Život, práce, děti

Už několik měsíců si tu čtu vaše deníčky, tak jsem se rozhodla, že i já zveřejním to, co mám na srdci. Můj deníček je shrnutím posledních 5 let života s mým přítelem a vypráví o bydlení, práci a dětech. Doufám, že se tu najde nějaká dobrá dušička, která mi porozumí.

Když jsem v červnu 2008 poznala svého přítele, tak pro mě začal být život krásnější, ale zároveň i těžký. Jelikož mi v té době bylo skoro 18 a příteli 25, nikdo nám nedával moc šancí, že by nám to mohlo vydržet. Možná tomu tak bylo i proto, že naše láska musela každé 2–3 týdny překonávat více než 250km. Navíc musel přítel po půl roce našeho chození odjet na 3/4 roku pracovat do Anglie a viděli jsme se jen jednou do měsíce, když přijel na víkend. Ale pořád, ať byl tady nebo tam, jsme si volali, posílali si videa, fotky atd.

Mezitím jsem já dodělala střední školu a dostala se na Karlovu Univerzitu, ale obor mi moc nesedl, tak jsem mé vysokoškolské studium po 2. Semestru ukončila. Přítel byl opět v Anglii na 3 měsíce v kuse, ale to už se dalo v klidu vydržet, protože jsem věděla, že až se vrátí, tak budeme jen spolu, ať už v Praze nebo Olomouci. A také jsem věděla, že s ním budu moci strávit celý jeden měsíc v Anglii. Předtím jsme spolu byli nejdéle o letních prázdninách, když měl dovolenou.

Náš plán po návratu do Čech byl následující: pokud najdu práci já, tak se odstěhujeme do Prahy a on dá výpověď, pokud nenajdu, odstěhujeme se do Olomouce, jemu přidají a já si budu hledat práci. Tohle byl krátký souhrn prvních tří let našeho vztahu. Až na kýble mých slz docela idylka :-) A teď ta druhá část – o bydlení, práci a dětech. Dopadlo to tak, že jsem práci našla já v Praze a začali jsme tu i bydlet. Než jsme si našli své hnízdečko lásky, byli jsme první měsíc u babičky v bytečku. Ale brzy se povedlo a na konci srpna 2011 jsme podepsali nájemní smlouvu.

V podnájmu jsme vydrželi rok a začali jsme hledat své bydlení, protože jsme nechtěli vyhazovat peníze oknem. A v září 2012 jsme si koupili vlastní byt kousek za Prahou. A nastal největší problém – práce a děti (ty nejsou problém, ale nevím jak se přesně vyjádřit). Mě má práce bavila tak první rok a půl, a navíc, když jsem zjistila, že za stejnou práci dostávala má předchůdkyně víc peněz než já, a to jsem měla na starosti mnohem víc věcí, řekla jsem si dost! Teď do práce chodím, protože musím, abychom měli nějaký příjem, ale chci začít hledat novou práci, protože tady se žádného zvýšení nedočkám a práce mě nebaví :-( Pokud by si někdo chtěl rýpnout, jestli jsem si o zvýšení platu řekla, tak ano. Po roce a půl.

Přítel dojíždí do práce každý den 30 km (to já vlastně taky, ale vlakem), ale pracuje zatím pod agenturou, takže peníze taky nejsou žádná sláva. Ale když se bavil s nadřízeným, tak říkal, že by ho možná na jaře mohli vzít pod firmu. Takže já se každý den „modlím“, aby to vyšlo. A na práci se váže 3. kapitola, pro mě ta nejzajímavější. V červenci se budeme s přítelem brát a chtěli bychom miminko, ale oba dobře víme, že si ho zatím nemůžeme dovolit, protože on ještě není pod firmou a nemá plat, jaký bychom potřebovali.

