Ztracená v životě
- O životě
- Pandísek
- 10.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už z názvu je znát, že si přijdu ztracená. A kde? V celém svém životě. V tom, co mám tak ráda. V tom, co znám. Přijdu si sama a nepochopená. Jsem na světě zbytečná? Asi ne, ale momentálně mi to tak připadá.
Svého přítele miluji a snad i on mě. Kdyby ne, tak už bychom dohromady nezačali trávit náš společný, teď začínající pátý rok. Většinou jsem si nedokázala udržet vztah na delší dobu, než něco kolem půl roku. Proto jsem vděčná za seznámení se se svým současným přítelem, kterého jsem potkala náhodně, a o několik měsíců později jsme se dali dohromady.
Už od začátku to byl krásný vztah. Viděli jsme se pouze o víkendech, ale o to víc jsme se na sebe těšili. Po necelém roce jsme se dohodli na společném bydlení. No dohodli, byl to celkem boj, ani jeden z nás se nechtěl přestěhovat k tomu druhému. Kdybych nakonec neustoupila, asi bychom se rozešli už tenkrát.
Naše sestěhování nebylo úplně ideální. Neuměli jsme se vzájemně respektovat, každý jsme měli jiný styl života a vůbec nám to neklapalo. A tak jsem se jednoho dne sbalila a odjela ke své rodině. Chvíli jsem tam zůstala, a pak jsme se k sobě vrátili. Naučili jsme se spolu žít a ono to fungovalo
To byl náš první větší problém, na který se rychle zapomnělo.
Během těch let se toho stalo hodně. Bavili se, milovali se, občas se trochu pohádali, byli na sebe hodní i zlí. Chtěla jsem mít dítě, přítel to odmítal, za rok ho chtěl už taky, ale to jsem zase nechtěla já, protože jsem po dlouhé době konečně našla práci. Za další rok jsme se na dítěti shodli oba a začalo naše snažení. To trvá už déle než rok a pořád nic. Říkám si, že k nám to mimi nechce, protože náš vztah není ideální, a to dítě to prostě ví. Naše marná snaha našemu vztahu ještě víc ubližuje (alespoň z mé strany to tak je).
Po delší době společného bytí jsem naznačovala, že bychom se měli vzít. Ale vždy jsem tvrdě narazila. Bylo mi naznačeno, že toho prostě nejsem hodna, že bych musela asi komplet přehodnotit své chování, ale člověk se jen tak nezmění. Navíc, to co mu vadí, jsou spíš jen maličkosti, které se dají překonat (můj smích, sem tam něco neuklizeného a nedoladěného a tak podobně).
Zásnubního prstýnku jsem se nakonec dočkala, ale bylo to za takových okolností, že jsem mu to vlastně ani neuvěřila, že to tak doopravdy chce a sem tam jsem mu to dala i najevo. Ta, z jeho strany, neupřímnost, se i projevila. Byla jsem šťastná, že se budu vdávat. Hledala jsem si vše možné na netu, koukala se po šatech, pátrala po termínu a místě, kde naši lásku zpečetíme.
Přítele tohle vůbec nezajímalo, vždy jen něco málo odvětil, ale jinak se jeho oblíbeným slovem stalo „nevím“. To trvalo tak dlouho, až jsem zásnuby zrušila. Přítelovi to vůbec nedošlo. Po pár dnech se divil, že nenosím prstýnek, ještě o něco později to komentoval se slovy: „to myslíš vážně“? Já už tě znovu žádat nebudu!“ Jen jsem mu řekla, že už si ho vzít ani nechci.
Tento týden už to úplně vygradovalo. Byli jsme s našimi přáteli, kteří nám oznámili zasnoubení. Zároveň však měli celou svatbu naplánovanou, téměř jako linky notového zápisu. Doma jsem pak příteli vyčetla, proč i on nemůže být aspoň trochu víc zainteresovaný, že mi vadí, jak se k tomu staví. A on k tomu jen dodal, že je to celé má chyba. Že já jsem ta, co se nechce měnit, a můžu tak za to.
Hrozně mě to ranilo a rovnou jsem mu řekla, že když mu tak vadím, že se můžeme rovnou rozejít. V noci jsem spala na gauči a mám nervy na pochodu. Už dlouho jsem si nepřipadala tak marná, jako teď. On se chová, jako když se nic nestalo, ale mě to zasáhlo. Nevím, jak s ním mám komunikovat. Chápu, že je hodně unavený, víc než kdy jindy, ale je to snad důvod k tomu, aby mi ubližoval?
Děkuji všem, kteří dočetli až do úplného konce. Potřebovala jsem se z toho aspoň trochu vypsat a docela to i pomohlo. Snad bude můj další deníček o něčem veselejším.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2722
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2003
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1239
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1490
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1335
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3323
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2630
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4409
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15388
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1143
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.