„Zkroťte si toho svýho spratka,“ křičel na mě pán v tramvaji, když syn brečel

Mému Toníčkovi jsou dva roky. Je to hodně vzteklé a uplakané dítě, nyní dokonce řešíme podezření na autismus. Cestování MHD s ním není jednoduché, ale na druhou stranu si nemyslím, že by byl až tak „hlučný“. Bydlíme v Praze a ačkoliv mám řidičák, raději jezdím spíše autobusem nebo tramvají. Občas se však setkám s naprostým nepochopením lidí, kteří snad nikdy neměli děti.

„Zkroťte si toho svýho spratka,“ křičel na mě pán v tramvaji, když syn brečel „Zkroťte si toho svýho spratka,“ křičel na mě pán v tramvaji, když syn brečel Zdroj: Canva

Nedávno se mi stala velmi nemilá věc. Jela jsem tramvají téměř přes celou Prahu — bylo to nekonečné. Toník měl zrovna špatný den a cestování se mu vůbec nelíbilo. I když jsem se snažila sebevíc, dostal svůj „záchvat“ a řval a řval.

Po nějaké době se na mě otočil pán, aby mi dost důrazně sdělil, že na uřvané parchanty není nikdo zvědavý.

„Můžete si to dítě laskavě zkrotit? Vždyť tady ječí už půl hodiny, kdo to má vydržet. Nebo vystupte a počkejte, až se uklidní,“ křičel na mě. A mně se chtělo brečet.

Nemám ráda konfliktní situace, navíc všichni na mě koukali a nikdo se nás nezastal. Kdyby to šlo, vystoupila bych, jenže jsme jeli k doktorovi na čas a nestihli bychom to.

Pán se během cesty ještě párkrát otočil, naštěstí pak ale vystoupil. Toník se postupně uklidnil, i když cesta zpět nebyla o moc lepší. Tohle bohužel nebyl jediný „konflikt“ — čas od času mi někdo rád připomene, že moje dítě ho ruší. Mám z jízdy MHD už celkem hrůzu, ale jinak to nejde.

Do centra se bojím autem, manžel je v práci a občas potřebuji někam dojet, i když to omezuji, jak jen to jde.

Na druhou stranu se občas najdou i milí lidé. Například když přijede tramvaj, která není bezbariérová, a nabídnou se, že mi pomohou s kočárkem. Jednou mě dokonce i jedna paní chlácholila, že její dcera byla jako malá taky hodně ubrečená.

Toník je jinak zlatý chlapeček, bohužel má své záchvaty řevu, které vydrží opravdu dlouho. A strašně nerad cestuje.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
41603
13.11.25 15:18

Víš, že má syn záchvaty vzteku, které trvají dlouho :think: to se to opravdu nedá lépe naplánovat, že třeba na chvilku vystoupíš, zabavíš ho? nebo mu dáš něco na zabavení at už jídlo nebo i ten mobil? za mě není úplně normální pokud se dítko až tak často a dlouho vzteká a ty ho nedokážeš umírnit. Teda pokud se opravdu bavíme o té půlhodině a hodně hlasitém řevu…co Bolt? protože popravdě poslouchat v MHD půl hodiny hlasitý záchvat vzteku u malého dítěte taky není nic moc a u vás to asi není tak úplně ojedinělé :think:

  • načítám...
  • Zmínit
98
13.11.25 15:27

Chtělo by to nazývat věci pravými jmény. Udělat by se dala spousta věcí (překonat strach, najmout vozidlo, zajistit odvoz známým, jet MHD v předstihu a počítat s prodlevami apod). Ale to ty nechceš. Ty chceš aby svět akceptoval a omlouval že je tvůj syn uječený, otravný element. Ideálně ještě kdyby tě kvůli tomu lidí chápali, podporovali, litovali a poplácávali po rameni. No… S tímto přístupem doufej, že vám ta diagnóza vyjde, protože pak budeš mít dokonce písemnou „omluvu“.

  • načítám...
  • Zmínit
7
15.11.25 18:15

@Keyllah paní píše, že kdyby vystoupila, lékaře nestihnou. A kvůli nějakýmu zapšklýmu dědkovi se svět nezblázní! Jestli má někdo s dětským řevem problém a je takový nervák, tak ať si jezdí autem! Mnohem horší je čuchat v MHD nějakého pomočeného alkoholika nebo poslouchat nějakou uřvanou smažku. Děti jsou prostě děti, všichni jsme byli malý. Evidentně nemáte zkušenost s postiženými dětmi, já totiž doma jedno mám a věřte, že opravdu nejde utišit ho ani na chvilku jakýmkoliv způsobem, když má svůj záchvat. Zkusil by mi někdo něco v MHD říct a vylezl by další stanici s brekem.

  • načítám...
  • Zmínit
41603
16.11.25 13:15

@Rebeka31 oemzit podobné situace samzřejmě jde, ale jde o to jestli chce. Ono by to chtělo ohleduplnost k druhému z obou stran…

Příspěvek upraven 16.11.25 v 13:17

  • načítám...
  • Zmínit