Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
14 měsíců - strašně se vzteká!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.9.07 21:44
Ano. Tak to s tím kočárkem, to jsem taky tak řešila. Jenže mi z toho nějak nevyrost.
Plácnutí - dva dny jsem si myslela, že je to skutečný a jediný prostředek
jak určit hranice. Dva dny je syn respektoval. Pak na ně nějak zapoměl.
Tak jsem jej zase plácla, zase to bylo na procházce, a něž jsme došli domů dostal několikrát - bezvýsledně. Pleskanec sice obrečel, ale vzápětí šel lumpačit znovu - varování, další pleskanec, zase pláč a vzápětí okamžitě začal zase lumpačit.
Tak Vám mám pocit, že už mě má prostě „na háku“, a že si dělá leckdy co chce.
Prostě ani to plácnutí nic nezmůže. Ani vysvětlování, ani plácnutí.
No a teď je mě to plácnutí samozřejmě mrzí, jelikož to bylo jak se zdá úplně zbytečné. A popravdě řečeno, když se na to dívám zpětně - tak mi spíš došla fantazie a ujeli nervy.
Další postup volím zase znova vysvětlování, s notnou dávkou trpělivosti
(která mi ale dost chybí).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.07 22:12
zlobidla
ahoj,
ja mam doma taky jednoho zbojnika 17 mesicu ale zatim to se vztekem neni jeste tak nesnesitelne. co ovsem praktikuji je metoda silneho objeti a u nas funguje. proste kdyz se vztekne - respektive je frustrovany a proto se vzteka, tek ho vezmu a pevne moc pevne obejmu a septam, ze je to ok a mama je s nim a at se uklidni a nepovolim, dokud se nezklidni - chce to silu, ale cetla jsem o tom par clanku a moc se mi to libilo, jak dite citi, ze jsi na jeho strane.
musim ovsem napsat, ze kdyz jsem 14 dni hlidala meho zbojnika a jeho stejne starou sestrenici co vubec vubec neposloucha a dela naschvali - bije, kouse, plive apod, tak jsem byla dost nervozni, negativni a to velice odrazilo na chovani meho syna - pred kterym se snazim byt v pohode. jakmile sestrenka odjela, vse se vratilo do poradku. mama v pohode - rodina v pohode.
hodne stesti.
lmac
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.07 12:33
Ahojte,
u nás začalo dcerčino vztekání až kolem 18m a vydrželo ji to s přestávkami doteď 
ale je fakt že oproti těm začátkům, teď je relativně v pohodě, jen občas žárlí na bráchu a nebo když je večer unavená, to taky docela řve
my měli „úžasné“ období 1.vzdoru - holka si dovedla lehnout v prostřed silnice na přechod, mlátit kolem sebe rukama a řvát jako když ji vraždíme 
nebo se chytla sloupu vedení či světla a nepustila se a opět řev, výjimkou nebyly ani nohy v kalužích… byly to silné zážitky pro všechny v okolí. Teď se ji snažím motivovat tím, jak je velká a co už oproti bráchovi umí, jak si musíme pomáhat… no, ne vždy to vyjde, je to Beran se vším všudy, ale teď už je to vážně slabý odvar let minulých.
Zato nám začíná odmlouvat mladší něco připisuji období vzdoru, něco jen tomu, co odkouká od sestry. Snad to všechno přežijeme ve zdraví a bez psychických následků 
(mmch já už taky vlasy pár let barvím nejen pro krásu 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
piskotka12
23.9.10 19:28
Ja som dnes bola úplne zúfalá. Náš malý má 2 roky a mesiac a je to naozaj ťažké obdobie. Tiež často neviem, čo mám robiť, ako sa zachovať, aby sa to ešte nezhoršilo. Napr.dnes…kým sme boli doma, pohoda, žiaden problém. Prišla kamoška s trošku starším chlapcom, išli sme na ihrisko, plno detí, pohoda. Až kým moj malý nezačal do kamaráta strkať, biť ho po hlave, atď. Urobil to asi 3krát, tak som mu za každým vysvetlila, že to nesmie, lebo pojdeme domov. Keď to urobil piaty krát, povedala som mu, že ideme domov. Vzala ho za ruku a išli sme…hrozná scéna, plač, proste záchvat. Položila som ho teda do trávy, kde sa ďalej zlostil, kričal, plakal, bil ma po ruke, po tvári..ukľudnil sa až pred dverami bytu. Doma - zase do kamoša strkal, vždy, keď to urobil, odniesla som ho do izby, kde vrešťal, plakal, búchal hlavou do zeme, po chvíli prišil a pohoda, za pár minút zase buchol kamoša po hlave. To mi už praskli nervy, dala som mu poriadne po zadku a odniesla som ho zase do izby. Nakoniec kamoška odišla a už pohoda. Vzala som ho k sebe a vysvetlila mu, prečo dostal, stručne, že nesmie hádzať vecami a biť deti, lebo nebudeme mocť chodiť medzi deti. Na všetko odpovedal áno, prikyvoval, že už bude dobrý. Myslím, že zajtra to bude to isté. Najviac ma desí to, že nič nezaberá a že behom jednej hodiny dokáže urobiť scénu aj 8krát. Je to strašne vyčerpávajúce, nakoniec vždy vybuchnem, lebo je to stále dokola. Večer si to vyčítam, mám pre očami tie pohľady ostatných matiek, ktorých deti akurát nemajú záchvat, iba moje to to najhoršie. Stále čítam, že netreba dieťa biť, snažiť sa ho pochopiť, vysvetliť mu situácia (stručne), odniesť ho preč, kým záchvat nepominie…lenže veštko sa to opakuje v intervale 10 minút. Mám pocit, že nič nepomáha. Vyčítam si, že robím niekde chybu, že neviem, ako sa zychovať…viem, že to nebude trvať večne, ale tiež by som rada situáciu zvládala lepšie a počula od ostatných matiek „to je normálne, moje dieťa to robí tiež“…namiesto toho počuje len "moja malá to nerobila, nerobí, to je divné, choď s ním k psychológovi…je to ubíjajúce. Moj syn je proste oveľa aktívnejší, ako iné deti, v jednom kuse behá, nevníma, čo mu hovorím, stále uteká, nevydrží pri jednej aktivite dlhšie, ako 1 minútu. Je to strašné, keď má človek pocit, že je ten zlý a že je v tom hlavne sám Dúfam, že aspoň tým, čo sú na tom lepšie, sa teraz uľavilo
- Citovat
- Upravit
23.9.10 22:07
ULMI-já mám pocit, že ten můj vztekloun začal narozením a doteď nepřestal, jen začínám chápat proč se vzteká… 
Přesně jak píšeš, hraje si a začne se vztekat,oblíká se, vyslíká se,jí (spíš nejí 
), jdu na wc, něco mu nejde, něco chce, něco nechce, prostě pořád dokola. Já teda zastáncem „žádných fyzických trestů“ nejsem,ale taky ho nemlátím, ale kolikrát nervy fakt nevydrží a občas dostane přes prstíky (když po 10 neposlechne a tu sklinku z police fakt shodí a rozbije).
Ale já si říkám, že druhé nám to vynahradí a bude nejhodnější pod sluncem…a jestli ne,co už, vrátit ho nevrátíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.10 16:25
ahoj,moje malá má 13 měsíců a je to taky pěkné číslo.kolikrát jsem si říkala po kom je takový vztekloun,ale jak není něco po jejím,něco ji nejde tak se umí pořádně vzteknout aháže všechno kolem sebe.no je to čert 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:22
Ahoj holky, tak mám doma 14ti měsíční vzteklinu, nepůjčím mobil - vztek, nedostane hned jídlo - vztek, zavřu branku na schody - vztek, nedaří se jí otevřít dvířka - vztek a ten vztek doprovází řev. Jak na tohle reagujete? Já si jí nevšímám nebo se snažím vysvětlit - ovšem marně 
Já i partner z ní začínáme mít nervy, včera zase záchvat vzteku protože jsem jí vytáhla z vany kde si chtěla hrát až dostala jednu přes zadek (pomohlo) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:28
Ja ho od veci, ktere nechci, aby si s nima hral, odnasim. Kdyz zacne rvat, necham ho rvat, obcas polituju, jaka je chudinka, ale vetsinou se ho snazim zabavit jinak, aby na to zapomnel. To vis, v tomhle veku nic nevysvetlis. Prijde mi, ze ted je malej (1 rok) v obdobi, kdy vi, co nema a o to urputneji se snazi k tomu dostat. No, jak rikam, odnasim, odnasim a zase odnasim - pokazde s duraznym, lec zbytecnym „nenene“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:31
Nj, ale to bych jí pomalu celý den musela odnášet pořád někam, věc se jí snažím vzít po dobrém, chválím jak je šikovná a hodná „že mi to dá“ a stejně hned spustí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:39
Můj syn začal tohle dělat zhruba po prvních narozkách. Kdykoli jsem něco zakázala (lézt do odpadkového koše, hrát si s nebezpečnými věcmi, atd.), tak následoval vzteklý řev a scéna jak kdybych ho vraždila. Jediné co pomohlo bylo, že já i manžel jsme byli fakt důslední a nepovolili, ale kolikrát jsem skoro brečela taky, jak mi to bylo líto. Trvalo to asi dva měsíce, pak se mrňousek trochu zklidnil. Teď už takové scény nedělá, ale občas se naštve tak, že chytne třeba hračku a vzteky s ní praští o zem. Většinou se ale jen zamračí. No chce to nechat ho chvíli se vztekat, aby si uvědomil, že mu to nepomůže, ale pak odvést pozornost na něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:42
Mě to dělá 11ti měsíční syn a už mi to taky dost leze na nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:55
Tak muj začal ve 12m a od tý doby se vzteká rok a hrůza, vklidu mu řeknu to se nedělá, to bolí a pod. no a řev jak kdybych ho vraždila, je paličatej a nic s nim nehne, už aby ho to přešlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 18:01
@guanaco píše:
@ivana-domca - úplně tě chápu, člověk by se z toho zbláznil
nejhorší na to všem je, že mu musí něco být a nakonec jsem zjistila, že mu není vůbec nic. Nejvíc mě štve, že si sní svůj oběd, pak se jdu najíst já, stoupne si ke stolu a vzteká se, že chce taky, tak mám vždy připraveny kousek chleba, nebo krupku a dávám mu, jinak bych se nenajedla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 18:07
Tak vidím, že je to všude více méně stejné občas si říkám, že zkouší která z nás dvou to přežije a ještě nedávno to byla zlatá holčička…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
