Zkrocení zlobivé matky
O životě jedné ženy, která si prostě nedala říci. Jak začít? Sedím na křesle (babičky) v bytě mé babičky. Kam mé oko pohlédne, tak až tam mi zde nic nepatří. Okolo mě se pošťuchují kočky. Je docela pozdě.
Je 22:10 a nechce se mi spát, protože jsem celá ubulená. Slzy mi tečou samospádem. Právě jsem dokoukala seriál Obchoďák. Bože, jak je tento díl podobný mému životnímu seriálu. Dnes jsem se úplně viděla v představitelce Dáši. Ano, takhle to všechno začalo i u mě, jen nejsem prodavačka spodního prádla, nemoderuji v rádiu, mám dvě děti a jsem nyní těhotná. Jinak je celkem všechno stejné. Teda vlastně nevím, neznám další pokračování a oné Dagmaře bych takový průběh možná ani nepřála.
Sedím tu a říkám si, jak jsem si takhle mohla zpackat život? Jak jsme mohla být takhle slepá? Proč mě raději někdo neprofackoval, abych se vzpamatovala? Pravda, facky přicházejí teď a v jiné podobě. Kdyby mě tenkrát někdo profackoval fyzicky, asi bych stejně udělala to, co jsme udělala. Facky života jsou daleko účinnější! A to teda dost!
Řekla jsem si tedy, že se z toho vypíši.
Měla jsem rodinu. Manžela, dvě krásné děti, dům. Manžel mě sice přehlížel, ale mohla jsem dýchat. Moc se neptal, co dělám, stačilo, když všechno doma klapalo tak nějak normálně. A jednoho dne přišel Muž! Vlastně to byl panic. Strašně o mě stál a dával mi to najevo. Rok a půl jsem náš vztah před manželem tutlala, pak vše vyšlo najevo. Manžel nejdřív chtěl, abych to všechno utnula. No, a když se budu snažit, tak mi odpustí. Sbírala jsem síly a našla je, abych manžela opustila. Jednoho dne mě z domu vyhodil, i s dětma. Nyní probíhá soud o děti. On chce střídavou péči, já nikoliv. Je to boj.
No a můj princ, ten nemá a neměl nic. Nastěhoval se od mámy rovnou ke mně do bytu. Docela to klapalo. Ale… nejsou peníze, princ je zvyklý na servis. Já moc nevařím, on to vyžaduje. Vždycky, když si něco koupím, vyčítá mi to. Pravda, už jsem několik měsíců nebyla ani u kadeřníka. Nemám na to. Měla jsem celkem fungující firmu, která se mi rozjížděla. Nyní jsem těhotná, 13. týden a je mi zle. Práci jsem omezila na minimum, princ leží s rýmičkou v posteli a vyčítám mi, že dělá víc než spousta chlapů. Moje děti jsou nevychované, moje podnikání je taky na levačku.
Tak teď tady sedím, brečím. Děti jsou u manžela. Je mi smutno. Zase si mě nikdo nevšímá. Jsem nešťastná, jsem v pasti. Mám „prince“ bez koně a zámku, sama nemůžu nic. Brečím, jelikož jsem si uvědomila, že jsem skončila ještě v horší situaci. Princovi se zase nelíbilo, že jiné paní vaří a já ne. Chodí nasupený. Nevím, za co koupím dětem Ježíška a přemýšlím, že z tohohle dna už se přeci musím odrazit. Dokonce mě napadlo, že by mohl přijet další princ a odtáhnout z téhle obrovské kaluže mě i děti.
Kdyby můj manžel věděl, jak to teď mám, tak by se smál. Smál by se tak, až by se za břicho popadal! Řekl by mi: „Zlato, máš cos chtěla, jsi šťastná?“ Ale já to tutlám. Hraju si na šťastný život…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20603
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....