Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč jí na návštěvu k dědovi neodvezte? Proč nedojdeš s vnoučaty za ní?
Mohla bys zjistit názvy těch léků?
Jinak souhlasím, proč tam za dědou s babičkou nezajedete? Musí to být pro ni hrozné ![]()
Souhlasím s holkama…Na návštěvy jdi ty a za dědou ji vezměte…
Holky, do Nemecka do Hamburku s dvemi malymi detmi? To fakt nedam. Segra student, tata zije od vyplaty k vyplate. v tuto chvili trochu nemozne.
Na navsteve u ni sme byli, to se nebojte. Ale tim, ze ji zvu k nam, trosku chci aby babicka vypadla z baraku a neco taky delala.
Chci ale poradit co s tim psychickym stavem? ono jezdit k cloveku co to nema v hlave v poradku je s detma fakt narocny ![]()
Kontaktovat jejího lékaře s podezřením, že nadužívá léky. On si to může ověřit, jak velká balení předepisuje a jak dlouho to vydrží. Domluvit se s ním, že máte o babičku starost a potřebuješ radu, jak postupovat.
Moc to nechápu - tak je v Hamburku nebo 20 minut pěšky daleko?
@Xverunka v Hamburku je její manžel…v domově důchodců. Ona to má k vnučce (nebo vnučka k ní) 20 minut pěší chůzí
Nejde třeba tátu nastěhovat k ní?, Píšeš táta, tak jsme pochopila, že je taky sám
Tak at ji tatka léky sebere a dávkuje podle potřeby…I kdyby je měl někde zamknout, ne??
Zjisti, co je to za léky, pak Ti můžu poradit víc. No a kde je děda konkrétně v Hamburku. Byla jsem tam na stáži a můžu se pokusit zjistit, jestli by tam babička třeba nemohla nějaký čas strávit s dědou. Většinou to jde. A za babičkou choďte. Teď je hezky, tak ji vemte ven, do cukrárny na kafíčko, do parku, na procházku… Pokud je v depresi opravdu nepomůže, že ji pozvete k vám. Chce to ji někam vytáhnout. 1× týdně by to zas takový problém být neměl, i s dětmi.
@Kakika píše:
@Xverunka v Hamburku je její manžel…v domově důchodců. Ona to má k vnučce (nebo vnučka k ní) 20 minut pěší chůzí
Díky, už jsem doma ![]()
Jinak by nebylo na škodu, jak psala @Kakika, kontaktovat lékaře ohledně užívání léků. A vyřešit, co je pravdy na tom, že babička nesmí za dědou. Chápu, že je to těžké, ale snažila bych se všemožně, aby se aspoň občas děda s babi viděli. Nemůžete si třeba vzít dědu na pár dní k sobě? Je na tom moc zle?
Naše babička je na tom podobně neustále deprese, volání jak je tam sama, ale kdykoliv vymyslim jakokouli zábavu, tak nechce. Nepřišla ke mě na návštěvu, ani když to měla 15 min pěšky. Jediný co by chtěla abychom s ní seděli na balkoňě a kouřili u ní doma. Což zas teda nebaví mě. Tak že si babička furt stěžuje, že za ní málo chodíme.
@Boudová to je přesné…jako u nás ![]()
@Xverunka bohužel transport dědy sem není možný…tam ho dostat, bylo hodně náročné-sanitka, zdravotník. Děda je ležák ![]()
@WERISKA léky dávkoval, babička se k nim dostává ještě někde „bokem“-nevíme jak…
@Kakika lékaře kontaktujeme, to mě vůbec nenapadlo.
Ono je to těžký i pro nás. Babička je prostě věčná stěžovatelka, v podstatě si libuje v tom, že je chudinka, že kolem ní někdo skáče. Taková byla vždycky, pořád si na něco stěžovala, jak to má špatně, a že tohle a tamto. Tak nějak se snažíme všichni, ale když babička povídá bludy, a opravdu bludy, tak sou ty návštěvy těžký. ![]()
Jj nejhorší je psychicky nemocný člověk, který se sebou odmítá něco dělat na stáří. Neustále se lituje a potřebuje péči. Jelikož je to starý člověk nikdo si nedovolí mu jí neposkytnout. Protože těžko poznáte tu hranici - kdy pomoc opravdu potřebuje a kdy jí zneužívá.
Ahoj holky, tady se ví všechno tak se zkusim optat.
Jde o mojí babičku. Bohužel v poslední době to s ní začíná bejt dost hrozný. Je sama, 15 let se starala ió manžela po mozkové mrtvici, nakonec ho nechala odvézt ke jeho dětem do Německa-děti o něj celou dobu nejevili zájem, minulej rok, to táta nějak dohodnul, převezli ho, je tam v nějakým super důchoďáku, má tam lepší péči…nicméně prý babičce zakázali za ním jezdit. Tomu úplně nevěřim…no a od té doby je to horší a horší…
Zobe nějaká psychofarmaka, můj taťka, který se o ní teď „stará“ se jí je snažil dávkovat, ale očividně je prý bere ještě někde jinde, takže je pořád předávkovaná. Tátotvi prý volá, že skočí z balkonu, mě několikrát brečela do telefonu, že nevidí vnoučata-k nám jí zvu, ale to se jí nechce, to je daleko-20 minut pěšky…volá i ségře…
No každopádně už to prostě začíná gradovat, je pořád sjetá těma práškama, mluví z cesty, neudrží myšlenky…co teď? Nechat zavřít? Nebo jak…nemáte někdo zkušenost?
Prosím o zachování anonymu