Zvládly jsme to i bez tatínka
- Porod
- naty01
- 12.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ačkoli mi partner místo opory přichystal podpásovou ránu, bylo pro mne narození Verunky nejkrásnější chvílí v životě, na kterou nikdy nezapomenu.
Rozhodla jsem se také podělit o své pocity ze svého prvního porodu a všeho kolem něj. Celé těhotenství jsem si nepřipouštěla žádný strach z porodu, neměla jsem žádné obavy a ani jsem se z něj nijak nestresovala. Čekala jsem na tu chvilku jako na velký okamžik, ve kterém se změní celý můj život a dá se říct, že jsem se na něj těšila.
Partner slíbil, že bude u porodu se mnou a protože jsem viděla, že si není jistý, zda to snese, dohodli jsme se, že pokud to stihne z práce, bude jen na první době porodní a dál se rozhodne dle situace. Byla bych bývala ráda, i kdybych pouze věděla, že na mě myslí, i kdyby byl sto kilometrů daleko. V té době mě absolutně nenapadlo, co všechno mě čeká, co budu muset skousnout a vydržet.
Těhotenství bylo klidné do 9. měsíce, kdy se partner začal totálně měnit, choval se neochotně a vedlo to až k tomu, že se mnou přestal komunikovat. Jeho názor, že je jedno, kdo mě do porodnice doveze, mi vyrazil dech. Naštěstí v TEN DEN jsem měla poradnu, na kterou mě vezl jeho tatínek.
Kontrakce přišly s bouřkou okolo 23. hodiny, a to po 15 minutách, interval se zkracoval, ale bolesti nezesílily a já jsem nakonec ve 3 hodiny ráno usnula. Vzbudila mě až bolest o dvě hodiny později, to už byly kontrakce po 5 minutách. V 6 hodin jsem si dávala horkou sprchu a interval se prodloužil na 10 minut, aha, takže poslíčci, říkala jsem si. Jenže za nějakou chvilku jsem už opět hekala po 5 minutách. Vydržela jsem tak do půl osmé a došla pro partnerova tatínka. Cestou do porodnice byly dvě objížďky, takže jsme přijeli skoro za hodinu. To už interval klesal pořád dolů a já si říkala, hlavně ať to stihneme. Jenže ouvej!Přijali mě a hnali na monitor a když jsem se položila, veškeré kontrakce byly ty tam… připadala jsem si jako největší hypochondr na světě. Zůstala jsem v porodnici s tím, že pokud se to nerozjede, večer jedu domů.
No ale sláva, po 30 minutách, co jsem opustila sál, se mi kontrakce vrátily a v 15 hodin jsem již poskakovala na míči na pokoji první doby porodní. Vysílená, unavená, protože do té doby jsem kontrakce rozcházela po schodech v porodnici nahoru a dolů, jsem střídala sprchu a míč, horkou vanu s levandulí a chodila po pokoji sem tam.
Slzy se mi hrnuly do očí s pomyšlením, že se na nás přítel vykašlal v době, kdy jsem ho nejvíce potřebovala. Řekla jsem si, že budu statečná a že to zvládnu sama. Opora mi ale chyběla… když byly kontrakce po dvou, třech minutách, musela jsem si sama donést pití, vylézt z vany atd. Nebyl tu nikdo, kdo by mě chytil za ruku a podpořil. Kromě mé maminky, nejlepší kamarádky a švagrové na telefonu jsem v tom zůstala úplně sama. PA se divila, že tu nikoho nemám a když zjistila jakou situací si procházím, dost mě podržela a byla ke mně moc milá.
Kolem 20. hodiny mi píchla PA vodu a během hodiny a půl byla Verunka na světě. Když mi přistál na prsou ten malý uzlíček, koukaly jsme na sebe v úplném úžasu. Rázem ze mně spadla únava a ani jsem si nevšimla, že jsem odrodila placentu a že mě šili. S malou na prsou jsem rozesílala smsky o jejím šťastném narození, alespoň těm nejbližším a fotila jsem jí na mobil.
Krásné okamžiky a vzpomínky na narození mé dcery mi kazí pouze vědomí, že partner se neobtěžoval ani navštívit svou novorozenou dcerku v porodnici. Naštěstí nás pustili brzy domů a já jsem 4 dny po porodu sbalila věci a odjela k rodičům, kde máme klid na vše potřebné. Partner se stále o dceru nezajímá a nekomunikuje a já se asi už nikdy nedozvím, co se v něm zlomilo.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....