Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anorexie u kluka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.8.20 11:04
- Citovat
- Upravit
2.8.20 11:10
@Kipa22 píše:
Je mu 17 let. Máte poslední šanci, jak ho dostat do léčby, i třeba proti jeho vůli. Od 18 let se už můžete jen dívat, jak chátrá a nic s tím neuděláte. Anorexie je psychická nemoc a nemocný si odmítá přiznat, že je nemocný. Čekat na to, až si uvědomí, že je nemocný, je nesmysl. To je jako čekat, až si člověk s demencí uvědomí, že má demenci. Nechte si napsat od lékaře doporučení k hospitalizaci na psychiatrii. Na experimenty s uvědoměním si a jestli nezabere nějaká neinvazivní opatrná léčba, které si ani nevšimne, nemáte čas. Samozřejmě, mluvit vám do toho nemohu, ale je to můj názor.
Líp bych to nenapsala. Jednejte rychle, otec jako zákonný zástupce má tu možnost. Syn na něho bude nejdřív naštvaný, s tím je třeba počítat, ale pak mu poděkuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 12:56
@Anonymní píše:
Jinak díky všem za názory, otevřelo mi to oči, není na co čekat, po dobrém to nejde. Tak to budeme muset řešit rázně. Chtěli jsme se tomu vyhnout, hlavně tedy hospitalizaci, protože to ho hrozně zklameme, říká, že jestli to uděláme (vyhrožujeme mu tím už nějaký pátek), tak, že v 18 odejde a nikdy ho neuvidíme.
Lepší zklamat než brečet nad hrobem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 13:24
Kamarádky dcera byla normálně v nemocnici na dětském oddělení, žádná psychiatrie. Akorát tam za ní chodila psycholožka. Byla tam asi 14 dní. Pak k té psycholožce chodila ambulantně 1× týdně asi rok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 13:27
@Daisy86 píše:
@Russet s takovými parametry mu tam možná někde max skolabuje. Prvotně řešit přes pediatra. Hospitalizace na dětské psychi je fajn, sle počítejte s tím, že se tam hned tak nedostane z kapacitních důvodů, tzn řešte to hned, přes pediatra, taky se musí vyloučit ostatní příčiny a zatím může chodit ambulatně k psychologovi.
Tak občas takové „zdechliny“ potkávám při výletech a nekolabují. Ale on vykazuje opravdu divný přistup k jídlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.8.20 20:58
Když jsem byla takhle nemocná, sama bych se z toho nedostala. Pomozte mu z toho ven…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.20 13:07
@Anonymní píše:
Holky setkala jste se některá s poruchami příjmu potravy u chlapců? Vím, že touto nemocí trpí zejména děvčata, ale začínám mít opravdu strach, že můj nevlastní syn tímto trpí. Donedávna jedl jak slon, nikdy nebyl tlustý, ale už to byl kus chlapa, před necelým rokem začal jít ale rapidně s váhou dolů. Po všech možných vyšetření se zjistilo, že je zdravý, ale začali jsme to víc hlídat a jí velice málo. Má 17 let, 189 cm a 51 kilo. Je opravdu kost a kůže. Už mě to začíná opravdu znepokojovat. Manžel byl dost dlouho klidný, ale teď už to řeší také. Jenže výsledek je jenom ten, že syn je alergický na jakýkoli rozhovor, co se jídla týká. Stačí se jen zeptat, měl si ten oběd a hned se uráží nebo se hádá. Záměrně se vyhýbá společným jídlům a jak jsme zjistili, podvádí, jídlo dává psovi nebo vyhazuje, schovává. Jelikož chodíme do práce, on není často doma, má už více méně svůj život, nemůžeme to tak hlídat. Stále bych to chtěla nějak vyřešit bez pomoci psychologa, protože tam půjde jenom násilím. Do nedávna to byl skvělý, usměvavý a hodný kluk, hodný a šikovný je pořád, nikdy s ním nebyly vážnější problémy, přesto že ranné dětství neměl úplně snadné, ale nesmí se člověk dostat na téma jídlo. To je schopný u jogurtu sedět hodinu a brečet, když už se chlap naštve a musí ten jogurt sníst. Někdy jsou ale dny, kdy hodně málo, ale jí bez řečí. Nevíte jak na něj.