Co se dětí týče, oba je milujeme a moc bychom si to své už taky přáli. Kdyby to záleželo jen na mně, tak bych ho měla klidně už po škole, ale nejsem hloupá, abych ho měla za každou cenu, neměla odpracováno, žádné peníze atd. (teď se prosím nikdo neurazte, pokud ale muž dokáže zajistit celou rodinu, to je něco jiného). Ale zpět tam, kde jsem skončila, platíme hypotéku, nové auto a z peněz, které bychom měli, kdybych byla doma, je to výsměch!

No, ale abych se dostala k tomu, proč deníček píšu: každý den chodím z práce, kde jsem od rána do večera, unavená a příteli si pořád stěžuji, až mi to samotné vadí, jaká jsem fňukna :-D Ale já v té práci prostě být nechci. S láskou jsem to už řešila a přišli jsme na 2 řešení: 1. dám výpověď a budu si hledat novou práci, ale zas mi nikdo nezaručí, že ji najdu rychle, a hlavně mi přijde dost nefér hned z té práce zase odejít na mateřskou, 2. možnost je ta, že vydržím ještě chvíli v současné práci :-(, než bude přítel na 100 % vědět, že ho vezmou pod firmu, a pak se začneme snažit :-)

Dámy, které jste dočetly až sem, moc vám děkuji a chtěla bych vědět, co byste dělaly na mém místě ohledně práce a založení rodiny vy.

Přečtěte si také

Čekám na důkaz, ne na sliby

Čekám na důkaz, ne na sliby
  • Anonymní
  • 12.11.26
  • 402

Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Emina
338
25.2.13 05:53

Jsem pro variamtu č. 2. Přeji hodně štěstí. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
maxi2408
731
25.2.13 06:08

Varianta č. 2. ať se daří :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
quassa
25.2.13 06:49

Já na tom byla podobně, ale mě moje práce bavila, zato moje nadřízená mě teda nebavila vůbec, ale to by bylo nadlouho :D Paradox je ten, že jakmile jsem odešla na rizikovku, tak milá nadřízená dala měsíc nato výpověď :roll:

  • Upravit
Anonymní
25.2.13 06:51

Ahojky, naprosto rozumim tomu, jak se citis :) Volila bych variantu B, protoze sehnat praci v teto dobe neni jednoduche. Navic pak mas zkusebni dobu a kdyz ji preckas a pote reknes, ze jsi tehotna, moc mile se na tebe tvarit nebudou a tech 6-7 mesicu tam stejne budes muset chodit. Hlavu vzhuru, drzim palce, aby vse dopadlo dle tvych predstav :) :hug:

  • Upravit
Anonymní
25.2.13 07:37

Resila jsem neco podobneho - v praci me deptal sef, zvyseni platu nemozne (i ma predchudkyne brala vic), ze jsem si dodelala VS, se na platu neprojevilo. Chtela jsem otehotnet, ale nedarilo se. Tak jsem obcas odpovedela na nejaky inzerat, ktery me zaujal, sice zadna nova prace nedopadla, ale clovek se necim mohl motivovat. Nakonec se vic nez po roce zadarilo miminko a situace se vyresila. Krome tehotenstvi je partner nadsen i tim, ze uz nemusi psolouchat moje narky, jak me to v praci nici :-)

Takze moje rada - vydrzte v praci, zkousejte neco hledat, ale neodchazejte rovnou bez vidiny jineho mista. A vycitky, ze byste z nove prace hned odesla na materskou? Zahodte. Kde je napsano, ze se miminko podari hned.

