Zvítězili jsme na nad meningokokem...
Zdravím všechny maminky i ostatní, kteří nám tak moc dodávaly potřebnou sílu v našem nelehkém boji. A chci Vám všem tímto moc moc poděkovat!!! Jsme již skoro třetí týden doma a vypadá to, že snad budeme úplně v pořádku.
Píši až nyní, neboť ty první dny po příchodu domů byly pro mě moc a moc náročné. Přivezla jsem si domu úplně zesláblé miminko, které téměř neudrželo hračku v ruce, s šíleným strachem a tak jsme se první dva dny jen chovali a chovali, dokonce i toaletu jsem musela zvládat s prckem v náručí. Spaní první noci vypadalo tak, že jsme se budili každou půl hodinu a nakonec jsem vyměkla a spala v sedě s ním v náručí.
Nicméně jsme vše překonali a musím říci, že se po úvodních dnech hrůzy se začalo vše obracet k lepšímu. Adámek začal dělat pokroky viditelné minutu po minutě a tak dnes již opět obratně lezeme a už opět stojíme a obcházíme kolem nábytku. Je neuvěřitelné jakou děti mají vnitřní sílu!!
Podstatná informace jest, že CT mozku je bez patologického nálezu a i všechna ostatní vyšetření, kterých nebylo zrovna málo (některé v narkóze) dopadli nad míru dobře (tak snad to nezakřiknu..) a tak to vypadá, že snad budeme naprosto v pořádku. Na kontrole po 14 dnech jsme se dozvěděli, že Adamča jako druhý v pořadí dostal na tuto zákeřnou nemoc nějaké úplně nové léky, které se zřejmě moc osvědčili.
Je asi na místě, abych zde poděkovala lékařům a ostatnímu personálu z oddělení 52 Jednotky intenzivní péče Infekčního oddělení Dětské nemocnice FN v Brně.
A HLAVNĚ I VÁM VŠEM JEŠTE JEDNOU VELKÉ DÍKY!!!!!
Nás teď čeká ještě dlouhou dobu přísný režim, v podobě různých omezení (návštěv, chození do kolektivu, plavání, očkování), prostě vyhýbání se styku s jakýmkoliv infketem, neboť naše imunita na tom není dvakrát valně. Dále pak absolvování dalších kontrolních vyšetření, ale to vše člověk rád přestojí, neboť pro zdraví a dobro svého sluníčka by udělal cokoliv. Jen se obávám, že z Adama bude velikánský mamánek, alespoň teď tomu vše nasvědčuje…
Mějte se krásně a opatrujte své prcky i sebe!!!!!
Ivana a Adamča (skoro 10. měsíců)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1260
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 745
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1305
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 543
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19261
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2773
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1671
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....