Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Jaruschk píše: …i když jsme ta sním,tak neustále kontroluje,jestli se nevzdalujeme,jdeš na zháchod,a ona furt kontroluje,jestli už jsi a už jdeš…
Mně její chování připadá pochopitelné - prostě má špatné zkušenosti a ví, že se jí chcete ztratit z pokoje co nejdřív.
Nezbývá než neodcházet, dokud tvrdě neusne - hádám, že byste měli počkat alespoň 5-10 minut poté, co usne a až pak odejít, aby se Vám při tom neprobrala. Joo, je to vopruz a otrava, ale vyroste z toho. ![]()
@alifie :Špatnou zkušenost z čeho?!
Já myslím,že 4,5 roku,už je dostatečná doba aby spala sama…a né furt s mamou a tátou v lůžku…ona prostě tam spí třeba 2-3hodiny jak kdy,pak se zničeho nic probudí,a je oheň na střeše…
@Jaruschk píše:
@Petorka Díky,snad je to jen nějaká forma žárlení na miminko v bříšku,ale ona se na něj strašně těší,a chce aby měl postýlku u ní,tak snad to už pak bude vpohodě…uvidíme…je to opravdu už dlouho,co jsme se všichni vyspali celou noc…těch dnů bylo za její život tak 10…kdy spala celou noc v pokoji
Ale to dcera taky, na brášku se těšila, ale prostě přesně věděla, že bude změna, něco jinak, ona nebude sama, tak se snažila takhle, to, že se bojí si myslím do jisté míry taky trošku zveličovala, věděla, že pak prostě ustoupíme a zůstanem, resp. já, manžel i kdyby 100× tehdy chtěl, ona chtěla jen mě, proto vím, že v tom hrál velkou roli bráška v břiše.
@Jaruschk píše:
Bili:to máš naprostou pravdu,že by měla usínat a spát ve svojí postýlce,ale ona prostě nechce,když ji tam odnesem,a řeknem ji ať si lehne a spí,tak žačně řvát a stejně příjde dolů…
Tak jí nenechejte, jste rodiče. Prostě bych ji vzala za ruku a odvedla zpátky. Pak bych pár dní uspávala (třeba čtením pohádky a počkala než usne a postupně jen tu přečtenou pohádku). Trvala bych na tom, že se usíná v postýlce a neexistuje usínání v obýváku.
@Jaruschk píše:
@alifie :Špatnou zkušenost z čeho?!Já myslím,že 4,5 roku,už je dostatečná doba aby spala sama…a né furt s mamou a tátou v lůžku…ona prostě tam spí třeba 2-3hodiny jak kdy,pak se zničeho nic probudí,a je oheň na střeše…
Špatnou zkušenost = už zjistila, že se jí máma snaží co nejdřív zdrhnout z pokoje.
Může mít pochybnosti jestli ji má máma ještě ráda, když s ní nechce být v pokoji, když ji máma vyhání ze svojí postele, když jí říká, že je veliká a nemá chodit za maminkou a dokonce už nesmí ani brečet. A myslím ,že tohle všechno pak vede k tomu, že se na mámu snaží lepit ještě víc. ![]()
to Zakladatelka:
Po zlém to nevyřešíte. Dcera již čtyři roky spává převážně s Vámi v posteli. Teď je na cestě příchod sourozence, na kterého, jak říká, se sice těší (v tomto věku to znamená - těší se společně s Vámi, je k těšení se motivována, což je v pořádku). Na druhou stranu je určitě plná nejistoty, jak vše bude probíhat (strach z nového). Může se také obávat, že Vás ztratí. Do toho rodiče chtějí, aby spávala jen ve své postýlce, což odmítá, nechce být sama, to znamená další obavy o ztrátu bezpečí a jistoty.
Pokud jste se oba, tj. Vy a tatínek, rozhodli, že si dále nepřejete, aby dcera spávala s Vámi, budete ji k tomu muset trpělivě a důsledně dovést. Klidně a velmi velmi důsledně vracejte dceru do postýlky(to znamená pokaždé stejně - např. „Podívej, Pepa (usínáček), už pěkně spinká, tak si k němu hajni a taky pěkně spinkej.“), dceři se dívejte do očí. Režim ukládání ke spánku dále dodržujte (pozor - pohádka by měla být uklidňující, můžete také vyprávět pohádky o tom, jak zvířátka klidně usínají každé ve své postýlce a spinkají krásně až do rána, kdy je vyspinkané čeká spousta zábavy a nových objevů, můžete si takovou jednoduchou knížku se zvířátky a postavičkami, které má dcera ráda, vyrobit). Na pohádku ať kouká s usínáčkem (koukají spolu), pak je doprovoďte do postýlky.
Držím Vám pěsti. Hlavně zachovejte trpělivost a buďte důslední, ať netrápíte sebe i dceru.
@Billi píše:
Tak jí nenechejte, jste rodiče. Prostě bych ji vzala za ruku a odvedla zpátky. Pak bych pár dní uspávala (třeba čtením pohádky a počkala než usne a postupně jen tu přečtenou pohádku). Trvala bych na tom, že se usíná v postýlce a neexistuje usínání v obýváku.
My ji odvedli,už tolikrát,a stejně vždycky přišla…myslíš,že mě to baví 50× denně něco vysvětlovat…je to zbytečné,ona má prostě svou hlavu
@alifie píše: Špatnou zkušenost = už zjistila, že se jí máma snaží co nejdřív zdrhnout z pokoje.
Může mít pochybnosti jestli ji má máma ještě ráda, když s ní nechce být v pokoji, když ji máma vyhání ze svojí postele, když jí říká, že je veliká a nemá chodit za maminkou a dokonce už nesmí ani brečet. A myslím ,že tohle všechno pak vede k tomu, že se na mámu snaží lepit ještě víc.
Tak o tom,jestli ji má někdo rád pochybovat rozhodně nemusí,to ona ví moc dobře…a děcka by měli poslouchat rodiče,a né naopak…bude prostě spát v pokoji a sama basta fidli
a kdo řekl,že nemůže brečet,ať si klidně brečí,stejně ji to bude prd platné…vy co si necháváte s*rát na hlavu od svých dětí,je Vaše věc,spěte si snima klidně klidně do promocí mě je to už fuk,Váš názor mě nezajímá…ti co pochopili,nebo spíš ty co pochopily,těch si cením,za jejich pochopení a názor,a těm co se tohle nelíbí ať mi klidně políbí můj ![]()
@Jaruschk píše:
My ji odvedli,už tolikrát,a stejně vždycky přišla…myslíš,že mě to baví 50× denně něco vysvětlovat…je to zbytečné,ona má prostě svou hlavu
Pokud jí za pár let nechceš dělat otroka, tak to má smysl. A ty viditelně otrok být nechceš. Holt bych na pár dní oželela své pohodlí. Vrátila bych jí tam a byla tam první dny s ní. Prostě ty jsi rodič a ty určuješ pravidla. Klidně bych je vypracovala s dcerkou - ve formě obrázků, aby viděla, že každý něco musí a může…
@Jaruschk
Už jsem nechtěla přispívat, ale poslední příspěvek je na mne moc.
