Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojím se být otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.10.24 14:24
Bojím se být otcem
Pěkný čtvrtek všem. Hledám na internetu řešení svého problému, se kterým si nevím rady a který je hluboko ve mně a srabácky přiznávám, že se za to i stydím, to mi neumožňuje to probírat v reálu, bojím se, že to nikdo nepochopí. Jediný s kým to probírám je můj blízký kamarád, ten mě chápe a podpoří, ale situaci to nevyřeší. Potřebuju, aby mě pochopila přítelkyně, proto jsem se rozhodl oslovit neznámé lidi, asi spíše ženy, aby mi řekly svůj pohled co by jim pomohlo abych udělal, jak to vysvětlit přítelkyni, tak aby mě pochopila nebo klidně i ocením názor jiného muže, který se této role bál taky a co mu pomohlo si to v hlavě přenastavit. Vím, že je to ve mě a že to je má chyba, ale cítím to tak a nedokážu to v tento okamžik změnit a trvá to už dlouho. Přítelkyně mě nechápe i když jí řeknu, jak to cítím, už nemá pochopení. Chápu, řešíme to dlouho, zpočátku pochopení měla, bylo obrovské a to i v jiných ohledech našeho společného života, vše jsme zvládli snažila se mi pomoci, netlačila na mě, ale uteklo hodně vody a u mě se v tomto ohledu nic nezměnilo. Poslední dva roky je vidět, že to přítelkyni trápí, často brečí, je na mě podrážděná, poslední dobou mi i dost vyčítá, kolik času je pryč a já to vnímám pořád stejně. Bojím se, že už mi nevěří, proto to pochopení už není. Mám pocit, že si myslí, že jí schválně lžu a děti nikdy nechci. Chápu jí, je mi jí líto, kdybych jí tak nemiloval, tak od ní odejdu, ať se se mnou nezdržuje, kdyby odešla sama, pochopím to. Není to tak, že nechci děti nebo že by mi vadilo, že život už nebude jen o nás, opravdu to tak není, ale miláček si to nemyslí, dříve mě podporovala, chápala, trpělivě čekala. Momentálně už ne, bere to jako výmluvu. Plete se, ale nedivím se jí. Nechci o ní přijít a nechci, aby se trápila, ale bojím se, že nezvládnu být dobrým otcem. Dítě bych si přál, ale ten strach mě drží pevně v kleštích a nechci do toho jít jen pro záchranu vztahu, je to velké rozhodnutí. Nejhorší že takové rozhodnutí které ovlivní někoho třetího, myslím to malé. Co když nebude zdravé, bude trpět nebo mu nedokážu dát, co by si zasloužilo? To jdou moje otázky v hlavě. Navíc se momentálně cítím ve velkém tlaku, pohádáme se pokaždé, když na to přijde řeč. Vím, že už jsem měl času i podpory dost, ale co s tím, když ten zatracený strach je ve mě pořád stejný i přesto, že uběhlo pět let od prvních rozhovorů o dítěti, měl jsem podporu i čas, uvnitř je pocit pořád stejný, kecám je to horší, protože je to hodně aktuální a cítím, že buď bude dítě nebo rozchod. Nechci se nechat na sílu do něčeho tlačit, zároveň chápu druhou stranu, čas opravdu ubíhá, jsme spolu deset let, pět let přítelkyně čeká a já se pořád chovám jako srab. Nechci aby zůstala bezdětná, vím, že jako žena má omezený čas, nejsme staří, je nám 30 a 32 i tak už je čas se posunout, vše rozumem chápu, ten strach uvnitř, to je démon. Můj strach nás oba drží v začarovaném kruhu a pomalu ukusuje z našeho bezproblémového vztahu, kde je láska. Jiný problém nemáme, devět let bylo úžasných, doplňujeme se, rozumíme si, sex je skvělý, máme se dobře i po pracovní a finanční stránce, podmínky na dítě jsou ideální, až na to, že nemáme hlídání, ale to neberu jako překážku, takových lidí je víc, jen sakra ten strach, vracím se zas na začátek a opakuji se, ten můj vnitřní strašidelný démon. Příčinu znám, pochází z dětství, nebylo dobré až do takové míry, že jsem polovinu dětství vyrůstal v děcáku, ale na to už to nejde házet, vymlouvat se vím, to mi vztah nezachrání, neudělá to šťastnou přítelkyni a nezbaví mě to strachu. Jen to píšu pro úplnost, že vím, kde je příčina. Potřebuji ale řešení ne hledání příčin a důsledků. Tak se prosím ptám, co s tím? PS nevím kam to zařadit, jsem tu dnes poprvé a je to úplně poprvé co přispíváním do internetové diskuse, nemám s tím zkušenosti. Předem děkuji Tomáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.24 14:29
Hele strach jako takový za sebe chápu, dokáže to být šíleně ochrnující. Ale sakra chlape, proč už tohle dávno neřešíš někde na terapii, když je to tak veliký problém, co tě trápí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:36
@tevl píše: Více
Terapii mám za sebou, tři sezení, byly to prázdné kecy, ze kterých jsem měl vyjít já jako vítěz, nemyslím si, že je to dobré řešení, proto nebylo pokračování. Já chci reálné zkušenosti lidí, jak se s tím poprat. Terapeuti mají naučené fráze a jejich prací je vyvolat v člověku dojem, že on za to nemůže. To je přesně to co nechci, já vím, že je chyba ve mě a nepotřebuji poslouchat, jak je to pochopitelné a to se na sezeních dělo. To situaci neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:38
9 let ji nechávám čekat, žádná svatba a pokud o ní nechceš přijít, mel by jsi svůj strach řešit. A to už jsi měl udělat dávno. Psycholog nejspíš.
I my ženy se bojíme, ale o tom to rodičovství je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:47
@TomKas píše: Více
A to jsi jako čekal, že tvoje trauma z dětství skončí po pár sezeních mávnutím kouzelného proutku? To asi bude chtít trochu víc práce.
Ale jinak manžel si taky nebyl úplně extra jistý jestli chce děti a když se narodilo první, tak říkal že kdyby věděl jaký to bude super tak mě oplodní na prvním rande 
Chtěl dokonce i čtvrtý, ale to jsem mu řekla že už fakt semnou ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:51
@pikola Svatbě se nebráním, o ruku jsem žádal dvakrát, bylo mi řečeno, že první dítě potom svatba. Nechce svatbu, když se rozcházíme v tak zásadní věci, chápu to. Vidím to stejně, z mé strany to bylo gesto, že s ní počítám a chci s ní být a jestli si s někým umím představit dítě, tak s ní. Jenže ten strach, ten mě drží zpátky. Co když budu opakovat chyby z rodiny, myslím, že ne, žiji úplně jiný život, ale i přesto, tuto roli neznám, v životě jsem v ní nebyl a co když udělám chyby? Nedej bože aby bylo dítě postižené, co bychom dělali, kdybychom mu nemohli pomoc? To je děsná představa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:53
S tímhle ti pomůže jen psycholog. Zkus najít nějakého jiného, může ti sednout líp. A během 3 sezení nic nevyřešíš, chce to vydržet.
Příspěvek upraven 31.10.24 v 14:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:54
Pokud to není vymyšlené, omlouvám se, ale tohle na mě působí jako typicky ženské vylívání srdíčka. Takže ok, pokud jsi tedy chlap, tak na rovinu: máš dvě možnosti 1) choď k psychologovi SÁM a zkus zjistit, co se ti v dětství stalo, že nevěříš na otcovství, domluv se s přítelkyní, že na to potřebuješ max. rok, víc ne a to dodrž nebo 2) měj koule rozejít se s ní na férovku, nemáš právo ji napínat jak trikové gatě, že možná jednou cosi kdesi. Vidím to spíš na tu dvojku. Najdi si paní v přechodu a jsi v cajku.
A pokud jsi ženská, tak potřebuješ přidat práce.
Příspěvek upraven 31.10.24 v 14:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 14:55
@TomKas píše: Více
To jsou neskutečné bláboly, co tady sypeš.
Se slovy zacházet umíš, to ti evidentně jde - ale dospělý člověk musí umět nejen planě vykládat, ale také problémy aktivně řešit… zdůrazňuji, AKTIVNĚ. Měl jsi několik let na to, aby ses ke svým problémům aktivně postavil čelem - jak konkrétně jsi je využil?
Pokud správně chápu, podnikl jsi za ta léta tři sezení a když ti zrovna nějakým způsobem nevyhovovaly, prostě ses na to vykašlal a spokojeně se vrátil k pasivnímu trpitelskému přístupu. JÁ jsem chudák, mám problém, dokonce i znám jeho příčiny… ale dělat s tím nic NEJDE. No, tak když holt nejde, tak nejde… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 15:00
@TomKas píše: Více
Ale to se vše může stát. Ale nemusí. Ale to není důvod děti nemít 
chyby děláme všichni, zadns rodina není dokonalá a ani žádný dítě stejně jako dospělý. Jen se přestat bát, že to prostě dokonale být nemusí. Může se ti narodit zdravý dítě a zemřít, Může zemřít ona to je prostě život. Ale není důvod něco nedělat a děti nemít v životě, pokud k nim nemáš odpor. Nemáš nějaké známé s dětma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 15:04
Chápu trauma z dětství a ze života v děcáku. Ale teď záleží na tobě a partnerce jaké dětství svému dítěti zařídíte. To co si zažil je pryč a nevrátí se to. Promluv si s partnerkou o svém strachu. Však můžete mít dítě jedno a udělat mu krásné dětství, není třeba přepínat síly a dělat si dětí několik, když se na to necítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 15:07
@TomKas píše: Více
Každý rodič dělá chyby i když je z úplné rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 15:20
@TomKas píše: Více
Na jednu stranu tě chápu, ale už to trvá dlouho a máš to už dávno řešit. Myslíš že ona se ve skrytu duše nebojí? Ona bude těhotná, bude rodit atd. Ona přece taky nemá patent na rodičovství, ten nemá nikdo. Na jednu stranu je dobře že si to uvědomuješ, a máš nějakou zodpovědnost. Spousta chlapů mrská děti jak na běžícím páse, a je jim fuk co s nima bude. Polovinu dětství jsi vyrůstal v DD, tak máš v sobě možná z toho období blok, že se prostě bojíš, aby tvoje dítě jednou neskončilo jako ty. Tohle tě ale nemůže žrát celej život. Jestli je přítelkyni 30 tak se asi ani nedivím že už na tebe dost tlačí. Tak to zkus hodně rychle pořešit, nebo ti uteče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.24 15:20
Upřímně, tvoje přítelkyně má pravdu a má s tebou svatou trpělivost, že to neukončila, protože jsi nebyl za dost let schopen nic vyřešit a téměř nic udělat pro řešení svého problému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
celkemspokojena
31.10.24 15:24
@TomKas píše: Více
Když s tebou je to těžké. Roky nic neřešíš a pak chceš po třech sezeních nějaké výsledky
Terapie je dlouhodobý proces, někdy i docela dlouho trvá, než najdeš někoho, kdo ti sedne. Rozhodně to není tak, že někam přijdeš, popovídate si a juchu, jsem zdráv 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
