Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
3 letá dcera neposlouchá a ignoruje cokoliv jí řekneme
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Eva2610
19.9.24 20:44
- Citovat
- Upravit
19.9.24 22:07
@Barbarellka mam doma stejne stare dite. Z vlastni zkusenosti musim rict, ze moc dobre vi, kde jsou hranice a presne vi, ze je v danou chvili prekracuje. Nedela to, aby me vytocil, ale je to spis ventil nahromadenych emoci, se kterymi si neumi poradit. Nejvic se mi osvedcilo promenit tu vypjatou situaci v nejakou blbnouci hru, pri ktere se dite zacne smat, smichem uvolni pretlak emoci a pak je schopne me vnimat, po hre si vysvetlime, proc se dana vec nesmi delat a najednou je zase jako beranek.
Pokud jde o nejakou nebezpecnou situaci, kdy hrozi, ze nekomu ublizi nebo neco znici, razne zakrocim, aby nebezpecna situace pominula. Dnes se napriklad v me blizkosti nebezpecne ohanel lopatou,2× jsem ho s klidem, ale razne upozornila, ze to nesmi delat, protoze by me mohl bouchnout. Neuposlechl a naopak se zacal ohanet jeste vic, tak jsem mu lopatu sebrala a drzela ji v ruce, aby v tom nemohl pokracovat. Chvili brecel, protoze mel vztek, kdyz presla nejvetsi vlna emoci, tak jsem mu rekla, ze mu tu lopatu vratim, ale uz se s ni nesmi ohanet. Vysvetlili jsme si, na co muze lopatu pouzit, pomazlili jsme se a bylo po problemu. Az si dohral s tou lopatou, vzala jsem ho ale behat na travnik, u toho jsme si poradne zabli, aby se smal a uvolnil se. Az do vecera pak byl uplne zlate dite.
K tomu, ze te ignoruje a ty muzes vec opakovat 150×, me napada jedina vec. Jsi si jista, ze furt jen nemluvis a tve dite je tak prehlcene informacemi, ze se proste radsi vypne a neposloucha te? Znam par takovych zen, co na sve dite furt jen vali pozadavky jako kulomet a dite absolutne nevnima. Neni to chyba ditete, kdyby mluvily strucne a vecne, verim, ze by pak dite bylo na prijmu vic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 23:05
Souhlasím, že bití nic nevyřeší. Jaké tresty tedy zakladatelko aplikuješ?
Už tady zaznělo - pokud 150× něco opakuješ, nevnímá to pak už dítě jako bzučení otravné mouchy, aniž by vůbec vnímalo obsah?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 06:20
@Ahep píše: Více
Hele a komunikujes doma stejnym zpusobem i s manzelem, ze mu bud jednu flaknes nebo delas hluchou? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 07:31
@Ernais píše: Více
Ty máš doma problém i se svým manželem? Musíš mu nastavovat hranice a vychovávat ho? 
Jinak bys takovou kravinu nemohla napsat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 07:51
@Barbarellka píše: Více
Tak tohle je presne mantra a chaba utecha rodicu nezvladajicich vychovu: „vsak ono se tak chova, protoze se s nami citi v bezpeci a uvolnene, proto se projevi naplno“. Take pises, ze ma nastavene hranice, jen je nerespektuje. No ale to prece znamena, ze je nastavene nema!
Proc je spatne pri nezadoucim opakovanem chovani zvysit hlas? Kdzyby mi dite hazelo s mobilem nebo opakovane s jidlem, tak rvu jak tur a i pres tu ruku by dostala. Dale jak pisi ostatni, nechat pocitit dusledky: neporadek musi okamzite uklidit, jidlo uz nebude. Na navstevu vzit hracky a jakmile pujde po necem, co nema, odebrat a durazne ji z oci do oci rict, ze tohle brat nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 07:55
Jo a neni to obdobi a nemusi to prejit. Nekteri se tak projevuji i v dospelosti, coz predpokladam nechces.