Myslím, že většina tě tady i chápe, ale ty si hodně protiřečíš. Ano, děti by měly poslouchat, ale nedůsledností toho nedosáhnete. A leností (jako koho to má 50× bavit dokola) taky ne. Takže sama si odvoď, kde je chyba. ![]()
@Billi píše:
Pokud jí za pár let nechceš dělat otroka, tak to má smysl. A ty viditelně otrok být nechceš. Holt bych na pár dní oželela své pohodlí. Vrátila bych jí tam a byla tam první dny s ní. Prostě ty jsi rodič a ty určuješ pravidla. Klidně bych je vypracovala s dcerkou - ve formě obrázků, aby viděla, že každý něco musí a může…
No já rozhodně nechci být otrok,už teď…tak se budem ze začátku o5 střídat no…ale tohle už proběhlo,a né jednou…Přesně tak,já jsem rodič a určuju ty pravidla,a ty by se měli respektovat…a myslím,že 4,5 leté dítě,je už natolik in teligentní,že by to mělo respektovat a pochopit.....
když od nikoho žádné rady nechceš,tak jsi sem neměla psát.Evidentně ty sama nejlíp víš co chceš a jak toho dosáhnout.Tak nevím,na co ty silná slova.Začátek problému je v tom,že malá slečna je krapet rozmazlená.Jinými slovy to tu bylo řečeno,ale ty to nevidíš.Dokud si neporadíte s tímhle,nepřestanete jí zahrnovat horem dolem hmotnými věcm,její respekt si nezískáte.A bude vás takhle vydírat dál a s věkem to bude horší.Vím,že si ted o mě myslíš to nejhorší,ale musela jsem ještě reagovat
@Alichi píše:
@Jaruschk
Už jsem nechtěla přispívat, ale poslední příspěvek je na mne moc.Myslím, že většina tě tady i chápe, ale ty si hodně protiřečíš. Ano, děti by měly poslouchat, ale nedůsledností toho nedosáhnete. A leností (jako koho to má 50× bavit dokola) taky ne. Takže sama si odvoď, kde je chyba.
Pokud jsi četla pozorně všechny příspěvky,tak sis jistě všimla,že tohle se opakuje dnes a denně 7dní v týdnu 365dní v roce,a už tě vidím,jak denodenně,každou noc vstáváš,a třeba 10× za sebou,odvádíš dítě do pokoje,pak ho tam hodinu uklidňuješ,a kdy prosímtě potom spíš,jestli se můžu zeptat?Důslednost,je v tom,že prostě poslechne,nebude furt dokola vymýšlet kraviny…
@Jaruschk píše:
My ji odvedli,už tolikrát,a stejně vždycky přišla…myslíš,že mě to baví 50× denně něco vysvětlovat…je to zbytečné,ona má prostě svou hlavu
No pokud nejsi schopná důslednosti, tak se nedivím situaci, do které jste se dostali. Tím že „má věk na to spát sama“ to teď nevytrhneš.
Možná, že až si uvědomíš, že chybu jste udělali vy a přestaneš mít pocit, že za to vlastně může dcera, tak se naskytne i nějaké řešení.
Budeš muset být důsledná a třeba 50× za noc vysvětlovat a vracet do postýlky. Nevyspíš se a protože je dceři už 4r, tak to bude běh na dlouhou trať. Vy jste v celé té situaci nenastavili hranice, jen podléhali dceřiným přáním a to jaksi nejde, musíte zasáhnout jako rodiče, laskavě, důsledně, nikoliv krutě.
Nesnáším sousloví „šít si na sebe bič“, ale vy jste si ušili teda pořádný ![]()
@Jaruschk píše:
Pokud jsi četla pozorně všechny příspěvky,tak sis jistě všimla,že tohle se opakuje dnes a denně 7dní v týdnu 365dní v roce,a už tě vidím,jak denodenně,každou noc vstáváš,a třeba 10× za sebou,odvádíš dítě do pokoje,pak ho tam hodinu uklidňuješ,a kdy prosímtě potom spíš,jestli se můžu zeptat?Důslednost,je v tom,že prostě poslechne,nebude furt dokola vymýšlet kraviny…
Ale ty nechápeš, že je to tak proto, že 10× ji odvedeš a po 11. ne (protože, kdo to má vydržet). Možná kdybys ji odvedla 100×, po 101. už nepřijde. Čísla jsem plácla.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat