rozpadlo. S kamarádkou jsme, ale seděli dál a povídaly o tom, se u nás doma děje. Do toho mě někdo s úsměvem zdraví a přisedává si. Byl to Jakub, manželův spolupracovník, ptal se, jak se mám atd.

Pár dnů na to jsme si začali psát na Facebooku. Pak i přes mobil a párkrát jsme se na „tajňáka“ sešli. Já jsem si uvědomila co mam doma za s prominutím „blba“. Přijela jsem asi po čtyřech měsících k rodičům, vysvětlila jim, proč nás tak dlouho neviděli a poprosila je o pomoc. Domluvila se s nimi, že to ještě ten den doma ukončím a že oni pro mě a syna přijedou.

Ještě ten večer jsem dostala tu sílu a manželovi vše vyčetla a oznámila mu, že od něj odcházím. Dostal záchvat vzteku. Mlátil pěstí do zdi, pak mi bral malého z náručí, že toho tam nechám, že mi ho vezme a pak prý uvidím, jak budu šťastná. Já jsem tedy se slzami v očích a ve strachu o sebe i syna psala rodičům. Ti přijeli a odstěhovali mě k sobě domů. Já pak požádala o svěření do péče a o rozvod.

S Jakubem jsme se vídali a pak se dali dohromady. Dnes je to 8 měsíců, co u něj s malým bydlíme. Je to úžasný člověk, který si taky prožil své. Oba rodiče mu zemřeli, když byl malý. Plánujeme i miminko, moc by ho chtěl, sám si rodičů moc neužil, tak by to rád někomu vynahradil za sebe. Teď mě ještě čeká poslední soud o popření otcovství, aby mi bývalý manžel nemusel platit alimenty a abych s ním už neměla nic společného.

Už jsem si říkala, že mám vše to špatné za sebou, ale aby toho nebylo málo, minulý týden se ozval „tatínek“, ten pravý, který malého nechtěl. Prý to vše doma už řekl a malého by babička a dědeček chtěli vidět a on by ho rád taky začal vídat. Nechápu tu drzost, malému jsou dva roky a on na něj teď vzpomene? Nic takového, já jsem teď konečně šťastná. Mám krásného syna a milujícího partnera a plánujeme si společnou budoucnost. Nenechám už, aby nám do toho někdo další vstupoval a kazil nám to.

Jinak se moc omlouvám, pokud tu jsou nějaké překlepy. Ještě teď, když to píši, tak se strašně klepu.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
mejdylko
11370
2.10.12 13:12

Držím palce.. život je pěkná potvora, ale dává nám noho zkušeností ze kterých čerpat a dělat věci jinak. Ať jste šťastní a nenech sebou vorat. Tatínka sploditele bych poslala k šípku. :)

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
2.10.12 13:16

Za svůj mladý život už jsi toho stihla hodně. Ale to neznamená, že jsi špatná matka. Třeba nyní to bude už jen hezké. Někdy jsou začátky náročnější.
Jen nechápu soud o popření otcovství. To že manžel není bio otcem se ví, adoptoval si ho.Ale nejde se zříci otcovství, pokud „žežlo“ otcovství nepředá někomu jinému. Adopce je dobrovolná a nelze z ní jen tak vycouvat.Nebo to nějakým způsobem lze?

  • načítám...
  • Zmínit
eržule
1204
2.10.12 13:39

Moc hezký deníček, se šťastným koncem :) Prožila jsi si v mládí dost špatného, takže Ti do budoucna přeju ať už je všechno v pořádku a ať Ti to s partnerem vyjde :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
janees
437
2.10.12 13:48

S novým přítelem spolu žijete 8 měsíců a už myslíte na další miminko? Předchozí zkušenosti by ti mohly napovědět, že je možná lepší chvilku počkat, než zamilovanost odezní a lépe se poznáte. Jsi mladá, nic ti neuteče ;) Přeju hodně štěstí v životě!