Doporucuju na tom opravdu zapracovat pred narozenim druheho, protoze kdyz se k tomu prida zaeelivost na sourozence, tak se z toho zblaznis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 08:13
@samadoma666 píše: Více
Přesně .
Zakladatelko, počkej, až ti mobil flákne po miminku a ještě se bude vztekat. Budeš taky s klidným hlasem 150 x vysvětlovat a opakovat, že se to nemá? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
20.9.24 09:53
Zakladatelko, dobře, že dítě nebiješ. Ale to neznamená, že máš 150× vysvětlovat . Prostě si udělej pravidla pro sebe. Ječet je taky blbost. Tak prostě si udělej sama pro sebe pravidlo np. 3×. Ne víc. Dělá, co nemá - řeknu 3× a dost. Np. Plácáš se v jídle. 1×. V jídle se nelpácíme ale jíme hezky. Nic. 2× Když budeš jídlo rozhazovat, vemu ti ho. Nic. Poslední varování, hodíš ještě jednou - beru. Nic, tak v klidu, bez zbytečných průpovídek bereš. Nemluvíš nic 150×, to je naprostý nesmysl. Budeš mít autoritu asi jako šum na pozadí.
Se vztekem to je těžší. Taky mám v tomhle dost rozdílné děti, co se týče temperamentu. Jedno má problém větší. U nás za ničení/ubližování jde od nás pryč do pokoje - ale nezavíráme. Dost brzy ho taky jdu utěšit, samotnému mu s tím není dobře a většinou, když pominou emoce, je mu to líto a potřebuje utěšit. Pomáhá hodně o všem mluvit - ale ne v dané situaci. Np. věci spolu probírat před spaním v dobré náladě. Chválit za dělení se se sourozencem. Došli jsme už i k tomu, že se sám od sebe někdy podělí i s čekoládou - výchozí situace byla boj o jakoukoliv hračku. 
Vyrostou z toho, je to jen období, jak mozek dozrává, je to snažší. Co naopak situaci hodně shoršuje, je vztek nás jako rodičů. Když situace řešíme s klidem, tak 90% potíží se eliminuje. Lidi to neslyší rádi, ale děti nás hodně zrcadlí. Když se doma řve, používá se ignorance, děti tyhle strategie rychle přebírají a používají.
Prostě zkus, co je efektivní a co není, tak nedělej.
Pak taky u nás má naprosto zásadní vliv, co se děje ve školke/školce, takže taky spolupráce s učitelkou.
- Citovat
- Upravit
20.9.24 10:08
Možná by bylo fajn napsat ty situace, kdy k tomu dochází. Proč. Vždy je dobré takovým situacím předcházet, rodič je dospělý a musí umět přemýšlet dopředu a vyhodnotit tu situaci. Pokud už k tomu dojde, tak tomu zabránit, chytit za ruku, odvést. Vysvětlit si s dítětem, co je za problém a jak by se to dalo řešit. Nastavit pevné hranice a ty nepřekračovat. Dát dítěti jistotu, ale na druhou stranu i určitou volnost v rozhodování úměrnou věku, aby dítě nemělo pocit, že musí jen poslouchat a někdy stačí málo - jaké triko si chceš vzít: modré nebo červené? Chceš k svačině hrušku nebo jablko? Ale když si vybere, je to konečná, už to neměníme. Dítě zapojit víc do chodu domácnosti a chválit. A nejlepší je jít dítěti příkladem, nevyžadovat po dítěti něco, čeho ani jako dospělí nejsme schopni.
