Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trochu jsi mi připomněla moji tchýni. Děti ještě nemáme, ale jsem těhotná, tak jsem zvědavá, jestli bude taková i k našemu prckovi, ale když byl můj skoromanžel malý, tak mu např. řekla, že Ježíšek nepřijde, protože se zastřelil
nebo že když bude brečet, odnesou si ho čerti. A tak podobně no…
Naštěstí takovou babičku nemáme, je fakt, že jedna babička měla trochu tendence se občas chovat podobně. Je chápavá, nechtěla být neoblíbená, tak se automaticky přizpůsobila našemu přístupu k dětem. Někdy se divila, jak je to jiné, ale dá i za pravdu, že výchova funguje. Na tvém místě bych před dětma klidně babičce oponovala, děti vidí jednou za týden, její úloha je rozmazlovat, ne buzerovat.
Tak jako se tobě nelíbí způsob, kterým jedná s dětmi ona, jí se zas nelíbí, jak s nimi jednáš ty. Ani jedna nemáte patent na výchovu, ani na rozum. Dětem fakt neuškodí, když si zažijí dva různý způsoby výchovy. Ona prostě jede to, co bylo normální v její době. Až ty budeš jednou babička, stejně tak dcera bude kroutit očima nad tvým přístupem k výchově. Takže trochu tolerance děvče.
Je studený psí čumák. Emoce buď nepotkala nebo někde vytratila.
Tak je trochu drsná no, to zas neříkám že ne, na druhou stranu na každej pád dítěte jsem k nim taky neletěla jako splašená foukat bebíčka. A při vztekani jsem odesílala do pokoje, ať přijdou až se uklidní. Překvapivě se nikdy moc nevztekali, páč rychle pochopili, že je jim to k prdu. Je to stará škola, na druhou stranu je to tvá máma, tak s ní hoď řeč. Páč kdyby to byla tchýně, tak už tam zřejmě nepáchneš.
Tak jsi zvyklá, tak to prostě dětem časem vysvetlíš, nebo to pochopí sami
každý prostě ty děti vychovavame jinak, ve školce ti je taky budou usmerňovat učitelky jinak, určitě je objimat za vztekani nebudou
vídají ji jen jednou týdně, tak prostě zavřít oči, nebo pokud je to pro tebe opravdu neúnosné si vem mámu stranou a řekni jí, ať na ty děti to divadýlko nehraje, že s nimi jednáte narovinu ![]()
Tvoje máma je v tomhle klasická stará škola. Dřív se děti cepovaly, aby se chovaly přesně podle představ rodičů, a když tomu tak nebylo, rodiče je „nechtěli“. Podle mě podobné řeči neznamenají, že by babička měla vnoučata míň ráda, spíš to říká automaticky, protože „za jejího mládí“ se na city dětí nebraly moc ohledy.
Já jsem na tohle dost citlivá - dítě mě taky kolikrát naštve, ale hlídám se, abych ji ani v afektu neodháněla někam pryč nebo netvrdila, že ji nebudu mít ráda. Pro mě by to byla jen hloupá poznámka, ale malé dítě si to někde v hlavě uloží a už to nevymažeš. Zkusila bych to babičce vysvětlit z pohledu dítěte, třeba to líp pochopí.
Jinak je to klasický boj mezi generacemi - dcera chce děti vychovávat po svém, ale babička prosazuje svoje osvědčené metody. S tím nic neuděláš, je to tak skoro v každé rodině.
Děti si to v hlavě srovnají, asi se jim víc líbí tvůj přístup. Každý nemá trpělivost na malé děti. Můžeš jí říct, ať se dětem nesměje, když se uhodí. Ale jestli poslechne, toť otázka.
@Alušáček píše:
Naštěstí takovou babičku nemáme, je fakt, že jedna babička měla trochu tendence se občas chovat podobně. Je chápavá, nechtěla být neoblíbená, tak se automaticky přizpůsobila našemu přístupu k dětem. Někdy se divila, jak je to jiné, ale dá i za pravdu, že výchova funguje. Na tvém místě bych před dětma klidně babičce oponovala, děti vidí jednou za týden, její úloha je rozmazlovat, ne buzerovat.
Oponovat babičce před dětmi, to je fakt cesta do pekla…oponovala bys manželovi před dětmi co se týká jejich výchovy? Já teda ne a stejně tak ani babičce, pokud by je teda ona nestvala proti mě, nebo jim nesražela sebevědomí… a i tak bych se snažila udržet a vyřikat si to s ní později…
To dělá tchýně. „Pokud to nesníš, budu smutná.“ A podobné hlášky.
Nemám ráda škatulkování typu „jsi ošklivý kluk“.
U pádů mi zase vadilo, že ho hned sbírala a „chudáčku malý, ty máš bebí“.
Nedávno zvala syna, ať k ní jede na víkend. Zeptal se jí, jestli mu bude vařit, co má rád, nebo co si myslí, že má jíst. Odpověď byla, že bude vařit jen podle sebe, protože my jíme divně - hodně ovoce a zeleniny. Nejel nikam.
Každou návštěvu je zkouší ze čtení, psaní, matematiky… Poučuje je. Moje nejoblíbenější hláška je „jak může mít dítě jako ty jedničku z chování, to ta škola hodně klesla“… ![]()
Když byli menší, tak neustále řešila, že by měli být unavení, proč nevypadají unaveně.
Syn měl jednu dobu časté vztekaci záchvaty a ona mu dávala přednášky, čímž situaci jen zhoršovala.
Teď jsou kluci už velcí a babičku nemají rádi. Když ma přijet, tak kroutí očima. Syn jí i řekl, že nemá jezdit.
Už proti tomu nebojuji. Je to její boj. Dřív jsem jí opakovaně prosila, ať změní přístup, že se to podepíše na vztahu k dětem. Nezměnila a teď se to projevuje.
@Janli píše:
Tak jako se tobě nelíbí způsob, kterým jedná s dětmi ona, jí se zas nelíbí, jak s nimi jednáš ty. Ani jedna nemáte patent na výchovu, ani na rozum. Dětem fakt neuškodí, když si zažijí dva různý způsoby výchovy. Ona prostě jede to, co bylo normální v její době. Až ty budeš jednou babička, stejně tak dcera bude kroutit očima nad tvým přístupem k výchově. Takže trochu tolerance děvče.
Prosím Tě, nemůžeš apelovat na někoho mladého tím, jak to bude ve stáří. ![]()
A patent na výchovu nemají ani jedna, ale matka je matka. A babička se má zdržet nevhodných komentářů, na to už je právě snad stará a zkušená dost. To tam bude dáno povahou panovačné babičky. Já naopak tvrdím, podle zkušeností v širší rodině, že když děcka ovlivňuje moc lidí, ku prospěchu a klidu to neprospívá.
@annali píše:
Jinak je to klasický boj mezi generacemi - dcera chce děti vychovávat po svém, ale babička prosazuje svoje osvědčené metody. S tím nic neuděláš, je to tak skoro v každé rodině.
Chválabohu jsem nic takového nezažila. Moje máma i tchyně mě respektovaly. U nás je matka zákon.
Babička nemá co prosazovat. Babička má rozmazlovat a být laskavá. ![]()
Ale musím dodat, že jsem u dítěte nezažila ani žádné vztekání se, to opravdu neznám, to bych jako matka tedy rychle řešila.
@Janli píše:
Tak jako se tobě nelíbí způsob, kterým jedná s dětmi ona, jí se zas nelíbí, jak s nimi jednáš ty. Ani jedna nemáte patent na výchovu, ani na rozum. Dětem fakt neuškodí, když si zažijí dva různý způsoby výchovy. Ona prostě jede to, co bylo normální v její době. Až ty budeš jednou babička, stejně tak dcera bude kroutit očima nad tvým přístupem k výchově. Takže trochu tolerance děvče.
Zakladatelka je matka toho dítěte. Zakladatelka má právo i povinnost své dítě vychovávat tak, jak ona uzná za vhodné. Takže babičce se to může maximálně tak nelíbit a skutečně není to, co si o tom myslí babička, na stejné úrovni jako to, co si o tom myslí matka toho dítěte. Zakladatelka naproti tomu opravdu nemusí tolerovat, že se někdo chová k jejímu dítěti blbě. Chtělo by to totiž trochu té „tolerance“ hlavně vůči tomu dítěti.
A s těmito proroctvími „až ty budeš tchyně“ běž do háje. Nemusíš souhlasit s druhými úplně ve všem pro to, aby ses k nim mohla chovat s respektem a slušně. Mám tchyni, která je naprosto normální ženská, byla normální máma a je normální babička. Takové pindy viz příspěvek zakladatelky by v životě neřekla a nedělala ne proto, že měla styl výchovy do puntíku stejný jako já, ale protože to nejsou věci, které říká a dělá normální soudný člověk.
@Anonymní píše:
Každou návštěvu je zkouší ze čtení, psaní, matematiky… Poučuje je. Moje nejoblíbenější hláška je „jak může mít dítě jako ty jedničku z chování, to ta škola hodně klesla“…
Zdravím všechny rodiče,
Nejde o nic závažného, ale celkem mě vytáčí styl komunikace mojí mamky s našimi dětmi. Když jsou děti hodné, milé, usměvavé (2 roky, 4 roky), tak jsou to milovaná vnoučatka, nedej bože ale když se vzteknou anebo pláčou - podle babičky bezdůvodně. To jsou pak řeči typu „no ale takovou zlobivou Adélku já nechci 'maminkoo, pojď si pro Adélku, já jí nechci takovou uřvanou ', anebo“no běž už do ložnice, bez do postele, půjdeš spát (dítě není unavené, ale pláče, že mu sourozenec vzal hračku). Nebo třeba situace, kdy dcera 4 letá si snaží obout botu, chce sama, nejde jí to a tak se začne vztekat. Babička teatrálně kroutí očima, hlavou a pak na dceru vyjede se slovy „ale už dost, máš si nechat poradit, to se nedá poslouchat“ pak na druhou stranu, když dcera chce pomoct, odpověď babi je, že je přece velká holka a má to umět sama..
Další věc, co mě vytáčí teda úplně je reakce mamky, když dítě nějak spadne, bouchne se, prostě se nějak zrání, babi se začne afektovaně nahlas smát. To zrovna dnes mi starší dcera po návštěvě babičky řekla, že vůbec nechápe, proč se tomu babička vždy směje, že to vůbec nebylo k smíchu.
Prostě mám pocit, že její láska není bezpodmínečna a ztrácí trpělivost při úplných banalitach.
Na návštěvy jezdí min 1× týdně, anebo my k ní - ale to ona celkem nerada, že pak po dětech musí uklízet utapane skleněné dveře… No, není to bůhvíjake překvapení, jako matka byla úplně stejná. Fajn pokud bylo vše podle jejich představ a očekávání… Tyhle tipy lidí mne prostě irituji… A jako top já vlastně své děti ve řvaní a vztekani podporuji, protože je vždy obejmu a čekám s nimi, až to přejde… Tím to, podle mé matky, v dětech podporuji a dělám jim a sobě„medvědí službu“
Taky máte někdo takovou babičku..?