Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
7-mi letý na pohřeb?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.12.10 08:05
7-mi letý na pohřeb?
Ahoj holky, bohužel mi umřela ex-tchýně.Je to smutné, ale čekali jsme to.Mám 7-mi letého syna (byla to jeho babička) a on by chtěl jít na pohřeb.No a já nevím 
Jako smrt k životu patří, to je prostě život, ale mám pocit, že pohřeb pro malé děti není. Ke všemu mám dost přesnou představu jak to bude probíhat. 2hodiny v mrazu na hřbitově, babička(matka zemřelé) vše prožívá dost hystericky(viděla jsem na pohřbu jejího syna před 2 roky)což plně respektuji, každý se se svou bolestí musí vypořádat po svém. Někomu stačí pláč v koutě, jiný(babička) má tendence div neskákat do hrobu…7-mi letý synovec a 8-mi letá neteř jdou, ale mě ten můj prďola připadá moc citlivý a já se bojím, aby ho to nějak negativně neovlivnilo.Jinak sám řekl, že by jít chtěl- jen nevím jestli proto, že jdou i bratranec a sestřenice nebo jen, že prostě chce jít a rozloučit se s babičkou… Máte někdo zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.12.10 08:15
Když mi zemřela babička, bylo mi právě 7 let a naši mě nevzali. Mrzelo mě, že jsem se nerozloučila, tak jsem se rozloučila sama pro sebe. Tak nějak dětsky. A dnes zpětně jsem ráda, že jsem tam nebyla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 08:24
Mishko,
pokud víš, že to může probíhat s hysterickými výlevy, a ke všemu je syn citlivý, tak bych o tam nebrala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 08:32
Záleží taky na tom, jak ho připravíš ty. Já rozhodně své děti na pohřby beru a brát budu. Smrt je součástí života - zní to blbě, ale je to tak. Řekla bych, že asi hodně záleží právě na okolí a na vás, jak se budete chovat.
Já pocháím z vesnice, kde se chodí na pohřby každému, takže už jako dítě jem viděla desítky nebožtíků (to se ještě doprovázelo z domu), a můžu říct, že to na mě žádné následky nezanechalo. Naopak - když se s někým nemůžu rozloučit, tak mi je to líto. Chápu, že kdo jde na pohřeb 1-2× za život, pak z toho může mít trauma. Já bych se tomuto nevyhýbala a syna bych na pohřeb vzala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 08:38
Dle mého názoru pohřeb není nic morbidního,ale důstojné rozloučení se zemřelým a to k životu patří.Já jsem v tomhle věku byla na pohřbu babičky, je tedy fakt, že byla zpopelněna + rozloučení v krematoriu), ale o rok či dva později jsem byla i u klasického vesnického pohřbu ( kostel, průvod s kapelou k hrobu) a ani jeden z nich na mně nezanechal negativní následky. Pro dítě je to další poznání navíc, takže bych mu v tom nebránila. Teple obléct, ať přečká to stání na hřbitově a doporučuji nenechat naposledy nakouknout na nebožtíka do rakve ( to pro malé děti asi vážně není), ale to asi u vás nepřipadá v úvahu. Dobré bude asi taky si popovídat,co se zhruba bude na pohřbu dít a jak by se mělo chovat a jak a proč se budou chovat ostatní ( plačtivá babička).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 08:48
Já jsem taky pro, aby malý na pohřeb šel. Děti jsou tak odolné, jak odolnými je my uděláme. A tak citlivé, jak je my citlivými uděláme. Děti jsou jako plastelína a berou věci jinak než dospělí. Neřeší je. Možná trochu kruté přirovnání, ale třeba dětští vojáci v Afrických zemích (i takové věci existují) jsou horší než vojáci dospělí - nemají od dětství vštípené morální zásady, že zabíjet je špatné, proto to berou jako normální věc a neřeší to tolik jako dospělí.
Já bych kolem pohřbu nedělala ani nějaké cavyky. Vysvětlila bych mu, o co jde, ale vyvarovala bych se toho, aby malý poznal, že máte obavu ho na pohřeb vzít. Narození a smrt jsou přirozenou součástí života a takto je třeba to brát. Když totiž tuto obavu a nejistotu z vás vycítí, může se stát, že bude sám nejistý, co že se to děje a opravdu z toho může být nejistý.
Když se budeme tvářit, že smrt neexistuje, jak pak můžeme očekávat, že se o nás naše děti postarají, až budeme smrtelně nemocní nebo jak nám budou zařizovat pohřeb, když je naučíme, že je to tabu.
Dříve se na venkově opravdu chodilo na všechny pohřby a chodily tam malé děti. Bylo to přirozené. Nás babička brala na hřbitov, pomáhali jsme jí upravovat hrob, povídali jsme si, jací byli naši praprarodiče, které jsme nepoznali, chodili jsme na všechny pohřby a trauma z toho nemáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 08:54
Miško,
já ti nevím. Ale asi bych nebrala 
. Pokud se syn chce s babičkou rozloučit, vzala bych ho na hrobeček až po pohřbu. Dá jí tam kytičku a rozloučí se s ním po svém.
Já osobně jsem rozhodnutá, že své děti (3 a 6 let) brát v nejbližší době nebudu i když mám pocit, že nás asi jeden čeká (těžká nemoc 
)
Pamatuji si na pohřeb své babičky. Měla ho v lednu. Nejdříve rozloučení u ní doma, s otevřenou rakví - to jsem se málem složila, potom dvě hodiny v promrzlém kostele a potom ještě uložení rakve venku…
Tenkrát mi bylo „už“ jedenáct let, ale já na tom pohřbu nebyla schopná se s babičkou rozloučit. Šla jsem za ní na hrobeček až později, jen s taťkou a rozloučila jsem se s ní po svém…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:10
Ahoj my jsme byly na pohřbu dědy(mého manžela) synům bylo v té době 2 a 6let a proběhlo to v pohodě mladší z toho neměl rozum a starší byl rád že se rozloučil s dědou. A jak píšeš že tchýně hystericky prožívala smrt svého syna tak to jí plně chápu!!!!!!!! Mě také zemřel syn ve 2 letech na rakovinu a ta bolest je tak strašná že větší jsem nezažila a doufám, že už nikdy nezažiju, že skákala málem do hrobu chápu já chtěla vyskočit s okna ,protože je to nejhorší co může člověka potkat je přežít vlastní dítě a je jedno jak ke staré. Takže bych syna na ten pohřeb vzala aby se mohl rozloučit s babičkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:14
Ahoj!
Já jsem vzala prvně dceru na pohřeb dědečka v jejích 11 letech a myslím, že to bylo tak akorát.
Dcerka je dosti citlivá, ale ustála to.Hodně pomohlo, že tam byli i bratránkové.Synovi bylo v tu dobu sedm a raději jsme ho odvezli do školy.
Samozřejmě, že smrt k životu patří, to je neoddiskutovatelný fakt, ale myslím si, že když si s dítětem o babičce hezky popovídáš a třeba za pár měsíců navštívíš hrob a vysvětlíš souvislosti bude to stejné !
Mě rodiče vzali v šesti letech na pohřeb dědečka a vím, že to pro mne byl vcelku šok, ale je to dle naturelu člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:15
Tterko, pokud to byl tvůj první pohřeb - až v 11 letech, pak se nedivím, že ji to nesla špatně. Sedmiletý to bude brát jinak. Jsem zastánce toho, aby děti od mala věděly, že se lidé rodí a umírají.
Zakladatelko - budou ti odpovídat dvě skupiny maminek:
- jedny ti budou říkat, že chodily na pohřby od malička a žádné trauma z toho nemají - berou to jako přirozenou věc - a taky ti doporučí abys syna vzala
- druhá skupina řekne, že jednou v životě byly na pohřbu a dodnes se jim o tom zdá - a ty ti rozhodně doporučí syna na pohřeb nebrat
Je to o zkušenosti a o tom, jak jsme to prožívaly my sami, když jsme byli malí/velcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:27
Já bych byla pro… Naši nás taky nikdy nebrali na pohřby, že jsme malí, poprvé jsem byla na pohřbu až v 15 letech. A moc mě to mrzí, že jsem se nemohla rozloučit s blízkými. Myslím, že i dítě chápe, že smrt patří k životu a pobere to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:32
Ahoj, já děti na pohřby beru, myslím, že jim to umožní lépe se vypořádat se situací. Dřív se rodilo i umíralo doma a všichni se s tím museli nějak vyrovnat.Dnes schováváme smrt do nemocnic a předstíráme, že neexistuje. Myslím, že to není dobře. I negativní emoce patří k životu a není dobré se jim vyhýbat, je lepší si je prožít a přetrpět je, to člověka posiluje. Lidé, kteří dokáží projevit negativní emoce se s nimi také dokážou lépe a rychleji vyrovnat.
Děti jsou schopné brát smrt zcela přirozeně a mají hodně otázek. Vždycky jsem se snažila je všechny zodpovědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.10 09:52
Podle mého už dítě není v takovém věku mrňousek. Byla jsem přibližně takto stará na pohřbu babičky - v kostele, s otevřenou rakví, nemám z toho trauma, naopak zvláštní zážitek (vlastně jsem pak už byla jen v krematoriu). V deseti letech jsem byla na pohřbu tatínkovi a rozhodně jsem už nebyla malá a bez rozumu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.10 08:25
Ahoj holky, moc děkuji za vaše zkušenosti a postřehy. Pomohly mi všechno si srovnat. Už máme po pohřbu, konal se včera a syna jsem nakonec vzala. A musím říct, že jsem moc ráda. Řekla bych, že ta prožitá bolest s rodinou mu pomohla překonat největší smutek. Pohřeb byl moc krásný(zvláštní že).Zvláštním momentem bylo, kdy děti(syn7, synovec7, neteř8)se k sobě semkli a celou dobu drželi při sobě…objímali se, navzájem utěšovali…Obřad si prožili, odplakali(pouze jednou jsem je odvedla stranou-v kapli byla fotka babičky-jejich a to bylo na ně asi moc) a po něm z nich byli zase naše ukřičené, zlobivé, rozjívené děti, které by člověk s chutí přerazil…Takže za mě, děti v tomto věku bych se nebála vzít, zvládli to líp než někteří dospělí a některým možná byli i útěchou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
