Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ach to učení - jak syna motivovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.9.15 10:12
Ahoj. Syn nastoupil do 6 třídy. Už ke konci prázdnin začal špatně spávat, nevěděli jsme proč. Je více citlivý, nepotřebuje moc kamadádů, spíš se drží doma. je to takový virtuální člověk, je dobrý na PC a převtěluje se do hlavních hrdinů. Dobře se učí. V 5 třídě měl první 2 dvojky. Ale nyní špatně spí, je nervozní, neustále nadává na školu. Mají o 4 předměty víc a tak se musí víc připravovat. Nesnáší to. Včera měl takový záchvat vzteku, jaký jsem u něj ještě nezažila. Dnes mají psát test z přírodopisu a trochu se připravoval(5 min.)Něco mu tam nešlo do hlavy, chtěl abych ho vyzkoušela jestli už to umí, pořád se mu to pletlo, byl neurvalý i na mě, tak jsem mu řekla ať se učí sám, když nechce pomoct…úplně vybuchnul, v pokoji křičel, sprostě nadával na školu, na vše a pak na sebe, že je blbec, že se nemá rád a že už nechce být… první jsem ho nechala vyvztekat, ale když už nadával na sebe, dostala jsem strach, kam to vede…šla jsem ho uklidnit, nakonec se uklidnil a my si v klidu povídali. Říkal že se necítí v poho. ta změna ve škole, jsou v patře s osmáky a deváťáky, ne že by jim dělali problémy, ale je z nich nervozní. A mají víc hodin a dojde domů později a doma se ho furt ptáme co ve škole, jak se měl, co dělali nového a jeho to nebaví každému odpovídat a zas úkoly a učit se…chceme aby se pěkně učil, ale ptám se sama sebe, jestli na něj moc netlačíme 
Máte prosím podobné zkušenosti se svými dětmi? Jak jste to řešili?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.15 10:41
Tak za zjistěte jestli náhodou není šikanovaný… Nikoliv nutně ostatními žáky, ale třeba i učiteli… Kdo ví. Má víc předmětů, třeba ho to nebaví, navíc v šesté třídě už na vás leze pomalu puberta. Jak jsem psal - základka je zlo a na druhém stupni vám přibudou předměty které vás buď baví nebo nebaví - nic mezi tím. Je to už dávno, ale třeba já naprosto nesnášel jeden ročník vámi zmíněného přirodopisu kdy se probíraly horniny - taková nuda! V dějepise jsem nesnášel devatenácté století, protože bylo podle učebnic nudné. A chemie a fyzika? FUJTAJBL!
Můj osobní názor že je děti se mají podporovat v tom v těch předmětech a koníčcích v nichž vynikají - a nehrotit to že jim nejde to či ono… Základka má za úkol nacpat do vás částečně znalosti ze všech oborů lidské činnosti - ale ne všechny děti přece mají na tohle talent… Hele, co se stane že maximálně bude mít z některých předmětů čtverec (čtyřku) - z toho se nestřílí… a lepší mít spokojeného synka, než vystresovaného chlapce protože mu nejde to či ono. Bohužel, pro děti i rodiče, ta základka se musí nějak přetrpět.
Nyní to čtu znova - a vidím - v páté třídě měl první dvě dvojky - to berete jako co? Jako prohru? Dvojka je přece skvělá známka! Nezačali jste třeba na něj tlačit aby si to opravil? Ony přece jen předměty na druhém stupni jsou náročné, často opravdu už vyžaduji nadšeného jedince - nebo ambiciozního šprta. O tom jsem ale psal už včera, že někdo je na humanitní vědy, někdo na přírodní. Takže se klidně může prospěch zhoršit - prostě protože dítěti ten či onen předmět nesedne… No a co. Bohužel český vzdělávací systém jě někdy opravdu dost zastaralý, biflující, neučí děti chápat souvislosti. V životě není důležité znát x-dat ale chápat souvislosti, třídit zrno od plev, analyzovat… Což ZŠ člověka fakt nenaučí… a to je špatně.
Syn bude zřejmě spíš samotář… akorát sem nepochopil co to znamená že je dobrý na PC a převtěluje se do hlavních hrdinů her? Pokud ho PC zajímá jinak než jako hračka - opět - ověřit - a potvrdí li se to - podpořit! Třeba z něj bude skvělý IT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.9.15 10:45
@TamčaF. nooo, to nebude snadné… může si solidním způsoběm rozhasit zdraví… může začít utíkat do nemoci… nejprv našvindlovaané, pak do skutečné.
(o psychickém zdraví nemluvě)
Sama jsem byla jedničkář a přesně takhle jsem dopadla… záchvaty vzteku jsem sice chytala až na střední, kdy jsem škubala sešity a učebnice, lítala po pokoji div ne po stropě a nadávala hodně nevybíravým způsobem.
Na základce jsem si ulevovala střevníma chřipkama, na střední už to byly závažnější podvědomé komplikace (vymknutý kotník, ženské problémy), na vejšce jsem to dohnala k autoimunitnímu zánětu štítnice (nutnost přecházet drobná i větší nachlazení mi podharbala kompletně imunitu).
Precizností do špitálu… Naštěstí jsem se vzpamatovala zavčasu…
Podotýkám, že rodiče mě nikdy nepotrestali za špatnou známku, nikdy na mě netlačili (snaad jen v tom, že když mám dobré známky, neskončím přeci na učňáku, byť jsem chtěla), pomáhali mi…
Nevím, jaká je vaše rodinná, finanční a mentální situace, ale zvážila bych individuální vzdělávání. kor když synovi kolektiv mnoho neříká… můžete to zkusit na rok a pak uvidíte… díkybohu je to ještě stále povolené i pro druhý stupeň 
(anonymita kvůli těm švindlům a zdravotnímu stavu, díky 
)
- Citovat
- Upravit
18.9.15 10:48
@TamčaF. on ten přechod na 2.stupeň je celkově pro děti docela náročný…už to nejsou žáčci, ale téměř budoucí studenti, mají víc předmětů a jinak se k nim přistupuje a taky víc učitelů-předtím jen třídní a max. 1-2další a teď najednou skoro na každý předmět někoho jiného…obě moje děti to pocítily a praly se s tím a to nejsou zvlášť víc citlivé, jak popisuješ svého synka …možná proto ho baví svět PC her, kde to může kontrolovat a ovlivnit…Dcera měla problém s tím, že předtím jí šlo učení samo, což bylo sice fajn, ale neuměla se „učit“ a tak se to musela „naučit“..zní to divně, ale říkali to i učitelé, že to bývá problém chytrých dětí…nakonec to zvládla, ale musela si na to přijít sama…syn je dlouho pohodář, pak vylítne jak rachejtle a máme doma „ohňostroj“..díky svýmu pohodovýmu přístupu mu klid ve škole vydržel až po polovičky sedmičky, než začal mít problémy…a přesně, jak říkáš, čím víc jsem se starala a zajímala, tím to bylo horší…částečně se to zlepšilo novým kroužkem, kde mu to šlo-začal plavat, byl docela dobrej, my ho chválili a vyptávali se hlavně na ten kroužek…pak došlo i na školu, už nebyl tak vzteklej, uznal, že něco nejde a trochu se začal víc snažit, ale šlo to pomalu, po krůčkách…říkala jsem"no, Eistein nejsi, ale hlavně se mi někde neutopíš 
",to ho bavilo… .Teď je v devítce, jde už o víc, ale je i starší, tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne…
Na tvém místě bych ho chválila za to, co mu jde, aby získal sebevědomí(nemáte třeba v okolí kroužek na ty počítače, kde by se projevil…,nebo něco jiného, co by ho zaujalo 
) a taky mu stokrát denně opakovala, že i s blbýma známkama ho mám ráda (nevím proč, ale to našemu dělalo dobře, i když jsem na něj nebyla extra náročná..snad kvůli tomu, že starší sestra měla známky dobrý, ale my je fakt nesrovnávali).No a pokud bude nešťastnej, tak dojít k psychologovi…není to ostuda a cizí nezaujatý člověk kolikrát vidí to, co my rodiče ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.15 08:38
@mogo Ahojky. Je to přesně jak píšeš. Dali jsme dohodu. My ho nebudeme tlačit do úkolů a učení, myslím tím, že když dojde ze školy, tak mu dám tolik času kolik chce na odpočinek(od školy )ale musí mít do večera hotové úkoly i s přípravou a on zas ví, že nepůjde na PS dřív dokud to nebude mít vše hotové. A taky jsme ho přihlásili do kroužku PS a různé typy her (deskové, karetní) to ho baví. Samo, že ho chválíme za každou pěknou známku a má sám radost, když se mu to daří. Pořád, ale nemůže večer usnout. Možná je to i tím, že o prázdninách se režim nedodržoval a chodil spávat později a možná mu to začalo stačit. Vždy byl ranní ptáče a ráno vstává bez problémů. I tak jsme nasadili Hořčík s Mg a B6. Doufám, že to bude lepší. No a když ne, návštěvě u psychologa se nebráníme…Tak zatím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.15 10:48
@TamčaF. držím palce…určitě bud líp… .Taky jsem někde četla, že dospívající( i když je teprve v 6,může to začínat) mají problém s usínáním celkově-souvisí to s vylučováním spánk. hormonu…u těch našich jsem to pozorovala a pozoruju…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.15 19:25
@TamčaF. s tím chválením za dobré známky taky opatrně. Ono to zní sice divoce, ale má to podobně destruktivní efekt jako vynadání za špatnou známku… akorát je to plíživé a jak se říká „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. http://www.svobodauceni.cz/…y-a-chvaleni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 11:13
@serpent velmi, velmi zajímavý článek, nabádá k zamyšlení a určitě se v něm pozná spousta lidí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.15 16:39
@TamčaF. Ano, v životě by mě to nenapadlo… přitom mně rodiče nikdy za nic, co jsem ve škole zvorala, nevynadali… zato pochvalami nešetřili… kdo by tušil, že to může mít poměrně negativní efekt, ačkoli na první pohled to nikoho nenapadne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.15 14:12
@serpent opravdu zajímavý článek, ze začátku mi to přišlo „ujetý“,ale čím víc člověk čte a přemýšlí o tom, má to svou logiku…naši rodiče byli možná stejně „moudří“,vzpomněla jsem si, že když jsem jako holka frfňala, že za špatnou známku káravě zvedají obočí ,ale za dobrou mě skoro nepochválí, tak vždy odpovídali-učíš se pro sebe, ne pro nás-…říkám to těm svým taky 
, historie se opakuje. Teď přišel syn domů, tak jsem se ho schválně ptala, co mu udělá větší radost, když se mu něco povede-chvála nebo uznání-…čekala jsem jen nějaké pitomoučké poznámky(puberta stoupá ke svému vrcholu 
),a šokovalo mě, když se normálně zamyslel a bez opičinek normálně odpověděl-asi to uznání, protože je trvalejší-.. 
, ještě teď valím bulvy a proto to sem píšu, abych to rozdejchala …dělala jsem a dělám stejné chyby jako v tom článku, semtam to udělám dobře, tak mám teď s našimi prcky druhou šanci..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.15 19:37
@mogo já mám děti malé, do školy ještě daleko… ale už teď slýchám babičky a dědy, jak nešetří chválou… někdy je to neškodné, ale chválit dítě třeba jen za to, že se najedlo, když mělo hlad? Proč? Taky to udělalo pro sebe, aby se zasytilo, stejně jako s tím učením… Říká se dětem, že se učí pro sebe (ne pro rodiče nebo učitele), aale já při těch všech pochvalách od rodičů i příbuzných měla v konečném důsledku pocit, že se učím proto, aby měli všichni ostatní radost z mých dobrých známek… takže to bylo učení pro potěšení ostatních… při špatné známce měl člověk pocit selhání, že ostatní zklame, že už nebudou tak hrdí, i když se budou tvářit, že to přeci nevadí… považuji to za jednu z nejhorších průprav do života, neb jsem se naučila se neustále zavděčovat jiným, neb pouze když oni byli šťastní, mohla jsem být i já… Kdyby mi to někdo vyprávěl, klepala bych si na čelo… ale myslém, že to je tvrdá realita pro mnoho dětí a ty následky si nesou hodně dlouho a důsledně…
Pak to člověk čte - jak dopadla žena/ dopadl muž, kteří se málem udřou v práci neo neustále činí radost a ústupky partnerovi/partnerce, jan aby druhý měl radost… a kam to vede… a začíná to už v dětství…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.15 09:18
@serpent výchova dítěte v dnešní době to aby měl rodič skoro speciální pedagogické školení… dělán si srandu, ale není to jednoduché a říkám si jak to dělali naši, když jsem byla dítě. Bylo vše jednodušší? Nebo prožívali všechno stejně jako my? Určitě si nepamatuju, že by se mnou mamka zabývala tak jako já mýma klukama. A určitě by ji ani mě nikdy nenapadlo, že když dítě chválíš tak to může dopadnout takhle. Copak jsem psycholog abych věděla že pochvala může vyznít vlastně opačně?!? 