Velmi urychleně lékař, psychiatr, psycholog anabel. Poslední šance jak mu pomoci. V 18 neuděláte nic. toto jsem prožívali posldní 2 roky..taky jsem nechtěla možná úplně vidět…přesně jak popisujete. Utíkejte k lékaři než bude pozdě. My už na tom po 2 letech váhově dobře…ale cesta trnitá…velmi 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.20 13:09
@Betty MacDonald píše:
Jedna z mých dcer měla anorexii a příznaky byly úplně stejné. Rychle s tím něco udělejte, jde o život! Jestli se vyhýbá společnému stolování, je to jasný. Ani nevím, jak ten kluk vypadá s takovouto váhou, to musí být příšerný. Holka měla pod padesát, ale není tak vysoká, a to jsem se na ni nemohla ani podívat. Okamžitě odtáhnout k doktorovi!
Přesně…hlavně to jde pak rapidně dolů…rychle..hodně rychle 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.20 13:14
@Anonymní píše:
Tak to děláme, sportuje, jak sám tak s námi, akorát poslední dobou už nemá tolik energie. Proto jsme litali po doktorech, protože začal být často unavený a bez elánu. Zdravotní problémy se vyloučili, ale to je pár měsíců zpět. I drogy nás napadli, koupili jsme test, to dobrovolně akceptoval a v pořádku. Jenže začali jsme hlídat jídlo a to v pořádku není. Má ještě o rok mladšího bratra a ten rozdíl je markantní. To i nejmladší z rodiny, desetiletý kluk toho sní mnohem víc.
U nsá také krev v pořádku všechno…pak jsme se dostali k odborníkovi který dělá odpady moči..které jsou podstatné..draslík, sodík atd. na velmi nízkých hodnotách..ohrožené srdce. A zvláštní je že měla stále plno energie..až pak najednou.,,,A přitom krev moč ok..ale odpady katastrofa..mohla někde umřít na zástavu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.20 13:18
@Russet píše:
Tak občas takové „zdechliny“ potkávám při výletech a nekolabují. Ale on vykazuje opravdu divný přistup k jídlu.
Ten kluk je evidentně nemocný..tůra ho z toho fakt nedostane.
- Citovat
- Upravit
6.8.20 13:18
U nás to taková hrůza nebyla, ale ztratila menstruaci a od té doby s tím ma problémy, ach jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.20 18:20
@Anonymní píše:
Ten kluk je evidentně nemocný..tůra ho z toho fakt nedostane.
Tak nejprve terapie a terapie přírodou. Nemusí to být 30 km do kopce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.20 18:26
@Liška2014 píše:
Zakladatelko..už jste něco zařídili? [/citace@Anonymní píše:
Velmi urychleně lékař, psychiatr, psycholog anabel. Poslední šance jak mu pomoci. V 18 neuděláte nic. toto jsem prožívali posldní 2 roky..taky jsem nechtěla možná úplně vidět…přesně jak popisujete. Utíkejte k lékaři než bude pozdě. My už na tom po 2 letech váhově dobře…ale cesta trnitá…velmiMohu se zeptat, jak jste postupovali. Byli jsme u pediatra, ten ho poslal na klasické lůžkové oddělení. Ukecal jak doktora tak nás, takže zatím jen to lůžkové, ale pořád se bojím, že to je málo, že to stačit nebude. Je tam dnes třetí den a protože musí, tak něco sní, ale je to jen proto, že chce jít domů a vidí, že mu nic jiného nezbývá. Bojím se, že doma se to vrátí do stejných kolejí. Chodí za ním psychiatr a bude docházet nějakou dobu i ambulantně, po propuštění, ale ráda bych znala zkušenosti někoho, kdo si tímto prošel, ať vím co nás kdyžtak čeká, kdyby toto nestačilo. Bojím se totiž, že ne, on teď slibuje hory, doly, černý les, protože je velice chytrý, milý a umí komunikovat, vycítí, co je správné říct, tak před ostatními vypadá, že to pochopil. Ale já se bojím, že to tak jednoduché nebude. Xo se jídla týká, já už mu nevěřím, několikrát sliboval, stejně jako teď. Snad se pletu, ale podle mě i muže chce jen domů, tak se přemůže, něco sní, řekne, co chceme slyšet, ale podle mě tomu sám nevěří. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jinak díky všem za názory, otevřelo mi to oči, není na co čekat, po dobrém to nejde. Tak to budeme muset řešit rázně. Chtěli jsme se tomu vyhnout, hlavně tedy hospitalizaci, protože to ho hrozně zklameme, říká, že jestli to uděláme (vyhrožujeme mu tím už nějaký pátek), tak, že v 18 odejde a nikdy ho neuvidíme.