Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit

Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět. Zapomněl si doma zapnutý tablet a mně na něm vyskočila zpráva ze skupinového chatu jeho třídy.

Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit Zdroj: Canva

Nedalo mi to a diskuzi jsem si rozklikla. Našla jsem tam fotky jednoho z jeho spolužáků, kluka ze slabší rodiny, který nosí starší oblečení. Byly tam u toho strašné texty. Můj syn tam psal věci jako: „Zítra mu ty boty z popelnice hodíme do záchodu, ať ten smrad má kde bydlet.“ Ostatní se smáli, posílali gify a Lukáš celou tu smečku vtipně dirigoval.

Okamžitě jsem s ním večer sedla v pokoji. Ukázala jsem mu displej. Nejdřív zapíral, pak začal být agresivní a nakonec z něj vylezlo: „Mami, ty to vůbec nechápeš, to je prostě jenom sranda. On je fakt divnej, nikdo se s ním nebaví. Když se k němu nepřidám, budou se smát mně.“

Byla jsem zralá na ručník. Hned druhý den ráno jsem běžela do školy za třídní učitelkou. Čekala jsem, že začneme okamžitě jednat, že se pozvou rodiče toho druhého kluka, že se to bude řešit s ředitelem. Jenže reakce učitelky mě šokovala víc než ten chat.

„Paní Nováková,“ povzdychla si učitelka a unaveně si složila ruce na stole. „Lukáš je bezproblémový žák, má skvělé výsledky a reprezentuje školu. Tohle jsou takové ty klukovské pošťuchování na internetu, to my nemůžeme kontrolovat. Kdybychom měli řešit každý chat, neděláme nic jiného. Ten druhý chlapec je navíc hodně problémový, sám se kolektivu straní. Netřeba z toho dělat kauzu.“

Odešla jsem ze sborovny jako opařená. Škola od toho dává ruce pryč, protože Lukáš má dobré známky a dělá jim pěknou vizitku. Ale já v noci nespím.

Vím, že v mém synovi roste kruté monstrum, které se umí dokonale přetvarovat, a systém ho v tom ještě podporuje. Mám strach, kam až to může zajít, když ho teď nezastavím. Máte někdo zkušenost s tím, jak zkrotit agresora, když škola odmítá spolupracovat?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
13.7.26 06:54

Důležité je, že jste s ním promluvila. Vysvětlila bych mu ještě, jaký problém z toho může být a co může následovat - vyloučení ze školy, policie, sociálka apod..
Oni jsou hrdinové, když si takto mohou psát, ale třeba by ve skutečnosti nic neudělali.. Jenže to je to, co nikdo nemůže vědět, do hlavy jim nevidíme.

  • Upravit
Nartana
19
13.7.26 09:53

Řešit, řešit a řešit! Šikana není legrace, je to obrovskej problém a sakra vím, o čem mluvím. Řešit jak s dítětem, tak s rodičema toho dotyčnýho a úplně v klidu i se školní inspekcí, když má škola dojem, že je to v pohodě, NENÍ! Je dobře, že to berete takhle.

  • načítám...
  • Zmínit
pK62
55
13.7.26 12:37

Krutosti je kolem nás už teď více než je zdrávo. Pokud se nic nezmění ani na školách, bude ještě hůř. A nakonec to odnesou (zejména) staříčci a stařenky (jak jinak!).

  • načítám...
  • Zmínit
Eli123456
11
14.7.26 15:55

Jen mě napadá, že je na zváženou, zda to řešit s rodiči toho druhého chlapce. Těžko říct jak se k tomu postaví a z jakého důvodu „jsou sociálně slabší“. Aby to klučina potom neměl ještě horší i doma… Aby neměl doma domácí násilí a ve škole šikanu… To je ale asi na zváženou, jestli je alespoň trošku znáte a dá se odhadnout situace. I tohle bych zkusila se synem komunikovat a vysvětlit, že kdyby neměl hezké věci od Vás, tak chodí taky otrhaný. Možná bych zvážila, zda by bylo možné případně klučinovi darovat nějaké hezké věci… Klidně bych trvala na tom, aby na ně syn přispěl ze svého kapesného, jako omluvu.

  • načítám...
  • Zmínit
Eli123456
11
14.7.26 16:27

Ještě mě napadá, že s vaším přístupem a i evidentní schopností vnímat problémy objektivně si nemyslím, že by vám doma rostl úplný sigr. Spíš si myslím, že to je dětská nerozvážnost, která by mohla mít vážné důsledky, kdybyste to nechala být. A ono i to, že jste si s ním promluvila a dala jasně najevo, že v tomhle nejste na jeho straně hraje za mě velkou roli. Napadá mě kontaktovat alespoň některé citlivé rodiče a zkusit se domluvit na nějaké kolektivní omluvě a předání třeba bonboniery. Pro kluky by třeba bylo dostatečně ponižující se veřejně omluvit a příště by si to sami rozmysleli. A spolužák by mohl mít aspoň malý pocit útěchy, že je nějaká spravedlnost.

  • načítám...
  • Zmínit
gechitka
851
14.7.26 20:01

Já si myslím, že je dobře, že to řešíte a není Vám to fuk. Je potřeba synovi důrazně vysvětlit, že takové chování je neakceptovatelné a pokud něco podobného po něm parta chce, tak mu vysvětlit, že to nejsou žádní kamarádi. Navíc je přece úplně jedno, co si kdo o něm myslí. A to je třeba mu rovněž vysvětlit. Přátelé přicházejí a odcházejí. Ale on se musí chovat podle svého vědomí a svědomí nebo podle nějakých přihlouplých týpků, který se na něj vykašlou, když nebude dostatečně cool a nebude vlastnit iPhone 17. Musíte ho naučit, že žije sám za sebe, ne za ostatní. A skuteční přátelé nebudou povrchní, nebudou ho nabádat k nějakému jednání a budou při nem stát i v horších časech. A to většinou tito týpci rozhodně nejsou. Ti to nejspíš nedotáhnou ani na střední školu.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář