Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kocourGarfield píše: Více
To je hodně nesmyslné přirovnání. Mimochodem ve školce do toho tříletého dítěte taky nikdo jídlo tlačit nebude.
@kocourGarfield píše: Více
Najdi mi jeden případ kdy dítě v ČR dobrovolně umřelo hlady. Díky.
Já mám podobného syna, je teda ještě menší, necelé dva roky. Mám „vyhodu“ v tom, že žádné hodne miminko nebyl. Byl šíleně urvanej, náročné dítě. Takže mi i tohle přijde přijatelný proti tomu peklu co bylo. Ráno se budi se revem, nenervuju se s tím, tak to prostě je, bylo vždycky. Dojdu pro něj, pochovam, ponosim, on přestane. Prevlikani a u něj ještě přebalování peklo je a bylo vždycky. Tak ho proste capnu, udělám to co nejrychleji, opakuji že se to musí udělat. Pohladim, počkám až přestane. Snídaně totéž no. Zkusím dvě tři varianty, ale věci co jim já, co je doma bezne. Nechce, nechce. Někdy ji a někdy ne. Nabízím pravidelně. Po snídani beru ven. Byt někde sami na zahradě, to by bylo peklo. Nudil by se a přesně by vymyslel pic… Normálně na hřiště, jo, řve při odchodu no. Nedá se nic dělat, řve no. Pak udělám oběd, dělám rychlovky nebo vařím dopředu. Uklizim po obědě když jde spát. Probudí se, nabídnu něco k svačině, zase třeba banán, broskev, nechce, dám si já. Nabídnu třeba jogurt, který je otevřený, jestli si dá. Nehrotim. Jdeme zas ven. Večer přijdeme, jo, zase u večerních procedur řev, ale už mám vidinu že v osm pujdu uspavat a v devět snad bude klid. Večer prostě musím dát všechno do pořádku, někdy vařím, dělám domácí práce, stokrát lepší to udělat v klidu než se nervit se rvoucim dítětem na noze. Beru to tak že z toho vyroste, bylo to horší a taky z toho vyrostl. Ale určitě mu neurcuju co má zrovna teď dělat a jak si hrát, nechávám ho co on chce, a jen hlidam nebo se ucastnim když chce si hrát se mnou. Co nechci aby dělal je zabezpeceny tak aby nemohl. Kdybych mu měla cpát že je někde písek kterej někam nesmí házet tak se uvztekam. Řešili jsme tohle s milionem věci a došla jsem k tomu že to fakt nejde, prostě na co nesmí sahat nemá vůbec v dosahu. Jo, mám z bytu holobyt, kytky pryč, zadny dekorace, premistila jsem věci ve skříních, vsechno tak aby to co nejlíp vyhovovalo teď tomu jak to je. Beru to tak že takhle malý dítě rozumný nebude.
Podle mě se dcera nudí. Sama píšeš, že na hřišti řve, protože z něj nechce jít pryč.
A jinak ji to tam baví? Podle mě není cesta tam radši nechodit (holt děti brečí, no). Řekla bych jí, že půjdeme domů za pět minut (ať má čas si dohrát apod.).
Na zahradě má syn vymezený prostor, kde si může kopat/nosit tam vodu/sadit si. Udělej něco podobného.
Píšeš, že do roku a půl byla hodná holčicka-jo do té doby prostě neprojevovala svou vůli. Vůbec nechápu, proč ji nutíš do věcí, co ji nebavi-nálepky apod. Ať si sama vybere, co chce-třeba to hřiště, dojet tam na kole/odrážedle-není vybitá
Edit: Nekrmila bych ji. To, že se bude vztekat, když se tak nestane, je normální. Klid musíš udržet ty. Já mám děcko hodně aktivní (aktuálne 4,5). Kdyby měl ve třech tebou popisovaný program, tak nám zboří barák.
Příspěvek upraven 27.06.24 v 18:10
@kocourGarfield píše: Více
Nestraš. Dítě, pokud není přímo s nějakou poruchou příjmu potravy, velmi rychle hlad dožene k akci.
@Ounou U těch malosku je lepší upozornit na odchod spíš třeba „ještě třikrát se sklouznes“ a ukazovat na prstech.
@Svistice Souhlasím. U nás se to špatně měřilo. Protože „ještě dokopeš tyto díru na písku“ by vedlo k obšírné diskuzi, kdy je vlastně hotová ![]()
@kocourGarfield píše: Více
Tak můžeme se tu takhle idiotsky dohadovat ještě zítra. Nebo se shodneme, že se neshodneme.
A kolikrát se zeptáš dcerky, co by vlastně ona chtěla? Mám podobného syna, ale už jsem to vychytala. „Dobré ráno, Koblížku. Co si dáš ke snídani?“ Odpověď: „Čokoládový jogurt.“ „Fajn, tak se oblékni a pak ho spolu půjdeme udělat.“
V žádném případě nekrmím. Chce jíst - jí. Nechce - nejí. Pokud kterékoli z mých dětí vstane od stolu, seberu mu jídlo. Jednou pod pohrůžkou vrátím a pak už ne. Do jídla nenutím.
Aktivity se v tomhle věku řídily podle potřeb dětí. V drtivé většině případů jsme šli na hřiště. A byli jsme tam dopoledne i odpoledne.
Jonjeste k tomu hřišti, vlastne až tak často neřeším řev při odchodu, protože odcházíme až chce nebo je tak hotový že neprotestuje. Kam jako na rodicaku chvatat. Jsem tu pro dítě, když chce být na hřišti, jsem ráda že se baví a nerve, tak co ho budu vláčet pryč. Rizikové je na to dopoledne kvůli obedu, ale tak když vyrazíme v osm, mám slušnou šanci že v 11 půjde sam a rád.
@Anonymní píše: Více
Tak pokud máš na hřiště celé dopoledne/odpoledne tak super. To ne každý má.
@Serpentini dítě nejedlík jist nebude. Klidně bude o hlasu, protivné, ukňourané protože … To je asi jako kdyby jsi po dysfatikovi chtěla mluvit