Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jen nepíšeš, jestli se bojíš lesa jako takového (atmosféry atp.) a nebo špatných lidí, které můžeš potkat. Já mám střídavé fáze, strašně ráda chodím - lesy hory pole cokoli, ale taky se mi mísí to krásné přírodní se strachem z lidí (jako ležení bezdomovců, nějaký úchyl…) a tak chodím minimálně s pepřákem.
V lese je daleko bezpečněji než ve městě, zejména po setmění (jedinou výjimkou asi je, když se zrovna v okolí pohybují nějací nametení „myslivci“).
Jaké různé zážitky z lesa mají ti lidé z tvého okolí? Čeho se konkrétně bojíš? Myslím si, že v lese je často bezpečněji než někde ve městě. Ale tvoji obavu chápu a nějaká psychoterapie by určitě mohla pomoct. Chce to ten strach pojmenovat a pak si objektivně říct, zda jsou obavy reálné nebo ne.
Úzkost je jen pocit. když se jí nevěnuje pozornost a hlava se zaměstná čímkoliv jiným, tak zmizne. zároveň čím častěji budeš chodit do lesa a nic se tam nestane a přitom budeš co nejvíce ignorovat úzkostné myšlenky, tak tím toto spojení nebezpečí = les bude vychládat.
Obecně bych si tipla, že to bude důsledek nějaké větší zátěžen, ne moc kompenzovaného stresu, dlouhdobé únavy a podobně - tělo jede v pohotovostním režimu a tudíž je ke čten úzkostných pocitů náchylnější.
Hlasuju pro začátek zkombinovat tyle dvě knížky
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/
https://muj-antikvariat.cz/hledani?…
a trošku se naučit pracovat přímo s úzkostí a hlavně si opravdu dávat prostor na regeneraci sebe sama a kompenzaci zátěže. Protože jinak to bude postupovat dál a přidají se nespecifické zdravotní potíže, špatný spánek a tak.
Jo přímo akutně na úzkost zabírají dechová cvičení - včetně zpěvu, takž zpívat si proti úzkosti fakt pomáhá. Jen se člověk musí vykašlat na to že „to neumí“ a najít v sobě dětskou radost ze zpěvu. A zpívat s dětma…
Méně zábavné dechové praktiky, které nejde dělat cestou v lese s dětma najdeš třeba tady
Na toto téma jsem založila diskuzi, kde jsem udílela rady, jak se chovat v lese, bohužel adminka to smazala.
A ceho se bojíš? Dnes s mapami v mobilu uz se nelze pořádně ztratit. Já se trochu bojím divočáků, je jich všude hodně. Zatím jsem žádného přímo nepotkala, vždycky jen dupali kolem mě. Asi se víc bojí oni mě.
Já jsem se začala také bat. Když jdu s dětmi se psy, tak se lidí nebojím vůbec.
Začínám mít strach ze zvířat hlavně.
Sama bych už do lesa nešla.
@g.sandova píše:
Já jsem se začala také bat. Když jdu s dětmi se psy, tak se lidí nebojím vůbec.
Začínám mít strach ze zvířat hlavně.
Sama bych už do lesa nešla.
Máš recht, divočáci jsou tak přemnožení, že v noci ničí pozemky a louky u baráků. A s ouchylem už jsem měla taky tu čest. Bez psa nebo manžela už do lesa nejdu.
Ahoj, tady ti mohu odepsat celkem svižně, protože mě už ten strach v lese došel a zrovna teď o víkendu jsem měla peprnou zkušenost. Léčím se s masivními úzkostmi už dva roky(jen psychoterapie-antidepresiva jsou pro mne očistec) a tady si bohužel(bohudík?) můžeš pomoci jen ty sama… V tom lese se bojíš ne kvůli sobě, ale kvůli dětem..máš tam o něco větší zodpovědnost než ve městě, kde ti „pomůže“ každý poblíž…víc to rozepisovat nebudu… protože jak říkám.. musíš si na to přijít sama
ber to jako plus pokud jsi takhle citlivá.
@Betty MacDonald píše:
Máš recht, divočáci jsou tak přemnožení, že v noci ničí pozemky a louky u baráků. A s ouchylem už jsem měla taky tu čest. Bez psa nebo manžela už do lesa nejdu.
Já měla s úchylem čest asi 100m od baráku, když jsem šla z práce. Z pseudolesa u města nebo ve městě, kde jsou bezdomovci a pochybné existence taky nemám dobrý pocit, v lese mimo velké obce, kde skoro nikoho, s výjimkou houbařů, nepotkám, mám naopak pocit klidu. Divočáci tam holt jsou, ale pes by to, kdybych je potkala, odnesl ošklivě.
A jake zazitky z lesa konkretne? Ja se bala v lese vzdycky vecer a v noci, ve dne zatim ne. Ale je zas fakt, ze tam chodim cim dal mene.
Chodím často do lesa sama, nebo se psem. Pes se bojí víc než já.
Jednou vyhrabal vosí hnízdo, měl několi žihadel, já taky jedno dostala. To je můj nejhorší lesní zážitek. Když jdeš s dětma, tak ty dělají většinou hluk, tak všechna zvířata utečou s předstihem. Někdy to je nepříjemný, když slyšíš kolem sebe praskání větviček ale to nic není. Sem tam spadne šiška, ta je taky slyšet. Nemůže tam pro začátek chodit někdo s tebou?
@kačka39 píše:
Chodím často do lesa sama, nebo se psem. Pes se bojí víc než já.Jednou vyhrabal vosí hnízdo, měl několi žihadel, já taky jedno dostala. To je můj nejhorší lesní zážitek. Když jdeš s dětma, tak ty dělají většinou hluk, tak všechna zvířata utečou s předstihem. Někdy to je nepříjemný, když slyšíš kolem sebe praskání větviček ale to nic není. Sem tam spadne šiška, ta je taky slyšet. Nemůže tam pro začátek chodit někdo s tebou?
No, těch vosích a včelích hnízd je u nás taky čím dál vic. Jednou jsem do jednoho šlápla, to byl mazec. ![]()
To je tema
…taky se bojim. Hlavne divocaku teda. Ale I neceho jineho. U nas je les tajemny jak hrad v karpatech. Prochazi tudy velmi stare cesty, kolem stara hradiste, konaly se boje, atd. Zrovna nedavno jsem o tom mluvila se znamou, ona tam chodiva po okraji behat, a pry ma vzdycky divny pocit, ze ji nekdo sleduje. Takze asi tak ![]()