Musím ten článek dát přečíst i manželovi, myslím že děláme oba stejné chyby, ale copak jsme to věděli Náš mladší syn(6 let) má PAS(poruchy autistického spektra)Aspergerův syndrom a práce s ním a komunikace je především o správně zvoleném slově, diplomacie a motivace k práci. A právě vše co píšou v tomhle článku, že je špatné, se u autistů používá. Ta manipulace je u nich nutná, ale když nad tím tak uvažuju, když ví předem, že za provedený úkol dostane odměnu, tak tu práci rychle odflákne, aby už dostal tu odměnu. Je to Bez motivace to u nich zase nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.15 12:28
@TamčaF. článek byl nejspíš pasován na většinu, děti s autistickými nebo i jinými poruchami vyžadují zase jiný přístup. Samozřejmě člověk nemůže mít vysokou školu na výchovu dítěte, dřív se jelo podle tradic nebo podle toho, jak to dělali rodiče předtím… a podle citu. Dnes je milion dostupných informací, milion výzkumů, milion osvědčených názorů a nakonec vám nesedne ani jeden. Buď to vzdáte a pojedete podle svého rozumu nebo se budete pídit po informacích (hlava půjde kolem) a budete muset separovat a zkoušet, co bude vyhovovat (a stejně nasekáte spoustu chyb ). Také bych řekla, že stále u nás narůstá kult dítěte (a nemyslím jen ve špatném smyslu), rodiče mají čas studovat psychologické články, více diskutovat nejen s rodinou a pár známými, ale i velmi zeširoka ve virtuálním světě… je to jiná doba než když rodiče vypadli na pole a děti běhaly po vsi a dozorovali spíše prarodiče… Doba je taková a musíme s tím pracovat, vzít si to nejlepší
Jinak osobně bych svým rodičům nikdy nevyčetla, že mě chválili, že přeci měli vědět, že mi tím „zkřiví“ část charakteru. Vychovali mě s láskou… a já jsem tomu ráda 
(já taky sekám ve výchově chyby - co jsem udělala u prvního, u druhého už by mě ani nenapadlo… a taky mnohdy tluču hlavou o zeď, jak jsem mohla něco takového dělat )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.15 09:10
@serpent jj asi je to tak. Něco z článku, něco z od srdce, podle toho jakou má dítě povahu, zeptat se dítěte jak by si to představoval on a potom hledat zlatou střední cestu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.16 17:00
@Anonymní píše:
@TamčaF. nooo, to nebude snadné… může si solidním způsoběm rozhasit zdraví… může začít utíkat do nemoci… nejprv našvindlovaané, pak do skutečné.
(o psychickém zdraví nemluvě)
Sama jsem byla jedničkář a přesně takhle jsem dopadla… záchvaty vzteku jsem sice chytala až na střední, kdy jsem škubala sešity a učebnice, lítala po pokoji div ne po stropě a nadávala hodně nevybíravým způsobem.
Na základce jsem si ulevovala střevníma chřipkama, na střední už to byly závažnější podvědomé komplikace (vymknutý kotník, ženské problémy), na vejšce jsem to dohnala k autoimunitnímu zánětu štítnice (nutnost přecházet drobná i větší nachlazení mi podharbala kompletně imunitu).
Precizností do špitálu… Naštěstí jsem se vzpamatovala zavčasu…
Podotýkám, že rodiče mě nikdy nepotrestali za špatnou známku, nikdy na mě netlačili (snaad jen v tom, že když mám dobré známky, neskončím přeci na učňáku, byť jsem chtěla), pomáhali mi…
Nevím, jaká je vaše rodinná, finanční a mentální situace, ale zvážila bych individuální vzdělávání. kor když synovi kolektiv mnoho neříká… můžete to zkusit na rok a pak uvidíte… díkybohu je to ještě stále povolené i pro druhý stupeň
(anonymita kvůli těm švindlům a zdravotnímu stavu, díky
Přehnaná odpovědnost, touha vyhovět či jak to nazvat. Škoda jen, že to u dětí rodiče podporují. Nechápu tu honbu za tím, aby se dítě dobře učilo, mělo dobré známky, přece stačí, když bude dobrý/dobrá v něčem, když ho bude bavit/zajímat aspoň něco…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
