Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Averze proti prvorozenému
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
mackA159
28.4.21 12:19
- Citovat
- Upravit
mackA159
28.4.21 12:21
@Anonymní píše:
@mackA159 Tak to vubec, ja syna fakt miluji, averzi mam leda kdyz zlobi, a uzivam si, teda doted jsem to milovala, ze jsme v noci spolu.
Jenomže se ti budí navzájem. Ne každý děcko si na tohle zvykne..může se přece prijít ráno pomazlit..
- Citovat
- Upravit
28.4.21 12:22
Dobrý deň,
duplicitné diskusie som zjednotila do tejto jednej.
Pekný deň,
Kristína 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.4.21 12:33
@mackA159 Oni se ale nebudi hlukem. Syn spis malou budi ve dne. V noci to bylo poprve, spis slo o to rvani po mne, at si lehnu jinak. Ruply mi nervy.
- Citovat
- Upravit
28.4.21 12:33
@Anonymní píše:
Holky dobre ste se do me pustily, brecim tu jak zelva. Ja pro starsiho delam prvni posledni, nemam pro sebe par vterin casu. V noci se mi napreskacku budi jedem ci druhy. Spime v loznici vsichni! Starsiho mazlim, denne mu vymyslim program venku (mimi spi slusne v satku). Jak mimino usne doma, hrajem si spolu. Zapojuju ho do pece o mimino, denne mu opakuji, ze ho miluju. Ale ano, pokud mi mimino TRI hodiny rve unavou a syn POKAZDE prijde k nemu a vzbudi ho. Tak mi tecou nervy. Opakuju mu, ze chvilku pockej nebo ti prectu knihu. Mimi uz zavrene oci a uz uz ho odkladam. Starsi priskoci, zarve miminu schvalne do ucha a nebo dloubne do oka. V tu chvili sem uz nastvane odstrcila. Citim se jak odpad. Ja to jinak asi neumim uz…a nevim jak uspat miminko. A jsem nastvana, ze ho neuspim a rve. A zaroven, ze nemam cas na hru starsiho a vsechno se jeste zhorsi. Jo a v tu noc jsem spala mezi nima, ale syn me prelezl a naschval.dloubal.do mimina.
Nebreč, to prožívá skoro každý, jenom to na rozzářených instagramových fotkách tak nevypadá. Chce to nenechat si ujet nervy a jenom mu objasnit situaci - miminko spí, nebuď ho prosímtě a můžeme si spolu místo toho hrát. V noci - spíme, nekričíme, jestli se ti nelíbí, jak ležím, běž si do svého. Je to těžké, já vím, ale jakmile do toho začneš míchat svoje emoce, je z toho scéna. No a smířit se s tím, že prostě na sebe poutá pozornost, žárlí a je to běh na dlouhou trať, určitě ho máš ráda a neodstrkuješ ho, jak se ti tu snaží otloukat o hlavu. To je přece nesmysl, to normální milující máma nedělá. Ale je potřeba myslet na to, že normální je taky dodržovat nějaká pravidla a ječení uprostřed noci ani dloubání do očí opravdu tolerovat nemusíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.21 12:37
@Anonymní píše:
Holky dobre ste se do me pustily, brecim tu jak zelva. Ja pro starsiho delam prvni posledni, nemam pro sebe par vterin casu. V noci se mi napreskacku budi jedem ci druhy. Spime v loznici vsichni! Starsiho mazlim, denne mu vymyslim program venku (mimi spi slusne v satku). Jak mimino usne doma, hrajem si spolu. Zapojuju ho do pece o mimino, denne mu opakuji, ze ho miluju. Ale ano, pokud mi mimino TRI hodiny rve unavou a syn POKAZDE prijde k nemu a vzbudi ho. Tak mi tecou nervy. Opakuju mu, ze chvilku pockej nebo ti prectu knihu. Mimi uz zavrene oci a uz uz ho odkladam. Starsi priskoci, zarve miminu schvalne do ucha a nebo dloubne do oka. V tu chvili sem uz nastvane odstrcila. Citim se jak odpad. Ja to jinak asi neumim uz…a nevim jak uspat miminko. A jsem nastvana, ze ho neuspim a rve. A zaroven, ze nemam cas na hru starsiho a vsechno se jeste zhorsi. Jo a v tu noc jsem spala mezi nima, ale syn me prelezl a naschval.dloubal.do mimina.