Bití neschvaluju, je to jen neschopnost rodiče vyřešit situaci jinak a ovládnout svůj vztejk, přitom po dítěti to vyžaduje. Násilí plodí jen násilí. Nejagresivnější dospělí jsou ti, co byli v dětství biti jako žito.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 10:39
@Šmoulice píše: Více
Ja si myslim, ze si nastavujeme hranice vuci kazdemu a jen zalezi, jak je komunikujes. Stejne jako kricis a trestas dite, kdyz tve hranice prekracuje, muzes kricet a trestat sveho manzela, kdyz i on nejake tve hranice prekracuje. Ani jedno mi neprijde jako spravna komunikace ve vztahu. Jenze zatimco se tu vsichni shodneme, ze neni v poradku jednu vlepit manzelovi, kdyz opet neumyl nadobi, u ditete se to ale bere tak nejak v pohode, ze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
20.9.24 10:56
@Ernais já myslím, že tyhle nicky, co přímo propagují násilí na dětech, leckdy už násilnou komunikaci ani nevnímají 
. Jako násilí vidí jenom čin, který přímo způsobí bolest. Že to považují za ok vůči dětem je jiná věc. Ale myslím, že takové lidi mají často doma taky takové „trestavé“ vztahy. Np. partner mě na.ral, protože neudělal xy. V zásadě, když druhá strana nedělá, co chci, je v pořádku se vytočit do běla. Dělat dusno nebo tichou domácnost - záleží, který trest zrovna používají rádi a co se partnera dostatečně dotkne. Já myslím, že tady diskuze postráda smysl. Rodiče z nich kolikrát dostatečně vybili základnou empatii a schopnost jiné komunikace. Teď asi někoho urazím - ale trochu na úrovni zvířat. Zvířata často používají i ve svých argumentech, np. že takový vlk si ťafne po mláděti. S takovým vlkem taky nebudeš vést filozofickou rozpravu na téma vychovávaní dětí. Akorát ho budeš držet dál od sebe, protože kvůli své agresi, zvláště je-li umocněná strachem, je nebezpečný a může ublížit. Za mě, od takových lidí nejdál, co to jde, akorát je mi líto dětí. Snad kruh mezigeneračního násilí dokáží prolomit.
- Citovat
- Upravit
20.9.24 11:03
@ZuzaM píše: Více
Prominte, ale tohle jsou ve vetsine cliche opsana z prirucek. A ano, teorie krasna, praxe pokulhava 
Deti ve veku 2 let jsou mali psychopatici, kterym v jednu chvilku tecou krokodyli slzy, protoze auticko jede na jinou stranu, a po dvou vterinach jsou bez sebe radosti, protoze motyl. I tak je ale mozne jim ukotvit proces pricina-nasledek, akce-reakce.
Jedna vychovna na zadek opravdu nemusi byt neschopnost rodice ovladnout vztek, ale naprosto legitimni vychovne opatreni. Napriklad aplikovano na vas vyrok „nasili plodi nasili“: ve spouste prispevku je tu reseno, ze dwti se zacaly agresivne chovat vuci rodicum a vrstevnikum, aniz by jakekoliv nasili doma ci jinde zazily. V tom pripade je na miste jim ujasnit, ze pokud se ony budou nasilne chovat, muze jim to byt oplaceno. Koneckoncu i nas trestni zakon zna instituty nutne obrany a krajni nouze.
Predstavte si jen situaci, kdy se dite zvykle mlatit, kopat, kousat rodinne prislusniky, protoze „obdobi“ ozene po starsim diteti na prolezacce, to se bude prirozene branit a agresora z prolezacky shodi. Docela blba situace, ze?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Moje dcera to dělala taky. Neposlechla snad nikdy. Vytvořila jsem několik zásadních pravidel - neublizivat, nenicit věci, co rozcházím, vyleju=uklidím, čištění zubů, spát bez řeči v osm. Na tom jsem trvala. Ostatní jsem přežila. Nikdy jsem ji neuhodila. Teď ji jsou čtyři, už to nedělá, přešlo to samo. Porada teda občas scény, ale to je jiné a i toho ubylo. Jinak to dělala jenom doma, což je naprosto normální a nijak to nesouvisí s autoritou rodičů. Dítě testuje a nastavuje si hranice a dělá to tam, kde se cítí bezpečne.