Zvládneme to! (?)
- O životě
- nonina
- 03.08.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už několik týdnů přemýšlím, jestli napsat tento deníček. Moje dcerka bude mít za měsíc dva roky a zatím ještě ani neobchází nábytek. Před čtyřmi měsíci bylo poprvé vysloveno podezření na autismus a já se teď potácím mezi euforií každého pokroku a depresí z možného potvrzení diagnozy. A přesto neustále věřím, že to zvládneme musíme!!!
Je to něco málo přes tři roky, co jsem objevila eMimino. Týden na to, jsem na testíku objevila své první // v životě, abych po pár týdnech celá zhroucená poznala, že život není jenom o radostech - missed abort. Byl srpen a já po revizi na oddělení šestinedělí slibovala, že do roka a do dne mne tam mají zpět a tentokráte veselejší!
Téměř mi to vyšlo - bylo to do roka a do týdne. Narodila se nám Michalka.
Prvního půl roku bylo o neustálém boji s prdíky - nepomáhalo nic, ani všemi vychvalované Probiotické kapičky, ale po uplynutí šesti měsíců jako by utlo - z nespokojeného, věčně vřeštícího dítka byla pohodová a veselá holčička.
Tou je naše Miška doteď - ale neustále se ji „opožďuje“ její vývoj.
Nějak jsem dala na zkušenosti naší pediatričky - a ač mne holky z naší domovské diskuze (0808 aneb srpen 2008) už dávno posílaly na neurologii, tak jsem své dcerce dávala čas. Hledala jsem na netu rady a zkušenosti všude se píše NEPOROVNÁVAT děti. Trošku mi to hlodalo hlavou a před rokem, když se Michalka v 10 měsících sotva obrátila na bříško a na záda, pokud jsme ji posadili tak seděla - jsem si domluvila konzultaci na fyzioterapii. Paní mne uklidnila, z jejího vyšetření nevyplynulo nic špatného, ukázala mi pár cviků, jak Michalku „donutit“ sednout si bočním sedem. Nicméně nám řekla, že máme být v klidu, že asi přeskočíme lezení a budem rovnou chodit. Zkoušela jsem cvičit - jenomže jsem nebyla dost tvrdá a prostě jsem po třech dnech ječení vyměkla a volala paní, že to asi nepůjde. No, zase mne uklidnila, že to není až tak nutné a že to Míša zvládne i bez cvíča - dnes vím, že to bylo mé obrovské selhání.
Nebudu to natahovat - Miška se ve 13 měsících naučila lozit po čtyřech, aby to po měsíci změnila na lození po třech a úplně se zastavila s psychickým vývojem - to už mi nedalo a zašla jsem za naší Mudrou - okamžitě a bez řečí jsme dostali žádanku na neurologii - ale neměli jsme štěstí - paní doktorka je laxní - až moc laxní - vyšetření i se sepsáním anamnézy trvalo 10 minut a vykopla nás ven s poukazem na rehabilitaci. Tak jsme poctivě začali s cvičením - naše fyzioterapeutka je skvělý človíček a po mém strachu z Vojtovky jsme začli raději Bobathem - na Vojtovku jsme přešli záhy.
Po třech měsících cvičení se vrátila Miška ke správnému stylu lezení po čtyřech.
Kontrola u neuroložky mne totálně dostala, když se mně zeptala, jestli jako chceme ještě pořád cvičit - koukala jsem na ni jako vyoraná myš - jistě, že chceme cvičit - dítko má rok a půl a nestojí ani s oporou 
O.
Po konzultaci s fyzioterapeutkou jsem se odhodlala zajít za naší doktorkou s prosíkem, jestli by nešlo jít ještě k jinému dětskému neurologovi - a tehdy jsem poprvé nahlas slyšela slovo AUTISMUS v jedné větě s mojí dcerkou.
Obrečela jsem to, brečela jsem několik dnů a doufala, že se brzo dostaneme na řadu u neuroložky. Nebylo to nakonec ani tak dlouho a taky hodně pomohla naše dětská doktorka, která nás v pořadovníku posunula dopředu - po 14 dnech jsme s Míšou jeli na natočení EEG - a za další dva dny na první vyšetření k „nové“ neuroložce.