Je mi te lito fakt, ale syn je maly. Spoustu veci nechape. Ja sve skoro 3 lete dovest mimino, tak se bude chovat stejne. Moje mladsi zarli i na starsi sestru. Obe deti chovej, mazli, vysvetluj. Kdyz byla mladsi dcera mimino, hodne jsem uprednostnila starsi dceru, jako fakt dost. I ted kdyz mala vecer spi, starsi dcera leti za mnou do loznice a mame svoji chvilku. Na mladsi ted uz taky nezapominam, uz vsemu rozumi. Davej si pozor na vztah mezi detma. Moje holky se zboznuji a co vidim kolem sebe, je to spis vyjimka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
28.4.21 12:37
Tady je to těžký, ty se vlastně sama popisujes jak megera a ne jen já vidíme malého za chudáka, protože i on potřebuje mámu a přece jenom 3,5 roku, to je ještě malej.
Koukni někde na googlu, já četla rady, např. když miminko brečí, tak vzít staršího a říct „Miminko zas brečí, že, tak pojď, prebalime a nakrmime ho spolu a pak si budeme hrát“ atd…, zkrátka ho zapojovat, ne ho stavět na druhou kolej a neustále mu jen říkat ať čeká, chápu, že chceš chvíli pro sebe, že si chceš pohodlně lehnout, v klidu najíst, ale nezapomeň, že nic netrvá věčně a brzo syn, který tě teď moc potřebuje si nalepí na dveře pokoje „klepat“ a bude ti líto, že sis to s ním více neužila. Všechno přejde a bude lépe. Ano, starší musí pochopit, že nemůže nikomu dělat naschvál, dloubat do očí nebo řvát, ale ty musíš zas pochopit, že on je dítě a on to prostě takhle jak dospělá osoba nevidí, jsi jeho máma, 3 roky tě měl jen pro sebe, tak mu zkus dát také chvíli čas. A zkusila bych naučit malého spát ve svém, ve své posteli, my koupili postel, takovej domeček na zemi, a nahoru mu přivázali balónky, a jak rád tam chodí, lehne si a kouká na ty balónky a za chvíli je KO a to je můj syn daleko mladší a pochopil to cca za dva týdny ikdyz to byl chvíli boj a pláč, ale bohužel a nyní s námi spát už nechce, kope, odkrývá se schválně, no katastrofa. Někdy, když je mi to líto, tak jak usne, tak potají si lehnu k němu 
Super skupina na fb je „skorodvojčata“, myslím, že tam se na tebe tahle „smršť výčitek“ nespustí a umí tam dobře poradit.
- Citovat
- Upravit
28.4.21 12:43
@Anonymní píše:
Takze se mam smirit s tim ze bude naschval rusit mimino protote ve 3.5 letech to „nemuze chapat“?
Ne smirit ne, ale pracovat na tom. Vysvetlovat, vysvetovat a zase vysvetlovat. Hodne mazlit, venovat. At vidi, ze je u tebe, ted na prvnim miste( miminu je to ted fuk). Mozna malou budi, protoze vidi, jak to tebe toci. Mas dve moc maly deti, to neni zadna p.del. Ja obdivuji vsechny matky, co maji deti takhle blizko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.4.21 13:08
Ja si opravdu myslim te se starsimi ale venuju…uspavam ho s pohadkama a tak ma 30 min vecer jen mne a klidne necham mimino rvat. Opravdu delam vse, co se popisuje. Miluju ho.
U nas jsou problem ty krizove situace no. Jako ja teda nevim uz co delat kdyz mi starai zacne rvat v noci a rikam. u x krat at je v klidu atd. Uvedomuju si ze po mem asi chci vic nez driv a v rade veci je to silena zmena.