  • Upravit
lilia81
15290
25.2.13 08:51

Ahoj! Byla jsem na tom stejně, práce mě nebavila, ale nikde nemáš zaručeno, že otěhotníš hned, taky jsem čekala, čekala a pak jsem v práci bla o rok a 8 měsíců dýl, než jsem chtěla… začni si hledat novou práci! nedávej výpověď, dokud ji nemáš! to v dnešní době udělá jen blázen, že by dal výpověď bez toho, aniž by měl někde jinde už smlouvu v ruce. Buď něco najdeš nebo ne… a s tím, že odejdeš hned někomu na mateřskou si nedělej hlavu, ono se svět nezblázní a kdo ví, jeslti tak rychle otěhotníš…

  • načítám...
  • Zmínit
fenny
6942
25.2.13 08:54

Nic nového neporadím ani já, první varianta je, zvlášť v dnešní době, nerozum. Měla jsem to podobně, sice mě práce docela bavila, ale na VŠ studuju úplně jiný obor, takže v tom původním zůstat nechci. Přesto jsem radši vydržela v původní práci (smlouvu na dobu neurčitou jsem dostala až více než po roce), když jsem věděla že bych do roka chtěla otěhotnět. Naštěstí se zadařilo a po mateřské snad už najdu místo podle svých (alespoň přibližných :-)) představ a vzdělání. Takže držím palečky a pevné nervy… vydržet! :-)
Samozřejmě pokud by tě to v práci deptalo natolik, že by ti ten stres mohl bránit v otěhotnění, tak bych to asi přehodnotila :nevim:
No a další varianta je výpověď sice nedávat, ale po nové práci se rozhlížet… za to nic nedáš a uvidíš, jaké jsou možnosti.

  • načítám...
  • Zmínit
marca46
19503
25.2.13 09:42

Já bych volila variantu č.2. Vím, že není zrovna příjemné pracovat někde, kde se necítíš, ale poku přítele v blízké době vezmou pod firmu, tak to určitě vydržíš a pak hurá na miminko. Ať všechno klape. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
25.2.13 09:42

Taky jsem pro variantu 2. A možná bych se zbavila drahého leasingu, lepší je udělat si rezervu, než potom žit z ruky do huby. :kytka: je dobře, ze o tom tak premyslis, ale zase se nedrz bezhlavě nějakého plánu. Může klidně nastat i nějaká nečekaná situace 3 8) jinak preju hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Petík K
5162
25.2.13 09:47

Mě se rozhodně líbí víc varianta číslo 2. a nebo zůstaň v téhle práci a zároveň si hledej místo jinde a výpověď můžeš dát až budeš mít jisototu v práci někde jinde držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.2.13 10:29

Také jsem se rozhodovala mezi tím zůstat v práci, kde mě to už hodně nebavilo nebo si hledat novou ve chvíli, kdy se snažíme o miminko. U nás sice manžel mohl zabezpečit celou rodinu, i když by to bylo hodně napjaté, ale zase miminko se nám dlouho nedařilo a částečně to bylo způsobené i stresem z mé práce. Dokonce jsem byla i na několika pracovních pohovorech, ale nakonec mi přišlo také lepší zůstat ve stávající práci a bylo to v mém případě určitě lepší rozhodnutí.
V žádné práci to není ideální a nikdo ti nezaručí, že když půjdeš jinam, tak to nebude třeba ještě horší, pro klid duše můžeš taky jen zkusit hledat a projít si pár nabídek, ať vidíš, jak to chodí jinde. Třeba si pak budeš svojí práce víc vážit, alespoň u mě to tak bylo.
Hlavně ti přeju, ať se vše brzy vyřeší a dočkáte se vytouženého miminka :hug:

  • Upravit
Gerberka
3833
25.2.13 11:53

Ahoj,
stoprocentně bych zůstala ve stávající práci - nemůžeš vědět, jak rychle otěhotníš a může se to - ne že by ti to kdokoliv přál - táhnout i na roky…taky můžeš otěhotnět hned první měsíc snažení - tohle opravdu nikdo neví.

