ADHD dítě v dospělosti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Avoppok
Nováček 8 příspěvků 13.03.18 18:02
ADHD dite v dospelosti

Maminky, mate nektera odrostle dite s ADHD? Nebo na prahu dospelosti nebo dospele? Kdo ADHD dite ma, tak vi, jak tyto 4 pismenka dokazi zmenit zivot vam, diteti i okoli… obcas uz nemuzu a rikam si, jaka budoucnost syna ceka. Ted je mu 10, ale co pak… pry neco zlepsi puberta, neco dospelost, ze se clovek zacne ovladat a ma vic nad vsim kontrolu… Detstvi si protrpime, ale co dal… Bude to alespon v dospelosti lepsi nebo ne? Za vase zkusenosti moc dekuji… Karolina


Reklama

Reakce:
 
laducha
Generální žvanilka 20812 příspěvků 13.03.18 18:12

@Avoppok Mám ADHD syna, je mu 24, porucha koncentrace, problémy s krátkodobou pamětí, epilepsie…
Ze základky vylezl s odřenýma ušima, pak se vyučil, sám od sebe šel na nástavbu, kterou ukončil maturitou.
Takže věkem se to zlepšuje, určitě je trochu cílevědomější. Něco přetrvává. Epi je pryč.
Neudrží myšlenku, neustále něco zapomíná, z domu nikdy neodejde napoprvé, má divný spací režim, občas je nešikovný (dyspraxie), šílený chaotik a bordelář…ale dá se to. Bude potřebovat hodně trpělivou partnerku :mrgreen:
Ještě mám staršího syna a devítiletou dceru, tu to jen „lízlo“, nic hrozného 8)
Chce to mraky trpělivosti a mít je rád takové, jací jsou, za spoustu věcí nemůžou.
Držím palce.

 
Avoppok
Nováček 8 příspěvků 13.03.18 18:27

Dekuji za odpoved… tak budu doufat ve zlepseni :) syn epi vubec nema, ale jinak je sama poznamka, nema socialni citeni, neudrzi koncentraci a pozornost… no nekdy se chova jak nevychovanec. Kdo nezazil, nepochopi. Obcas se citim jak zlocinec, ze takove dite vubec chodi do skoly a do krouzku. Jeste mam mladsiho syna a ten je naprosto v poradku. Mit ho 3×, tak mi to da min prace jak ADHD syn. Ja vim, ze za sve chovani nemuze, ale mam diky nemu tolik problemu, ktery tezce nesu, ze se to uz podepsalo na mym zdravi, vzhledu a celkove rezignaci na vsechno. Se skolou spoluoracuji, jak jen se da, bohuzel zdrave dite z nej udelat nedokazu. Obcas mi prave vubec nejde ho mit rada takovyho, jaky je :( Porad si rikam, proc zrovna my… hodne se mi vzdaluje a nedokazu se s tim smirit. Resim prave i to, jakou bude mit chudak budoucnost :(

Příspěvek upraven 13.03.18 v 18:29

 
megy.misa
Kecalka 221 příspěvků 13.03.18 18:28

Naší dceři je teď 9 a taky jsem zvědavá, co bude. Podle psycholožky budeme rádi, když vyleze základku, ale myslím, že to pak snad bude lepší. Každý má ADHD hlavně trochu jinak silné, takže opravdu hodně záleží na tomhle + na tom, jaké má takové dítě zázemí, jak se s ním rodiče umí učit a další věci. Je to hodně náročné, časově i psychicky… ale snad to dopadne dobře. Přeju hodně sil ;)

 
Carolyn_Fern
Povídálka 17 příspěvků 13.03.18 18:33

Znala jsem dospělého člověka s ADHD a vím, že byl občas dost výbušný, byl trochu vznětlivé povahy a měl hlavně špatný spánkový režim, že nedokázal usnout večer, takže usínal pravidelně kolem 3.-4. hodiny ranní. Když už usnul večer, tak jen za podmínky, že měl za den nějakou aktivitu, která ho dost unavila (dlouhou túru např.). A také byl často nepozorný. Ale co jsem slyšela, tak v dětství tohle bylo horší, takže nějaké zlepšení tam určitě je.