- Citovat
- Upravit
28.4.21 13:14
Já si myslím, že všechno to řešení, co dělat s dítětem a jak se k němu chovat, je zbytečné. Sama sebe popisuješ jako unavenou a to je hlavní problém - unavený člověk se snadno vytočí, nemá trpělivost něco vymýšlet a vysvětlovat. Potřebuješ každý den alespoň hodinku pro sebe a uvidíš, že na malého nebudeš vyjíždět. Jinak, ten přístup „starší je chudáček“ je cesta do pekel. Je úplně normální mít mladšího sourozence a ten rozestup není nijak vražedný (nebo má člověk čekat 15 let, aby bylo dítě ready?). Je potřeba mu stanovovat hranice a nedovolit mu likvidovat den ani noc. Láska je nevyhnutná, samozřejmě, ale chudáček, kvůli kterého utrpení bys měla brečet, taky ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.4.21 13:18
@prejeta_zaba Dekuju to me trochu povzbudilo. No zadne svoje teda nema. Je tu detsky pokoj a manzel spi v pracovne, tak jsem ho odnesla k nemu do pracovny. Ale nebyla jsem laskava spos hodne hodne nas…ana.
On nam totiz docela jde do cizich deti. Do mimina taky, ale to ho uhlidam. A pak se mi cely den honi hlavou ze asi mu musim nastavovat ve vsem tvrdsi hranice. Ze nam prerusta pres hlavu. Ze mam pravo spat v noci na boku kdyz se k nemu tulim.
- Citovat
- Upravit
28.4.21 13:32
Hlavně si tak neber ty šílené soudy tady, se ti tu zase sešla parta, co si hlavně chce pohladit ego kritikou unavené mámy.
Objektivně: jo, na ten věk toho po něm chceš moc. Chceš totiž, aby on chápal a respektoval, co mu rekneš, a přestal chtít věci po svém, to s tříletým jde dost těžko. Ale chceš toho moc i po sobě - aby miminko spalo, aby starší neřval, aby byl doma se dvěma dětmi harmonický klid. Je jasné, že pak vybuchneš.
Zkus se mimo jiné zbavit nastavení mysli, že „už to jinak neumíš“, jak píšeš výše, a spíš se zamysli, co by ti pomohlo zvládat ty stresové situace bez toho, abys na staršího byla hnusná. Možná dechová cvičení? Nebo třeba napočítat pomalu do 10? A hlavně se srovnej s tím, že tříleté dítě scény dělat bude, i kdyby ses roztrhala. I bez mimina by je dělal, jen by měl třeba míň příležitostí. Požadavky typu „ne, lehni si takhle a ne jinak“ od svého dítěte důvěrně znám, je to příšerný tlak, zvlášť když jde o něco, co ti je opravdu velmi nepříjemné. Vůbec bych ale v takovém případě neustupovala, v klidu opakovala, že mě to bolí. Tříletý taky musí pomalu začít vnímat, že každý se nepodřídí vždy jemu. Vždyť za chvíli třeba nastoupí do MŠ a těžko tam něco bude diktovat učitelkám.
U uspání miminka si zkus pomoct třeba tím, že staršímu dovolíš na chvíli televizi nebo mobil, třeba by to získalo těch pár minut, aby mimčo bylo vyspané, jak potřebuje. Staršímu se dále věnuj, ale nezapomínej na sebe. Ono je taky fajn, když děti vidí, že máma se občas stará i o vlastní potřeby (teplé jídlo, vypít si kafe, umýt se). A ndvyčítej si, že občas máš přehnanou reakci, křičíš atd - to se stává spoustě z nás, jen některé se tváří jak matky Terezy. Spíš najdi způsob, jak se s tím pak vypořádat a zase se trochu „napojit“ na syna - když to fakt přepískneš, určitě je na místě stručná a krátká omluva. Jsi lidská bytost, máš své emoce, které sem tam prostě neovládneš. Pokud ho nebiješ, neřveš na něj sprostě atd, tak podle mě nepotřebuješ odborníka, jen na tom postupně pracovat. Mysli i na to, že on je na tom vlastně stejně, jen v něm ty silné emoce vyvolává něco jiného než v tobě (třeba to, že si nelehneš na záda, když to on chce) - zkus myslet na tohle a jít mu příkladem, ukázat mu, jak zvládat frustraci a nepříjemné pocity lépe, a že když se to nepovede a dojde na křik, je fér se omluvit a snažit se na tom pracovat, příště se raději párkrát pomalu nadechnout nebo něco podobného. Odpusť sobě, že nedokáže vždy reagovat s úplným klidem, odpusť jemu, že mu jsou jen 3 a na klidné reakce a rozumné chování jeho hlavička ještě není a nějakou dobu nebude dost vyvinutá, a prostě jen dělej pomalé krůčky k tomu, abys zvládla vlastní reakce, a tím mu ukazuj, jak na to. Že mu ve chvíli, kdy je z něčeho zklamaný, rekneš, ať neřve, je sice fajn, ale když vzápětí sama vypustíš na něj vztek, nebude to mít moc efekt.
Neboj, evidentně se mu snažíš dopřát první poslední, máš ho ráda. Máte moc náročné období pro všechny doma, to se usadí, a když se tím nenecháte úplně semlít, určitě to ani nenaruší vás vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.4.21 16:02
@Bebeluska8 Tak už zase brečím, tohle mě aspoň pohladilo po duši…
Já si myslím že dělám hodně, ale prostě když mi starší šije do mimina, ať už ubližuje nebo ho budí, tak do mně vjede šílený vztek… teprve jsme skončili šestinedělí, tak asi únava, hormony, ale to mě neomlouvá
Moc ráda bych se ovládala víc…zkusím třebas to dýchání, co tu doporučujete, a víc odpočívat (ale nevím jak, manžel je do večera v práci a prarodiče máme stovky kilometrů daleko). Než se narodilo druhé tak přísahám že jsem byla nadšená matka. Většinou už se nekontroluju v noci, únavou…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.4.21 16:07
@Bebeluska8 nene, nikdy jsem ho nebila ani nejsem sprostá, já vlastně i málokdy řvu
mám většinou ty přehnané reakce, jakože jednou skočil na mimino tak, že jsem se lekla, že ho snad zabil (opakovaně jsem říkala, že kolem něj nesmí skákat, a skočil navíc naschvál), to jsem ho velmi naštvaně odtáhla za ruku do koupelny a zavřela v ní (podotýkám na 30s, prostě spíš demonstrativně, že nebude v pokojíčku, když tam dělá takové blbosti, a hlavně to byl z mé strany zkrat)
takže zhruba takto já reaguju, přehnané zkratkovité tresty
- Citovat
- Upravit
28.4.21 16:32
Myslim, ze mame dost podobny model. Trilety rozdil: starsi energicky, temperamentni kluk a mala holcicka. Dlouho pracujici manzel a rodiny daleko. Ja mam k tomu podstatnou vyhodu: starsi chodi do skolky a mam tak v pripade krize moznost zalehnout a hlavne- venovat se v dobe skolky miminu a pak se bez vycitek soustredit na starsiho. Ale i tak. Taky jsme spali dohromady a tedy mela jsem stesti, ze se nebudili- navic po par mesicich po porodu se starsi citil tak velky, ze se dobrovolne odstehoval spat sam do pokojicku.
Poradila bych, abys snizila ocekavani. Na starsiho- a to je tezke, protoze ve tvych ocich rychle vyrostl; resp ja to tak mela. Do porodnice jsem odchazela od malinkeho chlapecka a vratila se k velikymu klukovi. I kdyz se ti zda tak velky, je to porad tvuj broucek, pro kteryho je hlavni vedet, ze te ma.
No a hlavne na sebe!! Je to ted pekelny obdobi, nebicuj se za to, ze reagujes jako lidska bytost! Kazdy nezustava matkou terezou pri takovym zaprahu! Pises, ze kdyz mimino spi, hrajes si s malym- to je super. Tak mu odpust, ze to mimino stoucha a budi ho, nastav se, priprav se na to, ze to jeste nejakou dobu delat bude. Ze nebude chapave ustupovat a zvladat svoje emoce (a ty taky ne- staci obrousit hrany a proste se omluvit a vysvetlit, ze jsi unavena). To das a klidne napis, kdybys potrebovala podporu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Tak tam všichni nespete. Já mám od sebe děti necelých 12mesicu, první společná noc totální masakr katastrofa. Ani jeden se z nás nevyspal. Dali jsme roční dceru spát do samotného pokoje, a od té doby spí klidně celou noc. A opravdu si nepřijdu že jsem ji vykopla, odstrčila. naopak, máme konečně klidné spaní všichni.