Ztracená v životě
- O životě
- Pandísek
- 10.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už z názvu je znát, že si přijdu ztracená. A kde? V celém svém životě. V tom, co mám tak ráda. V tom, co znám. Přijdu si sama a nepochopená. Jsem na světě zbytečná? Asi ne, ale momentálně mi to tak připadá.
Svého přítele miluji a snad i on mě. Kdyby ne, tak už bychom dohromady nezačali trávit náš společný, teď začínající pátý rok. Většinou jsem si nedokázala udržet vztah na delší dobu, než něco kolem půl roku. Proto jsem vděčná za seznámení se se svým současným přítelem, kterého jsem potkala náhodně, a o několik měsíců později jsme se dali dohromady.
Už od začátku to byl krásný vztah. Viděli jsme se pouze o víkendech, ale o to víc jsme se na sebe těšili. Po necelém roce jsme se dohodli na společném bydlení. No dohodli, byl to celkem boj, ani jeden z nás se nechtěl přestěhovat k tomu druhému. Kdybych nakonec neustoupila, asi bychom se rozešli už tenkrát.
Naše sestěhování nebylo úplně ideální. Neuměli jsme se vzájemně respektovat, každý jsme měli jiný styl života a vůbec nám to neklapalo. A tak jsem se jednoho dne sbalila a odjela ke své rodině. Chvíli jsem tam zůstala, a pak jsme se k sobě vrátili. Naučili jsme se spolu žít a ono to fungovalo
To byl náš první větší problém, na který se rychle zapomnělo.
Během těch let se toho stalo hodně. Bavili se, milovali se, občas se trochu pohádali, byli na sebe hodní i zlí. Chtěla jsem mít dítě, přítel to odmítal, za rok ho chtěl už taky, ale to jsem zase nechtěla já, protože jsem po dlouhé době konečně našla práci. Za další rok jsme se na dítěti shodli oba a začalo naše snažení. To trvá už déle než rok a pořád nic. Říkám si, že k nám to mimi nechce, protože náš vztah není ideální, a to dítě to prostě ví. Naše marná snaha našemu vztahu ještě víc ubližuje (alespoň z mé strany to tak je).
Po delší době společného bytí jsem naznačovala, že bychom se měli vzít. Ale vždy jsem tvrdě narazila. Bylo mi naznačeno, že toho prostě nejsem hodna, že bych musela asi komplet přehodnotit své chování, ale člověk se jen tak nezmění. Navíc, to co mu vadí, jsou spíš jen maličkosti, které se dají překonat (můj smích, sem tam něco neuklizeného a nedoladěného a tak podobně).
Zásnubního prstýnku jsem se nakonec dočkala, ale bylo to za takových okolností, že jsem mu to vlastně ani neuvěřila, že to tak doopravdy chce a sem tam jsem mu to dala i najevo. Ta, z jeho strany, neupřímnost, se i projevila. Byla jsem šťastná, že se budu vdávat. Hledala jsem si vše možné na netu, koukala se po šatech, pátrala po termínu a místě, kde naši lásku zpečetíme.
Přítele tohle vůbec nezajímalo, vždy jen něco málo odvětil, ale jinak se jeho oblíbeným slovem stalo „nevím“. To trvalo tak dlouho, až jsem zásnuby zrušila. Přítelovi to vůbec nedošlo. Po pár dnech se divil, že nenosím prstýnek, ještě o něco později to komentoval se slovy: „to myslíš vážně“? Já už tě znovu žádat nebudu!“ Jen jsem mu řekla, že už si ho vzít ani nechci.
Tento týden už to úplně vygradovalo. Byli jsme s našimi přáteli, kteří nám oznámili zasnoubení. Zároveň však měli celou svatbu naplánovanou, téměř jako linky notového zápisu. Doma jsem pak příteli vyčetla, proč i on nemůže být aspoň trochu víc zainteresovaný, že mi vadí, jak se k tomu staví. A on k tomu jen dodal, že je to celé má chyba. Že já jsem ta, co se nechce měnit, a můžu tak za to.
Hrozně mě to ranilo a rovnou jsem mu řekla, že když mu tak vadím, že se můžeme rovnou rozejít. V noci jsem spala na gauči a mám nervy na pochodu. Už dlouho jsem si nepřipadala tak marná, jako teď. On se chová, jako když se nic nestalo, ale mě to zasáhlo. Nevím, jak s ním mám komunikovat. Chápu, že je hodně unavený, víc než kdy jindy, ale je to snad důvod k tomu, aby mi ubližoval?
Děkuji všem, kteří dočetli až do úplného konce. Potřebovala jsem se z toho aspoň trochu vypsat a docela to i pomohlo. Snad bude můj další deníček o něčem veselejším.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20582
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....