Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Už jen ten název diskuze je hrozně smutný… Starší syn evidentně žárlí na sourozence a pokud nezměníš svůj postoj ke staršímu vypěstuješ v něm averzi na sourozence což je do budoucna fakt na houby.
Proč znova stejná diskuze? Ses v první nedočetla, cos chtěla?
Už jednu diskusi máš, v této ti napíšeme zase to stejné, nechápu proč to dáváš znova
![]()
Asi budu asi jediná, kdo si nemyslí, jaký je starší chudinka…však ho nevyhazuje na chodbu, klidně si vedle ní mohl lehnout, ale ona přece má taky právo ležet pohodlně, proč by se měla točit, jak on si pískne?…Ano, nemusí mu říkat jen počkej, neřvi, nech toho.. může to podat tak, že mu zatím vymyslí činnost, aby nerušil - namaluj mi prosímtě sluníčko, podej mi plínku, můžou si u toho číst, ale pokud dělá naschvály a řve a schválně budí to menší? Mimino přece má taky právo na klid a ne, aby mu někdo od narození mlátil u hlavy kladívkem. Celá tady ta výchova, aby se náhodou dítěti ani vlásek neskřivil, mi přijde dost přitažená za vlasy. Jako matka nebo to novorozeně nemá právo na trochu klidu a spánku? Nepochybuji o tom, že se celý den věnuje tomu staršímu a v noci prostě chce chvíli spát. Jak jako zapojuj a mazli? Myslíte, že to do teď nedělala? Že 12 hodin denně jenom kojí mimino a staršího přiváže do kouta?
Staršímu dítěti bych úplně s klidem řekla, ať si zatím třeba prohlídne knížku, že uspím mimino a přijdu za ním, co je na tom tak traumatického? Píšete, že se má víc věnovat o samotě tomu staršímu..aha, tak to malé má asi zavřít do ložnice, ať si usne samo? Prostě nějaká pravidla, jakože se nikdo nebudí hlukem se dodržovat musí, i kdyby se tříleťák na uši stavěl.
V noci na mě někdo řvát, jak se mám otáčet, tak mu asi jednu střihnu. To se prostě nedělá, máma je taky člověk, ne stroj na lásku k dětem. Ukamenuje mě. ![]()
Příspěvek upraven 28.04.21 v 12:14
Holky dobre ste se do me pustily, brecim tu jak zelva. Ja pro starsiho delam prvni posledni, nemam pro sebe par vterin casu. V noci se mi napreskacku budi jedem ci druhy. Spime v loznici vsichni! Starsiho mazlim, denne mu vymyslim program venku (mimi spi slusne v satku). Jak mimino usne doma, hrajem si spolu. Zapojuju ho do pece o mimino, denne mu opakuji, ze ho miluju. Ale ano, pokud mi mimino TRI hodiny rve unavou a syn POKAZDE prijde k nemu a vzbudi ho. Tak mi tecou nervy. Opakuju mu, ze chvilku pockej nebo ti prectu knihu. Mimi uz zavrene oci a uz uz ho odkladam. Starsi priskoci, zarve miminu schvalne do ucha a nebo dloubne do oka. V tu chvili sem uz nastvane odstrcila. Citim se jak odpad. Ja to jinak asi neumim uz…a nevim jak uspat miminko. A jsem nastvana, ze ho neuspim a rve. A zaroven, ze nemam cas na hru starsiho a vsechno se jeste zhorsi. Jo a v tu noc jsem spala mezi nima, ale syn me prelezl a naschval.dloubal.do mimina.
Vzdyt je sam jeste mimino. Chces po nem hrozne moc. Spoustu veci nemuze chapat. Ja ke sve 3 lete mit mimino, tak by to vypadalo stejne.
Uznavam ze jsem to v noci prehnala ruply mi nervy. Ale ne mu skoro 3.5 let a kdyz ho pomazlim a pritulim se na boku, rve ze mu prekazi ma ruka? Obejmout tou rukou jsem nesmela. Na stranu jsem ji dat nemohla, to mu vadilo. Krivil a tahal mi ji do boku az to bolelo a rval a budil mimino. Jo ruply mi uz nervy.
@Anonymní píše:
Holky, potrebuju se vyventilovat a asi i objektivni nazor, jestli uz nejsme zrali na nejakeho odbornika. Hlavne ja. Uzivala jsem si materstvi, nez se mi narodilo druhe dite. Od te doby jsem pretazena, utahana a vyjizdim na starsiho. Bojim se, jestli to je jeste normalni nebo uz za hranou. Jsou mu 3 roky a kus.Modelova situace - v noci se chtel tulit, ale zacal rvat, ze musim byt na zadech, ne na boku. Zacal stouchat do mimina v postylce. To se zacalo budit. Opakovane jsem mu rikala, ze me boli zada a chci byt na boku. To chci moc? Rval, vsechny budil. Nakonec jsem se nastvala fakt moc a odtahla ho vztekle k manzelovi do pracovny, kde spi manzel. Ze kdyz se neumi chovat a budi nas, bude holt spat ji nde.
A takhle je to furt, do mimina furt dlouba, furt ho budi, pak se divi, ze nemam cas si s nim hrat. Pritom mu reknu at chvili pocka, mimino skoro uspany, dam ho do postylky v pracovne. Ne, pribehne a zacne tam mlatit kladivem. Samozrejme jsem pak na nej protivna a vyjizdim. Asi chci po nem moc? Obcas brecim, obcss se vztekam. Tuhle jsem ho tak hnusne odstrcila, kdyz budil malou, fakt tak agresivne a vztekle. Je tohle jeste normalni? Nebiju ho. Ale myslim, ze se zblaznim.
Tak ještě jednou jo?
Chceš toho po něm moc, vyžaduješ po něm aby se choval pomalu jako dospělák a vše chápal. Vždytˇ je to ještě taky prcek a když máte teď mimčo a vidí že už se všechna pozornost nevěnuje jen jemu, tak prostě žárlí.
Přestanˇho odstrkovat, zapoj ho, nenadávej mu, netahej ho násilím v noci k otci atd.
Snad si z toho něco vezmeš a nebude třetí diskuse.
@scentini píše:
Vzdyt je sam jeste mimino. Chces po nem hrozne moc. Spoustu veci nemuze chapat. Ja ke sve 3 lete mit mimino, tak by to vypadalo stejne.
Takze se mam smirit s tim ze bude naschval rusit mimino protote ve 3.5 letech to „nemuze chapat“?
@prejeta_zaba píše:
Asi budu asi jediná, kdo si nemyslí, jaký je starší chudinka…však ho nevyhazuje na chodbu, klidně si vedle ní mohl lehnout, ale ona přece má taky právo ležet pohodlně, proč by se měla točit, jak on si pískne?…Ano, nemusí mu říkat jen počkej, neřvi, nech toho.. může to podat tak, že mu zatím vymyslí činnost, aby nerušil - namaluj mi prosímtě sluníčko, podej mi plínku, můžou si u toho číst, ale pokud dělá naschvály a řve a schválně budí to menší? Mimino přece má taky právo na klid a ne, aby mu někdo od narození mlátil u hlavy kladívkem. Celá tady ta výchova, aby se náhodou dítěti ani vlásek neskřivil, mi přijde dost přitažená za vlasy. Jako matka nebo to novorozeně nemá právo na trochu klidu a spánku? Nepochybuji o tom, že se celý den věnuje tomu staršímu a v noci prostě chce chvíli spát. Jak jako zapojuj a mazli? Myslíte, že to do teď nedělala? Že 12 hodin denně jenom kojí mimino a staršího přiváže do kouta?Staršímu dítěti bych úplně s klidem řekla, ať si zatím třeba prohlídne knížku, že uspím mimino a přijdu za ním, co je na tom tak traumatického? Píšete, že se má víc věnovat o samotě tomu staršímu..aha, tak to malé má asi zavřít do ložnice, ať si usne samo? Prostě nějaká pravidla, jakože se nikdo nebudí hlukem se dodržovat musí, i kdyby se tříleťák na uši stavěl.
V noci na mě někdo řvát, jak se mám otáčet, tak mu asi jednu střihnu. To se prostě nedělá, máma je taky člověk, ne stroj na lásku k dětem. Ukamenuje mě.
Příspěvek upraven 28.04.21 v 12:14
Ještě bych k tomu všemu napsala že měla naučit spát starsiho ve své posteli. Dávno by předešla dohadům o tom jak má máma spát.
@mackA159 Tak to vubec, ja syna fakt miluji, averzi mam leda kdyz zlobi, a uzivam si, teda doted jsem to milovala, ze jsme v noci spolu.
Jako upřímně ve třech letech by už měl pochopit základní věci jako, že se nikdo schválně nebudi a už vůbec ne dloubanim do oka. Mně to přijde jako začarovaný kruh. Ty jsi na něj protivná, protože dělá naschvály a on protože jsi na něj protivná se cítí odstrcene a proto se snaží zlobenim na sebe upoutat pozornost.
@mackA159 píše:
Ještě bych k tomu všemu napsala že měla naučit spát starsiho ve své posteli. Dávno by předešla dohadům o tom jak má máma spát.
Však ať se přijde přitulit, to klidně, ale přece po mámě nebude uprostřed noci řvát. ![]()
Příspěvek upraven 03.05.21 v 13:00
Holky, potrebuju se vyventilovat a asi i objektivni nazor, jestli uz nejsme zrali na nejakeho odbornika. Hlavne ja. Uzivala jsem si materstvi, nez se mi narodilo druhe dite. Od te doby jsem pretazena, utahana a vyjizdim na starsiho. Bojim se, jestli to je jeste normalni nebo uz za hranou. Jsou mu 3 roky a kus.
Modelova situace - v noci se chtel tulit, ale zacal rvat, ze musim byt na zadech, ne na boku. Zacal stouchat do mimina v postylce. To se zacalo budit. Opakovane jsem mu rikala, ze me boli zada a chci byt na boku. To chci moc? Rval, vsechny budil. Nakonec jsem se nastvala fakt moc a odtahla ho vztekle k manzelovi do pracovny, kde spi manzel. Ze kdyz se neumi chovat a budi nas, bude holt spat ji nde.
A takhle je to furt, do mimina furt dlouba, furt ho budi, pak se divi, ze nemam cas si s nim hrat. Pritom mu reknu at chvili pocka, mimino skoro uspany, dam ho do postylky v pracovne. Ne, pribehne a zacne tam mlatit kladivem. Samozrejme jsem pak na nej protivna a vyjizdim. Asi chci po nem moc? Obcas brecim, obcss se vztekam. Tuhle jsem ho tak hnusne odstrcila, kdyz budil malou, fakt tak agresivne a vztekle. Je tohle jeste normalni? Nebiju ho. Ale myslim, ze se zblaznim.