  • načítám...
  • Zmínit
myšanda26
2.10.12 14:05

No nemáš to jednoduchý, ale jak píše janees, jdeš na to dost rychle, ze vztahu do vztahu. Nechceš si dát chvilku zkouškového období? Vyřešit nejdřív minulost. S ex ti stejně nejspíš nezbyde nic jiného, než mu ho půjčovat. Můžou ti to nařídit soudně. Je biologický otec, to že se nestaral soudy většinou moc nezajímá. Jen ho upozorni, že když chce být otcem, tak musí platit i alimenty. Pokud tenhle frkot tvůj vztah s Jakubem přežije bez ztráty kytičky, můžete se směle opřít do snažení. Držím pěsti aby to tentokrát vyšlo.

  • Upravit
Misheila
5850
2.10.12 14:45

Držím ti palce, ať už je Jakub ten pravý ale na tvým místě bych to neuspěchala. 8 měsíců není zatím žádná sláva, tak abychom si tady nečetli za nějaký čas opět stejný scénář jako u vztahů předchozích.

Příspěvek upraven 02.10.12 v 14:45

  • načítám...
  • Zmínit
iveta.zenda
45
2.10.12 14:56

Moc hezký deníček a přeji jen štastné dny a brzy třeba i to mimi, :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
cvikinka
678
2.10.12 15:36

Drzim palce, prozila sis tezke chvile, preji jen to nejlepsi uvidis, uz bude dobre :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
fiali
1065
2.10.12 15:44

Spoustu věcí jsem pochopila až když jsem se vrátila k tvému věku, ale spoustu věcí nechápu i tak :think: 2. mimi ve 20-ti letech po 8 měsíčním vztahu :nevim: zkus ještě chvilku počkat, nic ti neuteče. A pak proč bránit tátovi aby vídal prcka? Sice mu to trvalo ale vídat ho chce, malý by měl i babičku s dědou. Moc bych ti přála aby ti vše vyšlo, ale co když nevyjde, seznámíš syna s dalším tatínkem a vlastnímu ho ani neukážeš :roll: popravdě ti moc nerozumím

  • načítám...
  • Zmínit
jediný andílek
1034
2.10.12 15:56

Teď už bude dobře

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
2.10.12 15:57

mysli na malého...

Ahoj..no lehké jsi to neměla. Jen k tomu konci. Opravdu si ještě promysli ten negativní postoj k tomu, že má biologický otec zájem vídat syna. Sama jsem z rodiny, kde se na nás otec vykašlal, mamka žila s přítelem téměř do naší dospělosti. (špatné to nebylo) ale věř, že vyrůstat s pocitem, že jsi vlastnímu otci úplně ukradená není vůbec dobré. Pokud to není zrovna kriminálník a narkoman, buď ráda, že má zájem malého občas vidět. (u mladého člověka je každý rok velká zkušenost a možná dospěl) Ono by se to pak mohlo otočit proti tobě. Malý dospěje, bude pátrat a pak ti vyčte, že jsi tomu kontaktu bránila. Lepší je, když je dítě milováno (a je jedno kolika „tatínky“) :nevim:

Příspěvek upraven 02.10.12 v 16:00

  • Upravit
Evelýnaa
63
2.10.12 16:03

Myslím, že jsou spolu dýl než těch 8 měsíců, co u Jakuba bydlí… I tak bych na nové miminko nespěchala, počkala bych, až se vztahy i s biologickým otcem trochu uklidní. Bude to dost velká zátěž. Taky bych biologického otce úplně nezatratila, pokud je s ním alespoň trochu rozumná řeč a nechce dělat naschvály… Sama píšeš, že současný přítel rodiče už nemá, možná by takhle Tvůj špunt měl oboje prarodiče…A jestli to má vydržet, počkat třeba půl roku s miminkem už je fuk:-) V každém případě držím palec, aby vše dopadlo dobře, aby se vztahy uklidnily a Ty jsi byla v pořádku:-)

Příspěvek upraven 02.10.12 v 16:07

  • načítám...
  • Zmínit
harpyje
10848
2.10.12 16:09

Frizur- k novému partnerovi gratuluju a doufám, že váš vztah bude celoživotní láska - to ted ale ještě nikdo nemůže objektivně říct, jste spolu moc krátkou dobu. Nezapomen, že máš dvouleté dítě a to má také nějaké potřeby - zažilo spoustu zmatku, potřebuje stabilitu a ne hned další těhotenství a sourozence- to pro něj bude hodně zmatené. Radím počkej s těhotenstvím, není nejmenší důvoe mít další dítě hned ted.