 
Uživatel je onlinesmurfka
Nadpozemská drbna 28330 příspěvků 13.03.18 18:44

Zní to divně, ale dětem s adhd co špatně večer spí pomáhá hořčík..( vyčetla jsem tady na emimi )

 
Anonymní  13.03.18 18:45

@Avoppok ahoj nemam sice díte s ADHD ale dítě porod 26tt tehu detska mozkova obrna narusrna jemna hruba motorika…iq 52-53 dke nálady a spoluprace s psycholozkou­..o ezaná způsobilost k pravnim úkonům (vse musim zarizovat ja pomáhat pri kazdodennich beznych vecech koupani atd…).do zivota nezačlenitelnå. Prace dle dr. Neprichazi do uvahy…Do 18 let 4 stupen zavislosti po Drábkově reformě 1 stupeň..letis konci specku a neni ji kam dat jeji castecny duchod nezaplati ani stacionar ja budu muset do prace ted MD. A budoucnost uprimne stat na takové decka z vysoka kasle…jen vam reknou at jde nakat do chranene dilny ale jak se tam bude dopravovat to uz neporadi takove decko nemuzu nechat doma nezatopi si ani neuvari a kde skonci to ani nechci pomyslet… :roll: ale naše čokoladova mensina s timto problem nema…takze je to boj bez sance na vyhru jo a milionkrát jsem si rikala proc se to stalo zrovna nam…

 
warita
Kelišová 6421 příspěvků 13.03.18 19:01

@Avoppok ja mam ADHD, nikdy jsem z toho poradne nevyrostla, ale zivot cloveka nauci. Jako dite se da to ci ono jeste okecat a vysvetlit, ale casem proste to uz nikoho nebude zajimat, ze clovek ma ADHD a clovek se otrka. A za sebe mohu rict, ze vse se da naucit, clovek musi chtit.

Jinak, ADHD se projevuje u chlapcu jinak nez u holek. Bratr to ma taky, chudak, on mel dost problemy s ucenim. Moji rodice do nej stale busili, at se uci, jinak skonci jako delnik a bude kopat prikopy. Moc to nepomahalo, az teprve v puberte, to se nejak vzpamatoval a zacal se vic ucit. Nakonec ma i vysokou, i kdyz i tam to byla kovbojka.

 
flowerrose
Povídálka 24 příspěvků 13.03.18 22:34

Ahoj též mám syna 29let s ADHD. Nejvíce práce s ním bylo na ZŠ/porucha koncentrace, dyslexie, dysgrafie, roztěkanost, velká neposednost, bordelář.
Největší nápor byl poslední předškolní rok na MŠ a 1. a 2. třída ZŠ, to než jsem ho společně s učitelkou naučila rozpoznávat písmenka/pomocí různých dostupných pomůcek v té době pochopitelně/.Pak přišel na řadu logicky jeho specifický styl psaní, kdy oni si pletou tvary měkkého i a tvrdého y, splývá jim např. písmeno p a d, jelikož vidí ta písmenka jinak než Ty. Pokud slovo ve větě končilo na písmeno o, tak syn ho automaticky napsal jako a, ale přečetl ho jako o. A naopak. Strašně dlouho si pletl psané s a z. atd…Takže, jelikož je i levák, tak pokud vyloženě nemusel, tak psal tiskacím písmem a to mu zůstalo dodnes.
Prakticky každé 2roky jsem s ním chodila na kontroly do PPP, kde psal na čas a hodnotili jeho projev a radili mu v dalších věcech. Musím říci zpětně, že jsme měli v životě/v té době/ velké štěstí na učitele, odborníky, zkrátka na lidi.ADHD vyžaduje obrovskou trpělivost a to jak od rodičů, tak i od učitelů či lidí, co vaše dítko budou něco učit…A i vysvě­tlování a spoustu vymýšlení…jak vlastně na syna, aby dělal, to co má, a když se to má…Většinu let jsem děti vychovávala sama, takže musím říct, že někdy to byla fakt alchymie! Jen když si vzpomenu, jak jsem byla neskutečně šťastná, když se mi podařilo v synově 4.třídě najít učitelku angličtiny, která měla syna též s ADHD a dysgrafií a dyslexií, takže rovnou toho mého učila slovíčka stejným způsobem, jako svého syna. A tu oboustrannou radost, když se kluk začal pomocí této metody slovíčka pak učit sám a ono mu to šlo a škola ho začala od té doby celkově i bavit.

