Život plný překážek
- Rodičovství
- PataP
- 28.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život je plný neočekávaných překvapení. Když jsem si přečetla pár z vašich deníčků, rozhodla jsem se, že se také podělím o svou životní zkušenost. Jako každá žena jsem si vždy přála mít děti, skvělého manžela a celkově spokojenou rodinu, možná to bylo proto, že jsem nikdy mateřskou lásku nepoznala. Není nic horšího než celý život poslouchat výčitky a nebýt nikdy za nic pochválena, ale to je jiný příběh.
Náš příběh začal v únoru minulého roku, kdy jsem se kvůli tíživé finanční situaci rozhodla darovat vajíčka, řekla jsem si, že když jsem celkem mladá a můžu někomu pomoci mít vytoužené miminko, tak proč ne, a k tomu ještě dostanu zaplaceno.
Zhruba 20. 2. 2012 jsem se objednala do nejbližšího IVF centra na vstupní prohlídku a vyšetření. Po několika odběrech krve došlo na gynekologickou prohlídku. Při prohlídce doktor konstatoval, že díky pokročilé technice se můžu podívat na své vaječníky. A tehdy jsem dostala první kopanec od života. "Slečno, Vaše vaječníky jsou oba polycystycké (na každém cca 12 cyst), je pravděpodobné, že nikdy nebudete mít děti přirozenou cestou. Seděla jsem v křesle naprosto oněmělá, neschopná ani jednoho slova, připadala jsem si jako po srážce nákladním vlakem. Tím se všechny moje sny v mžiku rozplynuly a já jsem měla co dělat abych se jim tam nerozbrečela.
Při odchodu z ordinace jsem dostala dalších tisíc papírů a žádanek na vyšetření krve, aby se zjistilo, jak na tom jsem s hormony, musela jsem vysadit antikoncepci a zhruba za měsíc přijít na odběry. Jakmile jsem dorazila domů, okamžitě jsem zapnula internet a pídila se po informacích. Poprav, když jsem pročítala diskuze a články od doktorů, byla jsem v naprostém šoku. Sečteno a podtrženo, i kdybych nějakým zázrakem otěhotněla, je tu 95% šance, že dítě nedonosím a do 3. měsíce dojde k samovolnému potratu, takže jsem se mohla s vidinou miminka relativně rozloučit.
Nechtěla jsem tomu uvěřit, a tak jsem se společně s přítelem vydala ke svému gynekologovi. Ten nám řekl, že pro mě je jediné východisko, a to laparoskopie. Trochu se mi ulevilo, okamžitě jsem se cítila lépe, ale to jsme se neměli ptát dál. Laparoskopie se provádí párům až po dvou letech snažení a nikde není zaručen úspěch, já jsem zírala a přítel byl nadšený, že dva roky nebudeme dělat nic jiného, než se jen snažit o miminko, no prostě chlap.
A tak jsem poslušně vysadila prášky a smiřovala se s tím obrovským kolotočem po doktorech, který mě čeká. Celou dobu jsme s přítelem nemluvili o ničem jiném než o miminkách, a jaké by to bylo pěkné být rodiči i když jsme relativně mladí. Zhruba po týdnu jsem začala mít divné pocity (pnutí v prsou a v podbřišku), ale odůvodnila jsem si to tím, že už mi z té snahy asi „haraší“.
Když už to pátý den nepřestávalo, začala jsem tušit, že už asi nejsem sama. První dva těhotenské testy dopadly negativně a já jsem skončila s brekem na gauči. Za tři dny jsem to vyzkoušela znovu, co kdyby náhodou, a ejhle. Čekáme miminko! Pro jistotu jsem si udělala dva těhotenské testy, abych si byla 100% jistá.
Ta radost se ještě teď nedá slovy popsat, ale když jsem si uvědomila, že to nebude jen tak, radost ustoupila a vyměnila si místo se starostí. Hned ten den jsem šla k lékaři na kontrolu a potvrzení toho, co mi řekly dva těhotenské testy. Gratuluji, slečno, jste těhotná! Hurá. Ale to nebylo zdaleka všechno.
Pokračování příště
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 7649
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1209
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 607
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2489
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1002
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2903
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1522
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3369
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7613
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3284
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...