k otci tvého prvorozeného - on tě zklamal, když se jako mladý kluk nezajímal o své nenarozené dítě. Ale to přece není celý on, celá jeho osobnost. Za dobu co nejste spolu, jste se někam posunuli, ty ano, ale on určitě také. zachoval se jako blb, ale dává to tobě právo mu doživotně upřít právo vídat vlastní dítě? Teprve ted někdy to řekl rodičům a o dítěti asi společně mluvili - jistě i oni mají obavy, co když se šprajcneš a nebudeš mu chtít dítě ukázat/půjčovat- i on a jeho rodiče jsou ve stresu, jak se zachováš ty. Zkus se vžít do jejich situace- můžete si tím ušetřit mnoho potíží.
Synovi jsou dva, současnou dobu si za rok nebude vůbec pamatovat - zachovej se dospěle, sejdi se s nimi a mluv s nimi o svých obavách. Vysvětli jemu, klidně i za přítomnosti rodičů, jak tě zklamal, že mu nedůvěřuješ. Případně si dejte schůzku s nějakým poradcem pro rodinu - dopředu mu vysvětlete co s ním chcete probrat. tenhle začátek bude pro vás všechny náročný a nezačít si dělat naschvály a nezatahovat do toho soudy je to nejvíc co můžete pro syna udělat.

pa
har.

Příspěvek upraven 02.10.12 v 16:14

  • načítám...
  • Zmínit
Ivíííí
598
2.10.12 17:35

Zachovala bych se úplně stejně když se pravý „tatínek“ neozval celé dva roky tak co najednou chce!!jinak přeju moc štěstí do budoucná at už se vám jen daří ;)

  • načítám...
  • Zmínit
dana59
656
2.10.12 18:58

100% souhlasím s"harpyí", i když bio tatínek nefungoval, zřejmě to byl mladý kluk, který jak píšeš, tak svým rodičům o synkovi řekl teprve nyní, nevím proč bys malému odpírala prarodiče. Vždyť o prckovi ani nevěděli. Čím víc má mrňous okolo sebe milujících lidí, tím lépe. Držím palce, do ničeho se nežeň.

Příspěvek upraven 02.10.12 v 18:59

  • načítám...
  • Zmínit
frisur
10
2.10.12 20:10

Otcovství se jde vzdát a to do 3 let věku dítěte. Pokud má v ruce papír, že není biologický otec.

  • načítám...
  • Zmínit
frisur
10
2.10.12 20:12

Asi jsem to napsala špatně. Myslet na miminko myslíme, ale to neznamená, že si ho uděláme hned teď. Jen o tom mluvíme. Nevysazuju prášky. Také si myslím, že na to „udělání“ si ho máme ještě čas

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
2.10.12 20:14

Ahoj Frisur,
když jsem byla maličká asi dvouletá holčička, naši se rozvedli. Mamka si vzala jinýho taťku. Můj vlastní taťka za mnou nebyl asi dva roky po rozvodu. Nevím důvod. Nepátrám. Mohlo se dít cokoli. Asi od mých 4 let mě můj vlastní táta začal navštěvovat. Bral mě k babičce i do přírody, na prázdniny k jeho paní. Jsem ráda, že ho mám. Mám ho moc ráda. Je šťastný, že je dědou. Moje dcera - jeho vnučka je pro něj v životě velkým hnacím motorem. Nevlastní otec je fajn. Taky ho mám ráda. Ale táta je táta. Člověk to nějak vnitřně cítí. Máš o čem přemýšlet :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
frisur
10
2.10.12 20:21

Děkuji za reakci. Vlastně za všechny co tu jsou. Ať jsou pozitivní čí negativní. Všechny máte svým způsobem pravdu. Určitě je to i věkem. Mě je pouhých 21 a vy jste některé určitě starší. Máte pravdu mám o čem přemýšlet. Některé názory mi opravdu otevřeli oči, co se týče „pravého“ tatínka.
Jen to pro mě není po tom všem jednoduché, rozhoupat se k něčemu a vědět, že toho nebudu pozdějc litovat.

Děkuji všem a hezký večer

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
2.10.12 20:21

Rozhodně palec nahoru za to že si to vyřešila s manželem včas…kdo ví jak to mohlo ještě dopadnout.. Na to jak si mladá, máš toho hodně za sebou a doufám, že už jen pěkné chvíle s rodinkou před sebou :-)

  • načítám...
  • Zmínit
frisur
10
2.10.12 20:22

@Miš-El Děkuji :)

  • načítám...
  • Zmínit
marhulka13
167
2.10.12 20:52

Dúfam, ze aj tento treti partner sa napokon nezachová obdobne. už máš svoje skúsenosti, tak buď veľmi opatrná…
ja by som tiež nezakazovala styk syna s otcom a hlavne nie so starými rodičmi. syn by mal vedieť, kto je jeho otec a starí rodičia. Naši sa rozviedli, keď mi boli 4 roky, odvtedy som o otcovej rodine ani o ňom nič nepočula. Teraz sa mi ozval po 25. rokoch, no už nikdy nedobehneme zameškané, sme si proste cudzí.
Porozmýšľaj o tom, aby si raz neľutovala, alebo aby ti raz syn nevyčítal, že kvôli tebe nemnohol spoznať biologického otca a jeho rodinu

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
2.10.12 22:49

@frisur Otcovství jde popřít do 3 let věku dítěte když je potvrzení, že není bio otec.Ale když dobrovolně dítě adoptoval, tak to byla jeho svobodná vůle, tam věděl, že není bio otec.To mě přijde divný, že by šlo otcovství popřít. Co by popíral-to že není otec věděl, sám bez naléhání dítě adoptoval za vlastní.
Když si manželé adoptují dítě, také je osvojení nezrušitelné, také nemůžou k soudu s tím, že dítě nechtějí.
A to už víš s jistotou, že lze u adopce popřít otcovství? Tak syn nebude mít v RL otce žádného?

  • načítám...
  • Zmínit
prcekniky
3441
3.10.12 07:18

Je divné, že může popřít otcovství, když dítě adoptoval :think: Každopádně na Tvém místě bych počkala, až spolu s novým přítelem budete déle. 8 měs. společného bydlení mi osobně přijde málo. Já žiji s přítelem skoro 3 roky a teprve začínáme uvažovat nad mimi - příští rok…Ale to je samozřejmě jen můj názor. Sama píšeš, že s tím druhým mužem v pořadí jsi byla rok - než byla svatba a než se to začalo měnit. Ale jak píši, jen můj názor. Hodně štěstí v životě Ti přeji! :potlesk: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
sveronika
31
3.10.12 08:11

Snad už sis to špatné v životě vybrala a čeká tě už jen a jen hezké chvíle. Přeju hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
bjetuschka
12708
3.10.12 09:33

Koukám, že sis užila svý, snad je už vše špatné za sebou a budeš/te jen a jen šťastný a spokojený. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
3.10.12 09:46

Život není jednoduchý ale složitý si ho dost děláš sama. Vrháš se vztahů dost rychle a možná i nezodpovědně. Po zkušenostech s prvním manželem bych dala ještě prostor k tomu poznat tvého nového přítele. A né hned plánovat mimino.

  • načítám...
  • Zmínit
Veverka1234
4.10.12 00:06

Ahojky, nevím jestli ti v tom dokazu poradit, jen ti napíši svou zkušenost před par lety, byla jsem vdaná měla jsem 3deti a manžela, manžel odešel pracovat do jiného města a nějak přestal mít zájem o mne i naše děti, natož jsem zjistila ze mi je neverny, což se neobeslo bez problému ale nakonec to vypadalo ze VŠE vyřešíme a rodina se uchova ale v konečně fázi tomu tak nebylo a my jsme se po 12 letech rozvedli, dohoda byla ze mu nebudu bránit nikdy ve vztahu s detmi protože mne i dětem říkal ze jsou pro něho středu vesmíru což značí ze pro nej jsou nejdůležitějším bodem světa. měla jsem pote 2partnery a děti se s nimi nemohli szit protože táta je táta a mne se oba dva vztahy rozpadli i kdyz prakticky jen kvůli dětem, no a pak se stalo ze můj bývaly manžel a děti otec si nasel paní a ta ty naše děti nemusela nemela je rada no a tatínek si děti bral méně a méně az přestal úplne občas jim zavolal a tím to končilo, děti to velmi tezce nesli hlavně ten nejmladší 7 kluk ten se mi z toho psychicky složil a pak mu tatínek oznámil skvostnou novinu ze s paní čekají miminko a kdyz se děti ptali kdy ho uvidí a kdy přijede tak vyprávěl jak nema vůbec čas a ze mu to nevychází, ze s paní jedou k moři atd. nepřejí nikomu ten pohled těch smutnych a uplakanych oči těch děti, vůbec jsem nevěděla jak je utisit nechápal jak jim to tatínek který je tak miluje najednou je nechce, otazky já jsem asi moc zlobil atd. proto nás tatínek nechce a pláč a psychicky problémy, noční pocita ani atd. a asi po 2letech jsem potkala cloveka a zamilovali jsme se do sebe, děti si získal svým chováním a i kdyz měli problémy a my jsme v té době nebyli ještě manžele vždy jim přispěchal na pomoc.ale ten pan nebyl z česke republiky ale z Ameriky ale narodil se v Čechách a jeho rodiče emigrovali do Ameriky kdyz mu bylo asi 7let.tak mne o 3roky později požádal o ruku, kvůli nám jezdil 2krat do roka do cech, tak jsem si řekla risknu to a vezmu si ho, kdyz to nevyjde tak se rozvedu horší rozvod nez první to určitě by nebyl.tak jsem to řekla dětem co oni na to a byli nadšený. takže jsme se vzali požádala jsem bývalého manžela o svolení jestli mi pustí děti a pustil bez problému protože mezi tím se mu narodila holcicka a ta byla jeho středem vesmíru a na děti zapomněl, jeho matka říkávala no víš ono by to nedělalo dobrotu a odsunula moje děti také na druhou kolej.po svatbě jsme se sebrali a odjeli do USA a říkala jsem si třeba to nevyjde a za mesic budem zpátky no a jsme tu 9 let, děti vyrostli a i kdyz memu manželovi neříkají tato tak jak řekli tohle je víc nez nás táta tenhle člověk se o nás staral a nemusel, tenhle člověk nám pomáhal kdyz jsme potřebovali a je tu s nami dodnes. a jejich pravý otec? občas si s detmi napíše mejlika ale dětem uz je to tak nějak jedno i kdyz si myslím ze jim v srdci ta zrada od otce zůstala. takže já ti neradim se dávat do styku s otcem dítěte, protože az si najde partnerku tak se ti muže stát něco podobného co mne akort kdyz ho malej nezna, a pokud soucasny tvůj přítel ma opravdu rad tvého syna tak si toho vaz, tvůj syn otce nezna a on na nej jak jsem pochopila nema zádné právo protože není zapsány v jeho rodném listě. tak co resis. Pokud tvůj partner ho ma rad jako vlastního nenech si rozbit to kousek štěstí co mas. protože najednou si tady někdo vzpomene o je já mám díte po par letech hm to asi k tomu malému moc lásky necítil. adulezite je jako bylo pro mne aby ten můj partner měl ty moje děti rad. aurcite člověk který mne odkopl ze zivota s jeho dítětem určitě bych si ted nechala mluvit od něho do svého zivota protože to tvoje soukromí a tvůj život zasáhne a zmneni a ne k lepšímu. Ahoj měj se hezky a hodne sily

  • Upravit
lilia81
15290
4.10.12 09:28

Ahojky,, teda nemělas to jednoduché, ale na to, ajk jsi mladá máš spoustu odvahy a uvažuješ logicky! gratuluju k odchodu od manžela a že jsi nebyla z těhc, které tiše trpí i několik let! klobouk dolů!!! a co se týče biologického otce - chápu tě, taky bych tak reagovala, ale na druhou stranu bych možná zauvažovala, zda nevzít na milost jeho rodiče - přeci jen o malém asi nevěděli a mají vnouče! alespoň se s nimi potkat by možná nebylo špatné, co myslíš?

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář