Život ve čtyřech :)
- O životě
- Bibušenka
- 16.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takový normální den nechtěně bezdětné rodiny se 2 psíky. Ogy je 8 měsíční miminko boxera, jen pro vysvětlení :)
3:26 Co to sakra je?
3:30 Ano, je to pes, co děláš? Otáčím hlavu, zalepené oči..
3:35 Olíznutí - přítel, nebo ten pes?
3:45 Škubanec za vlasy tak, že druhou schytám o zeď…
Asi akutní čůrání. No nic, chytnu psa do náruče, zvednu se, sedím, pozoruju tu šílenou hodinu z noci z pátku na sobotu, ale co, jsem mladá, mám být zvyklá pařit, ne?!
Hm.. Tma.. Sem srab. mám jít venčit? Ne, do té tmy nepujdu.
3:50 Budím přítele.
3:55 Budím přítele.
4:00 Třepu s přítelem + je mi odpovězeno, že jsem se asi zbláznila (ne, já ne…). Nicméně vstává, bere ode mě psa, odchází.
Usínám… Spím…
Co to na mě padá? Proč mě někdo mlátí? Šmarjááá, já nechci piercing a to ucho bych si taky ještě nechala. A ty vlasy, kdybys věděl, jak dlouho mi rostou! Tvoje sliny jsou ale lepší než olejíčky, já vím. ![]()
Přítel ulehá, pes jde po něm, hurá! Má jinou oběť!
Tak ne, přítel se schovává pod peřinu, pes se v mžiku otáčí a jde mě trápit.
Schovám se též…
Jak ráda bych měla vysokou postel, na kterou by si nevylezl. Chlapče, ještě budeš chvilku pokračovat, odnesu tě do klece.
4:30 Víčka mi padají. A zároveň na mě padá sítko od ryb z akvária, co si můj milovaný nechal volně na zemi. No nic, beru od něj sítko, které dobrovolně vydá, pokládám ho do uctivé výšky, kam si Ogýsek nevyskočí. Že by byl klid?
Ne, jdeme pít… Nechci, aby znovu budil na čůrání, pití mu odebírám, cestou šlápnu na Ogýskovo prase, prase zachrochtá, pes zachrochtá, přítel zabručí, já se zasměju.. Vítej v blázinci, holka!
Další etapa hraní, objevili jsme prase. U toho už usínám a je mi vše jedno. Pes nejspíš vytuhl taky.
Ráno se budím první, na budíka, budím psa, venčím psa, budím přítele. Donáším psa, pes si hraje, jdu se umýt, oblékám se, tahám se se psem o oblečení, budím přítele. Maluju se, budím přítele… Odnáším psa na hlídání, budím přítele…
Jdu nakrmit naše hlodavce, nadávám příteli a ptám se, jestli vůbec chce někam jet.
No nic, čekám s klíčky od auta v ruce a nervozně přešlapuju. Ale ne! Přítel se začal oblíkat!!! 3× hurá!!!
8:15 Nasedáme do auta, co zapomeneme dneska?
Zajímavý, dnes se pro nic nevracíme…
Vyrážíme vstříc akva-tera burze v Brně. Dojíždíme na místo, i parkování jsme našli, super. Na burze jsme sehnali pár rybiček, šnečka, jsem spokojená. ![]()
Odjíždíme směr Hornbach, kde sháníme další věci do akva a pro psa. Dostala jsem vzorky granulek od hostesky. Přicházíme k pokladně, spíš se protláčíme k pokladně, nevzali jsme si košík, takže jsem měla kousátka pro Ogyna v pytlíku se vzorkama. Mám je okatě na ruce, namarkovala mi zboží a ptá se „Všechno?“. Málem jsem řekla to vítězoslavné ano. Díkybohu se mi podívala na tu ruku a já si to uvědomila. V tu chvíli jsem si připadala jak totální vůl, ale nějak jsem to vysvětlila a paní se smála, tak snad… Přece kdybych už kradla, tak to nenesu tak hrdě na ruce a nes**u jí to až pod obličej, ne?! No nic, odcházíme, už nikdy nechci jít do Hornbachu.
Jedeme do Ikey. Takový kolony jsem tam ještě nezažila! Stojíme už od dálnice…
Dokoupit vánoční dárky a nám sehnat ještě nějaké maličkosti do domácnosti, jasně, necháváme tam peníze, co zbývají do konce měsíce. ![]()
Mám hlad. Klasika. Navštěvujeme restauraci, je narváno, čekáme, čekáme, na jeden blbej sýr s bramborama, kterej dostáváme. Zaplatíme, dostaneme i pití zdarma, to je opravdu výhra. A hledáme místo na sednutí. No obcházeli jsme, dokud nám to nevychládlo, ale nakonec jsme si sedli. Oběd byl výborný. Už nikdy nechci vidět jídlo. Jsem narvaná jak nikdy.
Jedeme do Olympie, nakoupit pro nás a psa do Alberta. Chci se projít po Olympii. „Máš přece v autě ryby v sáčku.“ No tak jdeme za rybama a jedeme domů.
Přijíždíme. Vítá mě pes… Řeknu mu s příslibem brzkého příchodu, ať ještě počká, že jdeme dát do akva ryby. Ryby přendány.
Dávám psa na hlídání, jdu na zahradu, nakrmit kočku, podpořit přítele při stavbě nano akvária a nakrmit hlodavce, co bydlí ve venkovním kotci. Přicházím, beru psa z hlídání. Dávám na vyvenčení ven. Jdu pověsit prádlo. Přítel bere psa.
Pověšeno, začalo mi u toho pršet. Dávám na to pytel, snad to uschne, za týden, za dva, do Vánoc… No co už, jsem baba, mám přece oblečení dost, ne? Začínají se mi hromadit dárky, pes tu hopsá, zlobí, s ním to neudělám, odnáším psa na hlídání. Balím dárky. Konečně sedím!!! Přichází přítel. Balím dárky…
Přítel mi říká, ať to sbalím, že bude chodit s vodou. 2× mi pomalu ukopl mašličku, jednou mi sešlápl a pomačkal papír. Je to horší jak ten pes, ještě mi ho může rozkousat. No tak to uklízím do skříně. Donosí vodu, pokračuju. Došlo hlídání, že už hlídat nebude, super. Odklízím zbytek nezabalených dárků a odkládám na dobu neurčitou.
18:00 Vyhazuju psa ven, večeřím!!! Mňáám. A bolí mě záda, škemrám masáž, prý večer.
18:30 Konec večeře, konec srandy, uklízím nákup, beru domů psa.
19:00 Dávám psovi tvaroháčka. Hned po něm začně poskakovat, běhat, hrát si. První část vyhodil do misky s pitím - fajn, aspoň nemusím uklízet. Druhá část mi letěla do postele a zase na moji polovinu. Sakra, jak ho to mám odnaučit, že je tu i ta přítelova?!
19:15 Dozvídám se, že pro věkovou kategorii jako jsem já je dnes v Brně parádní akce. Za prvé se mnou nemá kdo jít a za druhé jsem mrtvá. Co už, ať si to
užijí i za mě. Nedá mi to, ptám se kamarádky - utratila poslední peníze za dárky, tak nikam nejde, fajn, nejdu taky. ![]()
19:30 Vyhazuju psa ven, čtu si stížnost od mého hlídání a přemýšlím, že napíšu taky. Píšu…
Pes - 8týdenní venku, druhý spí už pod peřinou…
20:30 Dopsáno.
Co s večerem? Jede mi očko, nejede mi internet, bolí mě záda, mám tu víno, chce se mi čůrat. Nechce se mi jít ani čůrat, ani pro víno.
20:32 Přítel zjistil, že naše nová ryba nemusí být odděleně, ale že může být se všemi. Škemrá, ať ji jdu s ním vypustit… Bože, to je 15 schodů nahoru, tudíž i 15 dolů. Dohromady 30. Moje smrt. Tak se zvednu a pujdu. Snad se někdy k tomu ideálu večera dopracuju.
Svůj život bych nikdy neměnila stejně tak, jako své psy a přítele. To mi tak připomíná, že je Ogyn venku, ale při představě, že ho vezmu domů a začne vše nanovo, se mi ježí chlupy i tam, kde je nemám…
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 692
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 962
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 349
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 645
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 564
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1062
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1159
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 553
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 706
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 661
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....