Musím ji pochválit, první vyšetření trvalo hodinu (!) a dokáže všechno vysvětlit, dokáže podpořit a hlavně nad vším nemává rukou - napsala nám vitamíny, aby Mišce rychleji dozrál mozek. Z jejího vyšetření nevyplynul autismus, spíše celková hypotonie - tudíž cvičit, cvičit a cvičit - což děláme .
Michalka je ale neustále takové velké miminko - slovíček máme jenom pár, lozí po čtyřech, nejí sama - musím ji krmit, jsme na plenách, i když po posazení na nočník udělá co potřebuje. Nedělá takové ty dětské hříčky, jako Paci, paci ., Ták jsem veliká., Ani nevím co to je, aby mi zamávala na pozdrav.
Je hrozně šikovná, miluju ji nade vše, ale prostě není tam, kde její vrstevníci.
Vím, že mám obrovské štěstí, že mám dítě, ale neustále mám výčitky svědomí, že jsem nebyla důslednější už před rokem. Už jsem vysloveně alergická na soucitné pohledy maminek zdravých dětí ať už na hřišti, nebo i jenom při procházce. Ty otrlejší to dovádějí do dokonalosti „snahou“ mi poradit - jako: „Dejte ji do chodítka!“ „Obujte ji boty.“ " Musíte na ni mluvit a číst ji pohádky."
Jsem z toho už vysloveně podrážděná a opravdu mne nebaví, jak jsou všichni kolem dokonalí a já jsem ten blb,co neumí své dítě naučit ani chodit, chjo. Ono to na mně tak působí.
Moc bych si přála druhé dítě - vidím na malé, jak reaguje na menší dítka. Manžel se bojí, neustále říká, že už je starý (47) a dává si to za vinu - marně mu vysvětluju, že i pokud by se u nás potvrdil autismus, tak jsme se prostě „jenom“ vešli do nějakého promile pravděpodobnosti a neznamená to, že i druhé dítko by bylo stejné.
Moc se omlouvám, že je to takové rozskákané - nějak se mi nepodařilo utřídit si myšlenky líp. Taky pokud jsou zde nějaké pravopisné nebo stylistické chyby, tak se kaju - čeština není má mateřština.
Děkuju všem, kdo si to dočtou až sem a případně mne i nějak podpoří - šlo mi vážně o to se vypsat .
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20594
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
teď se koukej hlavně dopředu a všechno bude OK! Moc na vás myslím!!!
se snaž ignorovat, i když je to těžký.. 
Přeji Vám ten nejlepší výsledek a hodně síly na další boj 
a na konci toho boje a dlouhé cesty vítězství! 
Já vůbec nejsem odolná, ale taky bojuju.. Skoro mám pocit, že ty, co to nezažily, to nemohou pochopit. Takže Ti přeji hodně síly a berušce nakonec co nejlepší výsledek všech těch vyšetření.. My to vždy neseme psychicky hůř, než ty naše prďolky.. Tak hlavu vzhůru, bude líp 
.
) a vzkazuje tvému manželovi, že je v nejlepším věku. On měl Báru taky v 47. 
- nevíte, co to je, když se Vám hroutí to, co jste si celou dobu o manželovi myslela. Úplně se za to stydím (stydím se za něj) - i když mi to vysvětloval , že to myslel tak, aby prostě jednou nebyla nešťastná, když si začne uvědomovat, že je jiná.
. To bude ta největší fuška, přesvědčit mého muže, že by to bylo dobré pro naši Mišku.
a zadna velka sportovkyne z ni podle neurologa zrejme nebude, ale to prezijem.
Ale no tákk.. pročetla jsem se touto diskuzí až na konec a myslím si že ženský např před 50 lety by takovýhle věci vůbec ale vůbec neřešily páč všude platí to stený.. čím více informací tím větší depky.Každopádně náký to cvičení příjde v hod každýmu..at už je to handicopovaný a nebo bežný dítko:) Neporovnávat Neporovnávat a znova Neporovnávat.. to jest vše co můžu doporučit… je prostě ůplně jedno kdy naše ratolesti začnou chodit,plazit se, přetáčet se jak knihy praví… je to jen na psychice matky…jak moc je uplná na ?? příručky o vývoji dítěte.My jsme měli podle příruček?? 
)
okamžitě vypusť z hlavy…Všechno jak píšeš-je přesně důkaz toho, že si prostě brala ohled na Mišku-ne na sebe, ale právě na ní-nechtělas jí stresovat, chtělas jí dát čas-já to tak cítím, protože vím, jaká jsi.....