Zkažená radost
- Těhotenství
- mišulina
- 07.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj, chci se vypovídat ze situace, ve které se teď nacházím a která mi tak trochu kazí moje druhé těhotenství.
Doma mám krásnou dvouletou holčičku a nyní jsem podruhé těhotná. Mně i manželovi bylo od začátku jedno jakého pohlaví bude náš druhý potomek. Ačkoliv byl manžel už od prvních okamžiků přesvědčený, že budeme mít druhou holčičku, já jsem si raději počkala na ultrazvuk ve 20. týdnu.
Když mi doktor potvrdil manželova slova, že skutečně budeme mít druhou holčičku, byla jsem nesmírně šťastná a strašně jsem se těšila na druhou princezničku. Moje radost však netrvala dlouho a zkazila mi ji zdánlivá maličkost. Moje sestřenice v současné době čeká také druhé dítě, rodit bude o dva měsíce dřív než já.
První má holčičku a od začátku tvrdila, že chce druhou holčičku. Když jí ale lékař sdělil, že skutečně budou mít druhou holčičku, reagovala dost překvapivě s tím, že počítala s chlapcem a byla zklamaná. Když pak byla ještě s tetou na návštěvě u mojí mamky, ptaly se jí, co čekáme my.
V té době jsme to ještě ale nevěděli, a to jim taky mamka řekla. Reagovaly útočně, začaly mluvit v tom smyslu, že když oni nebudou mít kluka, tak nám se taky nepovede, že budu mít určitě taky holku. Byly plný zášti a mamka říkala, že jí bylo až zle, když je slyšela.
Mě tato příhoda velmi zaskočila a vůbec jsem jí nepochopila. Nikdy mi nezáleželo na tom mít kluka a manžel naštěstí také nepatří k těm mužům, kteří „nutně potřebují“ syna. Naopak jsem byla šťastná, že budu mít druhou holčičku. Teď je ale všechno pryč. Stále myslím na ta jejich zlá slova, jakoby druhá holčička byla něco podřadného. Občas se mi chce brečet, nevím komu se vypovídat.
Stále si opakluji, že důležité je, jak naší malou vnímáme my a že se na ně můžu vykašlat, ale nejde to. Nevím jestli je to těmi těhotenskými hormony, ale nějak se z toho svého pochmurného stavu nemůžu dostat. A vím, že tak ubližuju především svojí malé princezničce, která jistě cítí moji nepohodu, ale nedokážu se naladit na původní štěstí a radost.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3939
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2387
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1539
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 847
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 968
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2818
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3796
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3262
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1173
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1594
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...