Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nitetis píše:
Ahoj v tomhle se hodně špatně radí. Jak tu někdo nademnou psal hlavně musí chtít chlap, protože když on to nemá v hlavě srovnaný tak nikdy nemůžeš být jistá co provede. Nemůžeš spoléhat na to že až budeš těhotná tak se jeho přístup změní, může se změnit ale taky nemusí a pak taky můžeš zůstat sama s dítětem.Před dvěma lety jsem řešila s přítelem podobný problém, mě bylo 26 jemu 27, řekl že ještě rok počkáme (právě jsem se přestěhovali do bytečku). Tak jsem řekla fajn rok nic není. Za rok jsem dobrala poslední platíčko a ještě pro jistotu jsem to s ním probrala. Když jsem otěhotněla tak to rozdejchával docela dlouho, ale nakonec to nějak pobral. Pak to bohužel nedopadlo, ale pořád mi sliboval že miminko bude. Pak se objevili nějaké problémy v práci (ex je workoholik, přišel domů z práce, najedl se sedl k počítači a pracoval než šel spát), pak sesypal a skončil na antidepresivech a přišel s tím, že si dáme v tvoření miminek pauzu. Tak jsem mu to odkejvala jen jsem chtěla vědět na čem jsem tak jsem se zeptala jak dlouhou pauzu, to z něj vypadlo že tak dva roky, když jsem mu řekla že se mi to moc nelíbí a snažila se mu předvést své argumenty (přece jen už mi bylo 28 a jeden potrat zasebou) tak řekl že za rok a možná i dřív jak se dá dokupy. No a před měsícem přišel, že to nemá cenu být spolu dál, že je mladej na závazky a děti že teď rozhodně nechce a nejdřív o nich uvažuje až tak v 35. Podotýkám že do té doby než z něj tohle vypadlo neřekl nic co by naznačovalo, že má takovýhle pocity a že není něco v pořádku.
Když jsem četla tenhle příběh, až jsem si říkala, jestli to není jedna moje kamarádka. Taky přítel furt že jo, že rodina určitě jo, ale nééé dnes. Až jindy. Nakonec z něj prostě vylezlo, že to jindy je vlastě nikdy. Nešlo o peníze, nešlo o byt. Šlo o to, že by taťka musel být s rodinou a ne přáteli, musel by se věnovat dětem a ne svým koníčkům (dětem jaksi nevhodným), atd. Prostě pohodlnost. A strach ze ztráty tohoto pohodlného života.
Petra.K.22 píše:
Dekuju moc za nazory … Jsem sice mladá ale ne zase tolik, některé holčiny mají děti třeba i v 19, jsou šťastné a zvládají to v pohodě, takže si nemyslím, že by byla nějaká katastrofa kdybych měla mimčo v 22letech. Ze začátku našeho společného bydlení jsem ještě studovala střední, starala se sama o naši domácnost, vařila každý den. Teď už nějaký čas pracuju a pro přítele udělám co mu na očích vidím.Jak už jsem psala svůj život si bez dětí nedokážu představit, ale i zároveň bez mýho přítele, takže budu doufat, že brzy změní názor!!
Katstrofa to není a o věk nejde ani o dov ednosti,ale spíš o to že za tak krátkou dobu je lepší naučit se žít spolu,užít si ten život jako partneři proto že pak už je vše jiné.Pak už si vše užíváš jako rodina a na vztahu se nedá tolik pracovat.
Přijdeš mi tím trošku posedlá a to chlapi dost odradí,takže dokud s tím nepřijde on tak nenaléhej proto že to je velkej opruz
.
Nepřijde mi že by byl starej.Muj chlap je taky už 41tník a taky plánujeme další dítě a nikdy mě nenapadlo že by byl už starej jak zde padlo.
Určitě není tak starý… Rozhodně ho nenutit, nepřemlouvat…
Na druhou stranu se muži v tomto věku hůře přizpůsobují; zvykli si na svůj pohodlný život, kde je jenom já, případně partnerka. Navíc si jistě už ve svém věku dokáže představit, že s dítětem už na něj nebudeš mít tolik času… nebudeš už pro něj tolik atraktivní. Dovedu si představit, jak si muži kamarádi povídají..tamta po porodu ztloustla, má vytahaná prsa, nemá chuť na sex, je stále nevyspaná, mě už ani nevyžehlí… Že to tak dnes není je jiná věc. Dnes jsou maminky moderní, sportujou, chodí s miminky na angličtinu, chodí na kosmetiku,…atd atd. Možná i toto téma by si mohla někdy nenápadně nadhodit a promluvit si s ním o tom, jestli se nebojí právě tohoto. Jinak dalších příčin, proč teď nechce mimčo, tam může být spoustu.
Hodně štěstí a lásky ![]()
Mě je také 22.. ale přítele mám mladšího, takže v mém případě chápu, že děti ještě nechce (ikdyž já vlastně ještě taky ne).