Heleď, já po škole nastoupila do práce, taky jsem si myslela, že tam nevydržím, vůbec se mi to ze začátku nelíbilo a chtěla jsem pryč. Ale chtěli jsme se s manželem vzít, založit rodinu atd,,, tak jsem vydržela. Nakonec jsem nesmírně šťastná, protože práce se mi zalíbila, naučila jsem se ji a hlavně - zaměstnavatel je férový a solidní a nehrozí hned vyhazovem za časté ošetřovačky atd.atd. - což zákonitě nastane, jakmile děti začnou chodit do školky a nemáš zajištěné vůbec žádné hlídání - tak prostě na ošetřovačku jít musíš, s tím nic nenaděláš. A chlap si ji vezme teda výjímečně.

A taky - po každé mateřské (mám dva kluky s odstupem 7 let - takže jedna mateřská, návrat na 3 roky, pak druhá mateřská a další návrat - nikdy žádné problémy, jakože by se mě chtěli zbavit apod.) jsem mohla znovu nastoupit, nemusela jsem složitě shánět, kam nastoupím - což za tu jistotu teda taky stojí. Však uvidíš, až budeš mít děti - to se naráz přehodnotí všechny priority… :? :kytka:!

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5775
25.2.13 11:55

Existuje ještě třetí možnost: při současné práci si hledat novou práci a dát výpověď pak. A pokud otěhotníš hned jak nastoupíš do nové práce, je to sice pro zaměstnavatele nepříjemné, ale to je život. Když jsem dělala přijímací pohovor do svého současného zaměstnání, tak mě před podpisem hnali na gynekologickou prohlídku, jestli nejsem v tom. Nejenomže to bylo protiprávní, ale i pěkně ponižující. A co to řešilo, když jsem mohla otěhotnět den po podpisu smlouvy??? Těhotenství zaměstnanců patří k rizikům podnikání…a snažení jde odsunout půl roku po nástupu, stejně to většinou není hned na první pokus.

  • načítám...
  • Zmínit
janul_iii
57
25.2.13 12:41

Moc vám všem děkuji za názory :hug: My jsme samozřejmě také pro 2. variantu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Pipi 00
2889
25.2.13 12:54

Navrhuji třetí možnost, z jiného pohledu. Zůstaň ve stávající práci a hledej si zároveň lepší. V té si pak vytvoř „dobré jméno“, to trvá dejme tomu tak rok. A pak se snaž o dítě. Budeš se mít po dětech kam vrátit a sama sebe zajistíš pro všechny případy. Stát se může všechno, přítel může utéct, přijít o práci atd. Mladá jsi dost, čas máš.
Dokud nenajdeš lepší práci, můžeš se soustředit na nějaké hobby, ať se cítíš líp. Zkus něco nového. Nemusí to být hned dítě :-).

  • načítám...
  • Zmínit
NikSo
1483
25.2.13 16:03

Jsem pořád čekala to nečekané těhu.. :lol: už jsem tady z tho zblblá :mrgreen:
no asi bych počkala co přítel a pak uvidíš, jestli příjde na řadu snažení, anebo i ty se rozhodneš změnit práci, ale zase na druhou stranu, co je jim do toho že v nové práci hned otěhotníš.. já jsem byla nešŤastná ve staré práci 2 roky.. rok a půl z toho jsme se snažili o mimčo a nic..lékaři nám potom řekli že mimčo jedině přes IVF (už jedno máme přirozeně) tak jsem změnila práci, našla super kolektiv, s tím že otěhotnět stejně nemůžu a 2. měsíc v nové práci jsem zjistila že jsem těhotná… 8o no cesty života jsou nevyspytatelné..takže a´T člověk plánuje jak chce..někdy to dopadne uplně jinak..ale sržím palce aby to u vás dopadlo nejlepším možným způsobem.. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
25.2.13 16:46

Za mě varianta 2 (jsem v podobné situaci, jen manžel čeká na dobu neurčitou) ;) a práce mě vlastně baví…ale na podzim to u nás bude jasnačka :pankac:

  • Upravit
Vermilion
313
25.2.13 16:50

Ja na tvem miste bych si uprednostnila priority, bud kariera nebo deti. Pokud se rozhodnes pro deti, zustala bych na stejnem miste, byla rada, ze mam stabilitu, ze nemusim nikomu nic dokazovat. Pokud se nerozhodnes pro deti, tak mas volnou cestu hledat si novou praci, ktera te bude vice motivovat, ale taky vice vycerpavat. Naplni te, budes se do prace vic tesit, ale taky se budes domu vracet vic vycerpana. Pripada mi to nekompatibilni s materstvim prave proto, ze pokud hodlas v blizke dobe otehotnet, tak veskere to usili a energii budes vlastne vydavat zbytecne. Pokud se rozhodnes pro deti, ta se upni na tento plan a praci zatlac na druhou kolej, jen jako prostredek pro obzivu. Bohuzel vetsina z nas nejsme dedici miliardaru a pracovat musime, at v tom nebo v tom, a malokomu se podari skloubit „praci a konicek“, malokdo je ve sve praci opravdu stastny a naplnuje ho. Treba takovou praci najdes, ale pak ti zmeni sefa/sefovou, ktery ti zacne delat peklo na zemi… nebo takovou praci najdes, ale prestanes stihat tvuj osobni zivot, protoze te prace pohlti…
Z meho hlediska opravdu pokud planujes deti a ta prace ma aspon nejaka pozitiva (stabilita, celekm dobry plat, atd.), tak bych to nechala, jak je.

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3833
25.2.13 17:03

Jo, tak pod Vermilion se teda můžu podepsat.
:potlesk:

Přesně takhle jsem uvažovala já a každý se mi teda dost divil - prý proč „nestoupám v kariéře výš a výš“ jako čerstvá vš-absolventka, proč jsem zakotvila tam, kde jsem zakotvila…Proč nejdu do soukromé firmy, do banky apod…Byl v tom ten důvod, jak píše Vermilion - chtěla jsem se vdát, mít děti..halt asi otázka priorit.

Ale co můžu hlavně napsat - s odstupem 17ti let, co jsem s přetržkami mateřských u toho stejného zaměstnavatele - tak NELITUJU!! Šéfové se mění, spolupracovníci taky (po první mateřské jsem vyfásla tak šílenou kolegyni, že jsem opravdu málem odešla ;) - díkybohu že jsem tak neudělala a překousla to - ono si to časem „sedlo“).

Ono jestli fakt chceš rodinu, děti…nevím, já bych vydržela tam, kde jsem…pokud je to aspoň trochu solidní zacházení a máš tam aspoň nějakou jistotu v té dnešní nejistotě všude kolem, která panuje…Ten šok z návratu do práce s malým dítětem ve školce je dostatečný, i když se člověk vrací v podstatě tam, odkud odešel…Nedovedu si vůbec představit hledat, pátrat, co po mateřské dál…obdivuju ty maminky, které tohle řeší - ale chápu, v dnešní době je to se zaměstnáním těžký. Zuby nehty bych se držela aspoň nějaké „jistoty“, pokud opravdu chceš mimčo!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Denpry
4263
25.2.13 17:12

Máte krásné plány do budoucna :potlesk: Já bych na tvém místě počkala ještě v práci, a pak bych se začala snažit o miminko :hug:

Příspěvek upraven 25.02.13 v 17:13

  • načítám...
  • Zmínit
Kobliha51
25.2.13 17:23

Nezlob se, ale ten tvůj deníček mi přijde, jakože je ti 18 právě teď.

Vysokou školu jsi nedokončila proto, že ti obor moc nesedl. Spíše za tím vidím přítele a pobyt s ním v Anglii. Kdyby jsi dostudovala byť jen bakaláře, třeba i na jiném oboru, měla bys dnes výběr přece jen o něco snažší. Tím netvrdím, že vysokoškoláci jsou lepší lidé, jen že mají při hledání zaměstnání trochu větší možnosti. Zabalila jsi to.

Práce tě bavila rok a půl, než jsi se dozvěděla, že tvoje předchůdkyně měla za stejnou práci více peněz. To ti opravdu připadá jako důvod na to, aby se ti práce, kterou jsi dříve dělala ráda, zhnusila? Opět jsi to zabalila a pracuješ protože musíš. Proč by měl někdo rýpat, že jsi si neřekla o zvýšení platu, nechápu. Nikomu do toho nic není, tak proč by rýpal, nehledě k tomu, že pro nadřízené to většinou stejně nic neznamená.

Kdybys měla dítě, mateřskou a pak rodičovský příspěvek a k tomu hypotéku a leasing na auto rozhodně by to nebyl výsměch. Slovo výsměch bych v tomto případě absolutně nepoužila. To je prostě skutečnost a nikdo se tomu nesměje.
Ty jsi ten život jako rodina s dítětem sice představit snažíš, ale jen částečně.

Doma fňukáš, že tě práce nebaví (protože ta před tebou měla více peněz?). Už teď jsi ufňukaná, unavená a ještě není pořádně proč.

Doporučila bych ti ještě trochu dospět. Najdi si práci, která tě bude bavit a víc vyděláš. Přitom si udělej ještě nějaké kursy, certifikáty, případně i nějakou rekvalifikac, abys případně mohla pracovat pro někoho i když budeš na mateřské. Jsi ještě hodně mladá, cestujte, vzdělávejte se, na rodinu máte ještě čas.

  • Upravit
cupino
25.2.13 19:55

Ahoj zakladatelko.
Bohužel asi nebudeš ráda, ale v mnoha bodech souhlasím Koblihou. Na rozdíl od ní si ale nemyslím, že jsi mladá. Cca 23 let je fajn věk :mavam:.
Nicméně život / ať už s dětmi nebo bez nich/ je o přijímání i těch negativ a nepohody, před kterou je člověk stavěn. Také mám pocit, že jakmile se ti něco nelíbí nebo nevyhovuje, balíš to a utíkáš. Nemyslím tím, že je špatné něco měnit–práci postavení, vzdělání a jít si za svým snem. Mám na mysli určitou pokoru k životu…která(nezlob se) mi v deníčku chybí :,(

  • Upravit
Kobliha51
25.2.13 21:37

Já vím Cupino, že žena ve 23 letech je zralá na dítěa a není příliš mladá. Ale je to škoda si neužít života. Starostí ještě bude dost. Já vím, mít miminko je krásné, já sama jsem po něm toužila od 17 let, první jsem měla ve dvaceti a druhé ve 25. Dnes vím, že to bylo brzy. A to tenkrát nebyly takové možnosti k sebevzdělávání, cestování atd. Proto radím nepospíchat. Kdyby bylo pisatelce deníčku třeba 30 let, určitě bych jí miminko doporučila. Ale to je jen kdyby…

  • Upravit
cupino
25.2.13 21:52

Kobliho, já zase dělala kariéru, cestovala, užívala si. Když jsem se rozhodla pro mimi, tak to 5 let nešlo a pak už skoro na všechno bylo pozdě :zed:…

Zakladatelce jsem chtěla pouze sdělit, že život nemusí vždy jet podle plánu a podle variant 1 nebo 2 nebo 3. Je asi dobré mít životní směr, ale co když to nevyjde? Co když na některé věci budu muset čekat?
Tak to zabalím? :roll: Nebo co? Víc trpělivosti a pokory do života bych jí přála o určitě bude všechno OK :srdce:

  • Upravit
3nikol3
4
26.2.13 13:02

Cupino: s tim vekem je to opravdu VELMI VELMI relativni. Nenachazime se uz v minulych dobach, kdy nemit ve 20 dite byl takrka hrich. Podivejte se do jinych zemi, nikde se tolik nespecha tak, jako u nas…ziji v zahr. a dite v 35 neni zadna vyjimka.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář