Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
2,5 roku - odmítá mámu a období vzdoru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.7.15 17:08
Nikdy jsem tohle od svých dcer neslyšela, nějaké období vzdoru bylo, ale ne takové, jak tady někdy čtu. Takže asi je to o tom, jaké postavení či autoritu má rodič u dítěte.
Možná jsi na ni měkká, možná na jdeš jinak než by bylo potřeba, možná je to povahou dítěte…
Já mám dvě dcery, TYGR a BERAN, znamení jak blázen na tvrdost a projevy osobnosti, ale to co popisuješ si nedokážu nikdy představit..
Nevím, třeba ti tu někdo poradí, ale je to o přístupu k dítěti…Stejně, jak reaguješ, když na tebe začne takto řvát, at na ni nešaháš, at jdeš pryč? Poslechneš…že? Vyklidíš jí pole a ona vyhrála…Nemyslím si, že je to takto v pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kytkalenka
3.7.15 17:14
Taky to občas malý má, prostě ho nechám v postýlce, nebo se zavře v koupelně a nevnucuji se, jdu si dělat svoje a ono ho to za chvíli přejde. Pak s ním o tom mluvím třeba večer v klidu v posteli, to se chodí tulit.
- Citovat
- Upravit
3.7.15 17:39
Občas se nám taky stalo, že se takhle blbě probudily.. a nepomáhalo než bu´d je nechat se tam vyvztekat apak přišly a nebo odvést nějak pozornost,. což šlo velmi těžko.. a s porodem to myslím spojené taky být určitě může… třetího mám taky šíííleně vzteklýho, svéhlavýho a nevím co ještě… přežívám a čekám, až z toho vyroste…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 17:41
Naše nejmladší je taky dramatik. Prostě je odnesena do pokojíku, na hřišti třeba na lavičku, venku na bezpečných místech jí prostě nechám, ať se uklidní. Nenaděláš nic, jenom počkat, až se dítě naučí ten vztek z odmítnutí zvládat. No a pokud se dostává do afektu, snažit se takovým situacím obecně vyhýbat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 18:16
@pannda když se takhle vzbudí v noci, tak se jí snažím uklidnit, sousedi mě brzo asi vystřelí na Mars. Když je to odpoledne, tak jí sdělím, ať za mnou přijde až se uklidní. Postupně se ta doba potřebná pro uklidnění prodlužuju a intenzita záchvatů se zvyšuje. Ale pokud tam s ní jsem, tak s tím stejně nic nenadělám, tak v rámci zachování svého psychického zdraví odcházím. Mám docela dost, když jí musím klidnit v noci nebo brzo ráno, když se vzbudí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 18:40
A nemohl by k ní tedy chodit tatínek? V noci i ráno? Je to období, určitě to přejde. Děláš to dobře, při záchvatech ignorovat, nevšímat si, nic lepšího udělat nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.7.15 18:48
@terinka4444 Tatínek to nedává vůbec, nemá na to nervy a dcera spí se mnou ve vedlejším pokoji než tatínek. Navíc tatínek musí jít do práce vyspalý, takže to dělám já.
- Citovat
- Upravit
3.7.15 18:50
No a zkoušeli jste to? Třeba by se vyklidnila, já se jevím jako přísnější, přesto si naše tříletá z nějakého důvodu na mě dovolí víc než na tátu. Teď je víkend, svátek…zkuste si to prohodit, třeba to zabere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.15 20:13
Neboj, z toho vyroste. 
možná víc zangažuj tátu, a hlavně musíte oba jednat koordinovaně, ale jinak to fakt přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Maminky, mám velké trauma za poslední dobu. Mám 2,5 letou holčičku. Prochází obdobím vzdoru, je hrozně protivná, ubrečená, ukřičená, vynucuje si. Vysvětluju, snažím se být v klidu, neustupuju za žádnou cenu. Ale hranice se snaží neustále posunovat, i když je jí to prd platné. Vždy jí říkám, že když bude křičet, tak nebude nic, že je potřeba poprosit a domluvit se. Trochu to začíná chápat nebo spíš mluví o tom, že to takhle chodí, ale jak pak dojde na lámání chleba, tak většinou chytne hysterák a snaží se ledasco si vyřvat.
Co je ale na nervy jsou naschvály. Už moc nevím jak na ně reagovat, většinou buď vysvětlím, že takhle ne nebo ignoruju (dle toho, co to zrovna za naschvál je). Jak to děláte vy?
A co je pro mě obzvláště obtížné jsou její hysterické záchvaty po probuzení. Probudí se s brečením, které přejde do hysterického řevu, kopání, prohýbání do luku. Křičí na mě ať jdu pryč, že mě nechce, že mě nezná, ať na ní nešahám, nekoukám a volá tatínka. Je to jak kdybych jí vraždila, kouká na mě v naprosté hrůze. Přitom si myslím, že jsem fakt docela pohodová matka, náš tatínek je rozhodně nášlapnější. Trvá to už 14 dní.
Každým dnem čekáme druhé dítě, může to být tím. Hodně jemně jí na to připravuju, moc se těší, dává pusu na bříško, ale to je vše. Jakýkoliv tělesný kontakt se mnou odmítá, když jí řeknu, že jí mám ráda, tak začne hysterický záchvat, ať jí to neříkám. Já už nevím co s tím, hrozně mě to deptá.