Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anorexie u kluka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.8.20 00:51
Mám syna nejedlíka, ale je mu jen 5. Na čerstvém vzduchu a při sportu mu spolehlivě vyhládne. Místo aby mu muž nutil jídlo a kluk u toho v 17 bulel 
, bych s ním vyrazila na výšlap nebo na kolo. Pokud má opravdu anorexii, bude to na dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 01:57
Je mu 17 let. Máte poslední šanci, jak ho dostat do léčby, i třeba proti jeho vůli. Od 18 let se už můžete jen dívat, jak chátrá a nic s tím neuděláte. Anorexie je psychická nemoc a nemocný si odmítá přiznat, že je nemocný. Čekat na to, až si uvědomí, že je nemocný, je nesmysl. To je jako čekat, až si člověk s demencí uvědomí, že má demenci. Nechte si napsat od lékaře doporučení k hospitalizaci na psychiatrii. Na experimenty s uvědoměním si a jestli nezabere nějaká neinvazivní opatrná léčba, které si ani nevšimne, nemáte čas. Samozřejmě, mluvit vám do toho nemohu, ale je to můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 07:01
@Russet s takovými parametry mu tam možná někde max skolabuje. Prvotně řešit přes pediatra. Hospitalizace na dětské psychi je fajn, sle počítejte s tím, že se tam hned tak nedostane z kapacitních důvodů, tzn řešte to hned, přes pediatra, taky se musí vyloučit ostatní příčiny a zatím může chodit ambulatně k psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 07:27
Jedna z mých dcer měla anorexii a příznaky byly úplně stejné. Rychle s tím něco udělejte, jde o život! Jestli se vyhýbá společnému stolování, je to jasný. Ani nevím, jak ten kluk vypadá s takovouto váhou, to musí být příšerný. Holka měla pod padesát, ale není tak vysoká, a to jsem se na ni nemohla ani podívat. Okamžitě odtáhnout k doktorovi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 08:27
Směr: PLDD - nemocnice (kde se udělá mimo jiné aktuální psychologické a psychiatrické vyšetření) - ev. překlad do psychiatrické léčebny. Po 18. roku života podepíše revers a přinucení je jen velmi omezené (soudní cestou).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:12
@Anonymní píše:
Holky setkala jste se některá s poruchami příjmu potravy u chlapců? Vím, že touto nemocí trpí zejména děvčata, ale začínám mít opravdu strach, že můj nevlastní syn tímto trpí. Donedávna jedl jak slon, nikdy nebyl tlustý, ale už to byl kus chlapa, před necelým rokem začal jít ale rapidně s váhou dolů. Po všech možných vyšetření se zjistilo, že je zdravý, ale začali jsme to víc hlídat a jí velice málo. Má 17 let, 189 cm a 51 kilo. Je opravdu kost a kůže. Už mě to začíná opravdu znepokojovat. Manžel byl dost dlouho klidný, ale teď už to řeší také. Jenže výsledek je jenom ten, že syn je alergický na jakýkoli rozhovor, co se jídla týká. Stačí se jen zeptat, měl si ten oběd a hned se uráží nebo se hádá. Záměrně se vyhýbá společným jídlům a jak jsme zjistili, podvádí, jídlo dává psovi nebo vyhazuje, schovává. Jelikož chodíme do práce, on není často doma, má už více méně svůj život, nemůžeme to tak hlídat. Stále bych to chtěla nějak vyřešit bez pomoci psychologa, protože tam půjde jenom násilím. Do nedávna to byl skvělý, usměvavý a hodný kluk, hodný a šikovný je pořád, nikdy s ním nebyly vážnější problémy, přesto že ranné dětství neměl úplně snadné, ale nesmí se člověk dostat na téma jídlo. To je schopný u jogurtu sedět hodinu a brečet, když už se chlap naštve a musí ten jogurt sníst. Někdy jsou ale dny, kdy hodně málo, ale jí bez řečí. Nevíte jak na něj.
Nenám. Ale je to jasné. Okamžitě k pediatře a ta ho odešle. Kluk nic nenadělá, dokud je mu 17.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:21
Ja jsem měla 51kg a 170cm a vypadala jsem nechutně a žádnou anorexii jsem neměla, prostě jsem byla takto přirozeně štíhlá. Ale mít tu samou váhu na 189cm!!??? bože, ten musí vypadat. Mám zkušenost z rodiny s anorexií a pláč u jídla tam byl taky, vyhýbání se společnému jídlu, no, už je to s ním blbý, podle popisu. Musíte to ale řešit rychle, 18 je mu za chvíli. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:31
@mau-mau píše:
Ja jsem měla 51kg a 170cm a vypadala jsem nechutně a žádnou anorexii jsem neměla, prostě jsem byla takto přirozeně štíhlá. Ale mít tu samou váhu na 189cm!!???
Já mám 172 cm a na žlučníkové dietě jsem měla 52 kg a vypadala jsem jako dopravní značka, doslova, Velká hlava na tyčce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:39
@Anonymní píše:
Holky setkala jste se některá s poruchami příjmu potravy u chlapců? Vím, že touto nemocí trpí zejména děvčata, ale začínám mít opravdu strach, že můj nevlastní syn tímto trpí. Donedávna jedl jak slon, nikdy nebyl tlustý, ale už to byl kus chlapa, před necelým rokem začal jít ale rapidně s váhou dolů. Po všech možných vyšetření se zjistilo, že je zdravý, ale začali jsme to víc hlídat a jí velice málo. Má 17 let, 189 cm a 51 kilo. Je opravdu kost a kůže. Už mě to začíná opravdu znepokojovat. Manžel byl dost dlouho klidný, ale teď už to řeší také. Jenže výsledek je jenom ten, že syn je alergický na jakýkoli rozhovor, co se jídla týká. Stačí se jen zeptat, měl si ten oběd a hned se uráží nebo se hádá. Záměrně se vyhýbá společným jídlům a jak jsme zjistili, podvádí, jídlo dává psovi nebo vyhazuje, schovává. Jelikož chodíme do práce, on není často doma, má už více méně svůj život, nemůžeme to tak hlídat. Stále bych to chtěla nějak vyřešit bez pomoci psychologa, protože tam půjde jenom násilím. Do nedávna to byl skvělý, usměvavý a hodný kluk, hodný a šikovný je pořád, nikdy s ním nebyly vážnější problémy, přesto že ranné dětství neměl úplně snadné, ale nesmí se člověk dostat na téma jídlo. To je schopný u jogurtu sedět hodinu a brečet, když už se chlap naštve a musí ten jogurt sníst. Někdy jsou ale dny, kdy hodně málo, ale jí bez řečí. Nevíte jak na něj.
Ještě dotaz…on bydlí s vámi? Kdo to bechal dojít tak daleko? Opravdu konejte hned..buď otec nebo matka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 09:52
Musím říct že takovouto váhu může mít kluk v sedmnácti i bez anorexie. Syn měl v sedmnácti 195 cm a 55 kg a anorexii neměl jedl jak zjednanej. Byl schopnej sníst deset rohlíku k snídani, pekáč buchet nebo dvanáct knedlíků a svíčkovou. Jinak byl schopen s touto váhou dvoufázově trénovat na sportovním gymplu.
U vás je teda jiná situace pokud vážně nejí je to problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 10:06
@zuzan píše:
Musím říct že takovouto váhu může mít kluk v sedmnácti i bez anorexie. Syn měl v sedmnácti 195 cm a 55 kg a anorexii neměl jedl jak zjednanej. Byl schopnej sníst deset rohlíku k snídani, pekáč buchet nebo dvanáct knedlíků a svíčkovou. Jinak byl schopen s touto váhou dvoufázově trénovat na sportovním gymplu.
U vás je teda jiná situace pokud vážně nejí je to problém.
Přesně takovou váhu i výšku jak tvůj syn jsem měl taky, teď už jsou ty časy pryč 
, ale trvalo to dlouho. Ale jak píšeš, zásadní rozdíl byl ten, že deset rohlíků k snídani bylo ještě málo. Mělký talíř nepoužívám tak od deseti, tam se nic nevejde . Moje děti jsou to samé, kluk má teď dilema, že bude potřebovat zvláštní batoh na svačinu, do toho školního se mu ta svačina nevejde a to má 12,jednou nás všechny sežerou a vypadají jak z koncentráku. Jenže u tohohle kluka je fakt divný, že nejí a hlavně, že brečí, proto, že má sníst jogurt, tam je něco hodně špatně. Já jsem fakt ten poslední co by radil psychologa, psychiatra a léčebnu, ale v tomhle případě není opravdu na co čekat. Už včera bylo pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 10:20
@Tomáš916 píše:
Přesně takovou váhu i výšku jak tvůj syn jsem měl taky, teď už jsou ty časy pryč
Přesně tak, i můj brácha byl vysoký a hubený a jedl jak zjančenej. Omáčka se dvanácti knedlama, na učňák na sváču půl bochníku chleba, kyble luštěnin a furt měl hlad.To skoro dvoumetrový tělo spotřebuje hodně energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.20 10:58
Jděte k dětské doktorce ať ho nemá hospitalizovat v nemocnici. Tam mu udělají potřebná vyšetření a bude za ním docházet psycholog. Až mu padne 18, tak už ho nikam nedostanete!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.20 11:01
@Russet píše:
Mám syna nejedlíka, ale je mu jen 5. Na čerstvém vzduchu a při sportu mu spolehlivě vyhládne. Místo aby mu muž nutil jídlo a kluk u toho v 17 bulel
Tak to děláme, sportuje, jak sám tak s námi, akorát poslední dobou už nemá tolik energie. Proto jsme litali po doktorech, protože začal být často unavený a bez elánu. Zdravotní problémy se vyloučili, ale to je pár měsíců zpět. I drogy nás napadli, koupili jsme test, to dobrovolně akceptoval a v pořádku. Jenže začali jsme hlídat jídlo a to v pořádku není. Má ještě o rok mladšího bratra a ten rozdíl je markantní. To i nejmladší z rodiny, desetiletý kluk toho sní mnohem víc.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky setkala jste se některá s poruchami příjmu potravy u chlapců? Vím, že touto nemocí trpí zejména děvčata, ale začínám mít opravdu strach, že můj nevlastní syn tímto trpí. Donedávna jedl jak slon, nikdy nebyl tlustý, ale už to byl kus chlapa, před necelým rokem začal jít ale rapidně s váhou dolů. Po všech možných vyšetření se zjistilo, že je zdravý, ale začali jsme to víc hlídat a jí velice málo. Má 17 let, 189 cm a 51 kilo. Je opravdu kost a kůže. Už mě to začíná opravdu znepokojovat. Manžel byl dost dlouho klidný, ale teď už to řeší také. Jenže výsledek je jenom ten, že syn je alergický na jakýkoli rozhovor, co se jídla týká. Stačí se jen zeptat, měl si ten oběd a hned se uráží nebo se hádá. Záměrně se vyhýbá společným jídlům a jak jsme zjistili, podvádí, jídlo dává psovi nebo vyhazuje, schovává. Jelikož chodíme do práce, on není často doma, má už více méně svůj život, nemůžeme to tak hlídat. Stále bych to chtěla nějak vyřešit bez pomoci psychologa, protože tam půjde jenom násilím. Do nedávna to byl skvělý, usměvavý a hodný kluk, hodný a šikovný je pořád, nikdy s ním nebyly vážnější problémy, přesto že ranné dětství neměl úplně snadné, ale nesmí se člověk dostat na téma jídlo. To je schopný u jogurtu sedět hodinu a brečet, když už se chlap naštve a musí ten jogurt sníst. Někdy jsou ale dny, kdy hodně málo, ale jí bez řečí. Nevíte jak na něj.