Když to tak vezmu, musela jsem se mu opravdu hodně věnovat, když byl menší, tak mu i úkolovat čas, protože zkrátka delší dobu neudržel pozornost na jednu činnost. Ta jeho hyperaktivita začala být hodně výrazná asi tak od jeho 5let! A to se stupňovalo. Já jsem sportovní typ, takže jsem to řešila sportem. Chodila jsem s dětmi dost plavat a na tůry, ale měla jsem docela problém synátora utahat.Kluk si vždycky velmi rychle zvykl na zátěž a spíš jsem pak odpadávala já s mladším synem…

Až jsem jednoho dne narazila na leták, že se u nás otevírá kroužek juda. Svého tehdy 9-letého syna jsem tam přivedla, trenérovi vše vysvětlila, řekl mi, že i takové děti v oddílu má a že na kluka koukne a dá mi vědět. No dal mi vědět, že syn má skvělou fyzičku a že ho bere.Kluk byl samozřejmě nadšený! První měsíce sice chodil z tréninků„jak zpráskanej pes“…ale nevzdal to a hlavně ty další měsíce bylo vidět, jak ho to dává i do té psychické pohody a nutno podotknout, že teď jsem za to ráda já i on.

Syn se tím intenzivním sportováním naučil, jak zacházet ze svojí hyperaktivitou, zjistil kde jsou jeho možnosti..a konečně ho něco unavovalo tak, že se naučil i odpočívat. Ono to tehdy přišlo právě včas, víš, jelikož s nástupem puberty, si kluk najednou začal uvědomovat, že je pomalejší než ostatní spolužáci ve třídě a celkově mu i začalo trošku klesat sebevědomí, učení mu v té době dávalo enormně zabrat, čekal ho přechod na druhý stupeň zš a řeknu Ti, že v tomto období byla ta porucha zase hodně znát.
V té době právě začal chodit do toho juda a tam začal mít už po půl roce velmi dobré výsledky, sebevědomí mu šlo zase nahoru a začalo mu jít i učení. A byla to i svým způsoběm pro mě„páka“jak na něj! Když se v 7.třídě „rozhodl“,že už se nebude učit, tak stačilo zavolat trenérovi, že kluk chodit nebude, protože škola je přednější než sport, pochopitelně a pak čekat na nejbližší trénink! A světe div se! Kluk dorazil s návrhem, že s judem nemíní přestat a proto se začíná učit. A vydrželo mu to, zš ukončil s průměrem do 1,7 a na SŠ-strojní se dostal tak bez přijímaček a vůbec bez nějakého zohlednění kvůli poruše, protože to už si sám nepřál.

Zvládal s přehledem školu i s 2-hodinovým dojížděním a intenzívní tréninky+závody a soustředění. Když s ním ve druháku třískala puberta a chytil se nějaké party a chtěl prchnout ze školy a vůbec s ním nebyla řeč,/ale na tréninky kupodivu chodil/tak jsem zase"zatáhla za páku".Syn se sice na mě zlobil, že jsem ho u trenéra ztrapnila, neb ten nic netušil, ale zase to zabralo. Nevím sice do dneška, co mu řekl, ale kluk se opět vrátil „do své kůže“ a odmaturoval téměř na samé výborné. Samozřejmě logicky nikdy neměl na vysvědčení výborné z češtiny, human. předmětů a jazyků. V judu pak dělal v posledním ročníku už trenéra, ale to ho nebavilo, protože nebylo kam se odtud posunout dál. Nicméně sport už se pro něj stal jakousi životní drogou. Dělal pak pár let bojové sporty, teď závodně běhá maratony.

