Babička jí sebrala výplatu, prý nepotřebuje. Měli jsme doma normálně otrokyni

Od malička jsem milovala vyprávění své mámy o Bětce, ženě, která sloužila na statku mých praprarodičů. Vždy jsem to považovala za romantický příběh o životě na vsi. Když jsem byla mladší, bylo na tom něco kouzelného, pohled na starý venkov, těžká práce, která k němu patřila. Ale teď, když jsem si příběh nechala vyprávět znovu, došlo mi, že to žádná paráda rozhodně není.

Zjistila jsem temnou historii v naší rodině. Jde mi z toho mráz po zádech Zjistila jsem temnou historii v naší rodině. Jde mi z toho mráz po zádech Zdroj: Canva

Bětčin život nebyla žádná pohádka. Přišla na statek mých praprarodičů ve čtrnácti letech, a co je ještě horší, byla tam prodána svým strýcem. Ano, čtete dobře – prodaná. Neměla rodiče, zemřeli jí, když byla ještě malá. Do školy chodila jen do druhé třídy, pak už nic. Neuměla číst, psát, ani počítat. Ne, to nebylo v 17. století, tohle všechno se dělo ve 20. století.

Bětka se uměla jen trochu podepsat. Sloužila na statku a po kolektivizaci chodila společně s praprababičkou a prapradědečkem pracovat do družstva. Bydlela na statku, ale ne v domě, bydlela v místnosti nad skladem s řepou, měla tam jediná kamna, ve kterých si topila a postel, která byla stejně obyčejná jako její život. Neměla skoro nic. Když jedli praprarodiče, ona jedla s nimi, ale ne u stolu – seděla na štrokrleti u kamen v kuchyni. Praprababičce říkala „paničko“, jako by byla pes.

I když pracovala v družstvu, neměla žádné peníze. I její výplatu dávali praprababičce. Jak je to možné? Přece byla plně svéprávná, měla dostávat ty peníze sama. Když jsem to říkala mámě, která vyprávěla dál, jen mi odpověděla. „Bětka nic nepotřebovala, a když, tak jí to koupili. Nikdy nešla do obchodu.“ Příjde mi to naprosto šílené, chápu, že v dnešní době máme všeho až moc a možná by nám stačilo méně, ale za celý život si nic nejít koupit? Nic i třeba jen tak pro radost? Nejela nikdy na výlet, nic.

Po smrti praprarodičů zůstala na statku úplně sama. Moje babička i máma se o ní staraly, snažily se, aby jí nic nescházelo, ale romantika to rozhodně nebyla. Máma jí měla ráda, ale stejně jí nechali žít v té chladné místnosti. Nevím, možná v tomto už moc soudím a třeba se už Tonče na stará kolena nikam nechtělo. Ke stáru dostala od družstva dárek – červený šampon. Šampón neznala, nikdy nic podobného neviděla, asi vůbec nevěděla, co to je. Prý ho téměř celý vypila. Dala ho pak mé mámě, řekla jí: „Aničko, vem si to, je to hnusný.“ Zbývalo tam trochu na dně. Fuj.

Celý život dřela, sloužila prababičce, starala se o její děti, statek, stavení, nakonec i o vnoučata. Nikdy neměla vlastní děti, ani muže. Nejsmutnější na tom celém, byla její smrt. Zemřela v nedožitých 90 letech, když se uhodila o uhlák při zatápění. Našli ji, když už bylo pozdě, pravděpodobně ležela celou noc na studené zemi.

Jak je možné, že něco takového procházelo? Jak je možné, že někdo žil takhle a nikomu to nevadilo? Úřadům, lidem, nikomu…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
stinga
78493
24.10.25 22:48

@admin - halóóóó - aspoň si to po té Al, nebo kdo plodí tyhle hovadiny, přečtěte a revidujte, z Bětky se náhle stala Tonča - wtf?

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.10.25 10:03

@stinga díky za postřeh, změnila jsem jméno, aby, kdyby to četla máma, aby ji to nedošlo na první dobrou, že píšu o jejím vyprávění, i když asi stejně by došlo, Tonča se jmenovala doopravdy a já si to pak rozmyslela a chtěla to jméno změnit, evidentně jsem někde vynechala. Nechám to opravit. Příběh je pravdivý, ale AI jsem si pomohla, nejsem slohově zdatná.

  • Upravit
Rut229
12
25.10.25 17:27

Pak že to kdysi bylo lepší, nebylo, vždy byli lidé co si žili dobře a chudáci a je to pořád stejné, jen se všude mluví o právech, ale bohužel myslím že i dnes tak někteří lidé žijí a je to smutné. Snad byla aspoň někdy šťastná. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
deMerteuil
376
27.10.25 11:22

Za mě skvělý vědět. Předci sice zvládli mít 5-10 děti, ale taky měli na to „otroky“ :) :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
lalaláček
1540
28.10.25 02:48

Jak je to možné? Vždyť i dnes tak lidé žijí, ve vztahu s manipuulativnim partnerem třeba. Dovedu si představit, že třeba tu výplatu dostala sama, ale prostě celý sáček hned odevzdala. Prostě se nechala přesvědčit, že je to tak správně, včetně žití v kumbale.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář