Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@werunkaw123 píše:
Joo tohle doma máme taky
Já postavila před sporák 2 židle, koš schovala, do skříněk dala tvrdé papíry aby nešli otevřít a ze spodních šuplíků jsem vše vyklidila úplně![]()
No a teď mi stále chodí otevírat lednici a řve u ní ham
Opravdu je nutné se obrnit a stále dokolečka vysvětlovat… přeji pevné nervy
židlema bych mu maximálně vyrobila super přístupovou cestu na celou kuchyňskou linku…
![]()
@xangel87 píše:Já jsem si jen představila, že by mě malej v tomhle věku poslechnul.Ne, chodila jsem za ním a chodím stále, opakuju do zblbnutí, že nesmí, hází na mě bobek. Opravdu bych nečekala u 17m, že bude poslouchat na slovo.Jsme zrovna u našich, malej má zákaz splachovat - spláchnul asi 250krát dneska.Taky má zákaz točit se sporákem - tipuju 300 krát. A takové to - ať si na tu plotýnku sáhne a bude si to pamatovat? Jednou sáhnul na dvířka trouby, začal natahovat, za pět minut u nich stál zas.
Jj, s tím pamatováním si je to pověra, to je fakt. ![]()
Vytáhne zásuvky u komody, na nejvyšší se pověsí, spadne to na ni celé, řev, přiběhnu, vysvobodím, utěším - a za pět minut je tam zase.
![]()
@kate02 píše: židlema bych mu maximálně vyrobila super přístupovou cestu na celou kuchyňskou linku…![]()
![]()
![]()
tak ta moje opice na židle ještě naštěstí (ťuk ťuk) neleze
![]()
@Iffka To existuje, jo? Ty brďo, vůbec si to nedokážu představit. Jako když jsem minule koukala na Prostřeno a tam byla Bára Nesvatbová s tehdy asi 2-letou holčičkou. Šla s ní nakoupit ingredience do obchodu. Nakupovala, holčička vedle ní stála…A já si furt říkala - jak to, že stojí? Jak to, že okamžitě nevezme čáru přes celý obchod a nevyhazuje věci z regálů, případně nevylítne ven z obchodu? To některé děti fakt stojí!!! ![]()
@xangel87 hele, nemít to doma, nevěřím
když mi něco podobného ještě za bezdětna vykládala známá, že měla takového syna, ťukala jsem si na hlavu a říkala si ahááá, typická matka, která neví, kde s chválou svého dítěte skončit
Jenže dcera taková prostě byla! pro všechny v okolí, rodinu, známé, naprosté sci-fi, vždycky byla nejhodnější ze všech dětí, nikdy, ale opravdu nikdy nedělala nic, co se nesmí. Ani kolektiv ji nikdy nestrhl, občas přišla nahlásit, že se děje něco nekalého, ale ne vyloženě žalovat, prostě se jen zeptat, jestli se tohle a tohle, co zrovna ten a ten vyvádí, smí dělat ![]()
Zato malý teď nám dává takové kapky, od té doby, co se začal pohybovat, že si to vyžíráme i s chlupama ![]()
Myslela jsem si pak, že to bylo tím, že dcerka začla se vším hodně pozdě - plazit se, lézt, stavět se, rozchodila se až v necelých 17měsících. Tak jsem si to prostě vysvětlila, že už byla dost rozumná na to, aby si spočítala, co se jí stane, když vyleze na stůl a pak z něj spadne.
jenže syn na tom byl motoricky jen o maličko lépe - všechno stíhal tak o měsíc dříve než ona, takže rozumu už by taky mohl mít dost, nicméně na jeho řádění a neposlouchání to nemá sebemenší vliv ![]()
Takže s tím to evidentně nesouvisí.
Nechápu, jak jsme mohli stvořit dva tak naprosto rozdílné kousky
Od známých jsem slyšela nápad vytvořit třeba vařečku, která dítě plácne když neposleche. Říkáme jí bacina, máme ji nahoře na obyvákové stěně, a někdy stačí jen říct, aby šel od tý zásuvky, že jinak přijde bacina a nechá toho. Ale nechá toho na chvíli. Párkrát už dostal na holou - tj. jednu ránu na zadeček aby to plesklo, syn pobrečel, já vysvětlila a jelo se dál. Ale univerzální lék to teda není. funguje to jen na chvíli a syn moc dobře ví, že při zahrození bacinou se mu vyplatí zlobení nechat. Ale jen udělám krok pryč, pomalu se zase sune třeba k zásuvce, kam chce něco strkat, a kouká i třeba na bacinu, co udělá. Jenže je to dobře? Mě se ty fyzické tresty dost příčí, naši mého bratra strašně řezali a mám s tím problém. Tak nevím ![]()
Právě čtu knihu „A dost! Aneb francouzské děti nedělají scény“
Napsala to Američanka žijící s dětma ve Francii. Je to velice vtipně psané a některé věci mi připadají z té knihy až neuvěřitelné.
Každopádně jedna francouzská matka jí poradila, když jí syn nechtěl na pískovišti posslouchat, že její příkaz musí být maximálně důrazný a musí být sama přesvědčená o tom, že jí syn poslechne - že je to poslechnutí dost o tónu v hlase. Syn jí po třetím upozornění poslechl a znovu už danou věc neudělal…
Na naší malou to ale platí jenom v něčem;o, v jiných případech na ni platí odvést pozornost někam jinam, poslední dobou ještě využívám občas její oblíbené včelky Májy, že se na ní jdeme podívat, že si něco přeje, apod. A v nejkrajnějším případě jí prostě odnesu do jiné místnosti…