Myslím si, že 22 let je vhodná doba pro ženu mít dítě - co se věku týče. Žena bývá v tomto věku vyspělá a už přemýšlí do budoucna.. „Psychicky je starší o 3 roky než fyzicky“.. Možná i to způsobuje, že někteří muži a ženy ve stejném věku to vidí rozdílně. Pak jsou tu také ty hormony, jak už tu někdo říkal
A pak také to, že chlap se bojí té ztráty.. Ztráty svého „soukromí“.. ztráty svých koníčků, přátel… Ikdyž já bych mimčo taky chtěla, raději počkám, až bude chtít přítel, ALE 10 let čekat nebudu ![]()
Takže i u vás navrhuji kompromis ![]()
Podle mě se tvůj přítel bojí právě té ztráty přátel.. Jak už to někdo řekl, on be svých 35. letech už je zvyklý na svůj klid… A ještě k tomu, pokud moc lidí a přátel z jeho okolí nemá ani po 40. letech děti.. tak on nevidí problém v tom, proč by to nemohlo takto být i u něj ![]()
Promluvte si o tom, řekni mu to co tady.. Že ho miluješ ale tráůí tě, že ještě nechce děti.. Že se cítíš tímto nenaplněna.. Ve výsledku steně záleží na něm.. ![]()
A „samootěhotnění“ taky nedoporučuji, ikdyž jak vidím, ty jsi rozumná holka a na takový podraz ani nemyslíš ![]()
Držím palce, ať ho zpracuješ ![]()
Pekny vecer preji , zrovna podobnou situaci nemam , ale s manzelem bychom chteli mit miminko ale nemame vlastni bydleni. Ja bych mela miminko hned ale manzel rika ze ted ne a to hodne mrzi takze chapu jak vam je aspon trochu
No my jsme teď s manželem v situaci, kdy oba chceme dítě, on mi to aspoň řekl, že ano, ale chce počkat do jara, já bych do toho šla hned. Je pravda, že teď máme v řešení bydlení a budeme se stěhovat do měsíce, ale proč už to nezačít zkoušet. Já už si připadám někdy jak poblázněná, už skoro rok neberu HA (kterou jsem brala 8 let) a při posledním menzesu mi bylo dost psychicky špatně, může za to i ten podzim. Ale už prostě nechci vidět ty měsíčky a chci vidět dvě čárky na testu… Mě je 28 let (v únoru mi bude 29 let), přítelovi bylo teď na podzim 27. Naštěstí teď se v jeho rodině, letos narodily 3 miminka a to ho taky dostalo
On je na svůj věk asi vyspělejší než ostatní kluci, už před těmi 8 lety, co jsme se poznali, jsem věděla, že je to on
I jeho bratranec, kterýmu je 24 let má 3měsíční miminko a všichni chlapi z jeho rodiny mají starší ženský. Ale on chce s naším mimčem počkat kvůli tomu bydlení, ale při tom posledním menzesu jsem se rozhodla mu říct, že u mě už to dost hoří, jestli bysme nemohli začít dřív......je to boj, můj manžel je hrozně fajn, moc ho miluju a jelikož jsme spolu už zažili hodně věcí, zážitků, teď už je na čase to malý a nemůžu se dočkat. Jsem zvědavá jak to vezme. Jinak po tom miminku toužím celkem dost tak 1 rok.
Příspěvek upraven 04.11.11 v 14:11
Nitetis píše:
Ahoj v tomhle se hodně špatně radí. Jak tu někdo nademnou psal hlavně musí chtít chlap, protože když on to nemá v hlavě srovnaný tak nikdy nemůžeš být jistá co provede. Nemůžeš spoléhat na to že až budeš těhotná tak se jeho přístup změní, může se změnit ale taky nemusí a pak taky můžeš zůstat sama s dítětem.Před dvěma lety jsem řešila s přítelem podobný problém, mě bylo 26 jemu 27, řekl že ještě rok počkáme (právě jsem se přestěhovali do bytečku). Tak jsem řekla fajn rok nic není. Za rok jsem dobrala poslední platíčko a ještě pro jistotu jsem to s ním probrala. Když jsem otěhotněla tak to rozdejchával docela dlouho, ale nakonec to nějak pobral. Pak to bohužel nedopadlo, ale pořád mi sliboval že miminko bude. Pak se objevili nějaké problémy v práci (ex je workoholik, přišel domů z práce, najedl se sedl k počítači a pracoval než šel spát), pak sesypal a skončil na antidepresivech a přišel s tím, že si dáme v tvoření miminek pauzu. Tak jsem mu to odkejvala jen jsem chtěla vědět na čem jsem tak jsem se zeptala jak dlouhou pauzu, to z něj vypadlo že tak dva roky, když jsem mu řekla že se mi to moc nelíbí a snažila se mu předvést své argumenty (přece jen už mi bylo 28 a jeden potrat zasebou) tak řekl že za rok a možná i dřív jak se dá dokupy. No a před měsícem přišel, že to nemá cenu být spolu dál, že je mladej na závazky a děti že teď rozhodně nechce a nejdřív o nich uvažuje až tak v 35. Podotýkám že do té doby než z něj tohle vypadlo neřekl nic co by naznačovalo, že má takovýhle pocity a že není něco v pořádku.