Omlouvám se za tak dlouhý příběh, ale proč Ti tohle celé píši?
Protože mi právě tenhle celý příběh probíhal před 3lety hlavou, jako smršť myšlenek, když jsem opět v roli matky, seděla tentokrát v promoční aule Fakulty strojírenství a z dáli ke mě doléhala slova rektora, že můj syn dostal kromě pasování na titul ing. i cenu děkana za nejlepší diplomovou práci v oboru a další cenu za nejlepší výsledky ve studiu…já vím, pro hodně lidí je to"jen nějaký úspěch".Ale když jsem se setkala se synovýma očima, vyčetla jsem z nich, že jen my dva víme, jak těžké tenkrát byly ty úplné začátky, které jsme absolvovali spolu. V té smršti myšlenek se mi vybavila slova té první synovy školní psycholožky v 1tř.,která se mě onehdá snažila přesvědčit, abych syna dala vzhledem k jeho poruše do vyrovnávací školy, když jsem trvala na tom, že udělám všechno proto, aby zvládl normální ZŠ, že ho prostě do vyrovnávačky nedám v žádném případě, začala na mě řvát, že syn normální školu nezvládne, že na to nemá, protože není normální a já mu pomoct také nezvládnu a že uvidím v 1.-a 2.třídě, jak to bude nad mé síly, ho učit, že neseženu pomůcky atd…Musela jsem se usmát…dalo to strašnou práci, ale..zvládli jsme to!

A když jsme to zvládli my, tak to zvládneš i Ty se svým synem, neboj. Musíš zjistit, co mu jde, v čem by mohl trošku vynikat, co by na něj zabíralo a současně mu pomohlo vyznat se sám v sobě. Fakt nejlepší by byl nějaký sport, kde se vyžaduje i určitá disciplína. Můj syn jako malý nebyl moc sociální, ale teď je v rámci své profese sociální až dost a problém s tím prý nemá. Časté zapomínání vyřešil tak, že se naučil dělat si časové plány, vše si zapisuje, zaznamenává do tabulek. Rád se v životě někam posouvá, staví si životní mety.

Co se týká výdrže v zaměstnání/vzta­hu, tak v prvním zaměstnání vydržel 5let, když dostudoval, nastoupil pak jinam. V loňském roce jsem ho „odvedla k oltáři“,ženil se skoro po 10leté známosti. Jeho žena je ještě více sportovně založená, bezvadně se doplňují…
Syn zdědil ADHD zřejmě po mě…Moc Tě zdravím a kdybys potřebovala klidně mi napiš. Lenka


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Manuál na cesty: Co zabalit do lékárničky a kam s dětmi nejezdit

Blíží se léto a s ním čas dovolených. Většina z nás přemýšlí nad cestou k... číst dále >

Články z Expres.cz

Leoš Mareš je horší než Horst Fuchs? Jeho Instagram je přehlídka otravné inzerce!

Leoš Mareš (42) už dávno není jen moderátorem. Díky svému jménu, na němž si... číst dále >

Koukalová lže? „Pozvánku na galavečer dostala!“ brání se biatlonový svaz

V pondělí proběhl v pražském Fóru Karlín galavečer Biatlonista roku, místo... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pohádkovým šatům Meghan Markle vévodily jednoduché linie a dlouhý závoj

Konec spekulacím. Nejočekávanější módní kousek letošního roku pochází od... číst dále >

Slavné matky po čtyřicítce se varování odborníků nebojí

Ačkoli gynekologové ženy před mateřstvím ve starším věku spíše varují, matky... číst dále >


Reklama