Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Vam evidentne taky staci par vet, aby jste vedela jak to bylo. Asi vse ctete jinym tonem, nez jak je to psano a zbytecne jste utocna.
No já si spíš myslím, že budeš takový ten typ rodiče, kterému učitel naznačí, že ho znepokojují některé projevy dítěte, které by mohly ukazovat na vážnější problém typu…a pro tebe to znamená, že ti to oznámila jako hotovou věc. A neptej se snad, jak jsem na to přišla, nechci se tě dotknout.
@hanka.br. píše:
No já si spíš myslím, že budeš takový ten typ rodiče, kterému učitel naznačí, že ho znepokojují některé projevy dítěte, které by mohly ukazovat na vážnější problém typu…a pro tebe to znamená, že ti to oznámila jako hotovou věc. A neptej se snad, jak jsem na to přišla, nechci se tě dotknout.
Kdyz ti ucitelka rekne, ze ma podezreni a ve finale z ni vyjde: ale delejte s tim neco, protoze jinak to budete mit doma hodne tezke, to nebudete zvladat, budete doma timto trpet vsichni… v tomto smeru uz mluvila jako o hotove veci.
Ja si o tvem vyjadrovani taky myslim sve a necham si to pro sebe ![]()
@Anonymní píše:
Kdyz ti ucitelka rekne, ze ma podezreni a ve finale z ni vyjde: ale delejte s tim neco, protoze jinak to budete mit doma hodne tezke, to nebudete zvladat, budete doma timto trpet vsichni… v tomto smeru uz mluvila jako o hotove veci.
Ja si o tvem vyjadrovani taky myslim sve a necham si to pro sebe
No vidíš. Sama jsi to přiznala. Místo, aby ses nad tím zamyslela, tak tady řešíš nesmysly. Proč asi by něco takového říkala, kdyby nebyla něčím znepokojená - z nudy?
@Anonymní píše:
Kdyz ti ucitelka rekne, ze ma podezreni a ve finale z ni vyjde: ale delejte s tim neco, protoze jinak to budete mit doma hodne tezke, to nebudete zvladat, budete doma timto trpet vsichni… v tomto smeru uz mluvila jako o hotove veci.
Ja si o tvem vyjadrovani taky myslim sve a necham si to pro sebe
A proč nechceš dceru raději objednat do nějaké poradny, kde jsou odborníci, aby na ni koukli?
Já bych to tedy udělala, pro klid v duši, opravdu si myslím, že to ta paní učitelka neříkala jen pro srandu králíkům… ![]()
@Anonymní píše:
Holky, uz jsem psala ja se nejdu hadat s p. ucitelkou. Nejdu si tam vyskakovat, nadavat, delat chytrou.
Ale rict p. ucitelce, ze ja ze sve pozice maminy, ktera je s dcerou pres 10let deno denne nemam absolutne zadne podezreni na tento syndrom. Vim, ze jine to je ve skole a jine doma. Ale dcera opravdu neni nejaka neohrabana, nekomunikativni, zajde si sama do obchodu, pokeca se stejne starymi detmi atd atd atd.
A má cenu to tam chodit řešit? Kdybys byla v poradně a tam dcera vyšla jako v pořádku, chápala bych, že budeš učitelku informovat, aby příště nedělala stejné závěry. Ale když vycházíš jen ze svého pozorování, tak je to asi dost k ničemu. Pro její práci s vaší dcerou se tím přece nic nemění.
@Anonymní píše:
Kdyz ti ucitelka rekne, ze ma podezreni a ve finale z ni vyjde: ale delejte s tim neco, protoze jinak to budete mit doma hodne tezke, to nebudete zvladat, budete doma timto trpet vsichni… v tomto smeru uz mluvila jako o hotove veci.
Ja si o tvem vyjadrovani taky myslim sve a necham si to pro sebe
A víš o tom, že učitelé mají v každé situaci hájit nejlepší zájem dítěte? Proč by ti jinak učitelka něco takového říkala. Aby tě naštvala?
Vite proc? Protoze jak jsem psala, dle meho nazoru dcera neodpovida zadnemu z projevu AS. A jak tady psala jiz jedna pani, dneska je moderni litat po vsech certech s detma.
Dle projevu AS by mela byt temer asocialni, uprednostnovat dospele v komunikaci pred vrstevnikama, mela by byt zavisla na jedne osobe, mela by koukat „do blba“, neudrzovat ocni kontakt atd atd atd. A nic z toho dcerka nema.
Kdyz mame rodinnou oslavu a je u nas kolem 30lidi-neni z toho nervozni, nesedi v koute… ale je spokojena, libi se ji spolecnost.
Mě docela děsí dnešní tlak na to, aby se děti, které se jen trochu vymykají průměru, vodily k psychologům, psychiatrům… V dětství jsem byla stejná jako tvoje dcera, kamarádek jsem měla jen pár, dívat se do očí jsem se naučila až na střední a dodneška to nemám ráda. Jsem a vždycky jsem byla samotářksý typ a přesto žiju zcela normální a plnohodnotný život (vystudovala jsem jak 8letý gympl, tak náročnou VŠ, mám práci, rodinu, sice minimum kamarádů, ale takových, na které se můžu spolehnout a nemám ráda cizí lidi
). Představa, že mě rodiče v dětství či pubertě tahají po poradnách jen proto, že se nedívám lidem do očí a mám málo kamarádů mě vcelku děsí. Dcery bych se zeptala, jak to vidí s kamarádkami ona a pokud ona sama nemá s problém, tak bych ji nechala žít.
To se musí povinně dívat do očí? To já dělám jenom při přípitku, jinak se dívám jenom do obličeje, ale přímo do očí mi to přijde moc agresivní. Jo a nemám žádnou kamarádku. Asi mám taky AS. ![]()
@Anonymní píše:
Vite proc? Protoze jak jsem psala, dle meho nazoru dcera neodpovida zadnemu z projevu AS. A jak tady psala jiz jedna pani, dneska je moderni litat po vsech certech s detma.
Dle projevu AS by mela byt temer asocialni, uprednostnovat dospele v komunikaci pred vrstevnikama, mela by byt zavisla na jedne osobe, mela by koukat „do blba“, neudrzovat ocni kontakt atd atd atd. A nic z toho dcerka nema.Kdyz mame rodinnou oslavu a je u nas kolem 30lidi-neni z toho nervozni, nesedi v koute… ale je spokojena, libi se ji spolecnost.
Já mám synovce s AS. Je vysoce inteligentní, premiant na gymnáziu. Má kamarády, v rodině se chová v klidu. Ve škole má taky jen 3 kamarády, před cizími se jeví jako introvert. Oční kontakt drží, kdybys ho viděla a mluvila s ním, nepoznala bys to. Přesto ho má diagnostikován a když to víme, tak je prostě jiný. Zlobíš se na učitelku, já bych se nad tím zamyslela, pokud by učitel mého dítě měl podezření na nějakou takovou poruchu, tak bych dítě prostě nechala vyšetřit, abych já sama věděla, co a jak. Protože správným přístupem se dají eliminovat případné problémy dítěte. Anonym s ohledem na synovce.
@Anonymní píše:
Mě docela děsí dnešní tlak na to, aby se děti, které se jen trochu vymykají průměru, vodily k psychologům, psychiatrům… V dětství jsem byla stejná jako tvoje dcera, kamarádek jsem měla jen pár, dívat se do očí jsem se naučila až na střední a dodneška to nemám ráda. Jsem a vždycky jsem byla samotářksý typ a přesto žiju zcela normální a plnohodnotný život (vystudovala jsem jak 8letý gympl, tak náročnou VŠ, mám práci, rodinu, sice minimum kamarádů, ale takových, na které se můžu spolehnout a nemám ráda cizí lidi). Představa, že mě rodiče v dětství či pubertě tahají po poradnách jen proto, že se nedívám lidem do očí a mám málo kamarádů mě vcelku děsí. Dcery bych se zeptala, jak to vidí s kamarádkami ona a pokud ona sama nemá s problém, tak bych ji nechala žít.
A presne o tohle mi jde
moc dekuji za Vas prispevek. Prave, prece kazdy jsme nejaky. Nekdo je stydlivy, nekdo ne, nekdo se citi dobre ve spolecnosti cizich lidi a nekdo ne atd.
A nelibi se mi prave tohle skatulkovani.
Co se tyce holek ze tridy, tak ty 3-4kamaradky ktere holka ma, jsou si hodne podobne zajmy, maji stejny humor (vsechny je znam a vidim jak se spolu bavi).
A ten zbytek holek, tak s tema si holka jednoduse nesedla. Tak jako to byva vsude.
@Anonymní píše:
Já mám synovce s AS. Je vysoce inteligentní, premiant na gymnáziu. Má kamarády, v rodině se chová v klidu. Ve škole má taky jen 3 kamarády, před cizími se jeví jako introvert. Oční kontakt drží, kdybys ho viděla a mluvila s ním, nepoznala bys to. Přesto ho má diagnostikován a když to víme, tak je prostě jiný. Zlobíš se na učitelku, já bych se nad tím zamyslela, pokud by učitel mého dítě měl podezření na nějakou takovou poruchu, tak bych dítě prostě nechala vyšetřit, abych já sama věděla, co a jak. Protože správným přístupem se dají eliminovat případné problémy dítěte. Anonym s ohledem na synovce.
A v cem je tedy jiny? Jestli se muzu zeptat.
@Anonymní píše:
Holky, uz jsem psala ja se nejdu hadat s p. ucitelkou. Nejdu si tam vyskakovat, nadavat, delat chytrou.
Ale rict p. ucitelce, ze ja ze sve pozice maminy, ktera je s dcerou pres 10let deno denne nemam absolutne zadne podezreni na tento syndrom. Vim, ze jine to je ve skole a jine doma. Ale dcera opravdu neni nejaka neohrabana, nekomunikativni, zajde si sama do obchodu, pokeca se stejne starymi detmi atd atd atd.
Ono právě ten Aspergerův syndrom se špatně diagnostikuje, protože to je jiný typ autismu, než který všichni známe. Lidé s Aspergerovým syndromem často komunikují naopak hodně a s každým, i když o to ten druhý nestojí. Ale nemají takovou tu přirozenou „sociální“ inteligenci, řeknou kolikrát věci, které nejsou v té situaci vůbec vhodné. A ve společnosti se pohybují, jak sloni v porcelánu. Mám takovou dceru, zatím jsem s ní také nikde nebyla, ale kolikrát z ní opravdu rostu. Navíc ona má vysoké IQ 136. To co jiní mají přirozeně, tak tito lidé musí trénovat. Dcera byla zvyklá ve společnosti od malička, má jí ráda. Dospělí jsou z ní většinou nadšení, ale třeba úplně nemá nejlepší kamarádku. Kamarádky má, ale ne nejlepší. Říká, že jí nikdo nerozumí. Já se tomu nedivím, u ní je problém odhadnout, zda je to tou vysokou inteligencí (to říkala psycholožka v předškolním věku), že bude mít problém s vrstevníky, protože tyto děti mají jiný typ myšlení. Ale právě děti s Aspergerovým syndromem mají vysokou inteligenci. Pro dceru bylo dobře, že má mladší sestru, a to jí hodně pomohlo. Ta naopak má sociální inteligenci dobrou, je oblíbená, má kamarádky. Úplně jiná. Když přijdeme na rodičák, tak v každé třídě slyšíme něco úplně jiného.
Pokud učitelka s takovým názorem přichází, raději bych pro svůj klid nechala ověřit dceru a byla bych ráda, že je všímavá. ![]()
@Anonymní píše:
A v cem je tedy jiny? Jestli se muzu zeptat.
Ono se to těžko popisuje, navíc nás zná od malinka, takže v podstatě na nás reaguje jako normální dítě. On je svůj, je tedy velmi inteligentní, až někdy člověk žasne, nevyhledává úplně kontakty s jinými dětmi, stačí mu k životu pár kamarádů, zbytek mu taky nesedí, má svůj druh humoru. Jinak já úplně nevím, jak ti to popsat, já nejsem jeho máma, nežiji s ním neustále. Na aspergera je navedla učitelka ve školce. Jeho máma s ním hodně pracuje, takže v podstatě ho nerozeznáš od běžného dítěte. Jediné co na něm bylo nenormální viditelně byla čísla, on prostě od malinka počítal, dokola, uměl všechny jízdní řády autobusů třeba. Nebo skládal puzzle, v pěti letech skládal se 2000 dílky. Ono to není o módě a že se jako děti honí po vyšetřeních. Ono puberťáci sami o sobě mají se sebou co dělat, mají-li ještě nějakou poruchu autistického spektra, o to hůř tu pubertu dávají třeba. A pokud to rodič ví, snáze se mu s tím dítětem pracuje. Já nevím, jak ti to ta učitelka podala a jak na to přišla, ale já na tvém místě bych stejně neměla klid a vyšetřením prošla, protože pokud by tam byla PAS, mohla bych svému dítěti pomoct, když bych věděla jak.
@Anonymní píše:
A presne o tohle mi jdemoc dekuji za Vas prispevek. Prave, prece kazdy jsme nejaky. Nekdo je stydlivy, nekdo ne, nekdo se citi dobre ve spolecnosti cizich lidi a nekdo ne atd.
A nelibi se mi prave tohle skatulkovani.
Co se tyce holek ze tridy, tak ty 3-4kamaradky ktere holka ma, jsou si hodne podobne zajmy, maji stejny humor (vsechny je znam a vidim jak se spolu bavi).
A ten zbytek holek, tak s tema si holka jednoduse nesedla. Tak jako to byva vsude.
Jenže učitelka vidí stovky dětí, ví, jak se to projevuje i v náznaku. Dokáže porovnat opravdu velké množství dětí, to ty asi těžko.
Mmch. projevy AS jsou velice odlišné, mohou to být drobnosti, maličkosti, které ovšem mohou někdy přerůst. Učitelka neřekla, že máš retardované, postižené dítě atd. prostě jen, že má podezření.
Jít do poradny takový problém snad není, objednej se a pak s papírem můžeš přijít za učitelkou, že se spletla, že to není nic nebo jen nějaké drobné SPU 1. stupně